Zayn

Papírů jsem měl nad hlavu, stejně jako všech programů, které jsem v notebooku používal. Když jsem vše dokončil a odeslal práci šéfovi, s pocitem jakési úlevy, jsem si otevřel po půl noci pivo a vykouřil pár cigaret.
Užíval jsem si pohodu noci, bzukot nočních tvorečků po zahradě a vědomí, že mám dva dny volna, kdy se nemusím po noci zabývat prací, jsem si užíval.
Sára se mi sice pletla pod ruky, když jsem doma něco dělal, chtěla mi pomáhat, nechtěla se jen válet, ale.. Proč by nemohla ležet s dětmi u televize, když jsem schopný udělat něco lehkýho na oběd a pračku zapnout taky – konečně – umím.
Děti mi pak přiběhli pomoct, Zaynie věšel prádlo, které jsem zapomněl hodit do sušičky, dvojčátka mi pomáhala v kuchyni... Bylo to super, a i když by mi asi pomohlo, se trochu víc vyspat, zatvrzele jsem to odmítal.
Děti, ona, práce a nanovo... Teď si můžu odpustit tu práci a pořádně se o víkendu vyspat v noci.

Vyhrabal jsem se v sobotu ráno něco po sedmý z postele. Mrkl na děti, s potěšením zjistil že ještě odfukují a s doufáním, že je nějak nevzbudím, jsem garážovými vraty do zahrady, dostal motorky. Pak šel vzbudit Sáru.
Objímal jsem ji na terase, mračila se, ale i přesto mi do úst zasténala na souhlas, když jsem ji sevřel v dlaních zadeček a vrčel, že mi to dovolila, tak ať teď, nešpulí urážlivě pusinku.

„Zayne!" „Taťko?" Zaynie proběhl kolem ložnice a smykem se objevil ve dveřích. „Ani na krok dolů!" „Proč?" „Něco pro tebe mám, ale prvně pojď sem. Hej! Vy dva skřítci! Taky nesmíte dolů." Dvojička se otevřela pusinky a rozběhla se k mamince.
„Zaynie, něco pro tebe, něco-" „Něco nebezpečnýho, šílenýho..." Skočila mi Sára do řeči a posadila se s dětmi do postele.
„Já něco dostanu? Takovýho?" „Jo.. Jen teď musíš slíbit, hlavně mamince, protože já si tě ohlídám, že budeš opatrný a budeš mě poslouchat na slovo." „Slibuju!" Sára na mě pohlédla, smířlivě a trhla rameny.
„Taťko! Jako vážně?" Zaynie teatrálně protočil panenky, při pohledu na šátek Sáry, kterým jsem mu chtěl ovázat přes oči.
„Něco proti?" „Nejsu holka... To se přece dělá holkám!" „Ale kušuj, nebo ti natáhnu kulicha!" „A to nemá mamka jinou barvu? Jsem jak-Jů! To pěkně voní!" Stáhl si šátek z oček na nos. „Zaynie!" Sára se smála, já nad ním supěl.

„Maminko?" „Ano?" „My taky dostanem?" „Pšekvapení?" „Možná až budete větší... Ale tohle je pro brášku." „Hm..." „Ale no tak... Taťka vás pak- No, uvidíte." Zmlkla, když jsem se k ní otočil s pobaveným výrazem. Zayna jsem nesl, děti mě dole předběhli a zapištěli.
„Ani slovo! Běžte k mamince!" Špulí pusinku, poslechnou a jako na pérkách se dívají, jak posazuju Zayna na svou motorku.

„Víš, co to je?" „Něco tvrdýho... Můžu to osahat?" „Jen tady, už víš?" „To je...To je jak to na motorce, to plechový..." „Správně, to je moje motorka-" „Není... Tati, to není motorka." „Ne?" „Ne... Na tvé se sedí jinak." „Tak počkej, zkusíš toto. Je to lepší?" „Jo... Ale, co to je?" „Sahej, ne?" „Zase plechový... To je motorka?" „Možná?" Sára se začala smát. Hryzala se do rtů, měla v očích něhu a prosila mě pohledem, ať už mu ten šátek sundám.
„Jako-jako vážně? Ty-ty máš novou? Ty sis koupil motorku? Svezeš mě?" „Není moje, tato ne." „A čí?" „Tvoje." Šeptl jsem mu do ouška a konečně jej zbavil šátku.

Spustil nohy, které jsem mu jinak držel ve vzduchu pokrčené k zemi, zíral na mašinu a klepal se.
„Mo-mo-moje?" „Nekoktej, broučku. Jo... Je tvoje, předčasný dárek narozeninám. V zimě bys ji nevyužil a teď si ji užiješ až až." „Jako vážně? Já-já mám motorku?!" „Jsi rád?" „Tati..." Škytl, rozplakal se, vzápětí se mi do ucha smál a šeptal, že je jako já, protože má motorku a je už velkej kluk, pak znovu pláč.
Když přiběhl k Sáře, začal děkovat, ta jej utnula slovy o tom, že to byl můj nápad, já to sehnal a ji jen musí slíbit, že bude opravdu opatrný.

Večer padl za vlast, usnul dřív, než mu Sára nachystala na talíř večeři. Celý den jsme byli na zahradě, na několika místech byla tráva poničená, ale chlapík se konečně naučil k večeru řidit po rovince, i mírně zahýbat.
Upištěná dvojčátka si vysloužila jízdu po ulici, vískali, smáli se... Když jsme ukládal Sofinku ke spánku, objala mě ručkama kolem krku, otřela se mi nosíkem o můj a zaculila se.

„Taky cu motolku. Až vylostu."

************************************
♥♥♥♥