Sára

Vůně míchaných vajíček, hromada pusinek a chechtání... Vzbudila jsem se někdy kolem desáté dopoledne a přitiskla Adámka k sobě. Sofinka se dožadovala stejného a Zaynie mi nesl k ústům vidličku s vajíčky.
„Tatínek šel ještě pro džus!" „A to vařil on?" „My!" „Špolu." Tulí se Adámek, Sofinka otvírá pusu a Zaynie ji se smíchem vysvětluje, že tohle je pro maminku, ona dostane za chvilku.

„Ahoj!" „Ahoj." „Vyspaná?" „Do růžova." Hladím jej po tváři a dívám se na děti, jak prosí, jestli můžou pohádky. Mají své talířky se snídaní – to vstávali všichni až teď? – a sedí v nohách postele.
„To jsem rád a doufám, že ta šílenost co jsi mi řekla před spaním, byla opravdu srandou." Vyprskla jsem smíchy a vzala je za bradu.
„Jistě, dokážeš si představit, že se hrabu v kurníku?" „No... Nedokázal jsem ani představit, že zvládneš vyměnit olej... Tak proč ne i kurník?" „Nezvládnu." „Ne? Sáro, příště se přesvědč, že tě nevidím. Jinak mě ale samozřejmě těší, že jsi naprosto bezradná, když ti stojím za zadkem ve věcech, co dělají pánové tvorstva." „Takže nejsi dotčený, že něco zvládnu?" „Ne, ale když budu doma, tak to nedělej, jinak se urazím."

Najezení, stále v posteli, jsme se dívali s dětmi na pohádky. Zayn na chvíli odběhl a trojička se znovu omluvila, sliby že už nebudou zlobit a nebudu kvůli nim plakat ztvrdili pusinkami a tulením se.
Škodolibý smích z jejich strany, se nesl ložnicí, když se Zayn vrátil a neměl si kam lehnout...

„Maminko?" „Hm?" „Budeš nám číst?" „Copak, hraní vás už nebaví?" Odložila jsem svou knížku, v pátek po obědě a mrkla na ně. „Ale jo, ale taťka dělá něco do práce... Přečteš nám pohádky?" „Ploším, ploším." „Já cu o Kalkulce." Škrábou se dvojčátka do postele, Zaynie skáče a zahrabou se na Zaynově polovině pod peřinu.
„Je teplo a vy jste jak medvídci." „Ale ono to chladí." „A pši pohádkách se hajá!" „Pod pežinou." Pohádku o Karkulce, byť to byla česká knížka ještě moje, jsem překládala za pochodu, pak následovala pohádka o Popelce a děťátka byla tuhá. Nechala jsem je spát a šla dolů.
Zayn se mořil s papíry, ani si mě nevšiml a když jsem se vracela nahoru s pitím, houkl.

„Nedostanu ani pusu? Jdeš jako zloděj. Kde jsou děti?" „Spinkají, ty zloději. Nechtěla jsem tě rušit." „Nerušíš mě, pojď sem." Stála jsem mnu mezi koleny, líbal mě na bříšku a unaveně si protřel oči.
„Spal jsi v noci?" „Asi hodinu... Dodělám to a víkend je volný, šéf mi pošle další věci až v pondělí..." „Přes den jsi ale tento týden nic nedělal... Zayne, hodláš se strhat? Bez spánku...?" „Spím, sice málo, ale stačí mi to. Ale z tohohle mi jebe." „Můžu ti s tím nějak pomoct?" „Ne... Ale mám strašnou chuť na něco sladkýho. Lásko, neupečeš něco? Prosím. Na nervy." „Chceš závin?" „Jo! S hromadou rozinek, prosím." Kývu, kradu jeho polibky a šeptám, že až se bude chtít pomazlit, budu v kuchyni...
Seděl na tím celý den, děti se mi smutně střídali na klíně, pošilhávali po tatínkovi, který se nakonec zavřel u sebe.
Přišel o půl deváté, konečně jsem nahnala děti do vany, Zaynie se sprchoval, malincí seděli ve vaně a šplíchali po sobě vodou. Pobaveně jsem sledovala, jak si dávají pozor, aby ani kapička neskončila na podlaze.

„Tati!" „Cachtáte se?" „Jo! Vykoupeš se s náma?" „Jinej den, hm? Teď ne." „Áchjo!" Houkl Zaynie ze sprcháče a po chvíli se motal v ručníku ven.
„Uložíš nás?" „Jasně. Přečtu vám i pohádku, hm?" „Jo!!!" Zaječení vyplnilo koupelnu, už převlečený Zaynie utekl k sobě, dvojčátka nahoru nesl Zayn za chvíli.

„Už spí?" „Jo a ty taky spinkej. Já to dodělám a přijdu si lehnout." Rozespale jsem na něj pohlédla a kývla. Nesl mě v náručí, smál se a tiše odešel.
Vzbudila jsem se v jednu, ležel vedle mě, oddechoval a spokojeně zamručel, když jsem si vlezla pod jeho peřinu a přitiskla se k němu. 

♥