Zayn

Řešil jsem po mejlu nějaké věci do práce, sice s nesouhlasem v očích Sáry, ale aspoň pak zas budu mít klid a budu se moct s nimi ještě pár dní válet doma.
Po očku jsem sledoval děti, jak si hrají. Sofča se soustředěným výrazem oblékala panenky a když se k nám rozběhla, doufal jsem, že nechce po mně pomoct.
Strčila nádheru Sáře do rukou a vztekala se, že „To nejde žapnout!" a se spokojeným výrazem odběhla, když ji maminka pomohla.

„Přemýšlím, nekoupíme ji kočárek...?" V klíně jsem měl Sářinu šlapku. Líně ležela na pohovce, prvně se mi snažila odkopnout mobil z rukou, teď mi dělala nějakou nožní masáž, mé výbavy.

Pobaveně se usmívala, prohlížela si nehty a znovu ke mně střelila pohledem. „Co ty na to? Bude jak opravdová maminka." Zachytil jsem ji za nohu, položil mobil a ji se v očích zjevila smrt.
S výhružným výrazem jsem si ji přitáhl na klín.

Vzdychla, prohrábla mi vlasy a dlouze mě políbila.

„Že bych se pak kochal pohledem na dva kočárky s živým a umělým mimískem?" Kývá, šeptá že ji to udělá radost a já se budu moct realizovat při seskládání kočárku...
Mezi polibky se domluvíme, že dostane kočárek a ty další ptákoviny na narozeniny a než mrknu, je Sára mezi dětmi.

Po chvíli se k nim přidám, Sára nás pak opouští a já jsem nucen jíst večeři s Lulu na klíně a dělat, jak také papá... Jak moc by se děti lekli, kdybych hlavou práskl do stolu? Měl jsem k tomu šíleně velké tendence...

Roztahují se nám v posteli, Sára se zavírá v koupelně a já se vyplesknu dole. Zbytek fotbalového zápasu vyměním za thriller a spokojeně ji obejmu, když se ke mně stulí.

„Měli bychom jim to říct..." Zamumlu ji do vlasů. „Zítra?" Kývám na souhlas, přehodí přese mě nohy a zavrní. Hladím ji po lýtkách, líbám ji na tváři a po chvíli se odtáhnu. Zoufale vydechnutí, smutný pohled a ona se může umlátit smíchy.
„Lulu, Rose a Maggie... Musím si udělat seznam jmen pro panenky, jestli i Sárinka bude vyžadovat, abych její panenky pojmenovával já, tak se zblázním."

„Kdy půjdeš k doktorovi?" Zašeptám, po dalších minutách, vyplněných polibky. „Po víkendu..." „Vezmeme děti a půjdeme s tebou. Počkám s nimi v tom malém parčíku... Zajdeme si někam na oběd, hm?" „To zní dobře." Hrdě se zazubím, začne mě hladit po tváři a nevinně se usmívá.

„Jsi dokonalý." „Budu i velmi egoistický, jestli mi to budeš říkat často." Uchechtne se a posadí se mi na klín.

„Jsi dokonalý egoista, co je jen můj a jenom nějakým náznakem se ti nějaká coura zkusí dostat do boxerek a zabiju ji." Nestačím odpovědět. Líbá mě, vyhrnuje mi triko...

Po obědě v centru Londýna, kde jsme nakonec vzali děti i na Oko – pozornost zajištěná po celou dobu. Skřítci byli nadšení a dávali to všem najevo. Sice jsme byli v kabině na Oku jen s nimi, ale jejich jekot, smích a pobíhání kolem dřevěné lavice uprostřed si zajistil pozornost jak těch co byli pod námi, tak i nad námi.
Když se Oko zaseklo s námi nahoře, na několik minutek, bylo to pro ně další, úžasnou věcí a pištěli, že se chtějí jít podívat na ty velký hodiny... Sára je umluvila, že pro dnešek stačilo a uděláme si příští víkend znovu výlet do Londýna a půjdeme i do Zoo. – jsem Sáru doma odtáhl do garáže.

Hrdě jsem ji ukazoval ukryté motorky, špulila nesouhlasně pusinku a když skončila na kapotě, odstrčila mě se slovy, že má v troubě buchtu... Grh!

„To budeš ty motorky nesnášet?" Vyběhl jsem schody a následoval ji do kuchyně. „Nejsou to živé věci." Zamumle, ukáže mi zadeček, když se skloní a krmí psiska, co se ji motají kolem nohou.

„Ale no tak, Baby... Představ si toho našeho kluka, v šestnácti, jakej bude frajer s motorkou. Holky mu budou skákat – nebudou-nebudou mu skákat do postele!" Uhýbám před fackami, směju se, stejně jako ona.
„Já je nezakazuju, už ne. Když bude s tebou, tak to akceptuji, ale kdy mu je chceš dát? Pokud bude sníh, tak kam ho jako vezmeš?" „Dal bych mu ji teď... O prázdninách... Jak budu mít dovolenou...?" „A na narozeniny nedostane nic?" „Tak mu řekneme, že dárek dostal dopředu, a k dárkům od Santy, jakože, přidáme nějakou drobnost my. Bude to mít jako k narozeninám." „Jakej dárek?"

Zkřivil jsem rty, Sára vytřeštila oči a potlačila smích.

„Dostaneš na papučky rolničky!!!" Zasyčel jsem, Sáru plácl po zadku a mířil za Zayniem. „Jako proč?" „Chodíš jak duch!" Zaječí, vzal jsem jej do náruče a otočil jej hlavou dolů.

„Dostaneš rolničky, protože tohle je normálně děsivý!" Chechtá se, ječí.... „Já taky!" „Taky cu!" Řev přilákal dvojčátka, Sára nás všechny vyhazuje z kuchyně a my začínáme řádit v obyváku...

*********************************************
Děkuji :o) ♥ Také bych je umačkala ♥

Poslední kousek z dnešního maratonu... Víc nemám a už ani nezplodím... Buď tedy bude pár dílečků zítra, nebo třeba něco jako maraton... Ale určitě bude maraton v sobotu... Nebo začneme už třeba v pátek :o) ♥