Zayn

Blbnuli jsme jako malé děti. Na novinovou aféru jsem pozapomněl už v muzeu, ale teď jsem ji kompletně vymazal z paměti a sváděl bitvu se Sárou v bazénku. Vyhodil nás z něj až sekuriťák. Sice v křeči smíchu, že cvoky v dětském bazénku vidí prvně, ale musí nás z něj vyhodit.

Na pokoj jsme se dostali něco před půl desátou. Ze smíchu mě bolelo břicho, Sáru začala zmáhat únava a přesto, sotva dopadla do postele, se začala chechtat.

„Nevíš, jak je nádherný vidět, že jsi šťastná." „Jsem šťastná po celou dobu, co jsme spolu! Ale tohle... Bylo to úžasný! Jen to opravdu nesmíme dětem říct a neukázat ani jednu, jedinou fotku. Zaynie by to nepřežil a křiklounci by se také ufrcli." „Vezmeme je sem. Až bude i Sárinka schopna capat a něco z tohoto mít." „Takže budeme mít Sárinku?" „Nechceš? Já chci a moc...." „Nechám to na tobě. Taky jsi dal Sofinku, i když jsi už předtím Sárinku chtěl." Culím se, oblbuju ji polibky a mezi nimi šeptám, že musím mít Sáru, protože Sárinka se k Sofince nesmírně hodí a dát ji jiné jméno, ztratilo by to ono kouzlo. Dusí smích, souhlasí a můj tichý šepot oslovuje maličké v bříšku už jménem.

Nepřipouštím si, že by to byl chlapeček. Nezlobil bych se, jasně, že ne. Ale... Věděl jsem, že to bude holčička.

Než jsme šli spát, Sára nezavřela pusu. Neustále se na něco ptala, několikrát vstala a procházela se po pokoji... Mobil jsem měl zahlcený jen fotkami odtud a škodolibé rýpnutí, na co tolik fotek, které budou muset být tajné ji jen popíchlo.
Vyplázla jazyk, ukázala mi bříško a zřetelně zamumlala, že až budou tři holky, tak tatínka a kluky utrápí. Pobaveně jsem se posadil a chvíli na to dostal lehkou facku.

„Už teď jsem utrápený... Rozmary dvou ženských... To je fakt horší, než peklo." „Ty blbečku!" Dusím smích, stahuji ji pod sebe a dlouze, omluvně ji líbám.

„Miláčku, jen tě zlobím." Broukne, urážlivě natočí hlavu na druhou stranu, líbám ji tentokrát na pravé polovině obličeje a ona spokojeně vydechuje. „Je to ráj, smíchaný s peklem." Syknu, mrcha malá!
Usměje se, naprosto zlověstně a stiskne mi arzenál v boxerkách silněji. „Ano, lásko? Co že jsi to říkal?" „Že je to ráj i s peklem." Zaječí, snaží se ode mě dostat a v záchvatu smíchu se i s ní skácím zpět do postele.
„Příšerko! To je značně nefér, vyhrožovat mi urváním penisu!" Zachvěje se, omotá mi nohy kolem pasu a tentokrát vystrčí bradičku s výrazem, ublíženého kotěte. „Vážně peklo? Ale i ráj?" „Ale no tak, miláčku můj malej. Jen tě zlobím. Moc dobře přece víš, že život s tebou a dětmi je to nejkrásnější, co mě kdy mohlo potkat." Zazubí se, stiskne mi boky a dlouze mě políbí.

„Neublížila bych ti." „Já vím, spíš mě to ale vzrušilo." Sykla, nalehl jsem na ni a ona mi přejela po vousech.

„Zasloužím si satisfakci, za to peklo." S kývnutím na souhlas, ji svlékám, stejně jako sebe a sunu se ji po tělíčku níž. Uvelebil jsem se ji v nohách a spokojeně zavrčel.

„Chceš jen toto, nebo i sex?" „Všechno." Vzdychla a prohrábla mi dlaní vlasy.

Usnul jsem ji na prsou, ztahaný ale naprosto spokojený. Uspala mě hlazením, šepotem o tom, jak mě miluje... Stejně tak mě i vzbudila. Mazlili jsme se, pak si skočili na snídani a znovu si dali atrakci Rock'n Roller Coaster.
Sára ječela, já neměl na to sílu. Znovu jsem krotil žaludek, abych neohodil lidi na sedadle před námi a přemýšlel, co moje maličké v jejím bříšku... Jak tomu asi je...
 Jo, bylo to super, ale asi jsem neměl souhlasit.
Poněkud zelený, jsem se ukázal na světle. Sára byla pro změnu bledá, ale vysmátá. Objímala mě, líbala a naléhavě se ptala, jestli nebudu zvracet. Vrtím hlavou, pocucávám Colu a hučím, že toto si dám tak za 3-4 roky se Zaynem, ale jen jednou.

Návrat do centra Paříže nás navrátil do jakési reality. Přece jen, byl tu typický shon, stále aféra se sexem pod věží a my dva, vysmátí a šťastní, jsme sem docela nezapadali. Upřímně, už jsem se sám těšil na letištní halu a ceduli, oznamující že let do Londýna bude za tolik a tolik minut uskutečněn.

Zbytek času, který jsme se zde mohli strávit jsme byli na hotelu a ještě jsme si dali poslední nákupy. Sára mi s nejistotou do rtů šeptala, jestli jsem neutratil až moc peněz v Disneylandu – nakoupili jsme tam dětem nějaké hračky – a já s úsměvem vrtěl hlavou.
Pár minut předtím, jsem se díval na konto. Šéf mi poslal slušnou částku peněz a na mou sms, s dotazem že co to jako je, reagoval slovy, že jsem jeho nejlepší programátor, on za kvalitu platí a mám to brát jako dar k svatbě. Součet tvořil to, co jsem utratil za svatbu... Tudíž...

Hraček měli děti plno, proto je čekala hromada měkkých dárků. I my si tam něco nakoupili, stejně jako další tři kufry. Všechny hračky, co byli v krabicích, jsme museli rozbalit, jinak bychom to tam prostě nedali.

Při odbavení jsme s culením opakovali, že nejsme překupníci, jen máme doma tři děti, kterým byli přislíbené dárečky a až jejich fotky, v našich peněženkách kontrolu přesvědčili, že opravdu nejsme pašeráci.

Z letu zpět jsem byl rozlámaný, a už se nemohl dětí dočkat. Stejně jako Sára. Byla jako na pérkách a naše snaha, dostat se domů inkognito kupodivu vyšla. Ze zahrady vedle, jsem slyšel děti. Hráli si s Maxem a pobaveně jsem se otočil k Sáře.

„Chyběli mi! Strašně! Až teď si to uvědomuju..." „Mně taky, miláčku! Jsou to naše lásky, chybí nám i když jsou ve vedlejší místnosti... Ale užili jsme si to, ne? Zasloužila sis volno od dětí... Být jen mladou ženou, bez omotaných dětských ručiček kolem nohou." Dusí smích, kýve, děkuje...

Vytahali jsme hračky, naskládali je po celém obývacím prostoru, stejně jako hromádky oblečení a s dárkovou taškou, kde byly dárky pro mámu a Maxe, jsme se jako zloději plížili přes trávník vedle.
Přehoupl jsem branku k zahradě, otevřel Sáře a s pobaveným výrazem jsme se kradli dál.

***********************************

♥♥♥