Zayn

Blomcali jsme ulicemi, které byly v Paříži vyhlášené. Sára však byla jako na pérkách; chtěla k Eiffelově věži a i když ji ulice ohromila a šeptala, jak se sem na stáří přestěhujeme, táhla mě pořád tam.
Pobaveně jsem se culil, majetnicky ji svíral v sevření kolem pasu a přemýšlel, jak zareaguje, až vyjdeme po návratu na hotel na terásku.

„Bože! To je nádherný!"

Konečně jsme se dostali pod věž. Kolem nás byla hromada turistů i místních a moje žena vypískla jako malá holka. Zajistila si pozornost, pár vteřin smíchu a s rudnoucími tvářemi se mi schovala v náručí. Dusil jsem smích, hladil ji, líbal do vlasů a uplynuly asi dvě minuty a táhla mě ještě blíž...

„Ne!" „Ale no tak." „S tebou, nebo budem fotit jen výhled." Vyplázne jazyk, vítr ji cuchá vlasy a na nejvyšším bodě Eiffelovky, nějakých 275 metrů nad zemí, jsme sami. Do druhého patra po schodech, pak výtahem a její radost, kterou cítila byla šílená.
Neměla nejmenší tušení, že jsem zaplatil vstupenky a nahoře, nepředstíraným zapištěním dala najevo, jak je šťastná.
S povzdechem jsem ji k sobě přitáhl a vytvořili jsme několik vtipných, děsných ale i romantických selfíček s Paříží pod námi.
Nemohl jsem si pomoct, ale když mě tam líbala, přišlo mi, že je to úplně jiné. Víc... Emotivnější. Možná to bylo místem, nebo jen čistou radostí a vědomím, že pro pár dní nejsme rodiče, nemáme za zadkem děti a na pár hodin se můžeme vrátit do role puberťáků, co utíkali do přírody, aby mohli být spolu.

„Miláčku?" „Ano, lásko?" Sklonil jsem se k ní ještě o něco níž a hladil ji po tváři. Přivřela víčka, vytáhla se na špičkách a něžně mě políbila.

„Neutíkej mi v myšlenkách." „Promiň." Dusí smích, hladí mě a šeptá, jak mě miluje, že jsem ten nejlepší chlap a táta na světě a jen se mnou, je život nádhernej. Nemít mě, nechtěla by tu být. Nedokáže si představit, že bychom spolu nežili, že bychom neměli děti...
 „Jestli o tebe někdy přijdu, zblázním se. Život s tebou, je jako pohádka. Nádherná pohádka, kterou by chtěla žít každá." „Ale ne každá je princezna, aby si pohádku zasloužila." Usměje se, žadoním po polibcích a ještě několik dlouhých minut pobudeme na plošině a míříme dolů.

Ruku v ruce, po chvíli ji pouštím a drsně ji k sobě přitisknu. Drtím ji pas, omotá svou ruku kolem mého a za chůze chce pusu. Dám jí ji a věnuju pohled hrstce osob, co si ji prohlíží.
Zasměje se, zastaví nás a stoupne si přede mě.
„No tak! Je to naše svatební dovolená, tak se netvař jako vrah." „Tak ať si tě neprohlíží pohledem, jakým si vybíráš maso u řezníka. Jsi moje! Ještě jsi nepochopila, proč nesnáším, když někam jdeš beze mě?" „Nebuď tak žárlivý, blázínku. Jsem přece tvoje," Zvedne levačku a ukáže mi svatební prsten. „A já si je neprohlížím. Sexy chlapa mám doma, proč se dívat po jiných?" Samolibě se uculím, znovu ji obejmu a poněkud uvolněněji se vydáváme dál.
Zahodím rozumy, co mi jedou v hlavě - proč je všude plno volů, co mi po ní čumí?! – a užívám si okolí, to jak mě objímá, chvilkama hladí po boku a nezavře pusu.

Další ulička, tentokrát ta, co nás dovedla k hotelu. Myslel jsem, že se půjdeme podívat ještě někam, ale ona se ke mně v půli cesty přitulila a svádivým hlasem šeptala, že dominantu Paříže si nemohla nechat ujít hned v den příletu, nicméně, krásy Paříže můžeme poznávat i zítra a ona teď chce jinou dominantu.
Dusil jsem smích, ale ego mi létalo ve výšinách a nadrženým tónem hlasu, jsem ji důrazně šeptal do rtů, že dostane vždy, co bude chtít.

V apartmá mi utekla do koupelny, nemohl jsem za ní, zamkla se a já bych naštvaný. S párou od uší jsem se zavřel v té menší koupelce, škodolibě jsem si pomyslel, jak by se ji líbilo, kdybych si oholil vousy a zavrhl jsem to vzápětí, kdy mi jednou šeptala, že jestli to udělám, tak mi nedovolí orální sex. Užívala si, jak škrábu a já se o to připravit fakt nechtěl.
Válel jsem se v posteli a útrpně čekal, nepotřeboval jsem ji hned ojet, jen se mazlit... Ale to čekání!
Konečně se začaly dveře otvírat, chtěl jsem něco říct, ale zmlkl jsem a jen se díval.

Hryzla se do rtu a zabalena do bílého, minimálně průsvitného svetříku, či co to bylo a pomaličku se otočila po ose.

„Nelíbí, lásko?" „Do hajzlu...!" Zachrčel jsem, posadil se na kraji postele a natáhl ruce. Koutky ji cukaly, ale přišla ke mně. Stála mi v nohách, svěsila ruce podél těla a já ji, jako bych se bál, stáhl svetřík z těla. Dopadl ji ke kotníkům, těkal jsem očima po tom nádherným těle, co mi dala na obdiv a v duchu se přemlouval, abych kalhotky ani podprsenku nezničil.

Na sucho jsem polkl, vzala mi hlavu do dlaní a usmála se.

„Tak co, nelíbí se ti to?" „Jsi překrásná! Kde jsi to vzala? To jsem doma ještě neviděl." „Původně jsem si to koupila na svatební noc, ale... Tak to chci využít tady." „Baby... Bože!" Líbal jsem ji na bříšku, šmátral dlaněmi po těle a spokojeně zachrčel, když jsem ji sjel dlaněmi na zadeček a zjistil, že to jsou tanga.
Hladila mě ve vlasech, usmívala se a spokojeně zakňourala, když jsem se sám postavil a sevřel ji v náručí. Moje nadrženost už byla na maximu – jak málo k tomu stačilo – a ona se spokojeně usmívala, kňourala a snažila se mi dostat do boxerek.

Sténala mi do rtů, byla hladová a neměla dost. To, co mi šeptala mi lechtalo a zvedalo ego, přišel jsem si jako někdo, kdo vyhrál život na plný čáře.
Dokonalá žena, krásný a hodný děti, dům, práce... Jo, užíval jsem si každou minutu života a zároveň doufal, že všechno zlý, co nás postihlo je pryč a už se to nebude opakovat.

Poloha střídala polohu, dovolila mi vše, byla mi odevzdaná, jako moje hračka. Mohl jsem cokoliv a ona spokojeností vzdychala, kňourala a dávala mi najevo, jak je to vše dokonalý a jak je spokojená.
Nějakou dobu jsem ji přenechal velení, ničila mě, trpěl a přesto jsem si to užíval. Nikdy se nenabažím pohledu, kdy je na mě, nabodává se, křičí a na hrudi mám škrábance od jejich nehtů, stejně jako na ramenou, pažích a zádech.
Dokonce už i Zaynie se jednou ptal, od čeho mám jizvičky.
Pár sekund předtím, než jsme zakončili další milování společným orgasmem, kdy jsem už byl opravdu vyčerpaný a věděl, že další kolo bych nezvládl, jsme si do úst šeptali, mezi steny, jak toho druhýho milujeme.

S tichým zakňouráním, když ze mě sklouzla, se mi stulila v náručí. Hladil jsem ji po těle, potlačoval únavu a oplácel ji polibky. Usmívala se, tak nějak tajemně a tichý šepot o tom, jak bych měl spát pro mě neznamenal nic podezřelého.
Otočena ke mně zády, z mé paže si udělal polštář a já ji pevně svíral, jsem dovolil spánku, aby se mě zmocnil. I ona už dávno spala, pravidelně a spokojeně oddechovala a já, s pocitem nezměrného štěstí vytuhnul.

Šmátrám dlaní po nočním stolku a hledám skleničku s pitím. Nechtěl jsem od Sáry a ani ji vzbudit. Ležela mi hlavou na hrudi, objímala mě, vlasy mě šimraly na kůži...
Se zavrčením a snahou, abych ji nevzbudil, jsem ji ze sebe opatrně stáhl a rozsvítil lampičku. Sklenička byla až úplně vzadu, u zdi, ale mou pozornost si získalo něco jiného.

U lampičky ležel přeložený papír a na něm... Teploměr?

S nepochopením jsem vzal tu věc a rozklepal se v následné vteřině. Zbrkle jsem se natahoval po papíru a Sářino maličké písmo, zabíralo pár centimetrů místa na listě.

„Ahoj... Tak se ti to povedlo... Tedy, asi! Ale těhotenský test nelhal ani u Zayieho a Sofinky s Adámkem. Paní doktorka, toto jen potvrdí a než se naděješ, budu venku a budu chtít, abys mě miloval a chránil. Budu tvoje maličká holčička – nebudeš se zlobit, kdybych byla chlapeček? -, láska, miláček, prdelka... Už teď tě miluju, tatínku a moc se těším na svět. Na tebe."

Text a přikreslené srdíčko, rozbušilo to moje srdce. Chvíli jsem jen tak seděl, četl těch pár vět a potlačoval slzy.
Nadšení se mísilo strachem o ni, o mou dokonalou ženu. Natočil jsem k ní tvář a ztuhnul. Nespala, dívala se na mě, líně odkopla peřinu a  spojila na pupíku prsty v srdíčko.

„Chybíš nám... Pojď sem." Hladila se přes bříško, chvíli jsem si ji prohlížel. Přibrala, možná tak kilo, dvě, max tři. Ale to co přibrala, měla za chvíli hned pryč. Teď jsme ze stresu kolem svatby jedli u filmů dětem sladkosti, sloužili jsme jako dojídači toho, co děti už nechtěli... Pořád jsme něco jedli a i já přibral. Takže jsem fakt neřešil, že její bříško je maličko vypouklé, protože pořád byla hubená. Ani ve chvílích, kdy jsme byli nazí, ona byla na mě... Nevšiml jsem si toho. Nebylo to nic, co by mě nějak znepokojilo, rozhodilo... Byla sexy, svůdná, dokonalá... Kilo sem, kilo tam.

„Kdy sis ho dělala?" Zachrčel jsem, posunul se blíž a položil ji dlaň na bříško. „V koupelně, jak jsme přišli... Chtěla jsem to udělat takhle, tady ve chvíli, kdy jsi řekl, že sem letíme. Nechci, aby to byla jen svatební cesta. Chtěla jsem, aby sis pokaždý, když se na miminko pak podíváš cítil, jak bylo tady." „Jediný, co teď cítím, je strach a nadšení!" „Než zkolabuju, nebo se něco stane, tak chci abys cítil jen nadšení a byl šťastný, ano?" „Tohle už nikdy neříkej!" Zavrčel jsem ji do tváře, z pár centimetrů. Zakňourala a hladově mě políbila.
„Ale je to tak! Tak na nás nezvyšuj hlas." „Na lásku v bříšku nekřičím." Drze jsem se usmál a zabořil ji tvář ke krku. „Ani na tebe, jen už to neříkej." „Neboj se. Dáš... Dáš mi pusu?" „Lásko..." Zoufale jsem ji líbal, tiskl ji k sobě... Pokojem se nesl její smích, když jsem se ji položil do nohou a líbal bříško. Dával jsem si záležet, abych nevynechal ani milimetr její kůže, který by zůstal nepolíbený a cítil vinu.

„Lásko?" Šeptne, když ji stále líbám bříško a pohledy, které na ni vrhám, jsou omluvné ale i zahanbené. V bříšku mám maličké a já se k ní choval...
„Mělas mi to říct, předtím... Nechoval jsem se moc hezky." „Ale mně se to líbilo! Byl jsi nadržený a i přesto opatrný, jako pokaždý. Lásko, kdyby se mi to, co jsme dělali a jak jsme to dělali nelíbilo, řekla bych ti to. Chtěla jsem divokej a hladovej sex, protože teď bude jen něžný a opatrný. Říct ti to, připravila bych se o to, a to jsem nechtěla. Nebudu dlouho... Nějaký týden... Maličkému jsi nemohl nijak ublížit." 

*****************************************************
Čtvrté baby Malik na cestě :o) Začínám si říkat, jestli jim neudělám jakousi postupku, prvně Zaynie, pak dvojčátka... Že by měli teď trojčátka? =D S takovou, v budoucích kapitolách by se mohl objevit fotbalový team Malik ='D ='D

DominiSa - ale jo, určitě existuje, jen je potřeba jej najít a určitě si ho zasloužíš :o) 

Děkuji za komentáře! :o) ♥♥♥

Btw, osobně jsem zatížena na Anglii, zamilovala jsem si ji během jediného dne... Ale stát pod tímto... Wow...!♥