Zayn

Nejistě si hryže ret a pak se přisune ještě blíž.

„Jen my dva? Bez dětského křiku, ušpiněných ruček, upatlaných pusinek, vylitých sklenic, umazaného oblečení?" Potlačím smích, stáhnu ji na sebe a hladově ji políbím.
„Jen my dva. Týden v romantické Paříži. Budeme se válet v posteli, milovat se, procházet se po Paříži, abych teda nebyl moc přísný, tak mrkneme do obchodů, třeba nějaké pařížské, erotické spodní prádlo." Hryznu se do rtu a zachrčím, jen nad tou představou.
Před očima mám její nahý tělo, v luxusním prádle, které víc odhaluje než zakrývá... Znovu zachrčím. Kousla mě do rtu, vsála jej do úst a chvíli si s ním hrála.

„Nechceš sát i něco jiného, hm?" „Nadrženečku, takto si říkat o vykouření." „A jak to mám říct?" „Tak, jako obvykle." „Vykuř mi, lásko." Se smíchem se na mě posadí, vrtí se, nadrženost je na maximu, tlačím ji a ona spokojeně kňourá.

„Letíme za dva dny?" „Baby, pak... Teď-" „Dva dny?" „Ano." Mumlu, hladím ji po nohou, chci- Vytrhne mě z proudu myšlenek a skloní se.
„Večer si půjdeme pro lásky, zítra k večeru je opět dáme mámě a na letiště se dopravíme naprosto zničení, protože noc bude dlouhá." „Mmm, hodláš mě ošukat?" „Stejně jako dnešní noc, teď, večer..." Šeptá nadrženě a drze se usmívá...

Pro děti jsme se dokopali až po šesté a to jen z povinnosti. Chyběli nám, ale... Oběma se nám líbili chvíle samoty, kdy jsme se nemilovali a jen u sebe leželi, povídali si, hladili se... A nikdo nepištěl, nesnažil se mě vykastrovat ani mi Sáru ukrást.
Výčitky dětí nebrali konce, umlčel je až slib, že v noci budou spát s námi. Sotva se za námi zabouchli dveře našeho domu, Sára mě chtěla nechat dole s čertíky.
 Mumlala mi do rtů, že jde převléct prostěradlo a asi i peřiny. Pobaveně jsem se zubil a šeptal, že máme hroznou spotřebu. Vítězoslavně se usmála, přejela mi dlaní přes rozkrok a významně povytáhla obočí.
„A kdo za to může, hm?" „Jen já? To si nemyslím. Nemáš nejmenší tušení, jak je dokonalý, když ti klečím v nohách a dívám se na tvůj klín, který neudrží celou dávku spermatu. Pod čím zadečkem, je pak mokro, hm?" „Hm... A čí je to sperma, co?" „Co to je sperma?" Vytřeštím oči na Zayna.

Usmívá se jak měsíček, líže zmrzlinu a čeká. Houpe se na patách, Sára mi boří tvář do hrudě a směje se. Po chvíli přestane, opře se mi bradou o hruď a čeká, co řeknu. Dosmála se a pobaveně mě sledovala.

„Co to je? Zní to divně." „Za tu tvou škodolibost," Sklonil jsem se a teď si dával setsakra dobrý pozor, aby náš radar nic nezaslechl. „Tě v noci ošukám a nezapomenu ti seřezat prdelku, prdelko." Narovnal jsem se a usmál se na Zayna.

„Nic." „Nic?" Zaynie nesouhlasil, Sára utekla, smála se a já měl chuť, zmydlit ji zadek už teď. „No nic..." „Taťko, co je spe-" Přiběhla dvojčátka. Zacpal jsem malému pusu, zvonek oznamoval, že se zjevně vrátila rodinka Horanů i našich rodičů, co si vyrazili na špacír a já zoufale potřeboval, aby malý mlčel.
„Drž pusu!" Znovu zvonek. „Co-to-je?" Huhlal Zaynie a snažil se oddělat dlaň. „Mlč!" Zvedl jsem výhružně prst a šel otevřít.

„Co blbneš?" Nechápavě jsem se díval na Nialla. Mrkal na tátu a poplácal mě po rameni.
„Až na ty škrábance je celej, možná budeš za chvíli čtyřnásobným dědou." „Jste volové." Uhnul jsem před pohlavkem a skočil po Zaynovi.
 Kulil na mě očka, beze slov hýbal pusinkou, ve které jsem neustále viděl otázku „Co to je sperma?".
„Co blbneš ty?" „Ahoj, Zaynie!" „Hahojstedo." Huhlá malý pozdrav a brání se, abych jej nemohl odnést.
„Uvařte si kafe, hned jsem zpět. Lucy, hlídejte malé, prosím." Vyběhl jsem se zmítajícím chlapečkem do patra a zahnul do jeho pokoje.

„Co to je?" „Nic! A už se na to neptej." „Proč? To je nadávka?" Zaskučel jsem se a posadil se mu do postele.
„Hele prcku, poslouchej, opravdu není vhodný vše, co doma uslyšíš někde říkat. To slovo patří do skupiny slov, kterou nazveme „Nikdy toto nesmím venku říkat a nesmím to říkat do doby, než vyrostu." Jasné?" „No... To abych si to napsal, to je moc dlouhý." Chuť se smát i brečet se dostavila okamžitě.
„Sperma... Není nadávka. Je to věc, co ti vysvětlím, ale až ještě trochu vyrosteš." „Jo áha... To je to, že až budu velkej, tak to bude ke mně patřit? Jako vousy?" „Jak patřit?" „No mamka říkala, že až budu chlap, tak k chlapovi patří vousy, hrubej hlas," Počítá na prstech. „Svaly, tetování, pěknej úsměv... No taťko," Povzdechne si a zavrtí hlavou. „Popsala tebe, ale to sperma vynechala." Ode dveří zazní hysterický chechot. Sára se opírá o zárubeň, je zlomená v pase, po chvíli padá na zadek a pláče smíchy.

„Co blbneš?" Moničin hlas, po chvíli i její osoba. Stojí nad ní, nechápavě těká pohledem z jednoho na druhého a já doufám, že to Zaynie nezopakuje.

„Ale nic, babi. Mamce to přislo vtipný, ale ono to k nám prostě patří." „Co ke komu patří?" „No k nám. Ke chlapům. Vy ženský tomu nerozumíte. Ale vůbec." Vrtí důležitě hlavou, sjíždí mí z nohy, dá mi pusu a rozhodným krokem jde k svíjející se mámě.
„Maminko, táta ti to vysvětlí, jo?" I ona dostane pusu, Zayn chytí Moniku za ruku a táhne ji pryč.

„Jdeme babi, uděláš nám něco sladkýho? A zahrajeme si třeba na schovku. Strejda Niall říkal včera, že dnes budeme hrát. Tak ty budeš počítat do dvaceti a-" Hlásek zmizel, vyhrabal jsem se na nohy a šel pomoct Sáře.
Hladí mě po tvářích, na těch jejích se lesknou slzy a něžně mě líbá.

„Ten kluk mě přivede do hrobu!" Mumlu ji do úst. „Je to kecka. Okecá vše, stejně jako ty. Je to tvoje kopie, lásko. Je stejně výmluvný, jako ty a je u toho šíleně sladký." Vtáhnu ji do pokojíčku, zabouchnu, zamknu...

***********************************************
Děkuji za komentáře :o) ♥♥♥