Zayn

„Zayne..." „Kdybys vrazil mně, naštval bys ji. Nepochybně by na tebe ječela, ale tys uhodil ji... Viděl jsi, že se mezi nás cpe, tu ruku jsi mohl zastavit. Divím se, že jsi ji nic neudělal. Je drobná a ty ji vrazíš, jak kdybys mlátit sto kilovýho, dvoumetrovýho chlapa. Chápu ji. Taky vás tam nechci.
Je to náš den! Den, kterej jste po nás chtěli od chvíle, co se Zaynie narodil. Neměli jsme na to s mimčem čas, ani náladu, pak se narodila dvojčátka a krom nich, jsme měli i jiné problémy, kdy na svatbu prostě nemyslíš a když si ji konečně naplánujeme a vše zařídíme, tak se chováte, jako blázni. Vy jste nám vaši svatbu taky jen oznámili a neřekli jste ani slovo, abychom vám nějak pomohli, s čímkoliv. Myslíš, že nám se líbila ta šíleně vyzdobená obřadní síň? Barvy, co absolutně nešly k sobě...? Drželi jsme hubu, protože vám se to tak líbilo, to stejné, jsme chtěli i od vás a vy...

Jestli se Sára ráno nerozhodne jinak, já vám nebudu říkat, abyste tam byli. Nechci tam mít někoho, kdo se chová jako vy, nechci tam mít ani jeho." Podíval jsem se na brášku. Rozplakal se, ale Monika k němu nešla.
Přišlo mi to kruté, ale já měl před očima tvářičku Zayna. Být to opačně, a Zach by měl zlomený nos, Zayn by si pěkně dlouho na zadek nesedl. Ale on... Pohoda, klídek... Jízlivě jsem si pomyslel, že je divný, že vlastně za to nedostal pochvalu.

„Uhodil jsi mi ženu, tohle ti jen tak neodpustím. Být hajzl, řekl bych, ať se seberete a vypadnete, ale nejsem takovej. Uvidíme ráno, podle Sáry."

Odešel jsem do kuchyně, z mrazáku vytáhl gel a šel nahoru. Tam se potkal s Niallem, byl už převlečený a tiše se ptal, že co se stalo. Zahlédl uplakanou Sáru.
Za chůze jsem jej prosil, ať to neřeší a mrkne na děti. Dle jeho slov, Nicole spala už u nich, ale Zaynie se ještě s Katie díval na pohádku. Zíval, chtěl jít spát... Zamumlal jsem, že je pak zkontroluju a on si šel lehnout.
Před ložnicí jsem se musela několikrát, pořádně nadechnout, než jsem vešel.

Sára seděla na posteli, ramínka se ji třásla a kolem se válelo několik kapesníků.

„Lásko?" Nevydržel jsem to ticho. „Hm?" „Ukaž..." Vzal jsem ji za bradu a prohlížel si její tvář. Byl tam otisk a já doufal, že se nezbarví do modra. „Promiň." Pousmála se a opřela se mi čelem o rameno. „Za co se omlouváš." „Za to, co jsem jim řekla." „Já jim to zopakoval. Je to na tobě, jestli budou na svatbě nebo ne." „Teď je tam opravdu nechci." „Já vím, chápu to." Mumlal jsem ji do vlasů, hladil ji a po chvíli ji chytil a posadil si ji na klín.
Uslzeně na mě pohlédla a natáhla se po dalším kapesníku.

„Ani ve snu by mě nenapadlo, že nám naši nejbližší, zkazí den před svatbou..." Zašeptal jsem a vytáhl se s ní na nohy. „Kam mě neseš?" „Do sprchy. Smyjeme to ze sebe, hm?" „A pak?" „Budeme dělat, co budeš chtít. Nemysli na to, ano?" Kývne, odhodí kapesníček do koše a nechá mě, abych ji svléknul.
Chci ji přivést na jiné myšlenky, a to se mi daří.
Sténá mi do úst, procítěně vzdychá, ramena mě pálí, od jejich nehtů... Sám spokojeností chrčím a něžně proti jejímu tělu přirážím.
Užívám si do sytosti, jejího těla a přitom kontroluji její tvář. Ne z důvodu, jestli je spokojená, ale jestli se ji nevytváří modřina.

„Nemysli na to, já na to myslet nesmím a ty se užíráš. Chci myslet jen na tebe, na tohle..." Zamumlala mi do rtů a vzala mi tvář do dlaní.
„Dej mě dolů." „Ne." „Dej mě dolů!" Zavrčí a já s pořádnou dávkou odporu, ji ze sebe stáhnu. Vím, co chce, ale... Spokojeně jsem zachrčel. Vpletl ji dlaň do vlasů a díval se, jak mi kouří. Zvedla oči, dívala na mě a měla v očích jen hlad a spokojenost.
Přestal jsem se vztekat a užíval si, co mi nabídla. Nechtěl jsem teď, aby mi kouřila, chtěl jsem ji dopřát orgasmus a místo toho, ho ona dopřávala mně.

„Tati? Mami?" Zaklel jsem. Ze sprchy jsme se přesunuli k pračce. Bral jsem si Sáru zezadu, spokojeně kňourala a teď ztuhla.
„Neuteč mi!" Plácl jsem ji po zadečku a s menšími obtížemi, jsem se zabalil do osušky. „Co je?" Vystrčil jsem z koupelny jen hlavu.
Zaynie se držel s Katie za ručičku a provinile se usmál. „Kde je mamka?" „Ve vaně." „Vy se koupete?" Katie se uculovala, z koupelny se uchechtla Sára.
„Umývám tetě záda. Co se děje?" „Nejde nám usnout." „Zaynie..." Zaskučel jsem frustrovaně. „Můžeme spát s vámi?" „Ne. Běžte si lehnout k tobě, za chvilku přijdu." „A co budeme dělat?" „Uspím vás. Běžte." „Tati." „Strejdo." Smutně huhlali a házeli očima.
Představa, že se budu o postel dělit a ráno tam krom tady těch, najdu dvojčátka, možná Nicole a třeba i Lucku... A fakt, že milování se Sárou, právě skončí...

„Zaynie, budete spát ve tvém pokojíčku." Sára se kolem mě protáhla. Zabalila se do županu a přitáhla si děti k sobě.
„My ještě spát nejdeme." „A co děláte?" „Po tom ti nic, není." Cvrkla Katie do nosíku a Zayniemu se nad hlavou objevila žárovka.
„My si zapnem ještě pohádku. Nemusíš, taťko, chodit. Usnem. Ale já mám pořád hlad." Potlačil jsem smích. „Hned ti něco přinesu, zapomněli jsme na to. Dáš si taky, Katie?" „Kokino, strejdo. Nemám hlad." „Tak běžte, za chvíli jsem tam."
Odcházeli, Katie zvídavě špitala, proč nepřijdu. Zaynie ji tichým hláskem odpovídal, že děláme miminko, naštěstí ji nezajímalo, jak se to dělá, nebo jsme to aspoň neslyšeli.

„Něco jim donesu a hned se vrátím. Opovaž se mi usnout a tak podobně." „Dostanu jinak na zadek?" „Zmaluju ti prdelku, prdelko, a pak ti ji ošukám." Dusila smích, s nevolí jsem se díval, že tvář se ji opravdu barví do modra.
„Hejbni svým sexy zadkem, nebo opravdu usnu." Zaculila se a vklouzla pod mou peřinu. Župan mi prosvištěl kolem hlavy a já vypadl na chodbu.

V kuchyni se svítilo. Táta seděl na barové židli a překvapeně na mě pohlédl. „Nespíš?" „Zayn má hlad, předpokládám, že teď se dostaví tři prdele keců o tom, že je pozdě a neměl by jíst, dovol mi tě zadržet v začátku; je to můj kluk, moje výchova, moje pravidla." Nevěnoval jsem mu ani pohled a do větší misky, naházel několik sáčků sladkostí i čipsů.
Zaynovi jsem na talíři nachystal rohlíky s nutellou a tátovo vzdychání, jsem ignoroval.

„Zayne..." „Jsem nasraný a nemám chuť, se s tebou o něčem dnes bavit. Nechme to na ráno, až se Sára vyjádří, jestli si to rozmyslela." „Mrzí mě to. Zayne, zastav se prosím a-" „Dal jsi facku mé ženě! Obhajuješ rozmazleného smrada, který mému synovi zlomil nos! Jsi za jedno s Monikou, kvůli tomu, že jsme si neřekli o pomoc... Táto, kdyby to byl nějakej, fakt pádnej důvod, tak to pochopím, ale tohle je kravina a já se s tebou nehodlám dnes, už o ničem bavit."

„Když Sára řekne „ne" tak-" „Tak vám letenky zpátky zaplatím, buď v klidu." Zněl jsem hnusně tvrdě, odměřeně... Ale jinak to nešlo.

„Děkujeme." „Prosím." „Tati... My předtím slyšeli křik." Pobaveně jsem se uculil. Že by zase Sára?
„Tvůj... Křičel jsi na dědu. Co se stalo?" „Nic, jen jsme se nepohodli." „Tati?" „Zaynie?" „Katie viděla mamku, uplakanou a... Co to má na obličeji?" „Zaynie... To se těžko vysvětluje. Nemysli na to, ani ty." Pohladil jsem Katie po vlasech. „Zítra bude dobře." „JO! Maminka už bude naše." Křenil se malý a objal Katie. „Až vyrostu, tak budem mít svatbu my dva." „To víš, že jo." Potlačil jsem smích. „Strejdo, já si Zayna vezmu!" „Okey, jsem rád, že jeho holku znám a mám ji rád." „Jůů... Kat! Ty jsi moje holka a dneska spíme spolu!" Už jsem byl na odchodu, ale vše ve mně ztuhlo. Obrátil jsem se a pohlédl na Zayna.
„Lehneš si, jako mamka. Takhle." Natáhl ruku, položila se mu na ni a v takové poloze, se dívali na pohádku. Jídlo ani sladkosti je nezajímalo a já s doufáním, že se to tady nějak nezvrhne a nebude mít tendenci ukazovat hada a někam ho strkat, odešel.

Sára se na mě usmála, znovu si chladila čelist a teď gel oddělávala.

„Budu nádherná nevěsta, jestli to zmodrá víc, tak budu potřebovat tunu make-upu..." „Krásko..." Škytla a vlezla mi do náruče.

„Takhle jsem si to, opravdu nepředstavovala. Nejraději bych to celé zrušila."

************************************************
Děkuji za komentáře! :o) 
♥♥♥♥