Sára

„Plače Zaynie? Moc?" „Moc ho to bolí." Hladila jsem Sofinku ve vláskách. Adámek mi stál v nohách, položil se mi hlavou na stehno a hladil mě.
„Pofoukáme. Pusinkujeme." „Až přijde, tak mu dáte pusinky, ano?" „Ano." „Mami, bumbat." „Kruci...! Najdeme automat s pitíčkem, hm?"
S nevolí jsem jim, na střídačku dala k pusinkám, flašku s multivitaminem. Šklebili se, nechutnalo jim to. Pobaveně jsem si pomyslela, že za pár let, se budou šklebit na čaj.

„Jsi unavený." Smála jsem se Adámkovi. Zíval, mnul si očka a opakoval, že není. Ale usnul dřív, než Sofinka. Vytuhla chvíli po něm a minutu na to, se objevili kluci.
Zaynie byl uslzený, ale když jsem viděla, jak se dívá na Zayna a má v očích naději, že táta neřekne, jak plakal, tak jsem se na nic ptát nemohla.
Cestou pro pití, jsem si všimla hračkářství. Nechtěla jsem jej rozmazlovat, ale jako bolestné...
Směl si vybrat cokoliv, co chtěl. Slůně jej zaujalo okamžitě a já tu obrovskou částku, přestala řešit ve chvíli, kdy jej objal a opatrně k němu přitiskl obličejík.

Teď jsem jej držela za ruku a na lokti měla spící Sofinku. Adámek byl u Zayna, na pár sekund se vzbudil, ale hned usnul.
Stáli jsme před domem, v domě u Maxe se svítilo a já chtěla jít raději tam. Vůbec mi teď nepřišlo, že se mám za pár hodin vdávat a má to být ten nejkrásnější den, v životě ženy. O čemž bych se tedy hádala. Svatba není středobod vesmíru.
Zažila jsem, už krásnější dny; poprvé být se Zaynem jako partneři, první milování s ním, den, kdy jsem konečně mohla držet v náruči maličké miminko, jménem Zayn a po něm následovala další dvě miminka... To byly, ty nejkrásnější dny, na které určitě nikdy nezapomenu.
Hořce jsem si pomyslela, že s rodiči za zády, nezapomenu ani na zítřek.

„Krásko?" „Hm?" Ne, nedokázala jsem usmát. Věděla jsem, že Zayn cítí větší zlobu, než já. Že teď se krotí jen kvůli mně a dětem, ale jak se bude chovat uvnitř...
Dokázal seřvat i šéfa, co proti tomu, byla hádka s rodiči... Vlastně, když to přeženu, nepotřebovali jsme je. Byli daleko, děti nám hlídat nemohli a nic jsme po nich nechtěli. Vše jsme zvládli tahat ze Zaynovi výplaty. Vděk jsme mohli cítit jen za pomoc, při hledání práce, ale jak jsem Zayna znala, byl by schopný z hrdosti odejít a najít si něco jiného.
„Nesmíš být smutná, ani vzteklá." „Ne? Proč? Necítím nic jinýho, než vztek." „Jo, já taky a právě proto, musíš být klidná. Jsem jak papiňák. Je mi jasný, že jak vejdeme a někdo slovy zaútočí, přestanu se ovládat a ty jsi jediná, koho poslechnu, abych se zklidnil." Pousmála jsem se a nechala jej, aby mi zvedl hlavu.
„Půjdeme domů, uložíme děti a vrátíme se dolů. V klidu, si o tom promluvíme, alespoň já to chci v klidu, ale pochybuju, že ten klid vydrží." „Co když řeknou, že zítra tam nepůjdou?" „Je to na nich. Já věřím Zaynovi. On není rváč, nevystartoval by po Zachovi zbytečně a jen bránil Katie. Nezlobím se na něj, zlobím se na Zacha a rodiče. Pokud řeknou, že tam nepůjdou, tak ať nechodí. Bude mě to taky mrzet, ale budu to akceptovat. A i přes to, udělám všechno, aby ses zítra smála a bylas šťastná."

U dveří čekala psiska. Zaynův pohyb rukou, je srazil k zemi, ani nepípli. Dvojčátka spala spokojeně i ve chvíli, kdy jsme je položili do postelí a Zaynie se u sebe zatím převlékal.

„Ty jsi už v pyžamu?" „Já už dolů jít nechci. Můžu se dívat na pohádku?" „Můžeš, tak nechceš chvilku počkat? Jestli Katie nespí, mohla by se koukat s tebou. I Nicole a Lucy, Zach-" „Toho tu nechci. Holky jo, ale jeho ne. Maminko, prosím." „Nebudu ho sem posílat. Tak chvilku počkej, podívej, až se ručička posune z desáté čárky na patnáctou, a Katie tu nebude, tak si to zapni sám, hm? Nebo mám přijít?" „Ne, já to umím. Jen mám hlad." „Něco ti přinesu." „Dobře. Pusu."

„Kde je?" „Nejde dolů. Chce se dívat na pohádku." Vklouzla jsem dlaní do Zaynovi. Pustil mě, objal mě kolem ramen a dal mi pusu do vlasů.

„Neboj se." „Hlavně nezapomeň, pokud budeš řvát, že naše lásky spinkají a neví, jaké to je, když tatínek zařve tak silně." Pobaveně se usmál, sešel schod a přitáhl mě na jeho okraj. „Já zapomněl, oni jen ví, jak křičí maminka." „Šmejde!" „Miluješ mě?" Broukla jsem mu do rtů na souhlas a ještě pár vteřin si vychutnávala naprostý klid, který se kolem nás vznášel.
Se sykáním jsem si užívala pozornost, kterou věnoval mému krku. Něžně jej okusoval, tiskl mě k sobě a dlaněmi, přejížděl naléhavě po mém těle.
„Do hajzlu! Musíme jít opravdu dolů." „Proč?" „Protože tvoje hruď, která se šíleně zvedá, bijící srdíčko a spokojené sykání, mě rajcuje. Ještě chvíli budeme pokračovat, a ohnu tě přes zábradlí." Dusila jsem smích, a úsměv, co mi na rtech seděl, když jsme přišli dolů, se rozplynul, jen jsem pohlédla na mámu.

Niall s Lucy seděli na zemi, hráli s Katie a Nicole nějakou hru. Yaser popíjel pivo, Lucka mu usnula s hlavou na klíně a Zach se tiskl právě k mámě.
Drze na nás vyplázl jazyk a fňukl.

Rozhořčeně jsem si pomyslela, že toto je rozmazlené dítě. Ano, Zaynie byl taky rozmazlený, ale uměl se chovat!

„Kde je Zayn?" Vytřeštila Lucy oči a překotně se postavila. Katie se kolem ní prosmykla a narazila do Zaynových nohou.
„Je u sebe, chce se dívat na pohádku. Vezmi sestřičku a jdi za ním, hm?" „Dobře, strejdo." „Za chvilku vám donesu něco na jídlo." „Ano." Odpelášila s Nicole nahoru, nastalo ticho.
„A dvojčátka?" Zachrčel Niall, i on se vytáhl na nohy a posuňky naznačoval, jestli mají odejít. Malý Niallerko zakňoural ze spánku z kočárku, Lucy s ním odešla nahoru, pod záminku, že ho jde nakrmit a Niall se nabídl, že půjde omrknout děti u Zayna.

„Kde jsou ségry?" „Odešly k Maxovi." „Aha. Jedli jste něco?" Zayn vedl nucenou konverzaci a snažil se nedat najevo, jak jej ten skrček u mámy v náručí, štve.
„Neměj péči." „Mamko!" „Ano?" „To tě ani nezajímá, co Zayniemu dělali?" „Neměl si začínat." „On si nezačal!" Zavrčel Zayn a sevřel v prstech plechovku Coly. Zkroutila se, část obsahu se mu rozpleskla u nohou.
„Začal." Zašklebil se Zach. „Líbí se ti Katie?" „Co to sem pleteš?" Vytřeštil oči Yaser. „Protože tak, by se dalo pochopit, že si Zayn začal!" „Jsou to děti! Meleš blbosti." Přidala se mamka. Napočítala jsem to deseti, jinak bych sama začala řvát.
„Ano, děti! A proto se rvali jak dospělí! Zayn má přeražený nos a Zach modřinu, jak kdyby dostal pravým hák-hákem." Pohlédla k Zaynovi.
Teprve teď mi došlo, že to byl pravej hák. To rvaní se se Zaynem, komentoval slovy, že ho jen učí bránit, ale... Konečně na mě pohlédl a usmál se. Ne omluvně, ale hrdě.

„Jde o to, že se Zachovi líbí Katie, která na něj dlabe a frajer si myslí, že když ji kopne do hračky, tak mu dá asi za odměnu pusu! Žárlí, že je Katie se Zaynem. Nevím, co ti pořádně Zach nakecal, ale Zayn do něj strčil až ve chvíli, kdy on strčil do Katie! A první, bouchl Zach. Zayn se jen bránil. Není to boxovací pytel, aby se nechal mlátit." „Neomlouvej ho!" Vyštěkla máma a kdyby pohled vraždil, Zayn by šel k zemi.
„Kurva, táto!" Stočil Zayn pozornost na Yasera. "Zach mu přerazil nos a vy tu, do hajzlu, řešíte že má modřinu na bradě! No a o co jde?! Mu ráno naplácejte na čumák make-up a nikdo nic neuvidí, ale my asi Zaynův nos neskryjeme! Děláš, jak kdyby to bylo opačně. Mně řekneš, že naše děti jsou rozmazlený, ale podívej se na svoje. Můj kluk brání kamarádku a je ten špatnej! Lucka se zatím zdá, že je normální, ale tohle je regulérní, rozplácanej fakan." Jen jsem otevřela pusu, ale výkřik nevyšel. Oněměla jsem.

Yaser byl na nohou, sotva to Zayn dořekl a jal se vychovávat. Zayn jeho ránu do obličeje, vykryl na poslední chvíli.

„Ne! Přestaň!" Nacpala jsem se mezi ně a sesunula se Zaynovi k nohám. „Ježiši!" Zachrčel Yaser, najednou se tam objevila i máma. Snažila se mi pomoct, odstrčila jsem ji a chytila se Zayna. Dostal mě na nohy a vyděšeně se díval na Yasera.

„Ty-ty jsi uhodil." „Připletla se... Sáro, pro Boha, tohle jsem nechtěl." „Nesahej na mě!" Zachrčela jsem. Myslela jsem, že mi upadne půlka tváře.

Pocity zoufalství, naprosto vygradovaly. Takovou bezmoc, jsem už dlouho necítila. Chtěla jsem se znovu sesunout na zem a hystericky křičet, plakat...

„Začalo to blbou připomínkou o úklidu a buchtou ve špinavých ručkách a skončí to fackou... Jestli jste tak moc dotčeni, že jsme vám neřekli vše dopředu a nenechali si od vás nějak poradit, tak mě to opravdu mrzí. Mrzí mě, že se náš syn porval s vaším, ale byl v právu. On je ten, co bude mít zítřek zkažený, protože se bude muset hlídat, aby se znovu do obličeje nebouchl a já se budu divit, jestli se bude cpát před foťák s tou okrasou na nose.
A... Nechci vás tam." Opírala jsem se o Zayna. Měla jsem nohy jako z rosolu a jeho šokované lapnutí po dechu, mi nohy rozklepalo ještě víc. Máma vypadala, že se sesype a Yaser ji bude následovat.

„Zkazili jste mi svým jednáním dnešek, zítřek si kazit nenechám. Dobrou noc." „My nejdeme na svatbu?" Zašeptal Zach udiveně. Neotočila jsem, polykala jsem slzy a až v patře dala slzám volný průchod.
Zayn přišel za pár minut. Chladila jsem si tvář mokrým ručníkem, stále brečela a když mě objal a podal mi gel, nebyla jsem schopná, se na něj ani podívat.

*******************************************************
Děkuji za komentáře v předchozí kapitolce :o) 
♥♥♥♥