Sára

„To na mě budeš pořád naštvaná?" Máma mi přinesla poslední talíře po dětech. „Nejsem naštvaná. Jen si pamatuju, jak jsi pérovala mě. Já s neumytýma rukama, nemohla ani lízátko." „Sáro, no tak... Jsou přece doma. Máš tu naklizeno, jak kdybys tu měla uklízečku a-" „Mami! Mlč! O čem to mluvíš?! Ano, uklízela jsem, kvůli vám, tobě. Jistě, jinak tu je bordel. Zakopáváme o hračky, sbíráme jejich pitíčka, pastelky a já nevím, co ještě, ale tohle zní jako výsměch!" „Neslovíčkař!" „Já neslovíčkařím! Jen ti říkám, že běžně tu tak naklizeno nemáme. Příště to tu nechám, abys viděla, jak tvoje vnoučata hledají cestičku mezi bordelem pomocí mapy! A ne, není to jen písek! Několikrát se už stalo, že jme pískoviště zapomněli zatáhnout, pak Zayn musel, díky pošahaným kočkám, celý obsah měnit. Lezou po zahradě, otíraj se tu o všechno... Psi se můžou zbláznit, a není nám to nic platný. Pokaždý, když přijdou ze zahrady, si jdou umýt ručky.
Není to jako v LA, kde jsme kočku na zahradě nikdy neměli a hlavně tam nebyli děti!" „Jsi bezdůvodně hysterická. Tak promiň!" „Nejsem hysterická, ale tys to udělala naschvál." „Prosím?" „Chceš se hádat!" „Ty se hádáš a řveš tu!" „Řvu, protože mám důvod. Jsi naštvaná kvůli svatbě, že nic nevíte, nechtěla jsem tvou pomoc s ničím... Takže mi den, před ní cucháš nervy." „Nevím, o čem to mluvíš!" „Slyšela jsem tě! S někým jsi před obědem volala a vztekala ses, že jsme nic neřekli! A víš proč?! Kvůli tomuto! Je mi jasný, že první co bude, tak všechno zkritizuješ a podobně, ale ty ses mě taky neptala, co by se mi jak líbilo, když jsi ty měla svatbu!"

„Mami, já chci jet domů." Vytřeštila jsem oči na brášku. Přiběhl, tahal mámu za triko a tvářil se naštvaně. „Zachu... Co se stalo?" „To Zayn!" „Co je s ním?" „Je hnusnej." Vyplázl na mě jazyk, mamka si jen povzdychla a odešla.

Jakýsi červík zloby zahlodal; ať si klidně jedou!

„Maminko?" „Ano?" Usmála jsem se k Zaynovi. Objevil se odnikud, kupodivu sám. „Kde je Katie?" „Bolí ji bříško... Už chci zítřek. Proč to nedáš do myčky?" „Nechci... Umyju to rukama." „Mám utírat?" „Ne, hezky si hrej." „Ty se na mě zlobíš?" „Proč bych se měla zlobit?" „Usmíváš se. Ale jen pusou. Ne očima." „Jsem trošku naštvaná, ale na tebe ne. Neboj se." „Tak jo. Mám tě rád." „Jen rád?" „Miluju!" Zasmál a pustil mě.
„Zaynie?" „No?" „Udělal jsi něco Zachovi?" „Ne. Proč?" Vykulil překvapeně očka. „Jen tak. Byl nějaký protivný." „Já nic neudělal. Jsem s Katie." Zaculil se a vypařil se z místa.

„Nechceš pomoc?" Semkla jsem rty, napočítala do pěti a doufala, že Waliyha nic nepozná. Odmítala jsem něco vysvětlovat.
„Ne, nechci. Díky, Wa- holky." „Fakt ne?" „Kdyby ano, řeknu." Zmizely, ze vzteku jsem začala nádobím třískat.
Cítila jsem zoufalství a chtěla brečet. Blbá, naprosto nesmyslná hádka! Jenže mamčiny oči nelhaly. Ona byla vážně naštvaná, že jsem ji o nic nepožádala, že jsme jim nic neřekli dopředu... A vlastně ji i bylo jedno, že mi den před svatbou, zkazí. Začínala jsem se děsit, co ještě udělá, aby mi zvedla tlak. Kdesi v mysli jsem cítila, a snažila si to nepřipouštět, že se bojím i o děti.
Myšlenky, že začínám být paranoidní a měla bych se léčit, přerušil Zayn.

„Lásko, máme myčku. Po tvé pravé ručičce." Jeho hlas byl protkaný něhou a zatím fyzicky nevyjádřenou starostlivostí. „Hm." „Baby?" „Nemám náladu, Zayne. Jdi raději za nima, ať někdo nemá debilní kecy, že se jim nevěnujeme." „Ten někdo, je Monika?" „Hm." „Kotě, co se stalo? To kvůli písku?" „Písek bych ji odpustila." „Ale?" Objal mě. Silně mi stiskl boky, otřel se mi rty o vlasy a se snahou, napodobit scénku z Ducha, mi přejel dlaněmi od loktů ke dlaním. Ponořil dlaně, sebral mi houbičku a překryl svou dlaní mou. Držela jsem v ní talíř, potlačovala sykání a užívala si, jak jsou jeho rty něžné a vousy škrábou.
„Zaynie..." Frustrovaně jsem semkla víčka a zapřela se o linku. Tlačil mě na ni a dával si záležet. Ještě chvíli a začne mě něco tlačit.
„Co? Umývám nádobí." „A snažíš se mě přivést na jiné myšlenky." „Mmm... Na nadržené. Na tvoje nohy, kolem mých boků, na mou anakondu v tobě." „Zlobíš!" „A když toto řekneš Zayniemu, následuje něžné plesknutí po prdelce. Taky mě pleskneš?" Začala jsem se smát. V očích mu pobaveně blýskalo a spokojeně zamručel, když jsem ho objala a přitiskla se.

„Lásko, co se stalo?" „Vcelku nic." „Jo, jasně. A proto se vším třískáš. O co jde?" „Prostě mě naštvala... Blbá narážka, že jsem úzkostná, když nedovolím dětem jíst se špinavýma rukama a máme tu naklizeno, jak kdybychom tu měli služku... Druhá věc, je vzteklá, že jsme se s ní nějak neporadili, nebo alespoň já, proto bych se nedivila, kdyby zítřek nějak pokazila... S někým volala, stěžovala si na to. A jako tečka na konec, došel Zach, že chce jet domů, protože je Zaynie hnusnej. Pomyslela jsem si, že ať klidně jedou. A ptala jsem se malého, jestli si něco udělali, on o ničem neví a nevypadal, že by lhal."
„Jestli to chápu dobře, tak ona má narážky na to, že jsi tu v pátek lítala s mopem, s dětmi jsem tři hodiny nemohl dolů a teď má ona pocit, že máme někoho na úklid, nebo hůř, že je tu jinak bordel a kdyby nedojeli, tak tu shnijeme? Je naštvaná, že jsme ji nedali vědět a nežádali o pomoc? Proto dá Sofči do špinavých ruk bábovku, aby tě naštvala a na mě má debilní kecy, že je cpeme jen sladkým?" „Cože?" „Měla průpovídku, neřeš... Lásko, vůbec to neřeš. I kdybychom se tu brodili bordelem, byli bychom pořád doma a hlavně, je tu někdy bordel? Jasně, děti tu mají hračky, sbíráme obaly od sladkostí, flašky s čajem... Jenže to není bordel, jako takový. To s tou pomocí je její boj. Řekli jsme jim to jasně. Už neřeš ani ten písek. Sofi ji přece řekla, že to nebude. Je to šikulka. A co se Zacha týče... Nevím, že by si něco udělali. Zaynie si hraje s Katie, jak jsem pochopil, tak na rodinu. Mají Sofi s Áďou a Nicole jako děti... Asi žárlí, nic víc v tom nebude."
„Naštvaná máma a naštvanej Zach... Ještě se může naštvat i Yaser kvůli něčemu, nebo Lucka a zítřek bude fakt úžasnej. Něco udělají a já-já uteču!"

Vymanila jsem se mu z náruče a z čisté naštvanosti, otevřela ledničku. Z krabice, která ukrývala několik kusů cukroví, co mělo být zítra na stolech, jsem vytáhla obří větrník a zakousla se.

Zayn se na mě pobaveně díval a zakmital prstem. „Pojď sem." „Ne." „Pojď. Sem." „Ty mi to sníš." „Seřežu ti prdelku, jestli ke mně nepůjdeš. Ihned." S uculením jsem se kolem něj omotala a dobrovolně mu dala větrník k puse.
Uhnul a sklonil se. „Máš tady karamel." Zakňourala jsem do jeho rtů a nechala se, sevřít silněji.

„Nikdo zítřek nezkazí, rozumíš? Někdo něco udělá a vynesu ho v zubech a nebudu řešit, kdo to bude. A poděl se se mnou." Smích jsem utlumila v jeho hrudi. Než jsem se dosmála, on zuřivě žvýkal a v prstech mi zbylo sotva poslední sousto.
Drze se usmíval, sám měl na rtech karamel... S nevinným výrazem, jsem jej slíbla a vložila mu do úst poslední kousek.

„Lásko, ty být gay, tak borci umřou... Máš strašně velkou pusu." Div se nezadusil...

Utíral nádobí, já jej umývala a stále byla na mámu naštvaná. Zayn do mě vrkal, měl sexuchtivé narážky, věnoval mi významné pohledy...

„Sáro, na mě se nezlob a nemrač. Říkám ti, že někdo něco podělá a já s ním budu rychle hotový. A tím, co řekla máma, se netrap. Znáš ji přece... Jsou to jen řeči. Ona s náma nežije, neví, jak úžasná jsi máma, kuchařka, milenka." „Tři, nejdůležitější role." Zamumlala jsem a posadila se na linku. Poslední kousky nádobí osychaly a jemu se v očích blesklo.

„Nejsi jen máma, kuchařka a milenka!" „Zapomněl jsi na další názvy, no." „Sáro!" „Promiň... Jsem jen zhnusená. Mám pocit, že mi to dělá schválně. Nevím proč. Když mi volá, tak je v pohodě. Ptá se na tebe, děti... A pak mě tady zjebe, že je tu až moc čisto a vadí mi, že dá malé jídlo do špinavých ruk." „Kašli na to, hm. Přivedu tě na jiné myšlenky." „Zaynie... Neblázni. Je tu moc lidí." „Kde je tvůj slib, že mě ukradneš, hm?" „Však do večera času dost, ne? Co je, Nialle?" „Posílaj mě na výzvědy. Holky... A sháníme čtvrtýho, sledujem fotbal, akorát začíná novej zápas, jdeš?" „Jo, jde." „Mám práci." „Utřu to." „Nemyslím nádobí." „Přestaň a jdi." „Přijď pak teda za mnou, hm?" „Fotbal mě nebere." Nedobrovolně šel za Niallem, dodělala jsem nádobí a šla omrknout, jak to vypadá ve zbytku domu.

Panstvo na pohovce, nohy na stole, z televize řval komentátor... Lucka a Zach obsadili průlezky, Zaynie s Katie seděl na dece pod terasou a hráli nějakou hru. Opodál seděla Nicole, hrála si s balónky a já hledala dvojčátka.
S nakrčeným čelem jsem prošla domem.
Máma s Trish doma nebyli. V hale na komodě ležel vzkaz, že se šly projít, protože už mají chlapů u televize plný zuby.
Lucy a trojička od Zayna, seděla na terase, já začínala panikařit.
Branka u schodů byla zamčená, ti dva nikde. Jako poslední možnost jsem šla do koupelny, tam se pobaveně zarazila.

Tommy s Jerrym na mě líně pohlédli a znovu položili čumáky na zem. Adámek usnul na Jerrym, Sofinka na Tommovi. Leželi části těla na ručnících, hlavičkou a trupem na psech.

„Pohlídáte je?" Drbala jsem psi za ušima. Nesměli do ložnice, ale přesto se za mnou protáhli. Děti leželi v peřinách, usmívali se a oba se zapřeli o postel a dívali se na ně.
„Hlídat ano, do postele ne, rozumíte?" Ladně se pustili, plácli svoje těla kousek ode dveří a sami začali podřimovat.

„Maminkooo." „Co vyvádíte?" „Hrajem! Katie už vyhrála, po třetí!" „Ty jsi šikulka!" Katie se zasmála, vytáhla Nicole z pusy figurky a Zaynie spiklenecky šeptal, že ji nechává vyhrát. Jak nečekané.

„Sáry, vše v poho? Kde jsou malincí?" „Spinkají... A jo, proč by nebylo?" Přisedla jsem si k holkám a poslouchala, jak štěbetají o dětech... Jasně, přišla jsem se svou troškou do mlýna, ale upřímně, nejraději bych byla nahoře s dvojčátky a nejlépe i se Zaynem. Jak malým, tak velkým.

Po dvou hodinách, jsem už byla doslova znuděná. Ještě chvíli a budu na té židli spíš ležet, než sedět.

Neušlo mi, jak je Zach stále naštvaný. Na Zaynieho, ale i na mě. S ním se nebavil, na mě byl drzý. Přestala jsem ho peskovat, a jen vrtěla hlavou, když se ho snažily zklidnit holky.
Jejich nekamarádství, dospělo vrcholu ve čtyři.
Z velkého Zayna jsem viděla jen záda, vrátil se za pár minut v náruči s rozespalými dětmi, oba se po chvíli vynořili s flaškou čaje v pusinách a hrnuli se ke mně. Chvíli po nich vyšel i Zayn,

„Tak co, drbete nás pořádně aspoň?" „Jasně, nenechaly jsme na vás niť suchou." „Jak milý. Ty si taky stěžuješ?" Posadil se mi na opěrku a pobaveně se křenil. „Ona tě pomluvila nejvíc!" Safaa se smála a Zayn ji sjel pochybovačným pohledem. „Znám Sáru, kecáš." „No ne! Sáro, že jsi ho pomlouvala?" „Jestli berete jako pomluvy to, že je dokonalej táta a víc než dokonalej milenec-" „Mlč!" Zaječely sborově, jejich jekot byl provázený smíchem Zayna.
„Co to je?" Předklonila jsem se, abych přes Zayna líp viděla. „Co?" „To!" Vylítla jsem na nohy, Zayn mě předběhl a skočil mezi chlapečky. Rvali se jako koně.

*********************************************************
♥♥♥