·ASHLEY·

Už zítra zase odlétám zpět do Soulu. Popravdě, nejraději bych tady zůstala a už nikdy se nevrátila. Dnešek byl můj poslední den, co jsem v LA a kluci zařídili, aby jsme si to s Baekhyunem užili co nejvíce. Byli jsme s nimi na zkoušce, pak jsme je společně sledovali v televizi, když byli v show a teď jsme na jejich koncertě. Připadala jsem si jako malá holka, co je jejich nadšená fanynka. Atmosféra těch tisíce lidí kolem mě, světla reflektorů a hlavně oni. Nebo spíš on.

Jeho zpocená, ale přesto tak krásná tvář, to jak vynikal jeho talent co se týká zpěvu i tance. Mé oči nevěděli na co se soustředit dřív. Nikdy jsem na živo Jimina neviděla, ohledně jeho práci. To jak se usmíval, zpíval a tančil. Mé srdce mě začalo příjemně hřát, jakoby získalo nový pocit. Byla jsem ním tak moc okouzlená, až jsem si ani nevšimla, že je už konec. 

Stála bych tam snad hodiny, kdyby mě Baekhyun neodtáhl někam do neznáma. Prošli jsme několika chodbami, až jsme se dostali před šatnu. Z místnosti se ozývalo mnoho hlasů, které mi byli cizí i známi. Po chvíli se ze dveří vyřítil Taehyung s Hobim. "Pojď brácha." Taehyung a Baekhyun se rozešli na opačný konec chodby, takže jsem tam zůstala stát sama s Hobim, který se na mě podivně křenil.

"Ty Ash-" Chtěl něco říct, ale můj telefon mi začal z nenadání vibrovat, v zadní kapse od kalhot. 

Sakra, máma. 

Omluvně jsem se na Hobiho usmála a popošla o pár kroků dál. 

Nervozně jsem si vydechla. "Ahoj mami." S předstíráním jsem radostně svolala. 

"No to je dost, že jsi to zvedla." No jo, bez peskování by se to neobešlo. "Tak? Jak tvoje budoucí vysoká na tebe působí? A co ubytování? Vaří tam zdravě? Nechodíš na žádnou párty, že ne?" Protočila jsem oči nad jejími dotazy. Uvnitř sebe mě bolelo, že jsem jí musela lhát. Ale taky jsem nemohla potlačit to nadšení, že jsem daleko mimo domov a ona o tom vůbec neví. 

Všimla jsem si, že si mě Hobi tak zvláště prohlíží a nad něčím hodně přemýšlí. "Ehm, jo jsem rozhodnutá, že tu budu studovat." Pokývala jsem hlavou, i když jsem věděla, že mě vidět nemůže. "Všechno je to pro mě perfektní. A na žádnou párty nechodím, ani to tu není povolený, takže se nemusíš bát." Co nejpřesvědčivěji jsem řekla a doufala, že tomu uvěří. 

Uslyšela jsem na druhé straně oddechnutí. "To ráda slyším. Tak fajn, užívej si to a hlavně dávej pozor na výklad při přednáškách o škole, Ashley." Rychle se rozloučila a ukončila. 

Páni, tak tohle bylo jednoduché. 

S úsměvem jsem si zpátky dala telefon do kapsy a otočila se na Hobiho. Hned se nadechl ke svým slovům, ale v tom ho hned přerušilo prudké otevření dveří od šatny. 

Jimin se širokým úsměvem ke mě přišel a chytl mě za ruku. "Pojď, musíme si poslední večer ještě nějak užít. Měj se Hoseoku, vyřiď ostatním, že zítra na zkoušce budu v sedm." Ani mě nenechal se s Hobim rozloučit a už mě tahal pryč. 

···

·JIMIN·

V bílých županech jsme seděli na dost velké posteli. Dotýkali jsme se navzájem, tak aby nám to obou bylo co nejpříjemnější. Něžně jsem jí hladil po bokách a tvářích, tak moc jsem si užíval její přítomnost. Její jedna ruka byla na výstřihu mého županu, kde se mě dotýkala nahé kůže a její druhá dlaň mě příjemně hladila na krku a vlasech. Mé tělo se třáslo pod jejími doteky a teplem. 

Oběma rukama jsem jí chytl za boky a položil jí do lehu na postel. Nepřestával jsem jí líbat, jako by mi měla každou chvíli odejít, což taky odejde, a  proto chci aby tahle noc byla pro ní výjimečná. Prsty jsem jí odvázal pásek od županu, který jsem následně z jejich ramen odhrnul. 

"Jimine." Tiše vzdychla, když můj studený řetízek sjel na její hrudník. Zapřel jsem se rukami okolo jejího nádherného obličeje. 

Dnes večer jsme nebyli jen milenci.

Dnes večer jsme se poprvé a doopravdy milovali jako pár.

Cítil jsem tu lásku k ní, ale ne na dlouho.