·ASHLEY·

Pořád mi dost chybí odstěhování se z domu, sem do Jiminova-teda našeho domu. Stále si nemohu zvyknout, že je tohle všechno naše společné. Neustále mám pocit výčitek, i když mě Jimin ujišťuje o opaku. Právě teď jsem doma sama, protože Jimin musel odjet s kluky na čtrnáct dní mimo město, kvůli vystoupení. Nepopírám to, že mi chybí. Blíží se můj termín porodu a já každým dnem mám větší a větší strach. Bojím se, že to nezvládnu a budu špatná máma. Taky mám obavy o to malé, aby se nic nestalo a bylo zdravé. Já vím, že zbytečně plaším, ale jako prvorodička mám tak trochu na to právo.

Z mých toků myšlenek mě vyrušil zvonek. Zamračila jsem se nad tím, protože jsem nikoho nečekala. Kluci sem dost často poslední dobou chodili, ale ty se asi tak brzo vrátit nemohou. Rodiče od Jimina to být taky nemůžou, protože jsou ještě v tuhle hodinu v práci. Navštěvují mě každý den, aby mě mohli zkontrolovat, takový příkaz jim dal bohužel Jimin. Ah, někdy to s tou péčí přehání. Oznámení o mém těhotenství vzali překvapivě až moc pozitivně, což mě i Jimina hodně potěšilo. 

Vypnutí televize a složité zvednutí z gauče, mi dalo dost zabrat. Těžkými a bolestnými kroky jsem se došourala k hlavním dveřím. Rukou jsem si přejela po bolavém břiše, které mi poslední dny připomínalo ježečka v klubíčku, než naše malé děťátko. Nejspíš ten někdo za dveřmi se mě dost lekne, kvůli mému neupraveném vzhledu, ale to je to poslední co mě trápí.

Otevřela jsem namáhavě dveře, unaveným pohledem pohlédla na osobu přede mnou.

Moje mysl najednou ožila. A já začala konečně po celých těch únavných dnech, racionálně vnímat a myslet. Ústa jsem měla mírně pootevřená a celé mé tělo bylo v transu. Myslela jsem, že už se nikdy neuvidíme.

···

Postavila jsem na dřevěný stoleček dva hrnečky horkého čaje, z kterého se kouřilo a linula se z něj krásná vůně. Opřela jsem se dlaněmi o opěradla křesla, abych si vůbec mohla sednou. Dnešek je opravdu náročný, nejspíš to bude tím nevyspáním. Nejsem zvyklá už spát sama a když Jimin včera odjel, tak jsem se celou noc převalovala a nemohla usnout.

Ozvalo se vedle mě odkašlaní, což upoutalo mou pozornost. "Máte uhm, máte to tu moc hezké. Řekla bych, že tohle je přesně tvůj styl bydlení." S přikyvováním si prohlížela interiér našeho domu. "Hm, jak se ti daří? Je všechno v pořádku? Myslím tím, co maličké? Víte už co to bude?" Pohlédla na mě s menším a váhavým úsměvem.

"Mami, kvůli čemu tady přesně jsi? Já jen, že jsme spolu nemluvily tři čtvrtě roku a ty se tu najednou objevíš." Nechtěla jsem být na ní po takové době nepříjemná, ale nebylo mi zrovna nejlépe a štvalo mě, že se neozvala tak dlouho. Jasně, mohla jsem jí klidně zavolat i já sama. Jenže od posledního setkání, když jsme jí s Jiminem oznámili tu novinu, tak nereagovala nejlépe, tudíž ze mě má odvaha odpadla.

Všimla jsem si, že její úsměv poklesl a celkově ona sama začala působit, tak sklíčeně. "Víš Ashley, trápí mě že mi to tak dlouho trvalo, ale potřebovala jsem čas. Vždycky jsem měla za to, že ty jsi ta zodpovědnější než Sarah. S tátou jsme věděli, že každá budete jiná. Tolikrát jsme se dohadovali, která po kom bude." Zasmála se nad jejími vzpomínkami, což mě donutilo k úsměvu. "Mrzí mě, že tu není a nevidí jak naše dcery dospěly, nezažije pocit štěstí z našich vnoučat." Smutně se usmála, a tak jsem k ní natáhla ruku a chytla tu její. "A taky mě mrzí, že nepoznal Jimina jako úžasného otce všeho dítěte." Lehce se zasmála. "Když před pár týdny se zastavil u nás a pověděl mi, jak pro vás koupil dům a snaží se o svou rodinu postarat co nejlépe, tak mě to dojalo. Udělala jsem chybu, když jsem reagovala tak zaskočeně a nebyla ti takovou dobu na blízku. Omlouvám se." Věnovala mi omluvný úsměv. 

Tak moc jsem byla šťastná, že Jimina i mé těhotenství respektuje. 

"Chtěla bys vidět pokojíček?" I když jsem byla předním naštvaná, tak jsem jí chápala. Teď pro mě bylo důležité, aby byla babičkou pro naše dítě, které ji bude jistojistě milovat, tak stejně jako já.

Natěšeně přikývla a rychle se zvedla z gauče. Chtěla jsem její činy zopakovat, ale podlomili se mi kolena a já dopadla těžce na zem.