·JIMIN·

Zaparkoval jsem své auto na příjezdové cestě. Sám pro sebe jsem se usmál, protože jsem se rozhodl udělat věc, která je pro mě dost důležitá. Vím, že jsem Ashley lhal a bude na mě naštvaná až zjistí pravdu. Ale tak nějak cítím, že z mého překvapení pak bude nadšená. Pracoval jsem nad tím dlouho a musel se kvůli tomu vymlouvat na svou práci, ale myslím, že to všechno stálo za to.

S úsměvem jsem se podíval na Ashley, která celou cestu byla pořád myšlenkami jinde, snad jí zlepším náladu. "Ashley?" Oslovil jsem jí, abych tak na sebe upoutal pozornost. Trochu se sebou cukla a věnovala mi zmatený pohled. "Už jsme tu. Tak pojď, musím ti něco ukázat." Pobídl jsem jí, aby vystoupila z auta. Jen co se ta moje kulička vysoukala z vozu, tak jsem jí natěšeně chytl za ruku. "Nemůžu se dočkat, až to uvidíš." Radostně jsem se zasmál a už jí vedl k domu.

Uslyšel jsem za sebou odkašlání, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Hlavní pro mě bylo, abychom už byli vevnitř. "Ehm, Jimine? Já ti musím něco říct." Tiše řekla, když jsem z kapsy od bundy vytahoval klíče, kterými jsem následně odemkl hlavní dveře.

"Nejdřív mé překvapení, ano?" Rychle jsem se k ní otočil čelem a věnoval jí pusu na čelo. "No tak, pojď." Potáhl jsem jí za ruku do vnitřku domu. Zabouchl jsem za námi dveře a vedl Ashley z předsíně do obýváku. Nemohl jsem se přestat usmívat, byl jsem skoro jak malé dítě, které má radost z nové hračky. Nechal jsem jí trochu času, aby se porozhlédla okolo sebe a já tak mohl pozorovat její zmatený obličej.

"Uhh, proč tu jsme? Čí je to vlastně dům Jimine?" Znepokojeně se na mě otočila. Musel jsem se zasmát, tomu jak moc jí to nedocházelo.

"No, dejme tomu, že až se prcek narodí a my budeme potřebovat větší soukromí, než je s kluky doma," Chytil jsem jí za obě ruce a zadíval se jí do očí. "tak jsem nám koupil dům. Víš, záleží mi na tobě a taky samozřejmě na mém dítěti. Je pro mě důležité zajistit mou rodinu. Takže, co na to říkáš?" Trochu mě děsilo, že se na mě jen nevěřícně dívala a zatím nic neřekla. Začínal jsem mít obavy.

Nadechla se a trochu stiskla mé dlaně. "Ty-tys koupil dům?" Na její otázku jsem pouze přikývl. "A-a-ale to muselo být šíleně drahé, Jimine. Proč si mi to neřekl do předu? Já bych ti s tím pomohla. Mám nějaké peníze z tátové poji-" Přerušil jsem jí mým prstem a jejich rtech.

"Pšš. Já ale nechtěl, abys mi s tím pomáhala. A taky popravdě, penězi fakt nestrádám. Za ty roky mé práce, kterou jsem považoval jako smysl mého života, jsem si našetřil do budoucna. Protože jsem plánoval, že jednou budu mít ženu s dětmi, o které se musím postarat. Plánoval jsem, že ty budeš ta žena, Ashley. Chci, abys věděla, že já tě nikdy neopustím. Miluji tě a chci, abys tenhle dům brala jako náš společný domov." Dořekl jsem a přitáhl si jí blíž k sobě.

Na její tváři se objevily slzy, ale skryl je široký šťastný úsměv. "Taky tě miluji, Jimine. Je to moc krásný dům, náš dům." Ihned mě políbila a objala kolem krku. Byl jsem šťastný, že mám Ashley, brzy i mé dítě a taky, že budu žít šťastný život se svou rodinou. Najednou mě, ale Ashley pustila a věnovala mi naštvaný pohled.

"Tys mi lhal." Překřížila si ruce na hrudi. "Lhal jsi, že kvůli práci domů chodíš pozdě. A tys zatím budoval tohle, no páni. Příště mi to ale řekni, že děláš něco takového, měla jsem strach." Jakoby její vztek okamžitě vystřídal pocit plný užasnu. "Jsi neuvěřitelný." Zakroutila s úsměvem hlavou.

Zasmál jsem a objal jí kolem boků. "Neboj se, teď už budu jen s vámi." Políbil jsem jí, ale hned se odtáhl. "Co jsi mi to chtěla vlastně říct?"