·ASHLEY·

"Toby, zlatíčko moje." Šišlání a cinkání příborů, se ozývalo přes menší jídelnu. "Dáš si domácí džem od babičky, hm? Dělala jsem ho speciálně pro tebe, ty můj andílku." Mám takový dojem, že ani ke mě či k mé starší sestře neměla naše máma až takový silný vztah, jako k mému synovcovi. Možná to bylo tím, že se moje sestra na dítě cítila až moc mladá, nebo se máma konečně dočkala kluka v rodině.

Když Sarah Tobyho čekala ve svých čtyřiadvaceti letech, tak to bylo dost nečekané. S Tobyho otcem Eunem chodila sotva rok, ale když se dozvěděla, že je těhotná byla plně rozhodnutá si Tobyho nechat. Mám za to, že zrovna velký vliv na ní měla máma. Po tátově smrti, se ničeho už nechtěla vzdát. A tak Toby je jejím štěstím života každý den.

"Mami?" Opatrně jsem jí oslovila, aby mi věnovala pozornost. "Mohla bych si dneska zajít do knihovny? Chtěla bych si vypůjčit pár knih." Líně jsem lžící přehrabovala ovesnou kaši v misce a v duchu pevně doufala, že mojí výmluvu příjme.

"Nepůjčovala sis knihy před týdnem? To už jsi stihla všechno přečíst?" Podivila se. Moje naděje pomalu uhasly. "Ale pokud chceš. Stejně dneska mám noční a není nic s čím bys mi mohla pomoc." Prohodila a nepřestala se usmívat. 

Tak tohle šlo lehce. Už jsem si myslela, že budu muset Jimina odmítnout.

"Takže, ani jedna z vás nebude dnes doma?" Ozvala se najednou Sarah, když odložila její mobil na kterém byla každou sekundu. "Myslela jsem, že by jste pohlídaly Tobyho. Mám dneska schůzku s kamarádkami, které jsem už dlouho neviděla a-"

"Sarah, dost. Uvědom si, že Toby je tvoje dítě a ty jsi jeho matka. A vůbec, kdy si s ním naposledy někde byla na procházce?" A je to tady zas. Každodenní hádky mezi mámou a mou starší sestrou. "Ashley si dneska zajde do knihovny, já půjdu do práce a ty půjdeš na tu schůzku i s Tobym." Domluvila máma přísně.

···

S kapucí na hlavě jsem běžela k velkému domu, kterého by si člověk sotva všiml mezi hustými stromy. Moje promočené oblečení mě ale dost zpomalovalo. V polovině cesty, mě přepadl dost silný déšť. A samozřejmě, že při spěchu z domu jsem si zapomněla vzít drobné na taxi, tak jsem musela jít celou cestu pěšky. Nevadilo by mi to, kdyby tak nepršelo.

Po tom co jsem zazvonila, se konečně otevřeli dveře dokořán.

"Oh, Ashley! Ahoj." Dlouhé silné paže se omotaly kolem mého těla. "Tak rád tě vidím."

"Já tebe taky, Namjoone. Ale raději mě moc neobjímej, budeš ode mě mokrý." Jemně jsem se zasmála. Ihned mě pustil a pokynul mi, abych vešla dovnitř. Teplo domova objalo celé mé tělo. Byla jsem promrzlá až na kost, nic jsem skoro necítila.

"Ashley, je tu!" Ozval se křik Namjoona za mnou, když jsem se došourala do obrovského obýváku. Pět obličejů hned upoutalo mou přítomnost, a tak jsem se neobešla bez pořádného umačkání od všech. Všech, až na jednoho.

"Ráda bych vás objímala pořád, ale jsem celá zmoklá. Kde je vůbec Jimin?" Zeptala jsem se.

"Je u sebe." Prohlásil spěšně Jungkook, který se dál věnoval své hře na mobilu.

"Jen utíkej, musí ti dát suché oblečení, aby jsi pak nebyla nemocná." Řekl a usmál se na mě Hobi, rychle jsem přikývla a vyběhla schody do druhého parta domu. Je až neuvěřitelné, že jsem v tomhle domě už po sté a pořád jsem ním tak okouzlená. 

Přešla jsem ke dveřím doprava. Už jsem chtěla zaklepat, když v tom se prudce otevřeli. "Pojď, dám ti něco na převlečení, jsi celá studená." Jemně mě potáhl k sobě do pokoje za předloktí. Do nosu mě udeřila jeho typická vůně.