Všechno to odstartoval víkend, který naplánovali moji rodiče. Pozvali Shawna i jeho rodiče na naši chatu, kde chtěli společně zajít k jezeru, kam mě každoročně brali. Byly to snad jediné chvíle, kdy jsem měla přednost před prací a já je s radostí uvítala. Jenomže víkend s ním...to bylo něco, s čím jsem se smířit nemohla.
<<<<<<

,,Vážně spolu musíme spát v jednom pokoji?" pronesla jsem cestou nahoru do schodů.

,,Neboj pískle já nekoušu." zavtipkoval a já chtěla namístě vzít něco, čím bych ho případně v noci vzala po hlavě.

,,Spím na té u okna."

,,Pozdě, už jí mám já." pronesl v klidu, zatímco já v duchu umírala.

**************

,,Pískle?" vyrušil mě ze spaní.

,,Mhmm?"

,,To s tím tvým kamarádem..."

,,Hele, já o ty tvé řeči nestojím." možná jsem si marně namlouvala, že ho to mrzí...

,,Občas říkám věci, které nemyslím vážně." promluvil tiše.

,,Buď konkrétní, já od tebe totiž slyšela už dost, víš? Nevím přesně, co teď myslíš." posadila jsem se na posteli.

,,Kat, lidé můžou udělat pár chyb."

,,Chyb? Považuješ to za chyby?"

,,Ne, za špatná rozhodnutí, pískle." vytáčel mě. Opravdu mě neskutečným způsobem vytáčel.

,,Co ti mám na tohle říct?" nejspíš moji reakci nečekal. ,,V každém vždy vidím něco dobrého, ale v tobě, to si pamatuj, není nic. Nic z toho, čemu říkáš lidskost." s tím jsem se k němu otočila zády a zavřela oči.

,,Já to vím." řekl ochraptěle. Zněl smutně. Jakoby přesně věděl, kým je.

>>>>>>>>>

Kdybych tu noc spala, nikdy bych neslyšela to, o čem mluvil ve spánku.

O mě.
Nule, která mu později propadla..