<<<<<<<<<<

Příští den, když jsem stála u školní brány a nervózně sledovala dění kolem, vyrušil mě z přemýšlení právě ON. Opíral se o zábradlí vedle schodiště, na kterém posedával Bryen s partičkou holek. Propaloval mi díru do zad. Opravdu. A když jsem se na něho opět podívala, zvedl koutky rtů do jemného úsměvu a já zamrzla v pohybu. Nevypadal, že by včerejšího večera litoval a já už se na něho nemohla zlobit. Měl pravdu. Kdybych byla z části alespoň trochu silná, dokázala bych své matice říct NE.

Pořád jsem ale nezapomněla, že on zůstane tím, kým je. Tím, kdo mi ubližuje. Na tom se nikdy nemohlo nic změnit. Bryen byl jeden z těch oblíbených. I já mu zprvu propadla, ale na to jsem nerada vzpomínala.
Kapitola středoškolský život pro mě znamenala klišé. Já neznala párty a prima večírky. Můj svět zahrnovaly hlavně knížky, protože jsem v nich často nacházela pochopení a útěchu, že alespoň něco má šťastné konce.
Jo, má škola byla jedna z těch, kde měli hlavní slovo ti nejoblíbenější. Ti lepší.

>>>>>>>>>>>