Tady vám přináším další kapitolu a předem se omlouvám za překlepy či chyby.🤦🙆 Snad už teď budu vydávat kapči častěji ✍️✍️🌹

Děkuji za každý váš hlas nebo komentář. Moc si toho vážím.🤓🌹🙆

<<<<<<<<<<<<<<<

Kdybych věděla, že zůstat po škole není vůbec žádná zábava, patrně bych při hodině nikdy neusla. K mé smůle to byl profesor Baker. Vysloužilý voják a ještě k tomu nejpřísnější učitel na škole.

,, Máte spát doma! Ne na mých hodinách!" Křičel tak hlasitě až mi málem praskl ušní bubínek.

,, Zavolám vašim rodičům! Taková neslýchanost!"

A tak jsem ještě to odpoledne seděla v zapadlé učebně, kde sedělo ještě pár dalších jako já. Ti, narozdíl ode mě, vypadali jako opravdoví provinilci.
Celá třída páchla po něčem zkaženém, zdi byly postříkané grafity, takže to v člověku vyvolávalo docela zvláštní ne-li děsivé pocity.

,, Budete zticha, jasné? Dělejte si co chcete, ale bude tady ticho." Mluvil na nás starší, obtloustlý učitel, vypadající docela nevrle.

Celkem jsme byli čtyři. Já, blonďatá holka s tou nejkratší sukní, jaká kdy mohla existovat, kluk s dredy, který přes uličku mluvil, s ne o moc starším, vrstevníkem a pak holka podobající se reklamě na punk rock.

,,Pardon, jdu pozdě." Vždy přijde tam, kde ho nejméně očekávám...

,, Sednout.." Řekl učitel bez známky toho, že by ho to jakkoliv zajímalo.

Když si Shawn sedl do vedlejší lavice, vytáhl z tašky blok s tužkou a pak teprve zaregistroval, že na něho překvapeně koukám.

,,Co je?" Nadzvedl obočí.

,,Co je? Spíš, co tady děláš?!" Pošeptala jsem mu nazpátek.

,,No, otázka je, co tady děláš ty." Ukázal na mě tužkou. Zadržoval v sobě smích, zatímco já vyjeveně otevřela pusu.

,,Nic.. vůbec nic." Celá rudá jsem uhla pohledem.

,,Fajn, tím pádem..já taky nic nedělám." Uchechtl se tiše a já věděla, že tohle bude ještě dlouhé odpoledne. Nehledě na to, že až přijdu domů, moji rodiče budou šílet.

>>>>>>>>>>>

,,Kde se tam vzal?"

,,No, myslím, že vás překvapím.."