,,Víte, když máte bohaté rodiče, váš život něco postrádá.
Řeknete, že chcete auto a oni vám ho koupí, řeknete, že chcete milión a oni vám ho dají. Ale já chtěla něco obyčejnějšího. Třeba trochu lásky, trochu něhy a pozornosti...
Má nejlepší vzpomínka? Co třeba mé baletní vystoupení?"

<<<<<<<

,,Katherine, musíme už začít." řekla má učitelka tance se smutným výrazem.

,,Ale paní učitelko...mamka s tatínkem tady ještě nejsou." slíbili to...
Moje oči zaplní slzy a já zklamaně svěsím hlavu.

>>>>>>>

,,Jo, bylo mi osm a já pochopila, jak mizerný život budu žít.
Pak tu byl on.
Kluk, co dělal z každý můj den o něco zajímavější. Nadávky, někdy popsaná lavice. Učení v koši.
Občas některý jedinec podlehne nátlaku okolí, jen aby udělal dojem. Dojem na lidi, kteří většinou ten zájem i přátelství, pouze hrají."