,, Víte co mi nedávalo smysl?
Nic. Tenhle svět je až příliš složitý, než abychom chápali všechna jeho pravidla. No řekněte...
Kdo chce žít nemůže, kdo potřebuje dýchat, nemá vzduch, kdo utíká, neuteče..a vy jen čekáte. Čekáte až přijde to sladké nic."

<<<<<<<<

Vycházela jsem ze školy, když v tom moji pozornost upoutala skupina kluků sedících u stromu.

,,Hele, naše nula. Jdeš ze školy?"

Smáli se...

,, Neumíš ani mluvit? Nebo seš akorát drzá?" Řekl jeden z nich.

Jejich slizké pohledy..

>>>>>>

,,Co dokáže člověka zničit natolik aby klesl na úplné dno?

Psychická bolest, pocit zbytečnosti ..."

<<<<<<<

,,Hej!" Chytl Bryen mou ruku tak surově až jsem zaúpěla bolestí.

,, Nebudeš nás ignorovat jasný?"
Řekl další hlas.

,,Koukejte na ní. Chudinka. Kam jdeš? Domů?"

,,Nikam nejde!" Mluvil Bryen až moc klidně.

Po jeho slovech mě ti ostatní chytili ruce za zády, zatímco Bryen z tašky vytáhl černý fix.

,,Maluješ ráda?" Nadzevdl obočí a začal fixou psát něco na mou tvář, kterou smáčely slzy.

,,Ne!" Marný pokus o útěk..

,,Buď ticho nebo ti udělám něco horšího!" Řekl výhružně.

Po nekonečných minutách skončili.
Odešli pryč, pryč..daleko...

Z tašky jsem vytáhla telefon a přední kamerou se podívala co Bryen udělal.

Celou tvář mi zdobily nápisy jako ,,nula,, ,,nicka,, ,,ku*va,,

<<<<<<<

,,Ničili jí. Tu bezbrannou holku co ve skutečnosti neměla nic. Nikoho..
Tak se vás ptám....
Jakou mám šanci zapomenout?"

No...
Nebudu to nějak komentovat, od toho jste tu vy. Já jsem s touhle kapitolou spokojená tak 50 na 50🤷🤞✌️💬💬

PS: Pište  své názory a  klidně dávejte hlasy. Budu ráda 🤗🤗😋
*
*
*
* * * * * PS2; promiňte mi ty chyby ( jakože tam vážně jsou 🤷🤷🤷)