Howdy!!!
Tak jsem tu s první kapitolou!! Yay!! ^^
Tahle kniha bude psaná trochu jiným stylem, ale snad si zvyknete 😇
Užijte si to!! ^^

Ink - tučně
Error - normálně

Byl jsem tak šťastný, že se probral, ale když jsem uslyšel tu větu, tak jsem se od něj odtáhl a zmateně se na něj podíval.
,,Co to povídáš? Samozřejmě, že se známe.."

,,Eh..jsi si jistý? Protože mě nejsi moc povědomý.." Pohled mi zamrzl a civěl jsem do jeho zmatených očí. Nakonec jsem mlčky vstal a musel jsem se od něj odvrátit, protože jsem nechtěl, aby viděl, jak mi začínají znova téct slzy.

Pak se moje nohy rozešly a nepřítomně jsem začal odcházet pryč. Potřeboval jsem si pročistit hlavu, ve které mi v ní výřily vzpomínky na chvíle, které jsme s Errorem společně prožili.
Jak ty dobré, tak ty špatné.

Sedl jsem si na zem a hlavu si přitáhl ke kolenům. Ucítil jsem menší trhavou bolest, ale nevšímal jsem si jí.

Musí si mě pamatovat...musí...

Když jsem se probudil, tak jsem měl v hlavě úplně vygumováno. Šíleně mě bolela hlava, tedy přesněji okolí pravého oka a pomalu a trhavě jsem dýchal.

Když jsem se podíval na toho, kdo se nade mnou skláněl, začal jsem mít divný pocit, že jsem na něco zapomněl. Na něco hodně důležitého.
Ať jsem se snažil sebevíc, nemohl jsem nahmatat žádnou vzpomínku. Uvědomil jsem si, že si nemohu vzpomenout ani na vlastní jméno!

Potom začal odcházet a já měl nutkání ho chytit za ruku a z neznámého důvodu se mu omluvit. Ani nevím za co..

Zmateně jsem se podíval na ženu a kostlivce s modrou mikinou.
,,C-co jsem řekl špatně..?" zeptal jsem se nejistě. Podívali se na sebe a pa žena v bílých šatech promluvila. ,,Neřekl si nic špatně, jenom...pro Inka hodně znamenáš a když si se probudil, byl zase po dlouhé době šťastný.."
Řekla potichu.
Takže se jmenuje Ink.. Pomyslel jsem si a snažil se, jestli se mi něco nevybaví, ale nebylo tam nic.

,,Na co všechno si pamatuješ?" zeptala se žena opatrně.
Chvíli jsem jenom nepřítomně hleděl do prázdna a až potom jsem promluvil. ,,Já...já ani nevím... Je to jako kdybych nic nezažil a nikoho neznal.. Vždyť já si nepamatuju ani vlastní jméno!"

V tu chvíli mi začaly téct slzy. Cítil jsem se strašně prázdný a nevěděl jsem, jak tu prázdnotu zaplnit.

Někdo mi položil ruku na rameno a z nějakého důvodu jsem málem ucukl. Nakonec jsem vzhlédl a díval se do červených očí. ,,Uklidni se... Ráda ti na některé otázky odpovím, ale zbytek ti musí říct někdo jiný.."

Nadechl jsem se a zeptal se alespoň na to, jak se vlastně jmenuju. ,,Jmenuješ se Error," řekla žena. ,,A já jsem Noriko a tohle je Sans," představila sebe a kostlivce v modré mikině.

,,Ehh..těší mě," řekl jsem a nejistě jsem se pousmál. Pak jsem pohled zaměřil na toho, co se jmenuje Ink, ale nemohl jsem zaostřit. Viděl jsem ho rozmazaně a nemohl jsem tak vidět, co dělá.

Nevědomky jsem zašmátral v kapse u své mikiny a nahmatal tam kulaté brýle. Podíval jsem se na ně. Ty jsou moje? pomyslel jsem si. Když jsem si je nasadil, tak jsem už viděl, že Ink, nebo jak se jmenuje, sedí zabalený v klubíčku a hlavu má zabořenou v kolenou.

I když nevím proč, měl jsem o něj starosti. Zkusil jsem se postavit a ta Noriko mě musela podepřít, protože mnou projela ostrá bolest.

,,Jdi za ním.. Myslím, že tě potřebuje víc, než kdy dřív.." řekla mi, když se mi navrátila rovnováha a já jsem tedy váhavě vykročil.

Hlavu jsem měl zabořenou v kolenou a slzy mi tekly proudem. Měl jsem pocit, jako kdyby ze mě zůstala jenom jedna polovička. Nevěděl jsem, jestli cítím vztek vůči Nightmarovi, kvůli kterému si mě Error nepamatuje, nebo vztek vůči sobě, že jsem ho nedokázal ochránit.

Potom jsem uslyšel kroky. Zvedl jsem hlavu, abych zjistil, kdo to je, ale když jsem uviděl Errora, jak má nasazené brýle a v očích zmatek, chtělo se mi brečer ještě víc.

Uhnul jsem pohledem a zabodl ho do země. Neměl jsem na to, abych se mu podíval do očí. Ne potom, co se stalo a jak jsem to všechno podělal. Nejdřív se s ním do krve zhádám a potom ho Nightmare skoro zabije.

Vyhýbal se mi pohledem a začínalo mě to štvát. Ale naštvaný by měl být spíš on, ne já.  Jak to tak vypadá, tak jsem všechno zkazil.
Klekl jsem si na kolena a chvíli jsem mlčel. Když jsem promluvil, v hlase mi byla znět nejistota.
,,I-Inku?" zkusil jsem ho oslovit. Pomalu zvedl hlavu a z očí mu tekly slzy.

Shrnul jsem si rukáv a setřel jsem mu slzy z tváře. Když jsem se ho dotkl, tak mě chytil za ruku a já jsem měl znova nutkání před tím dotekem ucuknout. Ani nevím proč, ale neudělal jsem to.

,,Už nebreč.." řekl jsem potichu. ,,Udělám všechno, jen abych si vzpomenul.."
Vážně jsem si chtěl vzpomenout. Určitě mám na něj krásné vzpomínky, jenom..

Když mi utíral slzy z tváře, tak mi to připomnělo, když jsem byl malý a spadl jsem. Utíral mi je úplně stejně.

Kdy řekl, že si chce vzpomenout, rozhodl jsem se, že mu za každou cenu pomůžu. Ale vůbec nevím, jak se ztracená paměť vrací. Odkud bych měl začít?

I přesto, že si hi nepamatuju, tak jsem měl nutkání udělat jedinou věc. Po chvíli váhání jsem se konečně odhodlal a obejmul ho.

Bylo to tak povědomé.. Měl jsem to na dosah, ale uteklo mi to.
Z tohohle všeho mě začínala bolet hlava a tak jsem se od něj odtáhl a malinko se pousmál.

Když mě objal, zatajil se mi dech. Objal jsem ho zpátky a pevně ho držel. Už ho nechci nechat nikam odejít..

Tak jsem zase i na konci...^^
Jen se chci ujistit, že se vám to dobře četlo atd..
Doufám že se kapča líbila 😇
Pod tuhle kapitolu se také můžete ptát postav, heh ^^

A tu jsou vaše otázky:

E: já ani nevím.. Kdyby mi..Noriko? Neřekla, jak se jmenuju, tak pochybuju, že bych si na to někdy vzpomněl..

I: když se Error probudil, chtělo se mi znova brečet.. Ale tentokrát štěstím..
(Jsem strašný uplakánek..)

Me: noo..když se daří, tak to trvá tak den, max. Dva, ale když se doopravdy zadaří, tak jsem schopná napsat dvě kratší kapitoly hned za sebou!!
(To se stává málokdy 😂)

1. Ano...Error si vážně nic nepamatuje... Bohužel...
(anebo bohů dík, jinak by nebylo pokračování 😜)

2. Jak sis mohla všimnout, tak Ink na to reagoval tak, jak by se od něj čekalo..
(Taky bych tak asi reagovala, kdyby mi malém zabili bráchu a ten se potom probudil a nepamatoval si mě 😑)

3. Yep, přesně tak...