Pohled třetí osoby

Claire se s takovou zradou od své nejlepší kamarádky nedokázala vyrovnat. Bylo to pro ni jako bodnutí do zad. Celou dobu se své přítelkyni svěřovala a ona mezi tím sváděla jejího přítele. Tak to viděla Claire v prvním týdnu. Celý dlouhý týden na to nemohla přestat myslet.
Druhý týden už Claire myslela trochu jinak. Zkoušela se dokonce vcítit do role Kaytlee. Snažila se i Kaytlee věřit, co jí na oné schůzce řekla. Ale ještě jí nedokázala odpustit. Nemohla se jí podívat do očí bez špetky nenávisti. To Kaytlee bodlo do srdce možná víc, než Claire, když všechno zjistila.
Věděla, že to Kaytlee neměla lehké. Ví, jaké to je se zamilovat. Že i když se snažíte sebevíc, pokud toho člověka vídáte, nezbavíte se toho pocitu. Nepřestanete ho milovat. A zvlášť Kaytlee, která když se do někoho zamiluje, tak není cesty zpět.
Což není vůbec dobrá vlastnost. Claire věděla, proč nechtěla Kaytlee nahlásit ono přepadení. Když bývalý přítel Kaytlee malém znásilnil. Kaytlee má ve svém srdci místo na lidi, které miluje, ale na lidi, které pouze nesnáší, ne. Ať je to jakýkoliv darebák, Kaytlee mu odpustí. Ne teď, ale časem ano. Bude k němu cítit odpor, nebude ho milovat, protože milovat znovu by ho nedokázala, jako nikoho, ale nebude ho nesnášet.
Proto Kaytlee tiše doufá, že jí její kamarádka odpustí a bude vše, jako dřív. Jako když byly na střední a užívaly si bezstarostného mladí a nemyslely na to, co přinese zítřek.

15.8. 2017 19:58

Dny plynuly a já si začínala užívat moji ,,novou etapu života". Život s Ryanem nebyl úplně jednoduchý. Byl dost časově vytížený a když se vrátil domů z práce, buď bylo pozdě večer, nebo musel pracovat ještě doma.

Bydleli jsme každý jinde. Já bydlela u sebe, on u sebe. Chtěl po mně, abych se přestěhovala k němu, ale já nemohla. Alespoň ne teď. Vždyť tam bydlela Claire. Měla jsem v sobě prostě blok. Chtěla jsem s ním být, ale potřebovala jsem čas. Navíc se mi Claire ještě neozvala a já začínala mít obavy, že se ani neozve.

Chystala jsem se, že se půjdu na chvíli projít ven, milovala jsem letní večery. Sice bych nejradši šla ruku v ruce s Ryanem, ale ten měl dnes koncert. Takže jsem počítala, že zítra bude totálně unavený. Koncerty ho vždycky hrozně unaví. Vydá ze sebe tolik energie, že mu na druhý den žádná nezbyde. Vždycky z toho má ale úžasný pocit a pamatuje si snad každý koncert, který kdy měl.

Kabelku, klíče, peněženku, mobil, ručník. Nejnutnější věci, které jsem v tento moment potřebovala k tomu, abych mohla v klidu opustit můj byt. Na sobě jsem měla černé kraťasy a bílé tílko, vlasy volně rozpuštěné. Na konečcích se mi vlasy začínaly trochu vlnět.

Slunce se pomalu ale jistě chystalo, že zapadne. Já jsem pomalým krokem došla až k mému oblíbenému rybníku. Mohl by to být nádherný večer, nebýt těch odporných a dotěrných komárů, kteří mně jako každé léto doslova sáli krev.

Rychlým krokem jsem došla k mému oblíbenému místu pod vrbou, kde byla ,,moje" lavička. Teď už moderněji zařízená, no, moderněji. Jak si představíte moderní lavičku? Zkrátka tu dříve stávala stará dřevěná viklající se lavička. Na které byly vyryty iniciály K+M. Kaytlee+ Mac. Moje první láska. Vždycky se nad tím musím pousmát. Bylo mi patnáct a byli jsme do sebe bezhlavě zamilovaní. Doslova. Plánovali jsme spolu svatbu, dokonce i děti. A Mac už je skoro patnáct let po smrti.

Srdeční příhodu můžou prodělat i tak mladí lidé, jako byl Mac. Den před Vánoci byl odvezen do nemocnice. Dva dny po tom mě vzbudil noční telefonát, ve kterém mi jeho matka oznámila, že Mac ve dvě hodiny v noci zemřel.

To bylo jedno z mých nejhorších období v životě. Na pár roků jsem přestala mít Vánoce ráda. Měla jsem to s Macem spojené.
Teď si na něj vzpomenu, popřeji mu šťastné a veselé a snažím se nesmutnit. Dlouho jsem byla nešťastná z toho, jak je to nespravedlivé. Patnáctiletý kluk, který měl celý život před sebou. Měl našlápnuto dobře, byl neskutečně chytrý a hlavně charismatický. Takoví gentlemani se už dneska nevidí.

Dnes vzpomínám jen na to dobré. Na naše blbosti, které jsme spolu podnikali.

A o rok později jsem potkala Claire.

• • •

V červených plavkách a s rozpuštěnými vlasy jsem vyrazila ke břehu. Pomalu jsem sestoupila do vody, jejíž teplota mě praštila. Doufala jsem, že bude voda trochu teplá, ne jako led. V těchto teplých dnech se to dalo i očekávat.

Chvíli jsem jen pochodovala na mělčině, jestli jít, nebo ne. Pomalu jsem dělala krůčky dál a dál, ale dostala jsem se jen do výšky stehen.
,,No, tak to já teda nedám," povídala jsem si pro sebe. Měla jsem husí kůži a klepaly se mi nohy. Musel na mě být určitě vtipný pohled.

,,Kay!" cukla jsem sebou, když jsem uslyšela své jméno. Udělala jsem rychlou otočku a naskytl se mi pohled na Ryana s ručníkem přes rameno a s úsměvem na tváři. Nechápavě jsem zvedla obočí.

,,Uh, ahoj? Co tady děláš? Nemáš být na koncertě?"

Hodí si ručník na lavičku a sundá si tričko.

,,Koncert už byl. Začínali jsme ve tři odpoledne," řekne mi mezi tím.

,,Ve tři? Není to brzo?" nedá mi to.

,,Jinak to nešlo, ti tady vadím, nebo co?" zasmál se a šel v plavkách směrem ke mně.

,,Hm...jo," opětuji mu úsměv.

,,Nech toho, nebo tě utopím Kaytlee," zasmál se a rázem ztuhnul, když stoupl do vody.

,,Aaagh to si děláš srandu, to je ledový!" vykulil oči a já se musela zasmát.

,,No je, proč myslíš, že se tady tak dlouho odhodlávám."

,,Nechce se ti do vody?" řekne Ryan a s provokativním výrazem jde rychle ke mně.

,,Nee, opovaž se!" zakřičela jsem na něj a snažila se kousek popojít. Voda mi najednou tak studená nepřipadala.

Ryan se jen smál a i přesto, že pro něj byla voda asi taky tak studená, jako pro mě, nebo jsem to podle jeho reakce usoudila, mířil si to za mnou a začal po mě stříkat vodu.

,,Ryane!" bránila jsem se a začala jsem po něm stříkat taky. Voda už mi připadala docela teplá, ale dál než po pás jsem se neodvážila.

,,Dobrá dobrá, vzdávám se!" vztyčí ruce Ryan.

,,Fajn."

Jdeme pomalým krokem k sobě, když v tom Ryan začne pokračovat ve vodní bitvě a šíleně se smát.

,,Hej!"

V tom po mě bez varování skočí a já skončím po vodou. Nečekala jsem to a hlavně jsem neměla v zásobě žádný kyslík, a tak jsem sebou začala mlátit, dokud jsem se neocitla na hladině a nabrala do plic vzduch. Ryan se jen hloupě culil.

,,Ty idiote!" chytla jsem ho za paži, protože už jsem necítila dno.

Přes vlasy jsem skoro nic neviděla, takže jsem byla totálně zmatená. Zasloužila jsem si jenom Ryanův pitomý smích. Na oplátku jsem ho lehce pleskla po rameni, což on skoro necítil. Srovnala jsem si vlasy dozadu, abych něco viděla.

Jen jsem zakroutila nad Ryanovým dětským já hlavu chytla ho kolem krku.

,,Seš strašnej," řekla jsem mu s úsměvem.

,,Jo, já vím," řekl a věnoval mi krátký polibek.

,, Měls těžkej den?"

,,Klasika. Koncert byl skvělej," promnul si oči.

,,To je fajn," řeknu a obmotám mu nohy okolo pasu.

,,Co ty?" pohladí mě po zádech.

,,Byla jsem v práci. Tam je všechno při starým. Ale naštvali mě tam dneska," postěžovala jsem si.

,,Co se dělo?"

,,Volali mi čtyři idi, že knížku ztratili. Tak jako haló? Čtyři za jeden den? Ještě ke všemu jedna byla fakt dráha. Jako budou to platit oni, ale tak.. prostě mě to naštvalo no."

,,No, co k tomu říct."

,,No ty bys nejradši řekl, že ,,jsou to jenom knížky," řeknu s úsměvem a naznačím prstama uvozovky.

,,Ale notak," zasměje se, ,,tak je pravda, že ke knížkám takovej citovej vztah nemám, ale..je mi jich líto."

Jen s úsměvem protočím očima. Už pomalu přestávám vidět Ryana, protože se začíná opravdu rychle stmívat.

,,Asi půjdem, je mi zima," zaklepu se a chci se vymanit z Ryanova objetí. Ten mě ale nepouští. Ba naopak si mě přitáhne víc k sobě.

,,Já tě nepustím," zašeptá mi do ucha. Podle tónu hlasů vím, že se usmívá.

,,Ugh..chováme se jako puberťáci," uchechtnu se a přejedu mu rukou pod vodou po zádech.

,,Vadí ti to?"

,,Ne," řeknu hned a líbnu ho na krk.
,,Ale je mi zima a musím ven," dodám s úsměvem.

,,Tak pojď ty rampouchu," píchne mě do žeber. Jak se opovážil! Rychle sebou ošiju.

,,Hej! Tohle už nikdy nedělej Ryane Teddere!" řeknu mu vážným hlasem.

,,Velice se vám omlouvám slečno Kaytlee Jonesová," řekne ironickým hlasem.

,,Ty máš takový štěstí, že jsi neřekl paní," zasmála jsem se a přehodila ruku kolem jeho ramena, když jsme se prodili z vody.

,,No, taky k paní už nemáš daleko," zase mě dloubl do žeber a já vylítla. Se smíchem začal utíkat po mělčině. Já ho s křikem pronásledovala. Bylo vidět tak na deset metrů, víc ani ťuk.

,,Já tě přerazím, stůj!" křičela jsem na něj se smíchem a chňapla ho za ruku.

,,Fajn, mír!" dal ruce nahoru ve znamení míru.

,,No, to ti tak budu věřit," usmála jsem se a šla vedle něj. Asi už mít myslel vážně, ale já jsem značně prohrávala a to jsem si nemohla nechat líbit. Držela jsem ho kolem pasu a využila jsem toho a pleskla jsem ho přes zadek. Chtěla jsem vidět jeho výraz, ale přes tmu jsem ho bohužel neviděla. Jen jsem slyšela jeho vyjeknutí a já se rychle vydala na útěk. Zapištěla jsem, když jsem slyšela, jak za mnou běží a smála jsem se od ucha k uchu.

,,Tak tohle si vypiješ Kay!" ozývalo se za mnou v doprovodu jeho cákajících skoků ve vodě.

,,Nee!" křičela jsem a utíkala směrem na břech. Už jsem cítila ruku na rameni, když jsem zapomněla zvednout nohy na správném místě a už jsem se řítila k zemi na břeh.

,,Woaah!" vyjekla jsem, když jsem dopadla zádama na břeh. Ryan byl hned u mě. A šíleně se smál.

,,Tomu se říká karma, milá zlatá," v té tmě už mu skoro nevidím ani do očí.

,,Neříkej mi milá zlatá, milej zlatej."

,,Pardon, milá zlatá."

,,Do háje, vždyť od té hlíny budu jako prase," zakleju, ale Ryanův smích je nakažlivý.

,,Hele nesměj se mně," řeknu urážlivě.
,,A radši mi pomoz zvednout se."

Ryan se ale místo pomoci si na mě opírajíc o lokty lehne a začne mě líbat na krku.

,,Tohle ale není ta pomoc, kterou jsem chtěla," uchechtnu se. Na to mi neodpovídá a směřuje své polibky níž na můj dekolt. Já mu zvednu hlavu a přitáhnu si ho do polibku.

,,Počkej," věnuji mu polibek, ale odstrčím ho od sebe.
,,Je mi pěkná zima a nechcu se tady válet v bahně," uchechtnu se.
,,Nemyslím si, že je tohle zrovna dobrý místo na...to mít sex," kdyby nebyla tma, bylo by vidět moje mrknutí.

Ryan s povzdychem padne hlavou na moje rameno a já se zasmála. Nebudu lhát. Jak na mě padl, nebylo zrovna dvakrát příjemné tlačit mě něčím břicha. U toho jsem se musela zasmát ještě víc.

,,No tak jsme se pobavili," řekne Ryan a zvedne se ze mně.

,,Nebuď naštvanej," uchechtnu se.

,,Já nejsem naštvanej," řekne neutrálním tónem a pomůže mi se zvednout. Když mi sáhne na záda aby mě oprášil od trávy, začne se smát.

,,Čemu se zase tlemíš?"

Jen se smíchem souhlasně přikývne.

,,Vypadáš jako prase."

,,Debile," řeknu a plesknu ho znovu po zadku. Nebo jsem to aspoň měla v plánu, spíš jsem se trefila do zad.

,,Netrefila, netrefila," utahoval si ze mě.

,,Ty už mě moc neser," usmála jsem se na něj a přehodila jsem přes sebe tílko a nasadila si kraťasy. Ryan má tričko přehozené přes rameno.

,,To bílý tílko ti poděkuje."

,,A to mám jít nahá?"

Chvíli se odmlčí. Dělá, že přemýšlí.

,,Tílko se vypere. Nahou tě můžu vidět jenom já," líbne mě na čelo.

,,Správná odpověď!" zasměju se a jen tak Ryana obejmu.

,,Ale, prosím tě," zašeptá mi do ucha a políbí mě do vlasů.

,,Miluju tě," zašeptám mu do hrudi.

,,Pojď sem," přitáhne si mě víc, ,,já tebe, Kay," cítila jsem, jak mi jeho ruce jezdí po zádech. Vjede mi rukama pod tričko a jedním pohybem mi rozváže tkaničku u plavek.

,,Hmm," zamručela jsem mu do hrudi. Zvedl mi hlavu a pověsil se mi na rty. Líbal mě jemně a přejížděl mi rukama po zádech.

,,Promiň," odlepil se od mých rtů a vyndal ruce z pod mého trička. Prohrábl si rukama vlasy a promnul si oči. Povzdechl si.

Pohladila jsem ho po tváři a usmála se. Sjela jsem rukou až k jeho hrudi, kde jsem ho o vteřinu později políbila. V hlavě se mi vynořil nápad. Nejsem sice pomstichtivý člověk, ale dneska byl Ryan až moc navrch, oproti mně.

Usmála jsem se a udělala k němu krok. Mé ruce se přemístily na jeho pas věnovala jsem mu polibek na krk. Ale ne jeden. Přitiskla jsem se k němu a polibky obsypávala jeho krk. Cítila jsem jeho ruku na mých zádech. Kreslil mi přes tričko různé ornamenty, které nedávaly žádný smysl. Občas jsem chytla zuby jeho kůži jemné ji zkousla. Podle jeho rukou, které mě hladili po zádech jsem usoudila, že zas tak špatná nejsem.
Ruce jsem přesunula na jeho záda a sjela jsem jazykem na jeho hruď, ze které jsem se pomalu přesouvala níž. V Ryanovi hrklo.

,,Kay, co to.....ne," hlesl Ryan.

,,Shhh," škodolibě jsem se usmála a dostala jsem se až k lemu jeho plavek. Přejela jsem jazykem kolem lemu a chytla jsem ho za boky.

,,Kay, sakra..," zaúpěl Ryan a cítila jsem, jak se zachvěl. Dodávalo mi velkou dávku sebevědomí, když vím, jak na něj.
Chytla jsem do zubů tkaničku od plavek a zatáhla za ni. Prsty jsem zahákla za lem plavek a o centimetr je posunula dolů. Nově odhalené kůži jsem věnovala několik polibků a pravou rukou jsem přemístila na jeho stehno, po kterém jsem jela pomalu výš.
Cítila jsem, jak se Ryan zaklonil dozadu a tiše vzdychl napětím. Na to jsem se uchechtla a bez varování vstala.

,,Tak půjdem, ne?" řekla jsem a vzala jsem si z lavičky svoje věci. Ryan se na mě díval, držíc se za hlavu. Povzdechl si.

,,Tak tohle zabolelo," řekl, když si nasazoval tričko.

,,Co tím myslíš?" zeptala jsem se ironicky a usmála jsem se.
Na to mi nic neřekl.

,,Ještě, že je tma, jinak by vypadalo fakt vkusně, kdybys šla po městě s těma flekama na kolenech," uchechtl se.

,,No haha. Jo a byl bys tak hodnej a zavázal mi to?" otočila jsem se k němu zády.

,,Ukaž," nějak se mu ve tmě podařilo mu zavázat.

,,To si s tebou vyřídím," zašeptá mi do ucha.

,,To by mě zajímalo jak."

,,To se brzo dozvíš," zasmál se a my se vydali na cestu od rybníka směrem ke mně domů.

• • •

Došli jsme domů kolem půl jedenácté večer. Když jsem se viděla v zrcadle, myslela jsem si, že vidím mumii. Ryan se tomu jen zasmál.

,,Pane Bože."

,,Ani ten ti nepomůže," uchechtl se Ryan.

,,Ty, neštvi mě," nastavila jsem výhružně ruku.
,,A jdu do sprchy."

,,Dobře zlato."

,,A...jestli chceš pokračovat v tom, co jsme začali tam venku, tak se můžeš klidně přidat," vyzývavě jsem se na něj usmála a vešla do koupelny.

,,Tak to si nechám líbit," řekl Ryan a už jsem za sebou slyšela kroky běžící ke mně. Místnost zaplnil náš smích a můj připitomělý jekot.