23.9. 2017

Sedím vedle Ryana v autě a pobrukuji si písničku z rádia. Jedeme na oslavu k Joshovi.

,,Mluvila jsem s Joshem," začala jsem.

,,Tys mluvila s Joshem?" skočí mi do řeči Ryan.

,,Jo?" udiveně jsem se na něj podívala.
,,Vždyť jsi s ním mluvil ty a dal jsi mi ho k telefonu. Chtěl se mnou mluvit ohledně toho jídla."

Ryan zatřepal hlavou.

,,Ajo vlastně."

Působil na mě hrozně nervózně a roztěkaně. Pořád přeblikával pohledem po silnici, jakoby se každou chvíli měl odněkud vynořit medvěd.

,,Seš v pohodě?"

,,Uh, jo? Proč by ne?" nervózně se usmál.

,,Že seš tak nervózní," konstatuji.

,,Nejsem."

,,Seš."

,,Nejsem, jsem v pohodě," stojí si za tím. Ale moc přesvědčivě to nezní.

,,Tak proč se klepeš, jako drogově závislej?" zkřížila jsem si ruce na prsou.

,,Neklepu," snaží se z toho vymanit.

,,No jasně," protočila jsem očima.

,,V noci jsem toho moc nenaspal no," řekne.

,,Tak jsi měl říct, řídila bych já."

,,To je dobrý."

,,Klídek," pohladím ho po rameni a stisknu ho.
,,Pokecáme, popijeme a budeš v pohodě."

,,Vždyť já vím," mrkne na mě a věnuje se dál řízení.

•••

,,Tak tady vítejte!" pozdravil nás Josh ve dveřích.

,,Ahoj, oslavenče," usmála jsem se a objala ho.

,,Cesta dobrý?" zeptal se nás, když jsme se s ním přivítali.

,,V pohodě," odpověděl Ryan.

,,Hele už jsou tady jinak všichni, cestu do obýváku znáte," zasmál se a poručil nám, abychom šli. Následovala jsem Ryanovy kroky přímo do obývací místnosti. Klasika. Josh, Lukas, Mike a Rosie.

,,Ahoj," nesměle jsem je s úsměvem pozdravila.

,,No nazdar Tedderovi," zasmál se Lukas a vrhl se k nám.
Pozdravila jsem se se všemi. Objala jsem se i s Rosie. Sice jsem ji na první dojem neměla zrovna v oblibě, ale chtěla jsem ji zkusit trochu víc poznat. Neznala jsem ji, ale podle Ryana je to dobrá holka.

Sedli jsme si na gauč. Já v rohu, vedle mě Ryan, Lukas, Mike, Rosie a Josh. Snažila jsem se si to tady užívat. Byla jsem v přítomnosti dobrých lidí, tak jsem si to snažila uvědomit. Ryana jsem moc nevnímala. Nebo jsem nezkoumala každou jeho grimasu.

,,A co ty, Kay? Všechno v pohodě?" zeptala se mě Rosie. Usmála jsem se na ni.

,,Jojo, všechno dobrý. Měla jsem teď trochu fofr v práci, ale to je klasika. Co ty?"

Rosie si protáhla ruce.

,,Ále, všechno stejný," usmála se na mě.

Bylo to zvláštní. Předtím jsem ji nemohla vystát, byla na mě protivná a dneska je na mě jako beránek.

23:45

Čas pokročil. Joshovi jsme dali kolem osmé hodiny dárky, popřáli mu vše nejlepší a dali si chlebíček. Teď už byli všichni v jisté náladě, díky bílému vínu, které jsme pily já a Rosie a hoši díky Jacku Danielsovi. Ryan s ostatními seděl u stolu a hráli beerponk.

Nikdy jsem si tenhle dům celý neprošla. A docela mě zajímalo, jak je tahle budova vůbec velká. Protože z venku to vypadá, jako obří vila.

,,Rosie?" viděla jsem Rosie, jak sedí sama na gauči a něco ťuká do telefonu.

,,Ano?"

,,Hele, myslíš, že bys mě tu mohlo provést? Hrozně mě zajímá, jak to tady máte velký," uchechtnu se.

,,Jo jasně, pojď," opětovala mi úsměv a se sklenkou vína v ruce vstala z gauče.

Následovala jsem ji do patra.

,,Koupelna číslo dvě," ukázala pravou rukou. Vždycky jsem jen nahlédla.

,,Pokoj pro hosty číslo jedna."

,,Joshova pracovna," ukázala tentokrát doleva.

,,Pokoj pro hosty číslo tři. Můj oblíbenej," vešla do něj a rozsvítila.

Byla v něm obrovská postel a byl velice moderně zařízený.

,,Wow, tak to se nedivím, že je tvůj oblíbenej, ta postel je luxusní," kývla jsem se smíchem. Ona se taky usmála.

,,To jo. Taky pro to, kolik jsem toho na ní zažila," mrkla.

Provokativně jsem zvedla obočí.

,,Vy se teda s Joshem nezdáte."

,,Já nemluvím o Joshovi," usměje se Rosie.
,,Já mluvím o Ryanovi."

Hrkne ve mě.

,,Cože?" asi jsem špatně slyšela.

,,Slyšíš dobře. Spali jsme spolu. Minulej týden. Nebyla jsi tady. On se ti nesvěřil?" vmetla mi do obličeje.
Totálně mi došla slovní zásoba. Nedokázala jsem ze sebe dostat smysluplnou větu.

,,Počkej.. cože?" zopakovala jsem ještě jednou.

Rosie protočila očima.

,,Píchali jsme spolu, kolikrát ti to mám říkat?"

Ztuhla jsem.

,,To není pravda," vymyslela si to. Určitě.

,,Že není? Tak se ho zeptej. Zeptej se ho, jak jsme si to oba užili. Jo a víš co mi řekl?"

,,Ticho," šeptla jsem.

,,Že tak dobrej sex nezažil už dlouho. Takže by ses asi měla snažit, abych s ním nemusela píchat za tebe," vysmála se mi do obličeje.

,,Jo a ještě," dodala, ,,nechal si tady tohle," hodila mi do ruky černou kšiltovku. Držela jsem ji v ruce. Cítila jsem se, jakoby mě někdo bodl přímo do srdce. Chtěla jsem Rosie dát takovou ránu pěstí, že bych asi nosila sádru, ale nějak jsem v tu ránu úplně ztuhla. Nemohla jsem křičet, brečet, prát se. Byla jsem jak v tranzu. Ale ne na dlouho. Musela jsem okamžitě pryč. Nad ničím jsem dlouho nepřemýšlela a skoro jsem vyběhla z pokoje. Seskála jsem schody a přeletěla jsem přes obývák. V chodbě jsem si rychle nazula boty, což by samozřejmě s páskovými boty nešlo. Z obýváku jsem slyšela jen pár slov.

,,Co se stalo?" asi Mike.

,,Nic, najednou se rozběhla a byla pryč," Rosie. Tak zatracená mrcha.

,,Kruci," slyšela jsem Ryanův hlas a já za sebou rychle práskla dveřmi. Uvědomila jsem si, že ještě držím Ryanovu kšiltovku, se kterou jsem v zápětí mrskla o zem.

Běžela jsem pořád rovně. Rychle. Bylo mi všechno jedno. I to, že za sebou slyším své jméno. Do očí se mi nahrnuly slzy a já už neviděla vůbec nic. Zpomalila jsem. Ne proto, že bych chtěla, ale už jsem nemohla. Plíce jsem měla plné chladného vzduchu a lapala jsem po dechu. V tom jsem ucítila dotek na rameni. Okamžitě jsem se ohnala a ruku setřásla.

,,Kay," stál proti mě udýchaný Ryan.

,,Nešahej sakra na mě!" ohnala jsem se. Snažila jsem se nebrečet, ale nešlo mi to. Snažila jsem se utřít si slzy a nebrečet dál.

,,Prosím tě, nech mi ti to vysvětlit."

,,Spal jsi s ní?" vyhrkla jsem po něm.

,,Kay," snažil se vyhnout odpovědi.

,,Já se tě na něco ptám, tak mi sakra odpověz," takhle tvrdě jsem snad nikdy nezněla.

Ryan se zhluboka nadechl a podíval se do země.

Kývl a zvedl hlavu směrem ke mně.

Dívala jsem se mu do očí. To mě bolelo nejvíc. Do očí se mi opět nahrnuly slzy a já musela uhnout pohledem.

,,Kay, počkej-."

,,Jak jsi mohl dělat, že se nic nestalo?" skočila jsem mu do řeči. Jeho kecy bylo to poslední, co mě zajímalo.
,,Celej týden jsi se mnou jednal, jakože nic! To ti to je úplně jedno nebo co?!" zakřičím na něj a utřu si slzy.

,,Není mi to jedno, Kay-."

,,Do prdele Ryane, tys mě podvedl...a s ní! Ona...se mi vysmála do ksichtu!"

,,Kay, prosím tě," podíval se na mě Ryan.

,,O co prosíš?" podívala jsem mu do očí. Díval se na mě útrpným výrazem.
,,Co mi k tomu chceš říct?"

,,Kay, to byl...strašnej omyl. Rosie mě svedla a-."

,,Neříkej to jméno!" zakřičela jsem na něj. Srdce mi tlouklo jako o závod.
,,Jo, tak svedla? Aha? Lepší výmluvu sis vymyslet nemohl?"

,,Kay, já tě miluju..já nevím jak mám vysvětlit to, co se stalo!" stál asi pět metrů ode mě a nehýbal se.

,,Kdybys mě miloval, tak bys to neudělal," vmetla jsem mu do obličeje a rozešla se pryč od něj.

,,Kay prosím tě nedělej to. Nikdy mi na nikom tak nezáleželo, jak na tobě!" zavolal za mnou.
,,Nechoď pryč! Kam..kam chceš teď jít, nikam tě takhle v noci nepustím," slyšela jsem za sebou kroky.
,,Navíc je zima," podívala jsem se na něj.

Byla jsem jen v černém krátkém triku a byla mi docela zima. Ale to poslední, co jsem chtěla bylo, abych se tam mezi ně vrátila.

,,Kdybys byl tak hodnej a donesl mi kabelku. Zavolám si taxíka a jedu domů," zkřížím si ruce.

,,Kay," opakuje pořád dokola tím svým pitomým hlasem!

,,Co ode mě teď čekáš? Že ti řeknu hele nic se nestalo, hlavně že sis dobře zašukal a budeme spolu krásně dál žít? Pokud chceš něco udělat tak mi dones z toho zasranýho baráku tu kabelku a nech mě bejt," podívala jsem se mu nenávistně do očí. Jen sklopil zrak a zmizel.

Já si mezitím sedla na chodník a chytla se za hlavu. Neměla jsem sílu brečet. Neměla jsem sílu vlastně na nic. Ale ta nenávist, která se ve mně probudila, byla hrozná. Takovéhle bodnutí do srdce jsem snad nikdy nezažila. V jednu jedinou chvíli se mi rozpadl život.

,,Dík," řekla jsem polohlasně, když jsem si od něj přebírala kabelku a bundu. Brala jsem si věci tak, abych se ho ani konečky prstů nedotkla. Nemohla jsem ho vidět, natož cítit jeho doteky.

,,Byls napitej?" oblékla jsem si bundu a propálila ho pohledem.

Jen kývl.

,,Věděl jsi, co děláš?"

Kývl.

Jen jsem potlačila vztek a kývla si pro sebe.
,,Jak jinak."

,,Kay, mně je to strašně líto. Vím, jsem hajzl. Nechtěl jsem ti takhle ublížit. Byl to prostě zkrat. Ona je děvka a já-."

,,Jsem typickej idiot, kterýmu jde jenom o to jedno. Myslela jsem, že seš něco víc, Ryane Teddere," skočila jsem mu do řeči.
,,Tak si užijte krásnej večer, já už vám tady překážet nebudu," otočila jsem se na patě a šla jsem pryč. Nevím kam, prostě pryč. Pryč od něj.
Slyšela jsem ještě svoje jméno, ale už nevím, v jaké spojitosti. Když jsem si jenom představila ty dva spolu v jedné posteli, dělalo se mi špatně. Nemohla jsem tu představu dostat z hlavy.
Když jsem popošla kousek dál, vytáhla jsem telefon. A zavolala jsem si odvoz. Byla opravdu blbost chodit tady v noci po městě.

Nastoupila jsem do taxíku, který tu byl až moc rychle. Řidič se mě díky Bohu na nic neptal a já sledovala noční krajinu za oknem.

Nevěděla jsem, co budu dělat. Je noc. Claire zavolat nemůžu. Určitě spí a jaká by byla asi její reakce? Nebyla by šťastná. Spíš naopak by možná byla schopná sem přijet. A to bylo to poslední, co bych chtěla. Ne, že bych jo nerada viděla. Hrozně jsem jí chtěla zavolat, jet za ní a být s ní. Protože jsem potřebovala být s někým. S někým koho můžu obejmout a říct mu, co mi sakra udělal. Ale musela jsem to nechat na ráno. To bylo už blíž, než se zdálo.

Domů jsem se dostala kolem druhé hodiny. Vyřízená. V mobilu jsem měla několik zmeškaných hovorů a zpráv od něj. Klikla jsem na vymazat oznámení a hodila mobil na botník. Kde jsem ho druhý den nemohla najít, protože telefon si na botník nikdy nedávám.

Dala jsem si sprchu, ve které jsem jen tupě stála. Nechala jsem po sobě stékat teplou vodu a doufala jsem, že mi pomůže se alespoň trochu uvolnit. Abych se vyspala. Ale v ničem mi to nepomohlo.

Když jsem už věděla, že usínám, za okny už začalo pomalu svítat.

24.9. 2017 8:09

Byla jsem ráda, že jsem spala aspoň do osmi. Když jsem se podívala do zrcadla, nevím jestli se mi chtělo smát, nebo brečet. Takovéhle kruhy pod očima jsem hodně dlouho neměla.

Z pyžama se mi převlékat nechtělo, tak jsem si oblékla na pyžamo hodila župan. Sytě rudý s bílými pruhy. V tom na mě kdosi zabouchal. Cukla jsem sebou. Nevzpomínám si, že bych někoho pouštěla dovnitř zvonkem.

,,Kay?" slyšela jsem pro mě dost známý hlas. Povzdechla jsem si a přišla jsem ke dveřím.

Se sníženým výrazem jsem otevřela dveře.

,,Vypadáš hrozně!" vykřikla na mě Claire, hned jak mě viděla.

,,Děkuju," protočila jsem očima.

,,Snažim se ti dovolat a ty nic, na zprávy nereaguješ a od včerejšího večera ses mně neozvala...co se stalo?" řekla Claire, když si zula boty.

Bez odpovědi jsem šla kuchyně.

,,Kay?" koukla se na mě Claire a sedla si naproti mně ke stolu. Povzdychla si.
,,Co ti udělal."

Ironicky jsem se usmála.

,,Mezitím, co my dvě jsme minulej týden popíjely víno, on si užíval s někým jiným," pokrčím rameny.

,,Užíval jako..?"

,,Podvedl mě, Claire," řekla jsem klidným hlasem.
,,Ale vlastně jsem si to zasloužila. Vždyť jsem ti ho přebrala, to je skoro to stejný," rozhodila jsem rukama.

,,Mlč prosím tě...tys nic neudělala, mně nepodvedl. Ale..kdo...jak...s kým? S kým tě..podvedl?"

,,S jednou jeho kámoškou. Strašná mrcha," říkala jsem a tupě jsem hleděla do stěny.

,,Ty vole děláš si prdel ne? Já celou dobu čekám, kdy řekneš it's a prank a ukážeš mi skrytou kameru.."

,,Nedělám si prdel. Claire, já nevím, co mám dělat," řekla jsem a s bezmocným výrazem, jsem se podívala na Claire.

,,Klid..," řekla Claire, ale bylo na ní vidět, že neví, co mi má říct.

,,Co bys dělala na mým místě?"

,,Vždyť to víš. Kopla bych ho do prdele a čau. Jenže tahle rada ti asi nepomůže. Jestli se nenaučíš nedávat každýmu kreténovi minimálně dvě šance, tak si nikdy nevydobyješ ten respekt. Henry z tebe má pořád prdel...."

,,Sakra o tom mi nemluv..," byla jsem na ni docela naštvaná.
,,Včera jsem přemýšlela."

,,To jsi po tom zvládla?"

,,Nech toho...a jediný řešení, abych se vyhla té své chybě, o které mluvíš...prostě se odstěhuju," pokrčím rameny.
,,Někam daleko. Začnu od znova. Tady bejt prostě už nechci. Stalo se mi tu tolik věcí, tolik špatnejch věci, že to nezvládám."

,,Prosím tě...neuběhl ani den a ty už to víš? Nech toho."

,,Já si to nemůžu rozmyslet. Já odsud prostě musím," trvám na svém.

,,A co já?"

,,Ty budeš jedinej důvod, proč se sem budu vracet."

,,Zabít ho jít nemůžu. Protože to bys zabila ty mě...Kay.. nesnášíš ho?"

,,Jo."

,,Takže ho pořád miluješ. Odstěhuj se."

Musela jsem se uchechtnout.

,,Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám," objala jsem ji.

,,A jen tak se mě nezbavíš," zasmála se a objala mě.