30.7. 2017

Po dlouhé době jsem se nebudila sama. Když jsem se vzbudila, na chvíli jsem si myslela, že je Ryan pryč. Že si třeba chtěl jen užít a zmizel. Ale po té chvíli, když jsem slyšela, jak tiše oddechuje, mi došlo, že tu je. Opatrně jsem se k němu otočila, abych ho nevzbudila. Ležel na boku, otočený směrem ke mně. Bílá peřina ho zakrývala skoro až po krk. Vlasy měl rozcuchané a padaly mu do obličeje. Nevědomky jsem se usmála. Na tváři měl svůj typický poker face, který na něm nevidím zrovna ráda, protože jeho úsměv je pro mě droga, ale když tak sladce spal, nedalo se odolat dívat se na něj.

*Bzz bzz*

Zabzučel mi mobil na stolku. Cukla jsem sebou leknutím a jemně jsem ťukla Ryana do nohy. Vytřeštila jsem oči, jakoby se měla stát hrozná pohroma. Ryan jen nakrčil nespokojeně obočí, ale spal dál. Musela jsem se nad tím pousmát. Ale zajímalo mě, kdo by mi psal. Pomalu jsem se otočila a vzala mobil z nočního stolku. Taky jsem zjistila, že je půl sedmé ráno. Z okna do pokoje doléhalo světlo. Srdce mi poskočilo, když jsem si zobrazila zprávu od Claire.

,,Fajn. Jedna schůzka."

Claire mi dala druhou šanci. Vysvětlit jí to. Ale bylo vůbec co? Co jsem jí vlastně chtěla říct? Nebylo co. Prostě jsem se do Ryana zamilovala. A tím se to spustilo.

Slyšela jsem hluboký nádech a výdech a že se vedle mě osoba pohnula. Vypla jsem mobil a vrátila ho na noční stolek. Ryan měl pořád zavřené oči, jen se přetočil na záda. Nedalo mi to a musela jsem se posunout blíž a položit hlavu na jeho rameno. Levou rukou jsem ho objala. Ucítila jsem na levé ruce jeho dotyk, ale oči měl pořád zavřené. Stiskla jsem mu ruku a líbla ho na rameno. Jeho rty se zvedly do lehkého úsměvu.

,,Ahoj," opřela jsem si o něj hlavu.

,,Ahoj," odpověděl mi s úsměvem a otevřel oči. Jemně mi sundal hlavu z jeho ramene a otočil se na bok. Vlasy mu trčely na všechny strany a dělaly se mu na nich vlnky. Usmívala jsem se od ucha k uchu.

,,Čemu se tak tlemíš?" usmál se na mě.

Jen jsem pokrčila rameny. Nevěděla jsem, co říct. Prostě jemu. Když jsem ho viděla, musela jsem se usmát.

,,Kolik je-," začal Ryan.

,,Něco po půl sedmé," skočila jsem mu do řeči.

,,Přemýšlel jsi někdy, že my dva spolu někdy budem?" otočila jsem se na záda a koukala se do stropu.

,,Kay, ne, tyhle úvahy já nesnáším," vzdychl Ryan.

,,Jo, já vím, ale je to divný. Nebýt mě, tak se tohle nikdy nestane," našla jsem v peřinách jeho ruku a propletla si s ním prsty. Ryan se uchechtl.

,,Tak zase tak moc si nefandi, jo? Tys mě jenom přesvědčila," stiskl mi ruku.

,,Ale prosím tě, kdybych ti nedala pusu, tak by ses o mě vůbec nezajímal nijak víc."

,,Tím chceš říct, že ta pusa," přitáhl si mě k sobě a dal mi rychlou pusu, ,,to celý odstartovala jo? Že až tak dobře líbáš, jo?" dělal si ze mě srandu.

,,No jasně, že jo. Vždyť to je jasný. Copak mi chceš říct, že nelíbám tak dobře, jako nikdo?" rýpla jsem si do něj.

,,Počkej," naklonil se ke mně a znovu spojil naše rty. Napřed pohnul rty jednou, dvakrát, třikrát, až se nade mě naklonil, chytl mi jednu ruku nad hlavou a jednou rukou mi sjel až na zadek.

,,Hele, hele, hele," zasmála jsem se.

,,Ugh," Ryan nespokojeně zamručel a lehl si zpátky na bok. Na tváři se mu objevil přemýšlivý výraz.

,,Máš pravdu, líbáš jako nikdo," zasmál se.

Lehla jsem si znovu na jeho rameno, on mě objal. Levou rukou jsem ho objala já.

,,Claire se se mnou chce sejít," zašeptala jsem mu do ramene.

,,Kay, ne," povzdychl si Ryan.

,,Já vím, promiň."

,,Ne teď," pohladil mě po vlasech. Jen jsem kývla.

Užívala jsem si jeho přítomnost. I když jsme nemluvili a jen leželi, nebylo to trapné ticho. Ale takové to správné ticho. Uvolněné. Nebylo potřeba plýtvat slovy. Sice jsme už byli oba probuzeni, ale možná tím, že jsme si tohle dlouhou dobu odpírali, jsme to museli dohnat. Ale celý den jsme se válet nemuseli.

,,Kay, musíme vstávat," zašeptal mi Ryan do ucha.

,,Um..já vím," nespokojeně jsem zamručela. Ale nehnula jsem se ani o milimetr. Ryan se zasmál.

,,Notak, Kay," položil Ryan mou hlavu z jeho ramene na postel.

,,Ale jo," zašeptala jsem, ale oči jsem měla pořád zavřené. Když jsem je otevřela, Ryan ke mně stál otočený zády a oblékal si kraťasy. Nebyl to zrovna žádný velký kulturista, ale rysy svalů mu vidět byli. Musel buď cvičit doma, nebo chodit do fitka. Věděla jsem jen, že běhá.

,,Sleduješ mě?" mrkl po mně, když se otočil a natahoval se pro tričko.

,,Možná?" usmála jsem se.

,,Tak prosím, teď je tvoje kolo," zasmál se a podíval se na mě.

,,Tak to ne, trochu soukromí," přitáhla jsem si peřinu až ke krku.

,,Včera ti to nevadilo," hodil po mě okem a oblékl si tričko.

,,Ryane..."

,,Vždyť já vím, už mizím, slečno," vyplázl na mě jazyk. Sebrala jsem polštář a trefila se do něj.

,,Kreténe," zakřičela jsem na něj se smíchem, když opouštěl pokoj.

,,Díky zlato!" zavolal se smíchem a zavřel dveře.

S úsměvem jsem si přitáhla peřinu až k bradě a zasněně se dívala do stropu. Připadala jsem si jako šílená puberťačka, která prožívá svou první lásku a je z ní tak unesená, že neví, co se kolem ní děje. Tímhle jsme procházeli oba dva. Jako dva šestnáctiletí puberťáci, co mají svět na dlani.

• • •

,,Ahoj."

,,Ahoj."

,,Já..jsem ti moc vděčná, že sis na mě udělala čas," dívala jsem se Claire upřímně do očí. Ta zakroutila hlavou.

,,Bože Kaytlee. Jak, jak jsi mi tohle mohla udělat?" podívala se na mě se smutným výrazem.

,,Claire, strašně mě to mrzí, já...-" nevěděla jsem, co říct.

,,Jak dlouho?" podívala se mi vážně do očí.
Byla jsem ráda, že Claire vybrala místo v kavárně a ne u někoho doma. Bála bych se, že se něco pokazí a Claire by si chtěla vybít emoce. Vím, že tady na veřejnosti si to nedovolí. I když tu moc lidí není.

,,To se nedá takhle říct, Claire. My dva jsme spolu nic neměli, přísahám," snažila jsem ze sebe něco dostat.

Claire si povzdechla. Zamíchala si se svým mátovým čajem a napila se. Já se dívala do stolu, ale snažila jsem se dívat na Claire. Takže jsem nervózně střídala pohledy mezi Claire, stolem, dveřmi od kavárny a obsluhou.

,,Řekni mi, jak to celý bylo. Od začátku," řekla Claire a věnovala mi krátký pohled. Já se zhluboka nadechla.

,,Uhm. Já, já ani nevím," nechtěla jsem o tom mluvit.

,,Kaytlee..."

,,Tím koncertem. Začalo to tím koncertem. Jak jsi byla v nemocnici a nemohla jsi tam být se mnou."

,,Co se tam stalo?"

,,Claire to je šílený! Vždyť to je jak u policejního zápisu!" řekla jsem až trochu moc důrazně, že se na mě pár lidí v kavárně otočilo. Mávla jsem omluvně rukou.

,,Claire, vždyť to sama nechceš slyšet. Tak proč ti to mám říkat?" pokračovala jsem trochu potišeji.

,,Protože chci vědět, kde jsem udělala chybu."

,,Nikde Claire, nikde," zakroutila jsem hlavou. Claire se odmlčela. Na čele jí vyskočila nespokojená vráska.

,,Miluješ ho?" vypadlo z ní najednou.

,,Já nevím....," sklopila jsem pohled, ,,Jo."

Claire s povzdechnutím kývla hlavou.

,,Já jsem nechtěla, aby naše přátelství skončilo takhle, Kay. Ale já se přes tohle asi nedokážu přenést, promiň," řekla Claire a podívala se mi do očí. Do očí se mi chtěly drát slzy, ale tentokrát jsem jim to nedovolila.

,,Claire.."

Ta jen pokrčila rameny.

,,Nech si to projít hlavou. Claire, prosím," podívala jsem se ji do očí, snažíc potlačit slzy.

,,Dobře, ale...musím jít. Promiň. Měj se," řekla Claire a vstala.

,,Ahoj," hlesla jsem šeptem, když opouštěla kavárnu. Sakra! Už jsem se chystala vyjádřit emoce udeřením pěsti do stolu, ale v poslední vteřině mi došlo, že nejsem doma.

Bylo mi do breku. Ale co jsem měla čekat. Že Claire přijde s úsměvem na tváři a řekne hele kašli na to, uděláme tlustou čáru a je to ? To ne. Ale něco uvnitř mě doufalo, že to dopadne líp, než to dopadlo. I když, taky nemusela vůbec přijít a mohla mě tu nechat sedět a hloupě čekat.

Rozmrkala jsem slzy a zaplatila. S kabelkou přes rameno jsem opouštěla jednu z mých nejoblíbenějších kaváren a měla namířeno domů. Venku už svítily lampy a příjemný letní vítr si někdy až moc pohrával a mými modrými šaty. V tom mi se ozvalo pro mě známé zabzučení mého mobilu.

Adam: Ahoj Kay, víš o té zítřejší směně, že jo?

Adam. Kolega z práce. V práci jsem se poslední dobou objevila jen párkrát, můžu být ráda, že to má za mě kdo vzít. Naťukala jsem rychlou souhlasnou odpověď a schovala mobil zpět do kapsy v kabelce.

Načež jsem ho vytáhla znovu a zavolala Ryanovi, kde jsem. Byl celý den v práci, řešili něco s kapelou, ale chtěli jsme se večer jít někam projít. Klidně jen tak, letní večery jsou pro mě jako droga. Ryan mi jen řekl, že vyráží a že se brzy uvidíme.
Mohl by to být krásný letní večer, dokud jsem neviděla to, co jsem viděla.

Šel proti mě. Henry. Ruku v ruce s pohlednou tmavovlasou ženou. Srdce mi v hrudi poskočilo a polilo mě horko. Chtěla jsem utíkat pryč, ale věděla jsem, že v takovémto počtu lidí, kteří se kolem mě nacházeli, se mi nic stát nemůže. Chtěla jsem teda dělat, že ho nevidím, nebo že tu vůbec nejsem, ale než jsem stihla sklopit zrak, všiml si mě. Nasadila jsem svižný krok a snažila jsem se kolem něj projít. Ale to se mi nepodařilo.

,,Kay?" ozvalo se, když jsem kolem něj prosvištěla, jako vítr. Z povinnosti jsem se zastavila. Nahodila jsem sebevědomý výraz, nebo jsem aspoň snažila netvářit vystrašeně. Otočila jsem se. Naskytl se mi pohled na něj a na ženu s černými vlasy. Možná jsem se chvíli v duchu zasmála, protože vedle sebe vypadali docela vtipně. Byla asi o půl hlavy vyšší než on a povrchně se na mě dívala. To mi odvahy moc nepřidalo. Ale můj kamenný výraz se neměnil.

,,Kay, to jsem...rád, že tě vidím," řekl Henry s úsměvem, jakoby nic. To s mým kamenným výrazem pohlo. Doslova mi to vyrazilo dech. S pootevřenou pusou jsem na něj zírala, až jsem se nakonec otočila, že půjdu dál. Ale ucítila jsem jeho sevření na mé paži. Popadl mě strašný pocit.

,,Kay, počkej-,"

,,Nesahej sakra na mě!" rychle jsem se mu vyškubla a dva kroky ucouvla. Jeho výraz vypovídal, že to nečekal.

,,Zlato? Dej mi chvilku," vášnivě políbil onu ženu vedle něj. Mně se z něj dělalo špatně.

,,Ty seš nechutnej," zašeptala jsem si pro sebe.
Udělal krok ke mě. Já instinktivně udělala dva kroky do zadu, přičemž jsem omylem vrazila do jedné paní.

,,Moc se omlouvám."

,,Kay..," zvedl Henry ruce, ale nezastavoval.

,,Stůj," snažila jsem se znít klidně.

,,Kay..-"

,,Já ti řekla stůj!" už jsem na něj zakřičela, že se na mě pár lidí otočilo. Ale bylo mi to jedno.

,,Poslyš, přece tady nebudeš takhle křičet Kay..." zastavil se.

,,Já nebudu křičet? A co přesně nemám křičet? Čeho ty seš schopnej?" zvedla jsem hlas. V jeho výrazu se blýskla obava.

,,Kay, notak. Co se stalo, stalo se. Omlouvám se, jo? Byla to chyba, uznávám."

,,Jo tak uznáváš, jo? Tss, je mi z tebe na nic," podívala jsem se mu s odvahou do očí. Byla jsem na sebe v tu chvíli hrdá. Že jsem s ním dokázala mluvit.

,,Kay, já vím, co si o mě asi-,"

,,Co? Co si myslím? To asi těžko," zakroutila jsem hlavou.

,,Ani si neumíš představit, jak..," odmlčela jsem se. Zhluboka jsem se nadechla. Ne Kay, nedělej mu radost.
,,Prostě seš hajzl," řekla jsem potichu.

,,Kay-" začal, ale zarazil se. Nakrčila jsem obočí a sledovala jeho výraz. Mezitím jeho šťastná slečna projížděla cosi na mobilu a absolutně nás nevnímala.

Otočila jsem se za tím, na co Henry koukal. Moje srdce zažilo další šok, když jsem viděla Ryana, jak jde směrem ke mně. Otočila jsem se zpátky na Henryho. Bylo na něm vidět, že dostal strach. Což mi docela zvedlo sebevědomí. Do pěti vteřin stál Ryan u mě, s vyzvídavým výrazem ve tváři.

,,Ahoj Kay," řekl s úsměvem a dal mi letmou pusu.

,,Ahoj," nervózně jsem se usmála. To už Ryan poznal, že něco není v pohodě.

Jen jsem stála, zírajíc na Henryho, který jen tupě přihlížel a Ryan nechápavě stál po mém boku.

,,Kay? Nepředstavíš nás?" řekne Henry najednou. Ten hajzl moc dobře ví, že neřeknu, že to byl on. Dělá si ze mě ještě větší srandu. Jsem mu tím pro smích.

,,Uhm," falešně se usměju, ,,jasně, Henry, tohle je Ryan," představím je a snažím se přetvařovat, co nejlépe to umím. Myslím, že bych mohla dostat nějaké ocenění za nejlepší nechtěné přetvarování.

Hrozně mě zabolelo, jak si podali ruce a s jakým úsměvem se Henry díval Ryanovi do očí. Doslova se mu vysmíval, ale to Ryan nemohl poznat, protože ho neznal. Chtěla jsem začít křičet, ale prostě jsem nemohla.

,,Půjdem Kay?" zeptal se Ryan, když nastalo ticho.

,,Jasně, tak čau Henry," překonala jsem tu hrůzu a falešně jsem se na něj usmála.

,,Měj se Kay a dávej na sebe pozor. Nikdy nevíš, jaký nebezpečí na tebe může číhat," řekl a usmál se. Už jsme se s Ryanem otáčeli, když se zastavil.

,,Tak počkat," řekl Ryan. Otočil se na Henryho a projel si ho od hlavy až k patě.

,,Neviděli jsme se už někdy?" zeptal se Ryan. Na tváři mu hrál podezíravý výraz.

,,Určitě ne, s někým si ho pleteš, pojď," chytla jsem ho za ruku, že půjdeme, ale stál zapřený jako kůň a neuhnul pohledem od Henryho.

,,Vím jen to, že zrovna moc rychle utíkat neumíš," odvětil Henry.

Ryan mi silně stiskl ruku. A kurva.

Henry se otočil a i s tou dámou, která stále hypnotizovala mobil, se vydali na cestu.

,,Ty hajzle...," vyrazil Ryan proti Henrymu.

,,Ryane, ne! Nech to, kašli na to!" snažila jsem se ho zadržet, ale vysmekl se mi.

,,Přestaň!" zakřičela jsem.

,,Ty hovado!" zařval Ryan, když chytl Henryho za rameno a bez rozmýšlení mu vrazil pěstí do obličeje. Lidi na ulici se lekli, někteří vykřikli. Tak, jako já. Hned jsem se k nim rozběhla a popadla Ryana zezadu za paži. Tentokrát jsem se nenechala jen tak jednoduše odstrčit.

,,Sakra nech ho!" cukla jsem s ním.

Henry ležel na zemi s rozbitým nosem a jen se zasmál. Jeho holka, pravděpodobně, k němu hned přiskočila.

,,To se na víc nezmůžeš? To seš takovej slaboch?" provokoval ho Henry.

,,Ty..," vyrazil Ryan, že mu dá ještě jednu.

,,Ne! Nech toho!" škubnu s ním. Agresivně cukne s jeho rukou.

,,Pojď," zatáhnu ho za triko.

,,Půjdeš sedět! Je ti to jasný? Zavřou tě!" křičí na něj Ryan. Henry se mu jen směje do tváře. Ryana to děsně vytáčí.

,,Tak už sakra pojď!" zatáhnu s ním.

,,Ty svině.." věnuje mu Ryan poslední nadávku. Vyvlíkne se z mého sevření a otočíme se k odchodu.

,,Prosím tě," vypadlo ze mě šeptem.

,,Srabe..," ozve se za námi.

,,Ryane, ne," chytnu ho za ruku. Jen se zhluboka nadechne a energicky pokračuje dál.

Udělal se kolem nás docela hlouček lidí. Naposledy jsem se otočila na Henryho. Někteří lidi mu pomáhali vstát.

Ryan byl hrozně naštvaný, šel rychlým a rozhodným krokem. Já mu tak tak stíhala.

,,Počkej sakra," řekla jsem udýchaně.

,,Promiň, já jsem si právě podal ruku s člověkem, kterýho bych nejradši zabil, chápeš to?" řekl naštvaně a zastavil se.

,,Ano, přestav si, že chápu. Ale já jsem s ním po tom všem mluvila. Chápeš to?" řekla jsem stejným tónem hlasu.

Ryan se otočil a prohrábl si vlasy. Otočil se na mě zpátky.

,,Kay, to je šílený. Vždyť ten chlap by měl sedět! A ne se nám tady smát do ksichtu..."

,,Všechno je šílený, od té doby, co ses tady znova objevil Ryane," řekla jsem upřímně. Díval se mi do očí.

,,Ale.....říká se, že nejlepší láska je šílená, ne?" trochu nuceně jsem se pousmála. Do smíchu mi totiž zrovna nebylo. Použila jsem lyrics z Ryanovy písničky.

,,What You Wanted?" kývl.

,,Jo," souhlasně jsem přikývla.

,,Víš, že tě obdivuju?" dali jsme se opět do pochodu. Objal mě kolem pasu, já kolem ramen. Jen jsem se usmála.

,,Ale ocenil bych na tu ruku trochu ledu," usmál se a zatřepal pravým zápěstím.

Jen jsem se zasmála a položila si hlavu na jeho rameno. Pokračovali jsme večerním městem. Jen doufám, že se z toho nevyklube nějaký titulek v novinách typu: Známý zpěvák zmlátil náhodného kolemjdoucího! Je nebezpečný? Bere snad drogy? Je to násilník? Fakt skvělý.

Mohl to být krásný večer i s těmi okolnostmi, co se staly, ale já cítila, že ve mně něco vyhasíná.