5.7. 2017 17:02

,,Kay! Ahoj!" Vykřikla nadšeně Claire a objala mě. Já jí úsměv opětovala a objala jsem jí taky. Na celé měla malou jizvu, ale ta byla tak nepatrná, že se určitě do pár týdnů ztratí. Seděla na vozíku, protože kvůli zlomené ruce a noze nemohla chodit o berlích.
,,Vypadáš hrozně dobře!" Vyhrknu.
,,Děkuju," lehce se usměje a ve tváři se jí udělají ďolíčky, ,,ještě se zbavit tohodle krámu a bude to dobrý," zasměje se a ťukne prstem do vozíku.

Vejdu s Claire do chodby a sundám si boty. Vrazím Claire do ruky flašku bílého vína a pokračuji za ní do kuchyně. Nejhorší je, že je Claire v přesvědčení, že jsem tu nikdy nebyla. Neměla bych problém říct Claire to, že jsem tu jen přespala. O polibku bych jí samozřejmě neřekla, ale to by se ptala proč jsem tu přespala a to, že jsem byla na šrot se mi zrovna říkat nechce.

Dostaneme se do kuchyně a za ní je obývák. U sporáku stojí Ryan a dělá něco na pánvi. Když vejdeme do kuchyně, otočí se a naše pohledy se střetnou.
,,Ahoj," falešně se usměju a snažím se působit co nejvíc v pohodě.
,,Ahoj," odpoví a evidentně hraje stejnou hru jako já. Protože ten úsměv mu nevěřím.

Sedneme si ke stolu, Ryan s Claire naproti mně. Snažím se držet falešný úsměv a dělat, že je všechno v pohodě. Jenže není. To rozhodně není.
Chvíli s Claire probírám její zdravotní stav, jak dlouho bude mít kde sádru, a tak. Tiše nám tu hraje do pozadí rádio, ze kterého momentálně hrají Panic! At The Disco - House Of Memories. Ťukám jemně prstem do stolu rytmus, aby to nikomu nevadilo. Claire si všimne, že jsem s Ryanem nepromluvila víc než jedno slovo a změří si nás pohledem.
,,Um, vy dva jste si něco udělali?" Nakrčí čelo a podívá se na mě. Podívám se na ni, na Ryana, který má stejný pohled a znovu na Claire.
,,Ne, proč?" Usměju se.
,,Ne," řekne Ryan.
,,No, že spolu normálně vzpomínáte na starý časy a kde co a dneska jste spolu nepromluvili ani slovo."
Pokrčím rameny.
,,Všechno je v pohodě, že jo Kay?" Usměje se na mě, ale já moc dobře poznám, že to není upřímný úsměv. Ale z donucení. Opětuji mu stejný úsměv a přikývnu. Claire načne nové téma práce, které nám zabere skoro celý večer. Prohodím i pár slov s Ryanem z donucení, aby to Claire nebylo divné. Jsem unavená z toho, jak se celý večer musím přetvařovat a dělat, jak jsem šťastná. Nejradši bych se sebrala a utekla někam hodně daleko.

22:36

,,No, Kay. Co vlastně ty?" Mrkne na mě Claire se sklenkou vína v ruce.
Nechápavě se na ni podívám.
,,Jak jako já?"
,,Myslím jako co ty a chlapi," šibalsky se usměje a ve mně hrkne. Uhnu pohledem do stolu a dělám, že je tam několik drobků a já je musím nutně sesbírat, abych se vyhla očnímu kontaktu oboum.
,,Já?" Pořád se dívám do stolu, ,,zatím nic," zvednu oči ke Claire, Ryanovu pohledu se vyhýbám.
,,Ale notak, co těm chlapům děláš, že tě nechou," řekne Claire se smíchem. Nuceně se usměji a pokrčím rameny.
,,Měla bych jít," změním téma.
,,Nechceš tu přespat?" Navrhne Claire. Okamžitě ze mě vypadne odpověď.
,,Ne, ne nadarmo jsem nepila žádný víno," usměju se, tentokrát upřímně, bez donucení.
,,Jak chceš, ale máme tu volný pokoj," řekne Claire. Já vím. Pomyslím si.
,,Dobrý, pojedu," vstanu a poberu si věci. Ryan pomůže Claire na vozík, aby mě mohla vyprovodit. V chodbě si dám boty a otočím se na dvě osoby za mnou. Skloním se ke Claire a obejmu ji a dám jí pusu na tvář.
,,Tak ahoj, děkuju za skvělej večer," řeknu jí.
,,Není za co, musíme tyhle společný večery dělat častěji, je to skvělý, že?"
Prosím ne.
,,Jasně."
Otočím se na Ryana a udělám k němu krok blíž. Z povinnosti mu dám pusu na tvář a usměju se. Na okamžik cítím jeho ruce na mých bocích.
,,Ahoj," řeknu mu, když se odtáhnu.
,,Doprovodím tě k autu, ať nejdeš sama," vypadne z něj a Claire jen přikyvuje.
,,Dobrý, nemusíš, zvládnu to sama," řeknu opatrně.
,,Jen ať tě doprovodí. Parkuješ až na tom druhým parkovišti že? Tady nebylo místo," rozkáže mi Claire. Nemám na vybranou. Rozloučím se s Claire, počkám až si Ryan nazuje boty a vyjdu ze dveří. Claire na nás ještě chvíli mává, potom jí zmizíme z dohledu. Jdeme vedle sebe mlčky po chodníku ve svitu pouličních lamp. Mám ruce křížem a mlčím. Cesta na odlehlejší parkoviště trvá cca 5 minut pěšky.
,,Kay," prolomí Ryan ticho a zastaví se.
Udělám ještě pár kroků a zastavím se taky. Otočím se a podívám se mu do očí.
,,Chtěl jsem si s tebou promluvit," vypadne z něj a na tváři má ustaraný výraz. Nechápavě se na něj podívám.
,,Promluvit? O čem? Já si myslím, že není o čem mluvit. Všechno jsme si řekli," pokrčím rameny. Držím si od něj dostatečný odstup a dívám se mu do očí.
,,Nechci aby to mezi náma bylo teď takový. Nechci abys na mě byla naštvaná. Vím, že jsem to pokazil," vypadlo z něj a spojí náš oční kontakt.
Zakroutím hlavou.
,,Tvoje chyba to nebyla."
,,Byla. Neměl jsem to nechat zajít až tak daleko," podívá se mi do očí. Zakroutila jsem hlavou. Chvíli se mu jen dívám do úžasných šedomodrých oči.
,,Byla to chyba, byla jsi opilá a nevěděla jsi, co děláš," řekne najednou. Přistoupím k němu o krok blíž a podívám se mu hluboce do očí.
,,Byla jsem opilá, ale věděla jsem přesně co dělám. Chtěla jsem to udělat už předtím, ale neměla jsem na to odvahu. Chtěla jsem to udělat a udělala bych to klidně znovu," řeknu tvrdým hlasem a udržuji oční kontakt. Ryan ze mě nespouští oči a je v nich vidět trochu překvapení. Sklopí pohled dolů, konečky prstů mi rozevře dlaň a chytne mě za ruku a podívá se na mě. Druhou ruku mě chytne za bok a přilepí se mi na rty. Chvíli stojím stuhlá, neschopná cokoliv udělat. Chtěla jsem se začít bránit, odstrčit ho od sebe a běžet pryč, ale víc než to, jsem chtěla cítit jeho teplo kolem mě. Instinktivně jsem se rty začala pohybovat a prohlubovat náš polibek. Přesunu své ruce na jeho záda a druhou ruku na krk.
,,Víš, že bychom to neměli dě-," snažím se říct mezi polibky, ale Ryan mě umlčí. Chytne mě za boky a natlačí mě na nejbližší zeď. Jeho polibky přestaly být jemné a drtil své rty o ty mé. Jeho jazyk si našel cestu do mých úst a ten můj zase do jeho. Jednu ruku měl na mých zádech, druhou mi držel bok. Já mu jezdila rukama po zádech a zajížděla konečky prstů do vlasů. Jeho ruka se z mých zad přesune na můj zadek a zmáčkne ho. To ve mě probudí víc chtíče, ale zároveň se proberu z tranzu a chtě nechtě se musím odthnout. Ryan trochu protestuje a nechce se ode mě odlepit, ale nakonec vyhraju já. I když nevím, jestli bych tohle mohla považovat za výhru.
,,Ryane..," vypadne ze mě. Pořád stojím natlačená na zdi, Ryan jen pár centimetrů ode mě.
,,Já vím, Kay," řekne a nakloní se ke mně. Opře si čelo o mé. Položím svou ruku na jeho rameno a sjedu mu po paži až dolů k prstům. Propletu si s ním prsty a zavřu oči.

,,Musím jít domů," zašeptá. Má zavřené oči
,,Já vím," pohladím ho po zádech.

Po chvíli zvednu hlavu a podívám se mu do očí.
,,Víš, že tohle už se nesmí stát?" Začnu. ,,Ty máš Claire, Claire má tebe."
Dívá se mi do očí, ale neodpoví mi na to.
Claire je konečně jednou v životě šťastná a já nebudu ta, co jí to štěstí bere.
,,Musíme jít," řeknu a snažím se vymanit z Ryanova objetí. Pustí mě a jde ještě kousek se mnou k autu.
Nasednu do auta a otevřu okýnko. Ryan se ke mě ještě nakloní, aby mi dal pravděpodobně pusu na čelo, ale uhnu. Proč si to komplikovat ještě víc.
,,Dobrou noc," řeknu suše a podívám se mu do očí.
,,Dobrou, Kay. Jeď opatrně," odpoví mi.
,,Neboj," nastartuju, zařadím jedičku a rozjedu se domů. Byla jsem absolutně bez života. Tohle se stát nemělo. Neměl mě jít doprovodit, neměla jsem sem chodit. Měla jsem Claire říct, že mi není dobře, že mám angínu. Čím víc Ryana vidím, tím víc prohlubuji mé citi k němu, a to nechci. Nevím, jestli ten dnešní polibek byl z lítosti, nebo za ním bylo i něco víc. Láska?

Do téhle situace jsem se nechtěla nikdy dostat. Přesně jako ve filmech. Holka chodí s klukem, kluk se zamiluje do její nejlepší kamarádky, kamarádky se rozhádaj a kluk stejně její kámošku taky opustí. Easy.

Sjedu pohledem na rádio a zapnu ho. Napřed jsem ho zapínat nechtěla, protože jsem měla hlavu plnou otázek a myšlenek, ale tím spíš bych ho měla pustit. Ozve hlas moderátora a já si v duchu povzdychnu.
,,To byla P!nk a teď OneRepublic!"
Z rádia začal hrát song Counting Stars a já rádio okamžitě vypla.
,,Myslím, že pro dnešek to už stačilo," řeknu šeptem. Zbytek cesty se snažím myslet na to, že bych měla navštívit tátu.

• • •

7.7. 2017 13:06

Hned v druhý den v neděli jsem jela za tátou. Bydlí asi dvacet kilometrů jižně ode mě, takže jsem tam byla autem za chvíli. Bydlí v bytě, sám. Teda žije tam společně se psem Deekem. Jen už není to, co býval, od té doby, co máma umřela. Ale to se dalo čekat.

,,Ahoj tati," dala jsem mu pusu na tvář a vřele ho objala, když otevřel dveře.
,,Kay, konečně si se někdy ukázala," zasmál se v objetí. Pustila jsem ho a vešla jsem za ním do bytu. Zula jsem si boty v malé chodbě. Prošla jsem úzkou chodbou do kuchyně, za kterou byl obývák. Sedla jsem si na gauč, táta mi udělal vanilkové latte, které miluju.

,,Tak co je novýho Kaytlee?" Zeptá se nadšeně táta. Pokrčím rameny.
,,Ani nic moc," usměju se, ,,v práci pořád to stejný, zítra mám celodenní. Jinak nic podstatnýho."

Chvíli jsme si povídali, potom jsem si řekla, že bych Ryana mohla zmínit.

,,Tati, pamatuješ si Ryana Teddera? Z Tulsy," začnu. Nakrčí čelo a jemně přikývne.
,,Hm, Ryan. Jo, pamatuju, ten malej blonďák, že? Ten hudebník," odpoví táta. Usměju se. V dětství byl Ryan blonďák, ale jak se zdá, vlasy mu ztmavly do hněda.
,,Jo, přesně ten," kývnu, ,,tak toho jsem potkala."
,,Fakt? A kde?"
Zhluboka se nadechnu. Klid.
,,Claire s ním chodí," řeknu klidně, snažím se na sobě nedám nic znát.
,,Aha, no já jsem o něm slyšel, on hraje v nějaký kapele, ne? Nebo něco takovýho," zeptá se táta a já přikývnu.
,,Zpívá, hraje a skládá."
Táta rozhodí rukama.
,,No, vidíš. To by byl kluk pro tebe," řekne se smíchem.
Nuceně se taky usměju, ale v duchu se mi chce křičet.
,,Má Claire," usměju se a pohodlím hlavou.
,,Já vím," kývne.

• • •

Domů jsem dorazila kolem sedmé večer. Udělala jsem si jednoduchou večeři ve formě vaječné omelety. Ještě mě čekal videohovor s Claire, kde se objevil i Ryan a já se musela samozřejmě přetvařovat, že je všechno v pohodě a usmívat se od ucha k uchu. Po asi hodině jsem všeho nechala a chystala se jít spát a čerpat síly na zítřejší pracovní den.