27.7. 2017

,,A co chceš teď dělat?"

Když v tom se oba otočíme směrem z pokoje a pak hned zpátky na sebe. Bytem se rozlehl zvuk zvonku.

,,Ty někoho čekáš?" nakrčil obočí v tázavém výrazu. Jen jsem zakroutila hlavou. Nikdo mě nenavštěvuje. Kromě Claire a táty, se kterým se vídám jednou za půl roku, nikdo. Srdce se mi znovu rozbušilo šílenou rychlostí.

,,Ty myslíš, že to je...?" zeptal se. Mávla jsem rukou a beze slova vyšla z pokoje.

,,Počkej tady," zavřela jsem dveře. Bez rozmýšlení jsem otevřela dveře.

,,Ahoj Kay! Můžu dál?" naskytl se mi pohled na vysmátou Claire s lahví vína v ruce. V očích mi probliklo a srdce mi pravděpodobně vynechalo víc, než jeden úder. Claire si mého výrazu všimla a s úsměvem se na mě zvědavě podívala.

,,Co je?" požduchla mě do ramene, ,,vypadáš, jako bys právě viděla ducha," úsměv ji neopouštěl.

,,Uhm, co?" nervózně jsem se zasmála a snažila nahodit úsměv.

,,Co ti je? Z čeho seš tak nervózní?" nakoukla Claire dovnitř do chodby. Nevím čeho si všimla, možná bot?

,,Já? Z ničeho," snažila jsem se krýt svou nervozitu.

,,Ty, ty tam někoho máš?" zeptá se mě s vyzvídavým výrazem ve tváři. Pane Bože, co teď? Cítila jsem, jak začínám rudnout.

,,Kay! No ty se mi nezdáš!" zasměje se Claire a znovu mě dloubne do ramene. Já jí smích opětuji, ale v duchu chci křičet. Nesnáším, když se před ní musím přetvařovat. Nejradši bych si na místě nafackovala.

,,Tak to mi toho šťastlivce musíš ukázat!" bez mé odpovědi se vydala přes mě do bytu. Já ji stihla včas zarazit.

,,Ne ne ne, Claire. To..není dobrej nápad. On...spí," chytla jsem ji za ramena a snažila jsem ji dostat na původní pozici, na které stála.

,,Ale Kay, prosím. Když spí, tím líp. Ani nebude vědět, že jsem ho viděla," mrkla na mě a dala si ruce křížem.

,,Navíc bych s váma ráda načala tu láhev. Já vím Kay, že jdu asi trochu nevhod, ale promiň. Víš, jaká jsem. A když jde o tvýho ,,přítele?" tak toho prostě musím vidět," kývla.

,,Claire, to vážně není dobrej nápad. Já-," začala jsem, ale byla jsem přerušena.

,,A v čem je problém?" zvedla obočí s pobaveným výrazem na mě koukala. Neměla jsem jí co říct.

,,Tak vidíš. Není, že? Tak kolem toho nedělej takový scény Kay," zasmála se a udělala krok ke mně do bytu, když v tom se zastavila. Sledovala cosi za mnou.

Ve dveřích mé ložnice na nás koukal Ryan. Stál opřený o futra, na tváři kamenný výraz.

,,Promiň, ale nemělo by to cenu," zakroutí hlavou. Já měla chuť ho vykostit.

Claire civěla na Ryana, pak na mě a pak zase na něj.

,,Kay...," začala.

,,Claire, nech mě ti to vysvětlit prosím," chytla jsem ji kolem ramen, ale hned se mi vysmekla.

,,Nesahej na mě!" doslova na mě zasyčela. V očích se jí zaleskly slzy.

,,Claire, já ti to-."

,,Kay..jak jsi mohla! Já ti věřila. Vždyť...jsi moje nejlepší kamarádka, Kay!"

Hleděla jsem na ni, chtěla jsem ji obejmout, ale když jsem se o to pokusila, málem jsem dostala facku.

,,Proč s ním? Kvůli tobě se se mnou rozešel! A já byla celou dobu slepá!"

,,Claire...prosím," snažila jsem se ji umlčet, ale marně. Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.

,,Celou dobu jste přede mnou hráli divadýlko! Vím, proč jste se sami sobě tak vyhýbali! Přetvařovali jste se přede mnou. Udělali jste ze mě totálního idiota!"

,,Claire, prosím.''

Claire se několikrát zhluboka nadechla a trochu se uklidnila a podívala se se slzami v očích na mě.

,,Zklamala jsi mě Kaytlee." s bouchnutím položila lahev vína na botník.

,,To si můžete vypít spolu." bez rozmýšlení se otočila a udělala krok z bytu. Ve snaze zastavit ji jsem se za ní rozběhla.

,,Claire!" chytla jsem ji za paži, ale vysmekla se mi.

,,Pusť mě. Věřila jsem ti a tys mě podvedla. Lhala jsi mi. To jsem od tebe nečekala," dívala se mi hluboce do očí, potom mi zmizela. Po tvářích mi začaly téct slzy. Přišla jsem o Claire. O jedinou kamarádku, která se mnou byla ve všem.

Promnula jsem si oči a zavřela dveře od bytu. Otočila jsem se na Ryana, který pořád stál na stejném místě.

,,Kay, musel jsem to udělat..," začal.

,,Jak jsi sakra mohl!" začala jsem na něj křičet.

,,Já ti jasně řekla, ať tu počkáš! Přišla jsem kvůli tobě o nejlepší kamarádku, kterou jsem kdy měla! Chápeš to?!" vehnaly se mi slzy do očí.

,,Kay, jakou by to mělo cenu, kdy-,"

,,Mlč! Nechci slyšet tvůj hlas!" zarazím ho. Snažím se přestat vzlykat.

Ryan ke mně udělá krok a dá mi ruku na rameno, ale hned ji setřesu, udělám krok dozadu a otevřu dřevě.

,,Vypadni...," syknu.

,,Cože?" natáhne ke mně ruku, ale já sebou cuknu.

,,Slyšels? Jdi!" řekla jsem rázněji.

,,Kay, mně to hrozně mrzí, ale nemělo by to cenu to dál od-,"

,,Já ti řekla, ať vypadneš..," jela jsem si svoje. Nechtěla jsem ho ani slyšet.

,,Můžu si aspoň obout boty?" donutil mě se na něj podívat. Nuceně jsem protočila očima.

,,Jo, to samozřejmě můžeš."

Nazul si boty a do deseti vteřin byl pryč. Sotva překročil práh, hned jsem za ním zabouchla dveře. Už se otáčel, že by mi něco ještě řekl, ale nechtěla jsem s ním mluvit. Zradil mě, tohle jsem nechtěla.

Svezla jsem se po dveřích do sedu a nechala volný průchod emocím. Za poslední měsíc se toho událo tolik, že jsem měla pocit, že to moje tělo nedokáže zvládnout. Čekala jsem, kdy moje tělo prostě vypne a už se nenastartuje. Nebo kdy mému mozku konečně přepne a půjdu třeba vyskočit z okna, nebo si podřezat žíly. Protože to, co se ve mně momentálně dělo, bylo nepopsatelné. Už jsem nezvládala ani brečet. Jen jsem tam na zemi seděla, nevěděla, co mám dělat. Seděla jsem tam s hlavou mezi koleny schoulená v klubíčku, kde jsem takhle seděla nejméně dvě hodiny.

29.7. 2017

Dva dny později jsem musela vypadnout z bytu. Sedět mezi čtyřmi stěnami není nic pro mě, obzvláště v tomhle stavu. Claire jsem druhý den zkoušela kontaktovat, ale samozřejmě zbytečně. Psala jsem jí několik zpráv, volala jsem jí, ale vždycky mi to položila, nebo jsem se dovolala do hlasové schránky. Nechala jsem jí tam dva vzkazy, ve kterých nebylo nic nového. Hrozně jsem se jí tam omlouvala, že je mi to líto a že se s ní chci sejít. Promluvit si. Ale proč by se se mnou měla ještě bavit. Neměla důvod. Ublížila jsem jí a já to vím.

Zatímco Ryan se mi snažil dovolat. Vím, že to myslel v uvozovkách dobře. Nemělo by cenu to před ní tajit, protože čím déle bych to před ní tajila, tím hůř by to potom dopadlo. Ale s ním jsem mluvit nechtěla. Sice už jsem na něj nebyla naštvaná tolik a snažila jsem se ho pochopit, ale nechtěla jsem ho chvíli vidět. Proto moje jediná komunikace s ním vypadala tak, že jsem mu napsala ,,Jsem v pořádku. Nic nepotřebuju. Dík."
Od té doby se neozýval. Možná to bylo dobře.

Dnes jsem měla namířeno za tátou. Chtěla jsem ho vidět a potřebovala jsem si s někým promluvit. Taky to je jeden z mála lidí, kteří mi zůstali.

Vyrazila jsem hned ráno, abych u něj byla co nejdřív. Dala jsem si jako obvykle lehce řasenku, akné se mi jako jedné z mála v pubertě vyhlo, takže jsem na sebe nemusela patlat nic dalšího a s rozpuštěnými vlasy jsem se vydala na cestu.

• • •

,,Ahoj tati," pozdravila jsem ho s úsměvem, když jsem ho viděla.

,,Kaytlee, jsem moc rád, že tě zase vidím. Pojď, pojď dál," s úsměvem mě pozval dál.

S tátou se skvěle povídá. Nikdy vám nedojdou slova, nebo nenastane to trapné ticho, které se v devadesáti devíti procentech objevuje na prvních radech. Ani jsem nemusela zmiňovat, co se stalo mezi mnou a Claire. A Ryanem. Nechtěla jsem o tom s tátou mluvit. Nechtěla jsem to sem tahat. Vím, že rodina je tu od toho, abychom spolu tyhle problémy mohli řešit, ale přes tohle se musím přenést já sama.

Seděla jsem s tátou dobré tři hodiny, až jsem úplně zapomněla na čas.

,,Uh, to už je tolik?" koukla jsem na hodinky na ruce.

,,Ten čas pěkně letí, co?"

,,To teda. Měla bych jet tati. Ještě musím něco uvařit, vůbec nevím co," uchechtla jsem se.

,,Jasně Kaytlee, jen jeď, však si zavoláme," usmál se a políbil mě na tvář.

,,Samozřejmě tati, brnknu ti," mrknu a obuju si boty.

,,Jsi hodná, že jsi se zastavila, měj se Kay," rozloučíme se a já spěchám k autu. Venku mě praští do obličeje šíleně dusno. Vypadalo to na pěknou bouřku. Pršet prý ale mělo až k večeru.
Dlouho jsem nad tím nepřemýšlela a vydala jsem se zpátky na cestu domů. Cestou jsem se ještě stavila v obchodě a nakoupila, co bylo potřeba.

20:38

Za poslechu písniček jsem vylézala ze sprchy. Návštěva táty mi zlepšila náladu, a tak jsem se necítila tak hrozně pod psa, jako předtím.
Oblékla jsem si svoje oblíbené pyžamo s potiskem Lví Král, které jsem dostala k minulým Vánocům od Claire. Na to jsem se ale snažila nemyslet. Nebo jsem se snažila myslet na to, že když Claire vychladne, třeba mi jednou odpustí. Nebo si se mnou alespoň promluví.

Vyšla jsem z koupelny, vzala si sklenici vody a vyšla jsem na balkón. Venku řádila bouřka. Déšť byl prudký a foukal silný vítr. V dálce to bouřilo, bouřka se blížila. Hodně lidí by se asi bálo stát na balkoně v takovémto počasí, ale já jsem tohle počasí milovala. Mám ráda déšť a bouřky ještě víc. Bohužel mě z mého pozorování kdosi vyrušil. Otráveně jsem protočila očima, sebrala mikinu, kterou jsem měla na věšáku, protože jsem pod pyžamem neměla podprsenku, navlíkla se do ní a bez přemýšlení rázně otevřela dveře.

,,Kay?" promluvil na mě mužský hlas. Ve dveřích stál Ryan. Vlasy, které určitě nedávno měly ještě objem, byly teď mokré a kapala z nich voda na jeho tričko, které na tom bylo podobně.

,,Ryane?" překvapeně jsem zvedla obočí. ,,Co...co potřebuješ?" nejistě jsem se zeptala.

Byl zadýchaný a náladu si asi nenesl zrovna dobrou.

,,Kay...já už to takhle nechci, " řekl, věnoval mi krátký pohled a bez varování mě zatlačil do dveří dostal se přeze mě dovnitř. Jeho rty se přitiskly na ty mé a jeho ruce se přesunuly na moje záda. Byla jsem jím zaskočená, ale ne tolik, abych nemohla spolupracovat.

O vteřinu na to jsem byla přiražena na dveře. Nečekala jsem to a polekaně jsem sebou škubla. Ryanovy ruce se přesunuly na mé boky. Jeho polibky nebyly jemné, ale dravé a drsné. Chtíč z něj doslova sálala. A byla nakažlivá.

,,Ryane," doslova jsem vzdychla mezi polibky. Mezitím se jedna jeho ruka přemístila na můj zadek a zmáčkla ho. Zřejmě se mu moc mluvit nechtělo, protože na své oslovení vůbec nereagoval.

,,Ryane," pokračovala jsem a i když jsem nechtěla, jemně jsem ho odstrčila. Což teda nebylo lehké, protože se mě držel doslova jako klíště. S menším odporem se odlepil od mých rtů.

,,Kay..," řekl udýchaně, stále mě držíc za boky. Mým a pravděpodobně i jeho tělem právě projela vlna adrenalinu. 

Nevěděla jsem, co mám říct. 

,,Uhm," snažila jsem se nějak začít konverzaci, ve které jsem ani nevěděla, co chci říct.

Chytla jsem ho za ruce.

,,Máš studený ruce," uchechtla jsem se. Ryan mi úsměv opětoval.

,,Jo," držel mě za ruku, ,,Kay," podíval se mi do očí. Byl u mě až moc blízko a oční kontakt z této blízkosti na mě působil moc tlaku.

,,Ryane, víš, že já na tyhle rozhovory nejsem," uculila jsem se a stiskla mu levou ruku. Jemně se usmál.

,,Prostě...tě miluju. Tak to je," pokrčil rameny.

,,Fakt jo?" s provokativním úsměvem jsem zvedla obočí.

,,Fakt jo,'' zopakoval po mně. Naklonil se ke mně a přejel mi dlaní po tváři.

,,Miluju tě Kaytlee. A chci tě. Hned."

Tak rychle jak mi řekl, jaké city ke mně chová, jsme se octli v ložnici. Ryanovy ruce se přemístili na můj zadek, moje do jeho mokrých vlasů a na jeho záda. Oblečení, jenž měl na sobě, bylo mokré a studené. Jelikož jsme k sobě byli přitisknuti tělo na tělo, byla jsem brzo mokrá taky. O mikinu jsem přišla někde po cestě. 

,,Uh," oklepala jsem se zimou, když jsem ležela zády na posteli. Ryan obsypával můj krk polibky.

,,Co..?" zareagoval na mou reakci. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. 

,,Nic, jen...že studíš," lehce jsem se zasmála. Natáhla jsem ruce a chytla lem jeho trička. Pomohl mi mu ho sundat a já ho odhodila někam do pokoje. Mezitím, co Ryan líbal můj krk, jsem mu prohrabávala vlasy a hladila ho na krku. Na tváři jsem přitom měla blažený výraz, který vypadal určitě příšerně, protože jsem hrozně culila. 

Na Ryanův povel jsem se posunula víc na postel, aby nade mnou nemusel tak hloupě stát, zatímco já se po ním ,,válela". Měl nade mnou převahu, ale nevadilo mi to. Řekla bych, že mi to i vyhovovalo.

Netrvalo dlouho a i já jsem přišla o své tričko. Možná jsem se na malou chvilku před Ryanem styděla, což na mě poznal, ale po jeho slovech, které mi šeptal do ucha a jeho jemným gestům, mě ten pocit přešel.

,,Miluju tě," vypadlo ze mě nečekaně. I já jsem z toho byla překvapená, proč jsem to právě teď řekla. Ryan mi věnoval lehký úsměv. Mezi vášnivé polibky, ve kterých se skrývalo víc, než jen touha po sexu jsme ze sebe ztrhali zbytek obleční, které na nás zbylo.

,,Kay?" líbl mě Ryan na čelo.

Přitáhla jsem ho do polibku a dravě jsem ho kousla do rtu. Usmál se.

,,To budu brát jako souhlas."

Můžu vám říct, tohle byla jedna z nejkrásnějších nocí v mém životě.