1. kapitola
Tony
Usoudil, že ještě nebylo sedm hodin, Jarvis, jeho umělá inteligence, totiž stále nespustil budík, který jako vždy byl nastaven na sedmou. To čekání mu připadalo nekonečné, otočil se na druhý bok, zády k velkým oknům. První co viděl byla jeho přítelkyně, která jak se zdálo spokojeně spala. Přiletěla za ním do NY včera večer. On už tu byl o něco déle. "Bože" řekl potichu, aby Pepper nevzbudil, už dál nechtěl čekat nato až se ozve Jarvis, tak vstal.
Pomalým jistým krokem se došoural až k umyvadlu. Asi tak dvě minuty na sebe zíral do zrcadla, než se konečně rozhodl co dál.
"Jarvisi?" zeptal se co nejmileji to uměl, i když on nikdy milý na nikoho nebyl, sám si myslel, že to neumí, Pepper, ale říkala, že když se mu chce tak to umí.
"Dobré ráno pane" odpověděla UI
"Kolik je hodin?"
"Osm hodin a šestnáct minut, pane "
"Děláš ze mně srandu, nebo co? Já se můžu asi tak hodinu ukousat nudou ve vlastní posteli!!! Vymysli si nějakej přijatelnej důvod, proč si nás nevzbudil v sedm jako vždycky " rozčílil se Tony na Jarvise.
"Omlouvám se pane, ale slečna Pottsová přiletěla pozdě v noci, tak jsem usoudil, že bude lepší ji nechat spát o něco déle" odvětil počítač stroze.
"Ano, ji můžeš nechat spát dýl, ale mně ne" opověděl už o něco klidněji "a radši bych se tím řídil, než si místo tebe pořídíme digitální budík " když tuto větu dořekl, už se na něj snášel proud horké vody v jeho sprše.
...
Když scházel po schodech ucítil známou vůni opékané slaniny a mýchaných vajec. Nepamatoval si, že by něčí jídlo vonělo tak chutně a lákavě jako právě to Peppernino.
Nevěděl proč, ale z nějakého důvodu se mu vybavily nehezké vzpomínky na Vánoce 2013, bylo to přes rok, ale jemu to připadalo jako včera. Prostě si jen při pohledu na svou přítelkyni, jak vlastní rozpálenou rukou ohřívá svůj šálek kávy, vybavil jako se musel vydat do neznáma hledat nějakého "pošahaného" teroristu, který bombardoval svět samotnými výbuchy lidí, u kterých se nepodařila látka zvaná extremis stabilizovat. Však mezitím co se snažil najít teroristu, ktery neustale vystupoval v televizi, byl to úplně někdo jiný kdo terorizoval a z Pepper udělal oheň chrlícího démona.
Její schopnost, ale nebyla zase tak špatná, když potřeboval zapálit oheň v krbu nemusel hledat zápalky a v posteli mu alespoň nebyla zima. Nebyl ovšem z extremisu tak nadšený jako třeba Fury ,ředitel S.H.I.L.D.u, byl schopný udělat cokoli, jen aby Tony povolil její vstup do projektu zvaného Avengers. On z toho rozhodně nadšený nebyl, ikdyž za tu dobu, co jí extremis koloval v žilách, ho ještě ani jednou nemuseli použít, např. na další útok pod vedením "pošahaného" Lokiho. I tak Tony věděl, že ikdyž je její metabolismus odolný vůči všemu a je teoreticky nesmrtelná, bylo tam pořád to "teoreticky", i malé dítě, které se koukalo na seriál Čarodějky, ví že i ty nejhorší démony vždy zničí. Ostatně Tony už několik lidí s extremisem taky zabil, ale to byl zase jiný příběh. Prostě si tím nebyl moc jistý, navíc když viděl...
"Dobré ráno" vyrušil ho z myšlenek Pepprnin hlas, asi už postřehla, že tam už docela dlouho stojí "jak dlouho tam stojíš a vysloveně na mně zíráš?" jo už ho postřehla.
"Ahoj, jak dlouho? No dost dlouho na to, abych se mohl kochat vaši krásou" řekl s úsměvem od ucha k uchu. Byla to jedinná žena, kterou kdy miloval, nebyla jako ty ostatní silikonové paničky, co s ním spaly jen proto, že má na kontě miliardy. Popravdě Pepper se jeho konto spíše "hnusilo" stejně jako to její.
Došel až k ní za kuchyňskou linku, jelikož se otočila opět zády k němu, tak Pepper objal ze zadu a vtiskl jí polibek do dlouhých zrzavých vlasů.
"Pojď se nasnídat" řekla s úsměvem a podala mu jeho talíř.
Prvně chtěl protestovat, protože neměl sebemenší hlad, ale pak se usadil na jednu z barových stoliček a pustil se do jídla, které neuvěřitelně vonělo.
...
"Proč to děláš " zeptal se, když ji pozoroval jak po snídani začala umývat nádobí "lásko, máme myčku která od tebe není ani metr"
"To je sice možné, ale alespoň něco můžu dělat jako normální žena a nemít u toho pocit, že se svět kolem mně zbláznil"
"No jak myslíš, ale já si jako blázen nepřipadám, ty snad ano? A co bubeme vůbec dneska dělat " zeptal se tak trochu laškovně.
Jen se usmála, ignorujíc jeho první otázku a rovnou odpověděla na tu druhou: "Dnešek asi ztrávíme na základně, volal Fury, chce nás vidět. OBA! " poslední slovo opravdu zdůraznila, aby mu vysvětlila jeho význam.
"Proč mi kazíte ráno, slečno Pottsová?" optal se s otráveným výrazem na tváři.
"Já vám ho kazím? Tak aby bylo jasno broučku, já ti uvařila snídani a ráno ti zpříjemnila nejen tím, že jsem s tebou snídala, ale taky, že jsem ti vůbec umožnila se vedle mně ráno probudit, i když né v dobu na kterou si zvyklej" odpověděla mu tak trochu zahořkle.
"Óóó, probuzení vedle vás by bylo o něco příjemnější, kdyby Jarvis udělal to co má!" řekl to dostatečně nahlas, tak aby ho slyšel i počítač, ale trochu ta hlasitost byla mířená i na Pepper, ta to bezesporu poznala.
"Zase se chováš jako malé ufňukané děcko! " řekla rázněji než chtěla, aby to vyznělo "Jarva z toho alespoň jednou vynech, za chvíli mu dáš i za vinu to, že byla druhá světová! A vůbec, nemám náladu se teď hádat, jdu se převléct."
Sledoval jak stoupá po shodech směrem k ložnici "Fajn" utrousil si pro sebe, ikdyž věděl, že Jarvis ho určiťe slyšel.
"Jarve, nachystej jeden z obleků a taky jedno autu, asi R8... Jo to bude v pořádku "
"Jistě pane" odpověděl a zdálo se, že chce ještě něco říct, ale neřekl.
Tony to ovšem poznal "A dál? " zeptal se doufajíc, že UI pochopí jeho otázku. "Myslím, že nebylo zrovna moudré vyletět kvůli S.H.I.E.L.D.u na slečnu Pottsovou, pane"
"Jo, já vím, zase chvíle, kdy jsem dřív mluvil než myslel... Máš pravdu půjdu se jí omluvit" řekl upřímně a vydal se za Pepper nahoru.
-----------------------------------------------------
Ahojky, vím tohle bylo nudnější, ale každý příběh musí někde začít, ne? Slibuju, že jestli to začnete číst tak, už se v druhé kapitole dostaneme k samotnému problému mojí story, ju??? Nic méňe ráda bych nějaký znamení, že jste to četli a jestli mám psát dál, takže koment nebo vote :-* :-) ;-) <ironmanka1970>
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top