37 BBY

Procházka, on s ní chtěl jít na procházku.

Po téměř roce skrývání, neustálého otáčení přes rameno s pocitem že vás někdo sleduje chtěl jít na procházku.

Musela se opravdu velmi ovládat, i když šlo jen o maličkost byla nadšením bez sebe.

Dobře, byla spíš jako u vytržení, ne že by se takhle chovala často. Vlastně si nepamatovala kdy to bylo naposledy.

I u Jedi, to opravdu nebyl druh chování který byl u nich tak častý, a kterého by se měl účastnit dobrý Mandalorian, zvláště ne jejich vůdce. 

Mohla si jen představovat, co by řekla její matka. 

Byla by tak zklamaná a Satine se celý život snažila potěšit svou matku, ještě předtím, než oba rodiče zemřeli. 

A přesto... někdy, když tu byla jen s Obi-Wanem, bylo jí jedno, co si bude myslet její rodina.

Takže samozřejmě přijala jeho pozvání na procházku. Chtěla být s ním.

Ale nic nešlo podle plánu. Myslela si, že se půjdou jen projít poblíž lodi. A že by se k tomu klidně mohli vrátit, jako pár nocí před tím kdy byly osamotě.

Jenže to se nestalo.

 Byli napadeni.

Obi-Wan ji bránil a utekli. Nikoho nezabil, pouze omráčil.

 Satine jim vždy říkala, aby nezabíjeli, dokonce ani lidi, kteří se jí to snažili udělat.

 Násilí nebylo dobré řešení.

 Naštěstí se jim podařilo  utéct.

Ale Obi Wan byl zraněn.

Na okamžik, když se to stalo, Satine cítila něco, co obvykle necítila. 

Rozžhavený hněv a touha po pomstě.

 Její otec byl kdysi válečník, ale Satine v tomhle ohledu nebyla jako on.  Viděla, co s ním válka udělala, a to z ní způsobilo, že se stala pacifistkou.

Když byl zraněný... ani se necítila být sama sebou. 

Obi-Wan... byl to tak dobrý člověk. 

Staral se o Galaxii a snažil se ji zlepšit pro všechny.

 Neměl by tím projít.

 A nemohla si pomoct a nesnášela lidi, kteří mu ublížili. Muž, na kterém jí tolik záleželo.

I když utekli, nebyli schopni se vrátit na loď. Obi-Wan si nemyslel, že by to bylo bezpečné, a Satine s ním souhlasila.

Šli do města, což bylo riskantní, ale dělali, co bylo v jejich silách, aby zůstali nenápadní. Spousta lidí samozřejmě věděla, jak Satine vypadá, ale také vypadala jako spousta lidí z Mandalore a Kalevaly. A plánovala na sebe neupozorňovat. Udělala to nejlepší, co mohla, a myslela si, že odvedla dobrou práci.

Ona a Obi-Wan našli dům, který vypadal, jako by byl opuštěný na Den života, a vešli dovnitř. Satine se kvůli tomu cítila špatně. Nelíbilo by se jí, že by se do jejího domu vloupali lidé, ale nebylo to tak, že by měli na výběr. Nemohli být na ulici a upozorňovat na sebe. Musela jen doufat, že to majitel pochopí.

Satine se ztěžka nadechla, když se zastavila. Otočila se a podívala se na Obi-Wana, který byl těsně vedle ní, ale šel za ní. To bylo neobvyklé. Satine nebyla nesportovní, ale nebyla ani Jedi. Při příležitostech, kdy museli utíkat, a v poslední době jich bylo docela dost, byl Obi-Wan téměř vždy po jejím boku nebo před ní. Sledovala, jak zpomalil, až se zastavil, těžce oddychoval, po tváři mu stékal pot a ztmavoval mu vlasy. 

A když teď konečně seděl, vypadal ještě mnohem hůře než si před tím vlastně všimla.

Ale nedal nic najevo.

,,Kontaktuji svého mistra a on k nám přijde," řekl Obi-Wan bez jediného náznaku pochybností v hlase. ,,Ale může mu chvíli trvat, než se sem dostane, i když je ve městě."

,,Dobře," řekla Satine, když se rozhlédla po místnosti. Byl to krásný dům a dokonce tam byl stromeček ke Dni života. To bylo neobvyklé. Lidé většinou stromy nedostávali. Ale rozsvítil se tak jasně a přinesl světlo do celé oblasti.

 Vypadalo to skoro magicky.

Obi-Wan vytáhl svůj komlink, ale nešlo to podle plánu. Nakonec však poslal zprávu.

,,Nemám tušení, jestli to fungovalo," řekl Obi-Wan s povzdechem a při tom se zamračil, už je

Zastavila se, natáhla ruku a dotkla se jeho ruky. Bylo tak teplo.

,,Bude to v pořádku," řekla Satine.
Už se pomalu stmívalo. 
,,Ráno se můžeme pokusit něco vymyslet nebo možná později večer."

,,Máš pravdu, měli bychom si odpočinout a trochu se prospat. A omlouvám se, že jsem tě upustil."

,,To nestojí za řeč, bylo to omylem a nikomu se nic nestalo."

,,Vážně?"

,,Ano Bene, vážně. Chceš mě provokovat ještě dlouho?"

,,To bych si k vévodkyni v životě nedovolil." Z vesela se na ní zašklebil, opřel si hlavu o stěnu, zavřel oči a snažil se alespoň na chvíli usnout.

Satine o kousek dál udělala totéž.

Jak jsem slíbila, žádné spoilery.
Ale přiznám se, dává mi to vážně zabrat 😅
Jelikož mám oba díly Obi Wana už pěkně zkouknu té, a teď jen čekám až se s vámi budu moc podělit o své pocity, dojmy, a zároveň i své teorie.

A popravdě, mám jich celkem dost 😁😂

This is the way...