,,Udělej to," nutil ji Baylanův hlas s nataženou rukou k ní, ,,pro Ezru."

Sabine byla nervózní, trhavě se dívala na hvězdnou mapu ve svých rukách, zároveň na místo kde stála před malou chvílí Ahsoka.

Tenhle pocit už zažila, několikrát.

Vzpomněla si, když k nim dorazily zprávy o útoku Impéria na Mandalore.

Jak prosila Ahsoku, aby obrátila jejich loď, jen aby jí bylo řečeno, že to nemá smysl.

Že věci které by si přála aby se nestali, nemělo smysl měnit protože to by to zkrátka napravit nešlo.

Stále měla před očima vzkaz od Bo Katan, ve kterém jí informovala o smrti její rodiny.

Matka, otec, bratr.

Všichni tři byly mrtvý, spousta těch kterým říkala přátelé našla smrt během té noci a nebo v následujících dnech.

Roky samoty, které následovaly poté, co Ahsoka ukončila její trénink a nechala ji na Lothalu.

Když se k ní po letech vrátila s tím, jak najít Ezru, poprvé po letech pocítila alespoň slabou naději.

Sabine cítila hrdost, když její mistrině souhlasila, že ji vezme zpět jako učednici.

Nyní Ahsoka byla pryč.

Znovu byla sama.

Mapa ji stále mohla dovést k Ezrovi, tomu kdo jí stále nyní ještě zbýval.

Sabine sevřela kouli pevněji, když se jí srdce stáhlo a ona měla pocit jako by jej někdo sevřel a drtil.

Bojovat by bylo zbytečné.

Věděla že by proti Baylanovi neměla šanci, spíš by nalezla rychle smrt kdyby zkusila bojovat s ním.

Kdyby se teď rozhodla utéct, zabil by jí dřív, než by stačila udělat jediný krok.

Jeho nabídka jít s ním a shledat se s Ezrou byla tak lákavá.

Jediné, co jí zbylo, bylo najít svého přítele.

Aby ho znovu viděla.

Ten jeho hravý úsměv.

Ty modré oči.

Ten bezstarostný optimismus, který je dovedl k vítězství.

Mít někoho, kdo by jí znovu nenechal samotnou.

Osud galaxie ležel nyní v jejích rukách.

Nyní se musela rozhodnout.

Mezi tím, co bylo správné, a tím, co potřebovala.

Síla ji táhla do tolika směrů, že nedokázala jasně myslet.

Její blaster, který se tak lehce chvěl, stále mířil na kouli; její ruka se pomalu začala natahovat k muži.

,,Jako Jedi někdy musíte učinit rozhodnutí, které nikdo jiný nemůže."

,,Někdy musíme dělat to, co je správné, bez ohledu na naše osobní pocity."

Baylan udělal několik váhavých kroků směrem k ní, aby si od ní mapu převzal.

Jenže to se nestalo.

Ozval se hlasitá rána a hvězdná mapa vypadla Sabine z nyní popálené ruky.

Chvíli se nic jiného nedělo.

Ani jeden z nich se nepohnul.

Zaražení nad tím, co mladá mandalorianka udělala.

Nad hlavou se ozval hluk hromu,  zvuk tříštících se vln byl o dost hlasitější než předtím.

Po něčem, co jí přišlo jako věčnost, se Sabine zhroutila na kolena.

Její oči se upřely na dva kousky hvězdné mapy, které leželi kus od sebe.

,,Mistře," roztřesený hlas patřil Shin, se kterou Sabine předtím bojovala, a nyní stála na druhé straně tohoto místa a mandaloriance neušlo že se možná bojí.

Na minutu cítila, jak se do ní Baylanov pohled zavrtává, když rozhodoval o jejím dalším osudu.

,,Odcházíme." Začal procházet kolem Sabine, ale zastavil se vedle ní. To, co řekl potom, se zdálo smíšené se vztekem, lítostí a obdivem.

,,Jí bereme sebou."

Nechala aby jí nasadily pouta, sebrali zbroj včetně všech zbraní.

Prvních pár dní cesty, nebyla Sabine ničím jiným než obyčejným vězněm, uzavřeným ve svých poutech a střežený.

Prsten neměl na palubě žádné řádné cely ani zadržovací prostor, takže byla umístěna do domácího vězení v jedné ze soukromých ubikací, kterou hlídali dva HK droidi u jejích dveří.

Baylan Skol se u ní často zastavoval, aby ji zkontroloval, někdy doprovázený svou učednicí Shin, která obvykle jen stála v rohu a zírala na ni těma jejíma divokýma očima. Někdy se zdálo, že překypují hněvem, jindy nádechem uspokojení.

Většinu času se na ni dívala s prostou fascinací, jako by se dívala na nějaké vzácné nové stvoření, které nikdy předtím neviděla.

Vina byla vlastnost, kterou sdílí většina tvorů.
Vždy existuje více životů, které mohly být zachráněny, nebo pocitů, které mohly zůstat nezraněny.

U Sabine to bylo jiné, protože měla pocit, že její činy byly zradou, když předala mapu Bayline.

Byly to maličkosti, jako je vina, které, kdyby byly přemoženy, mohly vést k cestě Temné strany

Ahsoka byla mrtvá, nebo možná velmi zraněná.

Posledních několik bylo zcela neočekávaným zvratem událostí, a jak nyní seděla v cele, bylo to, jako by pro ni právě teď byla volná cesta.

V této černé místnosti neměla nic čím by se mohla zabavit, nebylo tady ani jedno okno, kterým by mohla nakouknout kam míří.

Ztracená ve svých vlastních myšlenkách jí připomíná jeden z důvodů, proč se to všechno děje…

Shin.

Zaslechla před svou celou pohyb a přivítal ji samolibý pohled dívky, se kterou se zatím setkala při mnoha setkáních.

,,Řekl bych, že vidět tvůj obličej je čím dál snesitelnější, ale to bych lhal sám sobě."

Přestože byla v cele, její postoj jí nechyběl.

Shin obrátila oči v sloup a vyzvala drpidy, aby je opustili, protože dnes měla své vlastní plány.

,,To, že mluvíš jako, je ukázkovým příkladem toho, proč jsi nikdy nemohla být Jedi."