Dvě senátorky.

Dva pohřby.

Dvě smrti, kterou si vybrala Impérium jakou svou daň.

Belamina smrt oficiálně zněla že byla stejně jako Padmé zabita Jediem, který se snažil uprchnout před takzvanou spravedlností.

Nebo spíše nespravedlivým masakrem.

Byly oběťmi války.

Zbytečné smrti, které způsobily rodinám neskutečný žal.

Padmé Amidale bylo dvacet sedm, zemřela těhotná.

Belami Erresira Kenobi bylo dvacet osm, zemřela bezdětná.

Obě zemřeli na Coruscantu.

Impérium jejich smrti využilo pro svůj plán, jak ještě více viny svalit na Jedie a ti jenž se jim postaví.

Obřad obou byl velkolepý a davy lemovaly ulice, kam až oko dohlédlo.

Belamin otec byl zahalen v tmavě modré – barvě jejich rodiny, barvě naděje.

Ale jaké naděje? 

Když jeho jediná dcera, poslední potomek který mu zbyl byl také mrtvý.

Proč ti kteří chtěli žít, museli platit tu největší oběť?

Tohle přece nemohl být konec?

Nemohlo to skončit takto!

Nebo snad mohlo?

Poslední krátká část, poslední kapitola a tudíž i poslední část této knížky.
Jak často říkám, nejsem člověk který by si potrpěl na dlouhé proslovy o loučení.

Tak vám aspoň slíbím že se brzy uvidíme u další knížky, ze světa SW.

Ať vás provází síla...