,,Kde jsi byla tak dlouho?" Špitla netrpělivě Riyo, zatím co si vedle ní sedla udýchaná Belami která si rychle rovnala svou sukni a zároveň se snažila popadnout dech.

,,Senátorka Kenobi, jsem ráda že jste stihla dorazit včas."
Mon Mothma, i přes svůj úsměv měla ve tváři značnou nervozitu.

,,Doufám že jste nečekali příliš dlouho, ale předešlá schůzka se mi značně protáhla."

,,Nic vážného se přeci nestalo, pár minut nás přeci nijak nevytrhne."

Krom Riyo a Mon Mothmi, zdy byly přítomní i Amidala, Bail Organa, Breha Organa, Meena Talis, Ask Aak, Garm Bel Iblis, Nee Alavar a další.

,,Určitě již chcete vědět, proč jsme vás všechny svolali sem a nikoliv do senátu." Mon Mothmě se muselo nechat mnoho věcí, jednou z nich byl její silný hlas který nešlo rozhodně přeslechnout.

,,Jak jistě víte, funkční období kancléře Palpatina již dávno dospělo ke svému konci. Přesto mu byl ponechán ještě nějaký čas, který měl použít k tomu abychom se více přiblížili ke konci války která trvá tři roky a pár měsíců."

,,Pokud si dobře vzpomínám," přerušila Mothmu Belami, která jindy své postřehy nechávala až na konec.
,,Jednalo se tehdy o nápad senátorky Amidali, která navrhla aby se hlasovalo o prodloužení mandátu kancléře. Z původních navrhovaných tři měsíců, prosadila pět i přes to že jsme uznali za vhodné kratší úsek. Kdyby jsme už tehdy přemýšleli spíše o předčasném zvolení někoho jiného, usnadnila by nám to pozdější jednání."

Padmé na ní překvapeně zírala, jako kdyby si to snad sama nepamatovala.
Díky ní byly v téhle šlamastice, ať už šlo o hlasování týkající se Valoruma počínaje tímto.
Na Naboo asi nebyly vážně v pořádku, když si zvolili dítě do funkce jako byla královna či král.

,,Máš skutečně pravdu, tehdy jsme se opravdu měli zaměřit na toto."
Senátorka Talis sjela Padmé pohledem, jako kdyby jí chtěla na místě probodnout. Ona se však jejímu pohledu vyhla, a odvrátila zrak na provoz tam venku.

Nejspíš si byla konečně vědoma toho co provedla, ale následky jí zatím stále unikali.

,,Proto jsem se rozhodli, založit Petici která by uváděla, že vzhledem k tomu že se blíží konec války by se kancléř Palpatine měl vzdát všech nouzových pravomocí, které převzal od konce Separatistické krize na Naboo."
Místnosti se ozval šepot, který byl narozdíl od běžného v senátu o dost tišší ale o to trval déle.

,,I kdyby se nám podařilo nasbírat dostatečný počet hlasů, stále tu zbývá otázka jak se vypořád i s novým úřadem Moffa."
Tentokrát měla Padmé pravdu, jeden problém navazoval hned na ten další.
Jako bludný kruh, který vážně nebral konce.

,,S úřadem Moffa se vypořádáme společně s Peticí, kterou předložíme zároveň i s tou druhou o zrušení tohoto úřadu."
Bail si odkašlal, zatím co čekal na odezvu která se dostavila se souhlasným pokyvováním hlav přítomných.

,,Jsme pro založení Petice, kancléř má až příliš moci a rozhodnutí v senátu díky nim může kdykoliv obejít."
Breha, která jindy byla tichá a soustředěná byla nyní rudá vzteky.

,,Můžeme tedy začít se sbíráním podpisů," Mothma předložila datapad, ke kterému postupně přišli aby se podepsali a potvrdili tak svůj hlas.

,,Máte pro mě něco? Senátorka Kenobi?"
Padmé si počkala až bude Belami daleko od ostatních, když se šla napít.

,,Nerozumím vaší otázce, senátorka Amidalo."

,,Vaše chování vůči mě, to tím myslím."
Belami měla do dělat, aby jí už jednu nevrazila.
Byly od sebe rok, ale Amidala ze sebe dělala poslední dobou tu starší a, moudřejší.

,,Mé chování vůči vám senátorko, je zcela v pořádku a absolutně v něm nevidím žádnou chybu. Neříkám že za vzniklou situaci můžete jen vy, hraje v tom i několik dalších faktorů. Ale máte v ní značně velký podíl viny, takže už doufám chápete můj postoj."

Teď vypadala jako vyplašené kuřátko.

,,Pouze jsem ukázala na korubci, a, neschopnost bývalého kancléře Valoruma vůči jeho povinnostem."
Padmé zaujala postoj, jako kdyby se s ní snad chtěla prát.

To už k nim ale pomalu mířila Riyo, a, tak se rozhodla to co, nejrychleji ukončit.

,,Nejdříve vám dám výchovnou lekci, o mrtvých se mluví slušně. Pokud vás to nikdo nestihl naučit, bude nejspíše chyba ve výchově. Za druhé, korupce byla a vždy bude. V případě senátora Valoruma, se nakonec ukázalo že se jednalo o podvrh a, byl očištěn. A ano, možná nebyl nejlepším ale za to neměl tolik tajemství."

Padmé se nezmohla ani na slovo, Rioy vzala Belami za ruku a odvedla pryč aniž by se na ní jedna z nich podívala.

,,Kluci si o tebe dělají starosti," řekla Riyo když opouštěli místnost a vydali se ke svým bytům, jelikož dnes nic jiného v plánu nebylo.

,,Vyřiď že se jim omlouvám," opravdu za nimi nebyla dlouho, některé pozdravila aspoň pokývnutím ale to nebylo stejné.

,,Dobře. Ale nemyslím že jim bude stačit že jim vyřídím tvou omluvu."

,,Dobrá," zasmála se Belami a obejmula přítelkyni kolem ramen.
,,Slibuji, že je teď tento nebo příští přijdu osobně navštívit, zatím jim vyřídit že je pozdravuji a že jim jako omluvu přinesu nějakou sladkost."

,,Tak to rozhodně neodmítnou, myslím že něco sladkého jim bodne."
Sklopila zrak a po zbytek cesty obě kráčeli v naprostém tichu, občas na někoho zamávali na pozdrav.
Dobře věděla co svou poslední větou Riyo myslela, Thornův odchod jí také ranil a když našla Belami toho večera v slzách, poté co se podívala na záznam a celá ubrečená jí požádala aby za přišla, neodmítla.

,,Už jsme tady."

,,Hmm."

,,Bel,jsme tady," zopakovala.

,,Co? Jo, vlastně." Ani si pořádně nevědila že už stojí před svým bytem, zamyslela se natolik že to ani nezaregistrovala.

,,Jsi vážně v pořádku?"

,,Samozřejmě," přesto že se usmála, měla pocit že tím lže nejen jí ale hlavně i sobě.

,,Tak dobře, hlavně se pořádně vyspi. Tento týden je obzvláště nabitý."

,,Dobře. Taky si pořádně odpočiň, zítra se setkáme odpoledne."

,,Zatím." S těmi slovy zmizela za rohem, a Belami počkala ještě před dveřmi dokud už neslyšela její kroky.

,,Jsem zpátky."
Ani vlastně nevěděla komu to říká.
Nikdo tu nebyl.

Nebyl tu Thorn, který nejspíše seděl na gauči a vyřizoval svou práci.

Když rozsvítila, přišel jí být ještě opuštěnější než obvykle.

Ale bylo tu něco špatně.

Hodně špatně.

Uprostřed místnosti, kde měla stolek z černého dřeva a na něm položené knihy bylo tentokrát něco jiného.

Květ Rominaria.

Ne jedna.

Ale dvacet šest.

Jak nejrychleji dokázala, vyběhla z pokoje aniž by se za sebe jen jednou jedinkrát podívala.

Já bych rozhodně vyděšená byla.