Slunce zapadalo nad Coruscantem a obloha tak tmavla s přibývajícími minutami, které zbývali než zmizí za horizontem a planeta se tak ocitne znovu ve své druhé podobě.

Z okna svého bytu tak pozorovala město pod sebou, jako to udělala už tisíckrát před tím.

Bolest hlavy se znovu dostavila, po takové dlouhé době myslela že má klid než jí opět zastihla tenkrát na obědě s několika senátory.

Riyo jí tak okamžitě následovala na toaletu, kde se snažila Belami nevyzvracet z podoby.
Ale byl zlatý hřeb, když se jí nakonec nezeptala zda není těhotná s Thornem.

Po ujištění že s ním nikdy sex neměla, měla Belami pocit že je Riyo ještě víc vyděšená než kdyby se spolu vyspali.

Ani si nebyla jistá zda by dítě teď zvládla, jak by mu mohla říct že jeho otcem byl někdo kdo pro ní znamenal tolik, ale nikdy mu to neřekla ze strachu že by to on tak necítil?

A také vzhledem k situaci, kdy začala mít opět práce nad hlavu by na něj neměla určitě čas.

Podle doktora kterého kdysi navštívila, mohla bolest hlavy být způsobená prostředím ve kterém se nacházela.

Když jí tak na její domovské planetě požádali, zda převezme i další období jako zástupkyně Stewjonu, odmítla.

Alespoň jedno období vynechá, mezi tím najde někoho vhodného kdo její místo zaujme.
Jenže kandidátu byť bylo hodně, žádný zatím z těch které prošla jí nikterak nezaujal.

Až na jednoho, kterého si plánovala proklepnot a osobně se s ním potkat.

Povzdechla si při představě, že by nakonec musela vzít i další období a nějak ho zvládnout pokud by se kandidát nakonec ukázal jako nevhodný.

Unaveně si promnula oči, které začínali od neustálého zíraní do datapadu pálit.
Ještě víc se však vyděsila, když uviděla kolik připomenutí má v rozvrhu na tento týden.

Zítra jí čekala schůzka s Mon Mothmou, následující den musela koupit dárek pro jejího manžela, kterému tím tak chtěla poděkovat se setkání s bývalou kancléřkou Kirames Kaj, o dva dny zasedání o blížícím se konci období kancléře Palpatina.

To vše bez toho, aby jí Thorn povzbudil a řekl že to zvládne a vše bude nakonec dobré.

Píchlo jí u srdce, jak málo na něj v poslední době myslela.
A ještě víc jí mrzelo, jak se začalo vytrácet jeho jméno jako kdyby tu vlastně nikdy nebyl.

Jeho kancelář byla prázdná, když se do ní šla podívat a strávila v ní několik hodin kdy jen tupě zírala na jeho prázdnou židli.
Všimla si že jediná věc která na stole před ní zůstala, a nebyla součástí vybavení místnosti, byla malá, obyčejná krabička hnědé barvy.

Nevěděla zda má právo se jí dotknout, či jí otevřít a podívat se co ukrývala.

Šátek.

Byl to ten stejný, který téměř před čtyřmi lety ztratila a myslela že ho nikdy neuvidí.

Ale Thorn si ho z nějakého důvodu schoval.

Omlouvám se.

To jediné bylo napsáno na kartičce, která ležela pod šátkem.

Přitiskla si ho k obličeji, a přesto že si slíbila že nebude brečet, slzám se neubránila.

Za co se tehdy mohl omlouvat?