20BBY

Belami stále pálila ruka od toho, jak Obi Wanobi vlepila facku hned poté co se před ní objevil.

Částečně to udělala aby si ověřila že nemá halucinace po noci před pár dny, když však ruka narazila do jeho tváře mohla si být jistá že kocovina je opravdu pryč a on je zcela skutečný.

Ten však stál jako opařený na nádvoří před budovou senátu, takže dost lidí vidělo jak senátorka ze Stewjonu jednu natáhla mistru Jedi který si nyní třel zasažené místo a měl ve tváři nechápavý výraz.

,,Doufám že tě to bude bolet ještě pořádně dlouho." Narovnala se a pohlédla na Anakina, který se tvářil stejně tak překvapeně jako jeho bývalý mistr ale né zasáhl, Ahsoka za ním jen stěží skrývala záchvat smíchu. Ještě že vojáci za nimi měli helmy, protože jejich výraz si nedokázala představit.

,,Pochop že to bylo důležité." Narovnal se, oklepal si si neviditelné smítko z pláště a o krok od své sestry ustoupil.

,,Ale já to chápu mistře Kenobi, jedna věc je lhát k dosažení úspěšné mise. Ale ta druhá je navést někoho k tomu aby mi lhal přímo do očí, a ještě k tomu aby dotyčný věděl pravdu. Nebo sis myslel že nezjistí kdo navezl Abeho aby mi to řekl jako první?"

,,Tak proč?" Neuniklo mu však letmý pohled který jeho sestra věnovala vojákům Coruscantské gardy kteří okolo procházeli, jednak pozdravili Obi Wana tak i jí, což mělo za následek krátký úsměv.

To však trvalo krátce a Belami měla nyní zpět svůj kamenný výraz, u kterého šlo rozeznat pouze to že se hněvá.

,,Proč? Je jedno jestli si Jedi a máš rodinné vztahy zakázané, ale pořád si můj bratr. Neubylo by tě dát mi aspoň vědět že žiješ, dokázala bych hrát truchlící příbuznou. Aspoň to si mohl. Víš jak jsem se cítila!"
Hlava jí začala nesnesitělně pulzovat, což bylo jasným náznakem blížící se migrény. Tu teď nepotřebovala, obzvláště dnes ne.

,,Nikdo krom některých to nevěděl, dokonce ani Anakin. Nemusím se tady obhajovat senátorko Kenobi, zachránit kancléře mělo přednost před tím než ti dát vědět že žiju."

Belami stála chvíli jako opařená, neschopná slova než se vzpamatovala a vztek se v ní začal znovu vařit. Snad ještě víc než předtím než k jejich setkání došlo.

Ne. Nedopřeje mu tu radost aby jí viděl jak vybuchne vzteky, to si schová na jindy a hlavně na jiné místo.

,,Strach Obi Wane. Říká se tomu strach, a narozdíl od vás Jediů my ostatní strach o své blízké máme. Ale jak by si to ty mohl vědět, poslušný a loajální řádu který nehledí na následky svých činů."
Obi Wan se už něco chystal říct, vykročil k ní ale než sotva stačil udělat pár kroků rukou ho zastavila.

,,Než stačíš něco říct, zkus se po boji podívat za sebe a na to co způsobíte. Budeš velmi překvapen že to není tak krásné, jako ve předu když skončí boje."

S těmi slovy se otočila až se černé šaty zavlnili v náhlém poryvu větru, způsobeným rychlým vzletem obchodní lodi mířící na Ryloth.

Bratr za ní ještě něco říkal, ale ona ho už nevnímala.

Setkání které se zvrtlo těsně před důležitým hlasováním, a ona teď myslela jen na tohle.

Co od Obi Wana čekala?

Že jí poběží vstříc a ona se mu radostí vrhne okolo krku, přičemž zapomene že lhal lidem obzvláště těm kteří ho mají rádi?

,,Záchrana měla přednost." A měla by i přednost předtím, kdyby mu řekla jak kancléř čím dál tím víc vyhledával její společnost. Udělal by s tím něco?

Zavrtěla hlavou a mírně si vytáhla nahoru šaty, aby na ně náhodou nešlápla když zamířila k posledním schodům před vztupem do senátu.

,,Strach."

Posledni dobou ho cítila čím dál tím víc, nutkání vzít věci do svých rukou a nehledět na následky bylo to co chtěla udělat.

Ale byla by pak lepší než ostatní?

Nebo by byla stejná či ještě horší?

Vlastně ani nevěděla proč se tyhle pocity vynořili až teď, poté co ztratila tolik blízkých a ještě k tomu sledovala s ostatními jak oni přichází o ty své...

Druhá série Bad Batch mě velice ale velice překvapila, rozhodně velké plus k zlepšení.

A samozřejmě by to nebyl Fiony, kdyby si neřekl že nám že nám neudělá další trauma.

RIP... 😂