Belami se nehýbala, ale věděla že nemohli klesnout příliš daleko.

Cítila to.

Stále se ho držela jako o život, doufala že popadne dech, doufala že se jí srdce vrátí do hrudi. 

Jeho paže byly kolem ní a ona měla pocit že se vznáší. 

Cítí teplo jeho ruky na svém pasu. 
Podařilo se mu ji držet tak, aby její hlava nenarazila na podlahu, a ona vděčná a využila příležitosti, aby ho pohladila i když jenom po helmě.

Odtáhli se od sebe. 

Thorn se postavil jako první a zatáhnul za nouzovou páku, která zablokovala výtah na místě, aby nemohli dále spadnout.

 Stisknul nouzové tlačítko, který se nespustilo.

Muselo tak jít o totální výpadek proudu. 

,,Jsi v pořádku ?" Zeptá se a nabídne jí ruku, překvapeně ji příjmula.

Uklidnila se a opráší prach z šatů. 

,,Ano jsem."

Nenazval ji senátorkou, možná to bylo z nervozity nebo šoku.

,,A ty jsi v pořádku?" zeptala se v naději, že ji osloví jménem.  

Znovu se narovnal, stejně jako to udělal, když nastoupila do výtahu. 

,,Jsem v pořádku."
 Pohnul rukama zpoza zad a aktivoval komlink. 
,,Thire, jsi tam?" zeptal se, ale žádná okamžitá odpověď. Znovu to zkusil.

„Thire? Senátní výtah tři-pět-dvě se zasekl." 

Belami od něj odvrací pohled na provoz mimo průhledné panely za nimi. Nedalo se říct, jestli výpadek elektřiny ovlivnil jen jejich výtah nebo celý sektor. Cestování z jednoho místa na druhé pokračovalo, jako by se nic nestalo. 

Senátní transport ji upoutal, když opouštěl hangár a mířil expresními pruhy k senátním bytům. Soustředila se na to, na myšlenku, že bude moci jít domů na konci svého dlouhého dne a myslet na něj tam, spíše než tady, kde je v jeho přítomnosti byla nemotorná a nedůmyslná. 
Ve svých snech dokázala být zdvořilá, děkovat mu za to, že ji ochránil před demonstranty, a za to, že ji vždy pobavil ranní konverzací. 

Doufala že to bude brzy jako dřív.

,,Omlouvám se, senátorko, zdá se, že to bude nějakou dobu trvat."

Otočila se od provozu a doufá, že na její tváři není vidět nadšení. 
,,To je v pořádku, veliteli," usměje se a předstírá klid. 
,,Jsem si jistá, že si někdo všimne naší nepřítomnosti a přijde nás zachránit." 

Přikývnul, zdvořilý a beze slov. 

Belami se otočí zpět k provozu a zhluboka se nadechnula, když hledala transport Senátu. 
Ztratil se to někde v moři lodí spolu s jejími myšlenkami, že by na něj myslela jen doma. 

,,Nejste klaustrofobická, že ne, senátorko?" 

Přemýšlela o lhaní.

Když řekne, že je, bude ji držet? 
Zkusí ji uklidnit? Místo toho zavetěla hlavou a laskavě se na něj usmála. 
,,Ne, a ty jsi?" 

,,Ne, s tímto výhledem ne," řekl s malým povzdechem. 

Jeho pokus skrýt svou nervozitu je roztomilý, Belami se kousnula do vnitřní strany tváře, aby se neusmívala mnohem víc. 

Tiše si děkovala za to, že nelže, to jí dávalo příležitost ho místo toho uklidnit. 

,,Je to trochu relax, vidět je všechny," řekl jen tak a podíval se na lodě. 

,,Souhlasím," řekla a její úsměv se stejně rozšířil. „Vždycky je ráda pozoruji a přemýšlím o tom, kam letí, co tam budou dělar. Díky tomu je život tady o něco méně osamělý.“ 

Thorn vedle ní znovu vydechnul. 
,,Tamhle," ukazuje na loď opouštějící jeden z vojenských doků přes sektor před nimi. Je zvláštně tvarovaný a malovaný červenými a zlatými obtisky. 
,,Mezihvězdný tahák," identifikoval loď.  
,,Pravděpodobně je na cestě k vedení fregaty z vnější atmosféry." 

Ačkoli to nebylo to, co měla na mysli, Belami zjistila, že je vděčná za jakýkoli rozhovor. Líbí se jí, jak jí dopřávál takové řečičky, a ráda si myslela, že to má dopad na to aby se vrátili k jejich předchozímu přátelství

,,Nemyslím si, že by se mi ta práce líbila," odpověděla, když loď manévruje do vojenských cest. 
,,Vždy se tak blížím k opuštění Coruscantu, jen abych se ihned vrátila zpátky dolů na něj." 

Velitel Thorn tiše zabručel na souhlas, i když nevěděla, jestli si z ní jen nedělá legraci.

,,Ten raketoplán," ukazoval na jeden vyrobený z chromu a sklouzával k nim pod proudy spotřebitelského provozu. 
,,Pravděpodobně jde o zpoždění senátorů, možná přijde pár pomocníků s objednávkou snídaně." 

Nic neřekla, ale její hlava se pohybovala sem tam, aby sledovala, jak loď mizí v hangárech dole. 

Ohlédnula se jiným směrem a doufá, že najde něco jiného, ​​o čem by mohla přemýšlet. Místo toho se ocitnula při pohledu na další transportní raketoplán, tento mířící k bohatým bytům, vyhrazeným pro senátorské rodiny. 

Teď ji bodlo u srdce.

Narozdíl od většiny, ji v bytě nikdo nečekal.