Belami vždy cestovala napřed a mnohdy o několik dnů dříve, ale nyní sotva jen pár měsíců po vypuknutí klonových válek dala na radu svého dlouholetého mentora a letěla až se svým, poměrně početným doprovodem.

Jako společnost jim dělali dvě stíhačky s červeným znakem Republiky, podle kapitána Tallaka se jednalo o klony ale Belami si pod tím nedokázala představit konkrétní tvář.

Možná se jí nakonec přeci jen podaří o nich zjistit víc, doteď věděla pouze to že jich byly tisíce.
Dokonale vycvičení vojáci Republiky, podle slov mnohých jen po slušné loutky čekající na, své rozkazy.

Stroje na zabíjení.

Ale nic z tomu nevěřila, ne dokud je nepozná na vlastní oči.

Sice se vydala o několik dnů dříve než bylo nutné, ale chtěla si sama udělat obrázek o tom jak doopravdy Coruscant vypadá a zda je plný korupce.

Jenže to uviděla ihned po příletu, když v očích některých senátorů a ostatních, viděla jak ji chtějí okamžitě přetáhnout na svou stranu.

Ještě štěstí že po vystoupení z lodi, na ní  zamávala mužská postava.

Nejdříve si sice chtěla odpočinout, začít poznávat svůj dočasný domov ale tomuhle setkání se vyhnout nechtěla. Bývalý nejvyšší kancléř Valorum již na ni čekal ve stínu mezi sloupy jen aby se, vyhnul prudkému odpolednímu slunci.

,,Lady Errësira Belami Kenobi, vyrostla si mé dítě.
Nebo vlastně teď již senátorka, že Belami." Pevně ji objal jako kdyby se neviděli roky, přitom tomu byl necelý rok od jejich společného setkání.
Vlastně to bylo hned potom co ho odvolali z jeho postu, díky naivitě tehdejší královny Naboo Padme Amidali.

Odhrnula si z obličeje zrzavé vlasy, tolik připomínající oheň a věnovala mu svůj nejkrásnější úsměv jenž udělovala jen několika lidem.

,,Pro tebe budu vždy Belami, ať už s jakýmkoliv titulem nebo příjmením."

,,Jsem rád že si dorazila v pořádku, když našli podobnou, ještě ke všemu zničeno  loď jako tu tvojí na téměř stejné trase, vyděsil jsem se."

,,A víte komu patřila?" Pokud šlo o stejný nebo podobný model lodi, mohlo to znamenat to jediné - někdo se z jejich planety  už nevrátí domů.

,,Bohužel ano. Podařilo se najít sériové číslo," povzdechl si a začal hledat vhodná slova, kterými by to mohl říct nějaká jemněji ale žádná ho v tuto chvíli nenapadla.
,,Patřila tvojí rodině."

Srdce ji pockočilo téměř do krku, plíce se začali svírat a v hlavě ji začalo bušit bolestí.

,,Kdo?"

,,Tvá matka, moc mě to mrzí. Řeknu senátorovi Ch' Alltakovi že se dnešní schůzka ruší."

,,Ne!" procedila mezi zuby, oklepala si jemná prach z šatů. Necítila bolest, spíše nenávist.
Tak, strašně velkou že to nedokázala popsat slovy, tohle byl jediný cit který v tuto chvíli projevila.

A ještě pohrdání.

,,Musíme se věnovat důležitým věcem."

,,Bell, i přesto jaká tvá matka byla tak," oči měla plné hněvu, až rukou uhodil ho jednoho ze sloupů. Ten v místě nárazu praskl.

,,Právě proto, oba víme jaká byla. Já i všichni okolo ní trpěli, bylo jí to jedno. Dala mi to moc dobře najevo pokud si zapomněl." S těmi slovy si stáhla rukáv šatů zpátky k zápěstí, jen aby skryla nesmazatelný důkaz na její kůži.
Mnozí by si mysleli že postrádala jakýkoliv cit, opak byl ale pravdou.

Dítě, které nenáviděla vlastní matka aniž by řekla svůj důvod proč tomu tak je.

,,Máš pravdu, tvá ochranka už čeká. Doprovodí tě k němu, já budu čekat až, se vrátíš. A pak si ještě promluvíme."

Tadá, jedná kratší kapitola na světě.
Slibuji že příště bude delší, schválně kdo přijde na to proč Belami svou matku nesnáší a naopak.

I když s tím druhým to prozatím bude těžší 😅