Velitele Thorna přestaly bavit Foxovi pokusy o to, aby překontroloval osobně kamery.

Vypadalo to, jako by se senátorka Kenobi opustila společnost senátorky Amidaly, čímž se vzdalovala od senátorce z Naboo aby se připojila k senátorce Chuchi.

,,Thorne," zavolal na něj Fox.
,,Co si o tom myslíš?"

Při opětovném sledování byla Belami netypicky bez milosti a doslova vystřelila od Amidaliny pryč. Thorn by čekal, že se rozejde s Organou dřív než Amidalou.

Alderaan byl nesmírně bohatý jádrový svět s neústupnou vírou v Republiku. Pantora se zas nacházela ve Vnějším okraji a Naboo se stále přestavovalo.
Stewjan byla zas planetou která připomínala Naboo i Alderaan zároveň, dala se tak považovat též za jednu z nejbohatších planet které se, válka zatím vyhnula.

Obě planety byly zranitelné způsobem, který by Organa vůbec neznal. I bez politických podobností byly Chuchi a Amidala mladé ženy ve vysoce odpovědných pozicích. Fox byl zvyklý na ně myslet jako na kamarády z bitvy.

Thorn se zamračil na obrazovku a zavrtěl hlavou.
,,Popravdě, vůbec nevím. Mám se tam jít raději podívat?"

,,Raději jo."
Cokoli zajímavého bylo přeposláno zpravodajské službě Senátu -, ale ani Coruscantská garda neztratila své postavení v pohyblivých píscích senátní politiky.
Fox se pod helmou usmál při pohledu na Riyo, stejně tak měl tušení že stejný pobavený výraz měl pod ní i Thorn.

____

Thorn by neměl být tak rozptýlený. Už předtím hlídkoval na mnoha akcích a galavečerech, jako byla tato.

Belami Kenobi se samozřejmě žádného z nich nezúčastnil. Během měsíců, co se s ní setkal, zjistil, že je čím dál častěji zaneprázdněna různými hlasováními či schůzkami.

Příliš často myslel na její úsměv, na její laskavou povahu a na to, jak se jí krčil nos, když se smála. A to bylo velmi vzácné.

Povzdechl si, tentokrát si ani nemohl vynadat, ne když všechny v místnosti rozzářila svou hvězdnou září.
Málem narazil do zdi, když ji té noci poprvé zahlédl z druhé strany místnosti. Už si myslel, že je to nejkrásnější, co kdy viděl, ale dnes v noci mu vyrazila dech.

Její šaty byly jednoduchého střihu, bez rukávů s hlubokým výstřihem, sukně ladně splývala od pasu až na zem.
To, co ji odlišovalo, bylo to, že to vypadalo, jako by byla naplněna hvězdným světlem, stříbrná tkanina vřela a odrážela milion světelných bodů s každým jejím krokem.
Zrzavé vlasy měla u krku stažené do volného drdolu a několik kousků jí volně padalo kolem obličeje. Její šperky byly jednoduché, zářivost šatů je téměř nepotřebovala.

Thorn byl ohromen.

Už na začátku jejich prapodivného přátelství věděl, že má potíže.

Znal své místo a nikdy nebyl v pokušení snít pro sebe něco víc.

Tedy dokud nepotkal ji. Její krása upoutala jeho pozornost, ale byla to její inteligence, její vášeň a její opravdová laskavost, co ho nenávratně uchvátilo.

Sledoval ji přes hledí, jak se usmívala a laskavě si povídala se všemi kolem.
Nikoho neodmítla.

Jeho pochůzka mu občas umožnilo přiblížit se k místu, kde stála obklopená svými vrstevníky, a cítil, jak se mu do tváře zvedá horko pokaždé, když se na něj usmála.

Noc pokračovala a tanec začal a on sledoval, jak tančí s více než několika muži.
Marně se snažil potlačit žárlivost, která mu stoupala v hrudi, a znovu se soustředil na svou práci.

Vlastně ani nevěděl proč žárlí, neměl důvod.

Mezi nimi bylo pouze zvláštní přátelství, které chápal jen Fox a pár dalších jeho bratrů.

Dnes jedna taková opět kratší 😉

Mám otázku, děje se to jenom mě, nebo kolikrát píšete aniž by jste měli předem určeno kolik kapitol napíšete?

A kdo má epilog kolikrát hotový ještě dřív, než stihne knížku vlastně dopsat?

Mě se obojí opět stalo, tentokrát u tohoto příběhu 😅