,,Vincente...Vincente!" zakřičel Alex na svého spícího spolupracovníka. Vincent ale nereagoval. Jenom spokojeně pochrupoval na židli. Ó můj bože...jestli přijde šéf, tak dostaneme pěknou čočku!  Ale nechal ho spát, protože věděl, jak to má doma těžké. Trochu mu ale záviděl. Alex neměl rodinu, měl jen tetu, která se o něj starala od té doby, kdy mu rodiče zemřeli při autonehodě. Jakmile Vincent tohle dopoledne přišel do práce, Alex si okamžitě všiml, jak je jeho přítel unavený a ztrhaný. Ale teď, když tady tak spal, vypadal nesmírně uvolněně a spokojeně.

Rozhlédl se a viděl spoustu malých dětí, jak si hrají a pobíhají kolem. Na menším pódiu stály jejich malé dva zázraky. Tedy...zas tak malí nebyli. Měli asi 2,5 metru na výšku, byli natření zlatavou barvou a jeden z nich byl králík a ten druhý medvěd. Nejlepší kamarádi SpringBonnie a FredBear. Oba dva se dali použíti i jako kostým pro člověka, ale asi dva roky do nich nikdo nevlezl. Bylo to hlavně kvůli nehodám, které se staly. Jednoho zaměstnance to zabilo a toho druhého zmrzačilo na celý život. Proto se používali spíš jako roboti na dálková ovládání, než nějaký kostým, který vás může zaživa prošpikovat. Ta práce se Alexovi celkem líbila. Měl rád techniku a měl rád pizzu. Jak tak koukal, myslel si, že se nemůže nic stát. Jak po chvíli zjistil, tak se šeredně, ale šeredně zmílil.