O MĚSÍC POZDĚJI :

,,A dost!" po domě se rozléhal Vincentův hlas. ,,Terenci, můžeš toho sakra nechat?! " Terenc si sundal liščí masku, pod kterou se mu rýsoval úsměv. Koukal na svého mladšího bratra, jak sedí v koutě a brečí. Ještě než stihl něco říct,  tak si ho Vincent odvedl do prázdné místnosti,  kterou využívali jako sklad. Vincent se na svého syna zamračil a v jeho očích se zlověstně zablýsklo.
,,Můžeš mi říct,  CO-TO-DĚLÁŠ?!" Terenc zakoulel očima. ,,Ale táto... Dyť to byla jenom sranda...",,Vím, že si to nemyslel zle, ale MYSLEL jsem, že potom,  co to skončilo s rozraženou hlavou, tak s tím SKONČÍŠ!"
No jo...já můžu za všechno...malýmu Chrisovi se nesmí nic stát...nemůže se mu nic říct... Pomyslel si Terenc.  A taky to řekl nahlas se zlostí v hlase. ,,A VÍŠ CO?! MĚ JE TO JEDNO!! JE MI JEDNO, CO SE STANE TOMU MALÝMU PARCHANTOVI! OD TÝ DOBY, CO SE NARODIL,  TAK STE SI ME NEVŠÍMALI! ANI TY! ANI MÁMA! I POTOM, CO ZEMŘELA,  TAK JSEM BYL PRO TEBE VZDUCH!!" Vincent byl překvapený, že Terenc začal mluvit o své matce.  Myslel si, že si to nepamatuje,  ale očividně se zmílil.
,,BYLO TI JEDNO,  JAK MI BYLO! BYLO TI JEDNO, JAK JSEM SE CÍTIL! I KDYŽ MĚ ZMLÁTILI,  TAK SES ANI NERÁČIL ZEPTAT, CO SE STALO!! JÁ...já..." Vincent si všiml,  že Terencovi stékají po tvářích slzy. Cítil pocit viny, že zanedbal výchovu svého syna. Věděl,  ze udělal chybu a že je už příliš pozdě na to, aby to napravil. Došel k němu a chtěl mu položit ruce na ramena a něco omluvného mu říct,  ale Terenc ho jenom odstrčil a utíkal do svého pokoje. S ohlušující ránou zabouchl dveře a zamkl se.
Vincent nevěděl,  co má dělat. Byl celý bez sebe z toho, co slyšel od vlastního syna.
Došel na verandu,  ze které bylo vidět na nedaleký les a sesul se na zem. Z kapsy vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Poprvé od doby,  co potkal Ellie. Svoji,  teď už mrtvou,  manželku a ženu, kterou miloval. Cítil,  jak mu nikotin otupuje mozek a plní plíce. Při prvním potáhnutí se rozkašlal,  protože zapomněl,  jak je cigaretový kouř silný. Teď si ho ale vychutnával plnými doušky. Z jedné cigarety se postupně vyklubala celá krabička. Byl tak psychicky vyčerpaný,  že se mu klepaly ruce a v práci byl na každého hrubý. Kruhy pod očima se mu stále rozšiřovaly,  protože skoro každou noc chodil za Chrisem,  který se budil z nočních můr celý zpocený. Vincentův obličej jakoby zešedl a opustila ho síla a vitalita. Jak fyzicky tak psychicky si připadal,  ze zestárl o několik desítek let. Na verandě rozjímal až do večera,  kdy se rozhodl podívat se na hvězdy. Jen tak koukal na jasná světýlka na černočerné obloze. Mihotala se a sem tam uviděl padat hvězdu. Všude byl klid. Ten klid byl až ohlušující.  Drásal mu uši, až si k nim mimoděk přitiskl dlaně. V dáli bylo slyšet houkání sovy a chození divoké zvěře.
Najednou mel takový divný pocit.  Jakoby šimrání zevnitř mozku.

Zdar Vinci... Dlouho jsme se neviděli...