Ahoj!!

Věnováno wendy123415 :33 

Otevřel jsem oči a několikrát zamrkal, abych si zvykl na světlo, u nějž jsem měl pocit, že mě chce upálit. Posadil jsem se na posteli a rukou si překryl pusu. Rychle jsem vyběhl z postele a mířil si to na záchod, kde také skončil celý včerejší obsah žaludku. 

Přemístil jsem se do koupelny, kde jsem vykonal ranní hygienu, tedy jestli se to tak dá ještě nazvat, neměl jsem ponětí kolik je hodin. Následně jsem ze sebe sundal oblečení a vlezl si do sprchy. Stále jsem měl pocit, že jsem byl tak trochu mimo a ani sprcha mi moc nepomáhala. 

Když jsem byl hotový, osušil jsem se a zabalil do županu. Hlava mě třeštila, a tak jsem šel do kuchyně zapít prášek. Přemístil jsem se do pokoje, kde jsem se převlékl do čistých věcí. Sedl jsem si na postel a promnul si spánky. 

Snažil jsem se rovzpomenout, jak jsem se vlastně dostal domů, ale měl jsem naprosté okno. Pamatoval jsem si, jak se ti idioti mezi sebou dohadují a jak se ke mně Mingyu měl, aby naštval Seungcheola a Wonwooa. Nic víc.

,,Bože, nepamatuji si, kdy mi bylo tak špatně." řekl jsem si pro sebe. Náhle se ozvalo slabé klepání na dveře. Vstal jsem z postele a šel se podívat, kdo stojí za dveřmi. Hned jsem se cítil o něco lépe, když jsem viděl Vernona. Pustil jsem jej dovnitř. 

,,Dobré ráno, říkal jsem si, že by ti to mohlo pomoci." pozdravil mě a rovnou mi sdělil důvod své návštěvy. Podivil jsem se, když mi ukázal sáček s takzvaným lékem na kocovinu. Přesunuli jsme se do kuchyně.

,,Jak víš, že jsem včera pil?" optal jsem se a jen se modlil, aby nebyl svědkem mého opileckého stavu, kdy dělám a říkám věci, za které bych si druhý den nafackoval.

,,Kolik si ze včerejška pamatuješ?" zeptal se nazpátek, což napovídalo tomu, že byl svědkem. V duchu jsem nad sebou kroutil hlavou. Jak jsem mohl něco takového dopustit? No tak, Chane! Ještě nepanikař, třeba tě jen zahlédl na chodbě, když ses vracel domů, snažil jsem se uklidnit, ale moc to nepomáhalo. 

,,Kromě toho, že se ti čtyři dohadovali jako manželé po deseti letech a přehnanou náklonnost Mingyua, si bohužel nic nepamatuji. Hlavně neříkej, že jsem ti bušil večer na dveře poté, co jsem se vrátil z restaurace." prohodil jsem vyděšeně, ačkoliv by tato varianta stále byla ještě přijatelná oproti tomu, čeho všeho jsem schopný. 

,,Ne, já byl u tebe doma." pověděl s úsměvem. Napustil vodu do sklenice a nechal v ní rozpustit obsah sáčku. Následně mi sklenku podal. Na ex jsem ji celou vypil a zašklebil se nad nemilou chutí. Vzal jsi ji zpět a rovnou umyl. 

,,Jsem vážně hrozný, ani jsem se nezeptal, zda něco nechceš a ještě se od tebe nechám obskakovat." pověděl jsem omluvně a zakroutil nad sebou hlavou. 

,,To je dobrý, když tak se obsloužím." hlesl s širokým úsměvem a zlehka mě pohladil po vlasech, díky čemuž mé tváře nabraly červenou. ,,Mám ti povyprávět, co se včera událo?" nadhodil a šibalsky se usmál. 

,,Asi ano, ale raději nezacházej do detailů..." řekl jsem krapet přidušeně. 

,,Jak si přeješ. Víš, včera jsem měl čirou náhodou jednání ve stejné reastauraci jako vy. Seděl jsem kousek od vás. Nechtíc jsem vyslechl vaši hádku, po které ses mračil. Abych ti zlepšil náladu, nechal jsem ti poslat zmrzlinový pohár se vzkazem, kde jsem se ptal, zda spolu půjdeme domů. Samozřejmě tak, abych na sebe nepoutal pozornost. Souhlasil jsi, ale nakonec jsi na mě zapomněl. I tak jsem čekal." na chvíli se odmlčel a nevinně se usmál. ,,Přiznávám se, když jste se dali na odchod, sledoval jsem vás. Tvůj nabručený kolega se rozloučil a odešel s Mingyuem. Jeonghan ti pak nařídil, abys na něj počkal, než dojde se Seungcheolem pro auto, čehož jsem využil. Zezadu jsem tě přepadl a unesl." řekl a začal se smát. 

,,Vážně? Nevěřím, že bys byl něčeho takového schopný a ve sprše jsem neviděl ani stopu po přepadení." zakroutil jsem nad ním hlavou, ale neubránil jsem se úsměvu. 

,,Opravdu. Problém byl v tom, že ses zrovna nebránil, a tak nebyla potřeba vykazovat násilí. Navíc se to ve vteřině obrátilo proti mě. Zatáhl jsi mě do tmavé uličky, aby nás Jeonghan neviděl. Přišpendlil jsi mě ke zdi a pak mi dával nevhodné návrhy." 

,,Co prosím?" vyhrkl jsem a začal se dusit, neboť jsem šokem špatně polkl. Vernon mě ihned začal plácat po zádech. 

,,No možná jsem trochu vtipkoval, hlavně dýchej." snažil se to zamluvit, ale jeho hlas jasně říkal, že nevtipkoval. ,,Byl jsi jen naštvaný, že ti utíkají písmenka, a nechal jsi mě, abych za tebe napsal Jeonghanovi zprávu. Pak jsem tě odvezl a pomohl ti do postele." dodal, ale tentokrát bez úsměvu. Tvářil se zamyšleně, jako by se rozmýšlel, zda nemá ještě něco dodat. V jeho očích se zračilo zklamání a smutek. 

Chtěl jsem se jej optat, co jsem mu provedl, ale nedostal jsem se k tomu, protože nás vyrušilo naléhavé klepání a zvonek. Ještě jsem nestačil otevřít a akorát mě ještě více rozbolela hlava. Bylo mi jasné, kdo je tou nečekanou návštěvou. 

,,Asi si raději zacpi uši, přichází pohroma." poradil jsem Vernonovi a odhodlal se jít ke dveřím. Přesně jak jsem předpokládal, naštvaný Seungcheol s Jeonghanem. 

,,Co vy tu-" nenechali mě ani dopovědět otázku. 

,,Co máš s telefonem, že ho nezvedáš ani neumíš odepsat?" vyštěkl Seungcheol. Jeonghan neřekl ani slovo. I když by mi určitě rád vyčetl včerejšek, hrál si na uraženého. 

,,Jak bych taky mohl? Sotva před chvílí jsem otevřel oči a prosím, ztiš se! Nemusíme rušit ostatní." pověděl jsem chladně a chytil se za spánky. Aniž by se obtěžovali počkat na svolení, vstoupili dovnitř a šli rovnou do kuchyně, kde byl Vernon. 

,,A Vy jste jako kdo?" optal se Seungcheol drze a zamračeně si jej prohlížel. 

,,Mírni se trochu!" napomenul jsem ho. ,,Omlouvám se, Vernone! Dovol mi, abych ti představil mé dlouholeté kamarady, Choi Seungcheol a po jeho boku Yoon Jeonghan." pověděl jsem s úsměvem, poté jsem věnoval pohled těm dvěma. ,,Tenhle milý mladík je můj soused, Hansol Vernon Chwe. Takže bych byl rád, abyste se zdrželi přehnaných reakcí." upozornil jsem je. 

,,Těší mě. Chan mi o vás tolik vyprávěl. Jde vidět, že se o něj opravdu staráte." pověděl Vernon s úsměvem. 

,,Také nás těší." promluvil Seungcheol za oba a potřásl si s Vernonem rukou. Následně se k němu přidal i Jeonghan a s nedůvěřivým výrazem si jej prohlížel, za to Vernon se stále sladce usmíval. 

,,Chtěli jsme s tebou probrat včerejšek, tak by asi bylo lepší, kdyby-" tentokrát jsem mu skočil do řeči já.

,,Můžete mluvit klidně před Vernonem." řekl jsem a svým pohledem jim dal jasně najevo, že ho rozhodně pryč posílat nebudu, což byl nejspíš jejich záměr. 

,,Dobře." rezignoval Seungcheol. 

,,Dáte si něco?" optal jsem se. 

,,Kávu pro oba, když budeš tak hodný." opět mluvil i za Jeonghana. 

,,Pomůžu ti." řekl Vernon a přistoupil k lince, ze které začal vytahovat hrnky. ,,Mám odejít?" optal se šeptem. 

,,Ne. Když tu budeš, nebudou mě tolik poučovat." šeptl jsem nazpátek. Souhlasně kývl, načež jsem mu věnoval děkovný úsměv. 

,,Tak tady to je!" zvolal jsem, když byla káva hotová a položil před každého šálek a sám si s Vernonem jeden vzal. Přisedli jsme si k nim. Podle jejich výrazu nebyli zrovna nadšení. Chtěli mě pořádně sjet, ale před Vernonem by si to nedovolili, aby si zachovali tvář. 

,,Channie, jak ses včera dostal domů? Recepční říkal, že tě viděl s někým odcházet." pověděl Seungcheol překvapivě milým tónem a dokonce se usmál. Za to mě do úsměvu vůbec nebylo. Vážně volali recepčnímu? Co jim mám teď říct? 

,,Pokud mě omluvíte. Zrovna jsem vyšel ze restaurace a viděl jsem Chana, tak jsem se optal, zda  nechce jet se mnou. Neměl jsem ponětí, že tam není sám." ujal se slova Vernon. Rozhodně to zvládl lépe než já. 

,,Chápu. Děkuji, že jste ho vzal domů." konečně promluvil Jeonghan, na mě se však ani nepodíval. 

,,Ještě ohledně včerejška..." začal znovu Seungcheol a hrál si s prsty. ,,Nelíbí se mi, že jste si s Mingyuem tak blízcí, ale po včerejšku jsem pochopil, že se ti u něj vede dobře a jsi spokojený, a tak ti už opravdu nebudu stát v cestě. Jestli se v budoucnu sejdeme u večeře, slibuji, že se bude jednat o normální přátelskou večeři. A neříkám to jen tak...jen už nechci, abys mi to pak vyčítal." poslední větu téměř zašeptal.

,,To že jsem dělal?" nadhodil jsem bez rozmyslu, načež se na mě Seungcheol nevěřícně podíval. 

,,Kdybych věděl, že si ze včerejška nic nepamatuješ, neomlouval bych se tu jako idiot!" vyhrkl uraženě. 

,,Ale no tak, hyung!" hlesl jsem a omotal mu ruce kolem krku. ,,Jsem rád, že si došel k takovému závěru a omlouvám se, jestli jsem na tebe byl příliš tvrdý." dodal jsem a letmo jej políbil na tvář. Poté jsem přešel k Jeonghanovi a udělal mu to samé.

,,Ani ty už se na mě nezlob." pověděl jsem a udělal na něj psí oči.

,,Po tomhle ani nemůžu." hlesl a stáhl si mě na klín, přičemž mi také věnoval pusu na tvář. Brali jsme se jako rodinu, takže tyhle projevy náklonnosti byly zcela normální...aspoň pro nás. Vernon se zdál celkem zaskočený. Měl takový zvláštní výraz, že jsem si ho nedokázal přiřadit ke správné emoci. 

,,Občas děláváme takové věci." prohodil jsem a nervózně se podrbal na týlu. Raději jsem slezl z Jeonghana a šel si sednout zpátky. Jen zavrtěl hlavou, že se nic neděje a mile se usmál. 

,,Chtěl jsem se zeptat na Juna, to můžu taky před Vernonem? Samozřejmě nic proti Vám." pověděl a zvláštně si nás prohlížel. 

,,Ano, můžeš. Navíc Vernon už je s Junem obeznámený."

,,Musíte si být blízcí..." řekl si spíš pro sebe. 

,,S Vernonem jsem se spřátelil hned první den, ale tak jsem to úplně nemyslel. Nevím, co jsi mi chtěl říct, ale divím se, že si šel stěžovat k tobě poté, co tu předvedl." povzdechl jsem si. 

,,Teď jsem trochu zmatený. Jun za mnou byl kvůli Minghaovi. Prý ses odstěhoval kvůli tomu, abys mohl být s ním. Dost barvitě mi popisoval, jak vás spolu viděl tančit, vařit a podobně. Dokonce se zmínil, že jste se kvůli němu pohádali a ty ho teď prý ignoruješ a odmítáš s ním mluvit, tak jsem se chtěl zeptat na tvoji verzi příběhu." vysvětlil mi, přičemž Jeonghan vedle něj souhlasně přikyvoval. 

,,Hao tu byl pouze na návštěvě a jen jsme se přátelsky bavili. Nepohádal jsem se s ním doslovně kvůli Haovi, ale kvůli tomu, že si neumí přiznat chybu a že celou dobu slídil kolem. Sousedé si mysleli, že je to nějaký šmírák. On je důvod, proč jsem odešel a sám to moc dobře ví." vyhrkl jsem naštvaně. Vážně se proti mě snažil poštvat Cheola?

,,Proč vlastně? Jsem celkem zmatený. Nikdy jste s Junem neměli problémy." přidal se do rozhovoru Jeonghan.

,,Měli, jen jste o nich nevěděli. Pravdou je, že mi dost ublížil." na chvíli jsem se odmlčel. Přemýšlel jsem, jestli jim to říct nebo ne. Sice mě štval, ale zase mu dopřát hněv Seungcheola jsem tak úplně nechtěl. Cheol ho mohl zničit a zařídit, aby si už nikde neškrtl. 

,,Co prosím? Jak ti ublížil?" rozčílil se Cheol. 

,,Pokud mi slíbíš, že se do toho nebudeš nijak plést a maximálně mu sdělíš svůj názor, řeknu ti to." sdělil jsem mu svou podmínku. I když se mu zrovna dvakrát nechtělo, nakonec souhlasně přikývl. 

,,Jak bych to řekl...s Junem jsem si byl ze všech nejblíže. Časem jsme překročili jistou hranici a moje náklonnost k němu byla ještě větší. Jeho však zůstala stejná, ale hrozně rád využíval té mé. Pokud chceš podrobnosti, jdi za Joshuou. To tady vážně rozebírat nebudu." řekl jsem s důrazem, aby to dál neřešili, načež mě Vernon chytil za ruku, kterou jsem měl na stehně, a palcem po ni lehce přejížděl. Podíval jsem se na něj a věnoval mu úsměv. 

,,Jak mu po tomhle nemám nic dělat? Měl jsi mi o tom říct dřív, nikdy bych to nedovolil..." hlesl provinile. 

,,Právě proto jsem ti to nechtěl říkat. No moje blbost, aspoň jsem se ponaučil." pověděl jsem s úsměvem. ,,Nemusíte se bát, jsem naprosto v pořádku." dodal jsem a znovu věnoval pohled Vernonovi. Byl jsem v pořádku hlavně díky němu.

,,Nerad vás takhle vyháním, ale mám ještě nějaké plány a rád bych si trochu odpočinul, vadilo by vám přijít jindy?" nadhodil jsem s nevinným úsměvem. 

,,V pořádku, zastavíme se ještě za Joshuou a omlouvám se, že jsme sem tak vpadli." odpověděl Cheol a Jeonghan jen opět přikývl a provinile se usmál. Je mi jasné, že kdybych jim zvedl telefon, o němž stále nevím, kde vlastně je, nepřišli by sem. 

Zvedli jsme se od stolu a šli je vyprovodit ke dveřím. Seungcheol se zamračil, když neviděl Vernona, jak se chystá k odchodu s nimi, ale nic neřekl. Pouze mě objal, vyčkal, až to samé udělá i Jeonghan, a nakonec odešli. Konečně jsem si mohl oddechnout. 

Když jsem se však otočil, narazil jsem do Vernona a byl uvězněn v jeho objetí. Pousmál jsem se a též mu omotal ruce kolem pasu. ,,Za co?" hlesl jsem tiše a hlavu zabořil do jeho hrudi. U něj jsem se cítil v bezpečí. 

,,Doufal jsem, že bych ti tím mohl zlepšit náladu." šeptl a konejšivě mě hladil po zádech. Ještě víc jsem se k němu natiskl a nechal se unášet jeho příjemnou vůní. 

Pokračování příště...