Ahoj!!

Věnováno majaa143 :33

Chan se probudil neobvykle brzy kvůli silnému dešti, který mu klepal na okno. Protřel si unavené oči a sáhl po telefonu. Blížilo se teprve k osmé hodině. Proklínal déšť za to, že mu přerušil spánek a ještě mu zkazil plány na dnešek. Na druhou stranu, co mohl očekávat po včerejším horkém dni?

Povzdechl si a zvedl se do sedu. Věděl, že už neusne a na rozdíl od jeho přítele neměl tak tvrdý spánek. Záviděl mu jeho tvrdý spánek. Vernona jen tak nic neprobudilo. Ani Chanovi se kolikrát nedařilo a musel použít nekalé praktiky. I když by rád jednu použil i teď, nechal ho spát, neboť kvůli prapodivným zvukům oba usnuli hodně pozdě.

Zvedl se z postele a zamířil do koupelny. Vykonal ranní hygienu a vlezl si do sprchy, aby se trochu probral. Když se cítil dostatečně svěží, vylezl ze sprchy a osušil se. S ručníkem kolem pasu se vrátil do pokoje, neboť si zapomněl vzít čisté věci na převlečení, a vytáhl ze skříně první, co mu padlo do ruky.

,,Nejkrásnější pohled po ránu." prohodil Vernon sladce, než si stihl přetáhnout triko přes hlavu.

Chan se k němu otočil a jemně se usmál. ,,Proč ještě nespíš?" optal se jej a pokračoval v oblíkání.

,,Nechtěl jsem si nechat ujít pohled na tebe." odvětil a snažil se udržet oči otevřené.

,,Jasně, vždyť se sotva díváš." zašklebil se na něj Chan a přešel k posteli. Sedl si na kraj a sklonil se k Vernonovi. Letmo jej políbil na čelo a jemně pohladil po tváři. ,,Ještě se trochu prospi a já se zajdu podívat na ostatní." pošeptal mu, načež Vernon jen slabě přikývl a opět zavřel oči.

Jako první zkontroloval pokoj navíc pro případ, že by se ho někdo rozhodl využít, ale bylo v něm prázdno. Popošel tedy o dveře dál, kde měl být Jeonghan s Joshuou, a opatrně pootevřel dveře. Oba stále spali. Čekal, že aspoň Han bude vzhůru, když včera s nimi odmítal grilovat a pobýval jen v pokoji, ale očividně se spletl. Zase jim zavřel a pokračoval po schodech do druhého patra.

Nakoukl do prvního pokoje a podivil se, když místo Seungcheola zahlédl Minghaa. Moc rád je viděl spolu v jedné místnosti, ale přes to se moc neradoval. Obával se, že se opět jednalo jen o chvilkové sympatie. V jejich vypjaté situaci bylo moc brzy dělat dobré závěry.

Ve druhém pokoji ho přivítali dva zářivé úsměvy a energeticky mavájící ruce, které nepatřili nikomu jinému než Mingyuovi a Seokminem. Podle jejich rozzářených tváří byli vzhůru déle než Chan. Úsměv jim opětoval a sedl si naproti nim.

,,Netušil jsem, že tu máme i ranní ptáčata." prohodil se smíchem Chan.

,,Nápodobně. Myslel jsem, že vstaneš mezi posledními." pověděl Seokmin.

,,To ten déšť, jinak bych vstal až před polednem." vysvětlil Chan. ,,A jaká byla vaše první noc na chatě?" optal se jich Chan.

,,Zajímavá a hlasitá. Museli jsme si vzít sluchátka. Z jedné strany jsme slyšeli, jak Seungcheol s Wonwooem nadávají, smějí se, zase nadávají a pak hluboce proklínají nějaké neznámé lidi a z té druhé...nevíme, jestli se spolu prali nebo milovali či rovnou obojí." promluvil za ně Mingyu a zakřenil se. Seokmin, který celou dobu přikyvoval, ho napodobil.

,,To vás ani trochu nezajímalo, proč Cheol s Wonwooem tak nadávali? A ohledně těch druhých dvou to tipuju na třetí variantu. Poslední dobou je to u nich buď zabit, nebo skončíš ohnutej. A protože jsou živý, končí to tím druhým." mrkl na ně Chan, díky čemuž se křenili ještě víc.

,,Ne, už tak jsme toho měli dost za sebou. Jinak oba víme, že jsi rozmluvný, ale některé věci není třeba zmiňovat." řekl Seokmin a zakroutil nad ním hlavou.

,,Mám pocit, že se včera něco stalo, když jsme byli nakupovat, a má to co dočinění s Hanem, že?" tipnul si. Všichni ostatní spolu včera v rámci možností vycházeli, ale Jeonghan se jako jediný nejvíc distancoval a když už se naskytla chvíle s ostatními pohromadě, nevraživě se díval na Mingyua se Seokminem.

,,Jako vždy si uhádl. Začal vyvádět, že Shua brečel kvůli tomu, že jsem ho vyměnil za Mingyua, tak jsme se do sebe pustili. S Mingyuem jsme si opravdu sedli a dobře jsme se bavili, ale rozhodně bych ho za Shuu nevyměnil. Prostě jsem jen chtěl aspoň den bez všech těch hádek, nemilých nebo naopak lítostivých pohledů a myšlenek na to, jak je můj přítel raději s Jeonghanem než se mnou." vysvětlil mu.

Chan ho moc dobře chápal. Jen chtěl přijít na jiné myšlenky, což byl i jeho záměr, a proto ty dva k sobě přiřadil. Také věděl, že Seokmin uvidí Mingyua jako člověka a ne hrozbu, jak ho vnímá nebo vnímala většina zúčastněných. Jen nečekal, že se to takhle zvrtne hned první den. Nikdy nic nejde podle plánu, pomyslel si.

,,Shua sice opravdu plakal, ale rozhodně si nemyslí, žes ho vyměnil. Nechápu, kde to Jeonghan vzal a už vůbec nechápu, proč ho teda nešel utěšit, když věděl, že brečí." na chvíli se odmlčel. Poté si dlouze povzdechl a kroutil hlavou. Jeonghan už ho vážně štval.

,,Já ho utěšoval a vysvětlil mu situaci a on to pochopil. Když jsme pak mluvili v autě, říkal, že toho na něj bylo moc a prostě to ze sebe jen musel dostat. Vůbec se na tebe ani Mingyua nezlobil, spíš byl naštvaný právě na Hana. Myslím, že už mu došlo, kde je doopravdy problém." pokračoval dál.

,,Pořád mu říkám, že to bude v pohodě, ale zdálo se, že mi nevěří." pověděl Mingyu se širokým úsměvem Chanovi a následně se otočil na Seokmina. ,,Teď to slyšíš sám." dodal a poplácal svého kamaráda po zádech.

,,Mingyu má pravdu. Snad to dnes bude o něco lepší." řekl Chan a zvedl se z postele.

,,Už nás opouštíš?" optal se Seokmin.

,,Jen na chvilku. Jdu zkontrolovat ještě poslední pokoj." odpověděl mu.

,,Tak co kdybychom šli pomalu chystat snídani?" navrhl Mingyu a Seokmin mu to odsouhlasil. Aniž by čekali na Chanovo odezvu, zvedli se a zamířili od kuchyně.

Chan se usmál a přesunul se o pokoj dál. Málem ho však trefila mrtvice, když viděl ty dva v jedné posteli pod dekou. Rychle zavřel dveře a zamknul pro případ, že by se někdo další rozhodl vstoupit do pokoje.

Následně přešel k nim, na nic nečekal a odhrnul deku pryč. S těma dvěma to ani nehnulo a pořád poklidně spali. Seungcheol měl ruku ovinutou kolem jeho pasu, hlavu položenou na hrudi a na tváři spokojený úsměv. Naštěstí byli oblečení, ale přes to se mu pohled na ty dva vůbec nelíbil.

,,Hej vy dva! Koukejte vstávat a vysvětlovat!" prohodil Chan u jejich ucha.

Oba dva nespokojeně zamručeli a ani se neobtěžovali otevřít oči. Seungcheol e ještě více natiskl na Wonwooa a dál poklidně oddechoval. Chan šokovaně hleděl na ty dva a snažil se přijít na to, co se děje.

Wonwoo začal šmátrat rukou, dokud nenahmatal Seungcheola. Náhle otevřel oči, podíval se na okupanta před sebou a pousmál se. ,,Zdá se, že jsme u toho hraní nakonec usnuli." prohodil jako by nic.

,,Co prosím? Jaký hraní? Vy dva si snad ze mě děláte srandu, ne?" nadhodil rozmrzele Chan. Po tom slově hraní byl ještě víc podezřívavý. Jen se modlil, aby tím Wonwoo myslel něco zcela jiného než on. Protože když si Chan hrál, většinou takhle končili v posteli jen bez oblečení...

Wonwoo ho zcela zignoroval. Jednou rukou mu vjel do vlasů a druhou ho jemně poklepal na zádech. ,,Vstávej, Jeonghan by nebyl nadšený, kdyby tě takhle viděl." pověděl a lehce se usmál.

Ještě víc se podivil nad reakcí svého kamaráda. Mluvil s ním tak jemně a nedokázal si vzpomenout, kdy u něj použil takový tón, vždyť takhle nemluvil ani na Mingyua, svého přítele! Tak proč s Cheolem tak mluví? Ne, tohle musí být jen zlý sen, opakoval si, aby se uklidnil.

Konečně i Seungcheol otevřel otevřel oči. Několikrát zamrkal a když zjistil, že není na své posteli, zděsil se. Následně se podíval na Wonwoo, jenž se stále usmíval, a jeho obličej se začal barvit do červena.

,,Promiň." šeptl tiše, načež mu Mingyu rozcuchal vlasy a zavrtěl hlavou na znamení, že je vše v pohodě.

,,Kdybych vás neznal, myslel bych si, že jste pár. Tak už miřekněte, jak jste se se ocitli v jedné posteli a jen doufám, že jste po celou dobu v ní byli oblečení." znovu promluvil Chan.

Seungcheol se prudce zvedl, když zaslechl Chanovo rozlobený tón. Myslel si, že se mu jen zdálo, jak ho Chan budí.

,,Co tě tak žere?" optal se ho Wonwoo.

,,Ještě se ptáš? Než, abys mi odpověděl se tu s ním cukruješ a tváříš se, že se nic neděje, že je úplně normální spát v jedné posteli s bývalým tvého nynějšího přítele, na nějž si nejspíš zapomněl." odpověděl podrážděně.

Wonwoo se začal hlasitě smát. Tak takhle to jeho kamarád vnímal, pomyslel si.

,,To není tak, jak si myslíš" vložil se od toho Seungcheol.

,,No já jen doufám. Už tak je všechno komplikovanější, než to bylo." prohodil a kroutil hlavou.

,,Samozřejmě. že ne. Hráli jsme hry. Zjistil jsem, že má Wonwoo rád stejné hry jako já a je snad ještě víc zapálenější do hraní. Jenže jsme u toho museli vytuhnout." vysvětlil mu Cheol.

,,Vážně nechápu, co sis myslel. Jsme oblečení, oba zadaní a jediný muž, co mě přitahuje, je Mingyu." oznámil mu Wonwoo.

,,Dobře, že to víš, ale možná bys to taky někdy mohl říct i jemu." protočil nad ním očima.

,,Hej! To on se teď drží zpátky!" namítl a rozhodil rukama.

,,Protože s ním nemluvíš a on neví, co všechno si může dovolit, aby tě zase neodradil. Důsledek toho, že sis s ním pohrával tak dlouho!" vůbec ho nešetřil. Zmínil se už tolikrát a nebavilo ho se pořád opakovat.

Wonwoo chtěl opět něco namítnout, ale Chan ho zarazil a opět promluvil. ,,Dejte se dohromady a pak přijďte do kuchyně! Mingyu se Seokminem chystají snídani." oznámil jim a odešel.

Vrátil se ke dveřím prvního pokoje ve druhém patře. Zprudka otevřel dveře a hladitě řekl: ,,Lidé, co ruší jiné lidi ze spánku na něj nemají právo, takže koukejte vstávat!"

--

Do dvaceti minut už všichni seděli u jednoho stolu. Podivuhodně se připojil i Jeonghan, což někteří vůbec neočekávali a možná právě kvůli tomu panovala tak dusivá atmosféra.

Chan sledoval své přátelé, jak jen tiše sedí a dívají se do svých talířů. Vzájemně se na sebe neodvážili podívat, natož promluvit, aby snad neřekli něco, co by někoho z nich mohlo nějak rozlobit.

Jemu se však dusivá atmosféra vůbec nelíbila a rozhodl se to utnout. ,,Svolal jsem vás právě proto, abychom spolu víc komunikovali a ne abychom byli ticho a ani se na sebe nepodívali." připomněl jim. Nikdo však nereagoval.

,,Nemůžu uvěřit, že jsem obklopen dospělými lidmi. Jste jak malé děti. Pokud vám něco nebo někdo vadí, řekněte to na rovinu!" pobídl je Chan.

,,Říkal jsem ti, že nejde spravit všechno." ozval se Jeonghan.

Stačili dvě věty na to, aby byl Chan vytočený ještě víc. Už se chystal mu to vyčíst, ale Mingyu zakročil dřív.

,,Myslím, že jde, když tomu dáme šanci." namítl Mingyu optimisticky. Nemyslel to vůbec špatně, ale také věřil, že se všechno dá nějak spravit.

,,Možná by tu byla šance, kdyby se nemotal kolem někdo, kdo všechno ničí." prohodil Jeonghan zlostně. Nemusel jmenovat, aby všichni pochopili, koho tím měl na mysli. Jeho tvrzení se však nelíbilo ostatním.

,,Pokud máš na mysli sebe, tak máš pravdu, ale jinak tu nikoho takového nevidím." řekl na rovinu Seokmin.

Mingyu do něj jemně šťouchl a když se na něj Seokmin otočil, zavrtěl hlavou na znamení, aby to nechal být. Nechtěl, aby kvůli němu vypukla další hádka. Byl zvyklý, že ho lidi špatně přijímají.

Chan se obával, že nastane další hádka a přemýšlel, jestli je zarazit nebo ne. Nakonec je nechal. Vždyť je sám pobízel, ať to nedrží v sobě.

,,Tak se zase trochu uklidníme." prohodil Cheol na Jeonghanovu obranu.

,,Vážně ho ještě bráníš? Mingyu mu nic neudělal, a přesto s ním má pořád nějaký problém. Dokonce mu včera odnesl jídlo do pokoje, protože si všiml, že skoro nic nesnědl. Víš, co mu na to řekl? Od tebe si nic brát nebudu! Divím se, že se vůbec dotkl jídla, když se o snídani staral Mingyu. Jen se snažil být milý, ani teď to nemyslel špatně a stejně po něm hned vystartoval." nechápavě nad ním kroutil hlavou.

Seungcheol se na něj omluvně díval, ale neodvážil se říct nic nahlas, nechtěl popudit Jeonghana ještě víc. Kdyby to udělal, Han by to bral, že se přidal na jejich stranu a dělal by ještě větší rozbroje.

,,Za to ty ho bráníš až moc. Vážně ho nechceš vyměnit za Shuu?" nadhodil provokativně a vůbec nebral v potaz city zmiňovaného, jehož oči se ihned zaleskly slzama.

,,S tebou se vážně nedá mluvit normálně! Včera jsem ti snad řekl, proč jsem udělal, co jsem udělal." prohodil chladně a zvedl se od stolu. Mingyu se ho snažil zastavit, ale marně. Seokmin šel dál i přes protesty svého kamaráda, jinak by Jeonghanovi nejspíš jednu vlepil. A protože neměl rád násilí, šel se zchladit do deště.

,,Nemyslíš, že trochu přeháníš? Po jednom jediném dni stráveném s ním, vím, jak moc Joshuu miluje. Ty to musíš vědět taky, a přesto zase znevažuješ jeho city. Nechápu, co máš se mnou za problém. Mám přítele a o Seungcheola nemám sebemenší zájem stejně jako on zase o mě. Navíc už je to tak dlouho, tak proč pořád děláš, jako by to bylo včerejší?" optal se jej naštvaně.

,,Zrovna tebe poslouchat nebudu." odfrkl si. Zvedl se od stolu a zamířil do pokoje. Nikdo se ho nepokoušel zastavit, dokonce ani Chan. Ten měl v pánu za ním zajít později.

Opět zavládlo ticho, ale už ve vzduchu nebylo tak velké napětí. Mingyu sáhl po mikině, kterou měl Seokmin přehozenou přes židli a chvíli se na ni díval. Když si usmyslel, že bude nejlepší za ním poslat Shuu, s úsměvem ji nastavil před něj.

,,Nevím, jestli mi to uvěříš, ale on by tě nikdy za nic a nikoho nevyměnil." pověděl s úsměvem a předal mu mikinu.

,,A je dobrý nápad za ním jít? Nevěděl jsem, že jste měli potyčku s Jeonghanem a i za něj se ti moc omlouvám." hlesl Joshua a třel látku mikiny mezi prsty.

Mingyu mu prstem naznačil, aby se naklonil k němu. ,,Chtěl si s tebou po snídani promluvit. Mrzelo ho, že jsi včera plakal, on pak plakal taky. A pokud ti můžu poradit, ukaž mu, že je u tebe na prvním místě." pošeptal mu a když se odtáhl, opět se usmál.

,,Děkuji ti." odvětil mile a úsměv mu opětoval. Poté neváhal ani vteřinu a vyběhl za svým milencem.

,,Příště budu mlčet." prohodil Mingyu, když se zadíval na Jeonghanovo prázdné místo po Chanovo boku.

,,Neřekl jsi nic špatného." odvětil Vernon, který až do teď mlčel, stejně jako polovina z nich. Nerad se vměšoval do hádek. Vždy řekl, co měl na jazyku a mnohdy to dotyčné jen víc pobouřilo.

,,Nejsem si jistý." hlesl spíš pro sebe a poté se podíval na Seungcheola. ,,Ale proč ty jsi mlčel. Hned jak jsem řekl, že o sebe nemáme zájem, jsi to měl potvrdit, nebo aspoň jít za ním, jakmile odešel." sdělil mu svůj názor.

,,Neposlouchal by mě a už vůbec by mě k sobě nepustil. V jeho očích jsem zrádce a hned po tobě druhý nenáviděný." vysvětlil mu Cheol.

,,Jaká to čest, že jsem na prvním místě. U člověka, kterého ani neznám a který nezná mě." povzdechl si.

,,Neboj se, Shua zmírní jeho nenávist, když bude se Seokminem v pohodě." ujišťoval ho Chan. ,,Jen asi dnes budeš změnit spolubydlícího, něco mi říká, že večer uslyšíme Joshuovo vysoké tóny místo těch Minghaovo." mrkl směrem k těm dvěma a poté se podíval na Wonwooa a rukou mu naznačil, aby převzal iniciativu.

,,Na mě se nedívej. Chci spát se Seungcheolem!" prohlásil Wonwoo, přičemž se Mingyu začal dusit, jak ho šokovala slova jeho přítele. Doufal, že jen špatně rozuměl.

,,Ne spát jako spát, myslím tím v jedné místnosti." dodal Wonwoo v rychlosti, když si uvědomil, jak blbě to vyznělo.

,,Tak to teda ne! Vy dva máte zákaz! Buď budeš sdílet pokoj s MInghaem nebo Wonwooem. Seungcheol jde za trest k Jeonghanovi, tečka!" přikázal Chan a rozhodně byl ochotný na to sám dohlédnout.

,,Dobře, mami!" zakřenil se na něj Wonwoo.

--

Mezitím Shua a Seokmin:

Joshua vyšel ven a rozhlédl se po okolí. Oddechl si, když viděl Seokmina na terase. Seděl na židli a hleděl do dáli u toho si hladil ruce a klepal se zimou. Jak by taky ne. Měl na sobě jen kraťasy a volné triko bez rukávů.

Shua si všiml přikrývky položené na parapetě. Odkašlal si, aby si získal jeho pozornost. Když se tak stalo, podal mu mikinu. Sice byl naštvaný, ale na něj, takže mikinu přijal s vděčným úsměvem. Pro Shuu to bylo dobré znamení. Vzal přikrývku z parapetu a přikryl ho s ní.

,,Můžu si přisednout?" optal se jej.

Seokmin souhlasně přikývl. ,,Už se tam uklidnili?" zeptal se nazpátek. Litoval, že tam mingyua nechal, když tušil, že se mu nedostane žádného zastání krom Chana s Vernonem. A přes hustý déšť nešlo nic slyšet, takže netušil, jak to probíhalo dál.

,,Jeonghan odešel do pokoje a zase byl klid. Omlouvám se za něj. Nevěděl jsem, že na vás vyjel kvůli mě." hlesl posmutněle.

,,Neomlouvej ho pořád. To je to, co tak nesnáším. On by se měl omlouvat a ne ty." pověděl rozmrzele. Joshua se na malý okamžik zalekl a přemýšlel, jestli je vhodné aby mluvil dál nebo ne.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Jsem rád, že s tebou můžu mluvit. Abych pravdu řekl, tu pauzu jsem si nechtěl kvůli tomu, že bych věřil jejich kecům nebo že bych měl v úmyslu tě nahradit. Śtvalo mě, že u tebe byl Jeonghan na prvním místě. Kdykoliv něco potřebuje, ty jdeš a hned to uděláš a je jedno, čeho se to týká. Nikdy mi to nevadilo, ale v poslední době to bylo přehnané." vysvětlil mu a chytil ho za ruku.

,,Já vím, ale už ho nebudu stavět na první místo. Pro mě jsi nejdůležitější ty a už je mi jedno, jak na tom bude. Když neumí brát ohledy on, nebudu je brát ani já. Nechtěl jsem, aby si ublížil, protože vím, čeho je schopný, ale za těch pár týdnů jsem si uvědomil, že akorát trápí sám sebe. A když neposlouhcá moje rady, jsem mu k ničemu. Takže se nebudu snažit pomoc někomu, kdo to nechce. Chci být sobecký a moje sobeckost jsi ty, chci jen tebe." sdělil mu Joshua své konečné rozhodnutí a přiložil mu ruku na tvář.

Jen tolik stačilo na to, aby mu vše odpustil. Seokmin neváhal ani o sekundu déle, chytil jej za ruku, kterou měl na jeho tváři a stáhl ho k sobě do klína tak, že málem spadli. Poté spojil jejich rty. Dlouhý vleklý polibek, jimž se snažil druhému dát najevo vše, co cítil.

,,Tolik jsi mi chyběl..." hlesl Joshua, když se oddělil od jeho rtů.

,,Už tě nenechám samotného!" řekl pevným hlasem a víc se natiskl na svého přítele.

Omlouvám se za chyby i za to, že jsem to tak blbě utnula, musela jsem jít spát, jiank bych nevstala do práce XD