Ahoj!! Už jsem se bála, že to nestihnu 😅😅objevila jsem novou závislost a nemůžu se jí zbavit 😇😇Příjemné počtení a za chyby se předem omlouvám😊😊

Věnováno Anikk23 😊😊

O měsíc později: 

I když jsem doufal, že se situace zlepší, spletl jsem se. Akorát se nadále zhoršovala a mě i Chanovi už z toho šla hlava kolem. Snažili jsme se do jejich problémů nijak nezapojovat. Několikrát jsem na to upozorňoval i Chana, ale i když se nezapojoval on, nakonec nás do svých problémů stejně vtáhli oni sami. 

Když už to vypadalo, že se vyřešil alespoň jeden problém, třebaže se Mingyu a Wonwoo dali konečně dohromady, ihned se objevil další a nakonec i ten vyřešený problém se ukázal jako stále přetrvávající. 

Wonwoo s Mingyuem stále bojoval. Z jeho dřívějšího vztahu byl natolik zraněn, že se stále bál a nechtěl uvěřit tomu, jak moc ho Mingyu miluje, a tak často od sebe Mingyua odháněl. Oni dva však představovali ten nejmenší problém. 

Další vážnější problém byl Seungcheol s Jeonghanem. Díky Jeonghanovo žárlivosti a zrazené důvěře to vyústilo do fáze, že spolu nedokázali být v jedné místnosti, natož sdílet jejich obrovský dům. 

Ještě k tomu rozhádali pár, který byl jako jediný v pohodě, Seokmina s Joshuou, u nichž už jsem měl také tu čest je poznat. Jeonghan totiž předhazoval Seungcheolovi Mingyua a Seungcheol na oplátku Jeonghanovi předhazoval Joshuu, s nímž měl pletky na vysoké, než se dali dohromady oni dva. 

Chudák Seokmin i když se snažil být pozitivní a svému příteli věřil, štvalo ho neustále poslouchat dokola, jak jeden druhého osočují z nevěry a tahají do toho Joshuu. Bylo toho na něj moc a nakonec mu Joshua kvůli Jeonghanovi nevěnoval žádnou pozornost, a tak si usmyslel, že by bylo lepší si dát pauzu. 

Joshua se to všechno snažil zachránit, ale bohužel se nemohl rozkrájet a být na dvou místech najednou. Nechtěl zklamat svého přítele, ale zároveň se bál, že když nechá jeho nejlepšího kamaráda samotného, nedopadlo by to dobře. Znal Jeonghana a věděl, jak dokázal být slabý. Navíc si ho v posledních dnech opravdu uzurpoval jen pro sebe a Joshua neměl srdce na to říct ne. 

Jelikož se Seokmin rozhodl pro pauzu, Joshua teď bydlel u Jeonghana. Seokmin bydlel sám a Seungcheol překvapivě přebýval u Juna. Sice mu ještě plně neodpustil, co udělal Chanovi, ale nějak nezvládal být zcela sám. Ale už dost k nim. 

Poté tu byl ten největší problém. Právě zmiňovaný Jun a spolu s ním Minghao. Díky Chanovi ti dva na soutěži vystoupili spolu a yvhráli první místo, ale přesto to neznamenalo tu pravou výhru. Pořád byli rozhádaní. 

Jun svou vytrvalostí ukázal, že ho opravdu miluje, ale Minghao, jemuž se vůbec nedivím, mu zrovna moc nevěřil, a tak to vypadalo následovně. V jednu chvíli si šli po krku a v tu druhou by nejradši skočili do postele. 

I když jsme nebyli zrovna nadšení, že by Jun měl chodit s Minghaem, přáli jsme si, aby se dali dohromady co nejdřív. Jeden jak druhý nám brečel na rameni, když byli od sebe. Jun samozřejmě u Chana, pořád jsem ho neměl rád a Minghao tak nějak u obou, ale spíš víc u mě. A přes to, že jsem ho měl opravdu rád, byl jsem z toho unavený. 

Když to nebyl Minghao, tak Mingyu nebo Seungcheol. U Chana zase Jun, Wonwoo, Jeonghan a případně u Joshua. Už jsme to nezvládali a také jsme začali být protivní a každý jsme na to měli svůj názor, který se samozřejmě neshodoval. 

Nakonec jsme se kvůli nim dnes poprvé pohádali a Chan odešel k sobě do bytu. Začínal jsem se bát, že bychom nakonec mohli dopadnout jako Seokmin s Joshuou a chtěl jsem to ihned napravit, ale pak jsem usoudil, že bude ráno moudřejší večera. 

--

Jakmile jsem vstal, šel jsem vykonat ranní hygienu, převlékl jsem se a upravil. Následně jsem si sbalil peněženku, telefon a klíče. Měl jsem v plánu jít koupit snídani, květiny a čokoladu, po které by mi snad odpustil. Nechtěl jsem nadále řešit, kdo z nás měl pravdu. Na ní nezáleželo, chtěl jsem být s ním. 

Vyšel jsem z bytu a v tom spěchu, jak jsem zamykal a pak se hned otočil k odchodu, jsem se nijak neohlížel a nakonec se srazil s Chanem. Se strachem v očích jsem se na něj zadíval a strach jen přibýval, když jsem se setkal s jeho zamračeným výrazem. 

Už jsem se chystal omluvit, ale než jsem stačil cokoliv říct, přitiskl se k mým rtům. Vyšel jsem mu vstříc, polibek mu oplatil a prohloubil jej, ale ani to mu zdaleka nestačilo. Drze proklouzl jazykem dovnitř a hladově zkoumal mé ústa. 

Začal se mnou couvat, dokud jsme se nedostali do jeho bytu, aniž by rozpojil naše rty. Zavřel za námi a stále mě tak dravě líbal. Natiskl mě na zeď a rukama mi zajel pod triko. Chvěl jsem se pod jeho doteky, jak měl ledové ruce. 

Nenechal jsem ho čekat a ihned mu začal oplácet jeho péči. Najednou jsem měl pocit, jako by se žádná hádka nestala, jako by všechno bylo v normálu a doufal jsem, že po tomhle tomu tak bude. Po chvíli jsem se však od něj musel odtrhnout, abych doplnil vzduch. 

,,Za těch pár hodin odloučení jsem si uvědomil, že mi nezáleží, kdo měl pravdu, jen nechci být bez tebe. Slibuji, že už se kvůli nim nikdy nebudeme hádat." pověděl, když nabral dech. 

,,Čteš mi myšlenky? Došel k tomu samému závěru, akorát s tím, žes měl pravdu ty a zrovna jsem se chystal jít koupit snídani, květiny a sladkosti, abych si tě udobřil." řekl jsem s lehkým úsměvem a přitáhl si ho do objetí. 

,,Ne, to ty je čteš mě. Chtěl jsem udělat to samé, ale myslím, že se bez všech těch věcí obejdeme. Napadl mě lepší způsob udobřování." poslední větu téměř zašeptal a očima hypnotizoval mé rty, než je opět začal hladově líbat. Ani jeho ruce neotálely příliš dlouho a znovu se mi rozeběhly po těle. Přenechal jsem mu nadvládu, užíval si jeho péči a laskavě mu ji oplácel. 

Po chvíli už jsme byli zcela nazí. Přesunuli jsme se do obýváku na pohovku, neboť dál bychom to nezvládli. Chan seděl na mě a tím svým dokonalým pozadím se třel o můj klín. Oba jsme vzájemně vzdychali do polibků

A čím déle pokračoval, cítil jsem nutnou potřebu do něj proniknout, ale stále jsem byl natolik při smyslech, abych se držel zpět. Musel jsem si ho nejdřív připravit, abych mu neublížil. Jenže když jsem se chystal na jeho přípravu, trochu se nadzvedl a následně dosedl na můj ztvrdlý úd. Zvrátil hlavu a hlasitě sykl bolestí a při tom pevně svíral má ramena. 

,,Bože, Chane!" vyhrkl jsem slastně, jak se jeho vstup sevřel. Miloval jsem pocit být v něm, stejně jako jsem miloval jeho sebezničující nálady při této činnosti. Neustále zvyšoval své hranice a já byl rád, že jsem to mohl prožívat s ním.

Nechal jsem své myšlenky stranou a přisál se k jeho krku. Postupně jeho sevření jak na ramnou tak i kolem vstupu povolilo. Začal na mě dosedat. Nechal jsem ho, ať si urči své tempo, zatímco jsem mu rukama přejížděl po zádech a rty laskal jeho hruď. 

--

Seděli jsme vedle sebe zabalení v županech, zakrytí slabou dekou. Museli jsme si odpočinout po tolika spotřebované energie. Konečky prstů jsem přejížděl po Chanovo ruce a přemýšlel, jak bychom mohli vyřešit problémové páry dřív, než kvůlli nim přijdeme o rozum. 

,,Chtělo by to je všechny zavřít na jedno místo, donutit je mluvit bez okolků a nepouštět je, dokud se neudobří." pověděl opět jako by mi četl myšlenky. 

,,Napadlo mě to samé. Občas mám pocit, že myslíme jako jeden." zasmál jsem se a vtiskl mu polibek do vlasů.

,,V tom máš pravdu. No, ale kde takové místo najít?" nadhodil a vzal si do ruky mobil, nejspíš aby se rovnou podíval. 

,,Za městem má otec velkou chatu u jezera, mohli bychom tam." navrhl jsem mu, přičemž jen souhlasně přikývl a mobil zase odložil stranou. ,,Ale předtím bychom mohli navštívit mé rodiče. Pořád mi vyčítají, že jsem tě ještě nepředstavil." dodal jsem a povzdechl si. Otočil se ke mně s omluvným výrazem. 

,,Promiň. Vím, že jsi návštěvu k nim odkládal kvůli mě a klukům. Rozhodně je navštívíme, klidně hned zítra." pověděl s jemným úsměvem a políbil mě. 

,,Za to se neomlouvej. Nechtěl jsem tě přetěžovat, už tak jsme sotva měli čas na sebe, natož abych tě ještě tahal po návštěvách. Ale uvidíš, zamilujou si tě hned, jak tě uvidí." prozradil jsem mu. Už když jim ta zrádkyně ukazovala fotky, z něj nemohli spustit oči. 

,,Nebudeš žárlit, když mě budou mít radši?" optal se hravě. 

,,Ne, budu jedině rád. Samozřejmě pokud je budeš mít radši než mě, tak žárlit budu a už tě k ním nikdy nevezmu." odpověděl jsem a na důkaz svých slov jsem mu omotal ruku kolem zad a za bok si ho přitáhl co nejvíc k sobě. ,,Jsi jen můj." šeptl jsem a dlouze jej políbil. 

,,Víž, že mě hrozně rajcuje, když máš tyhle majetnický řeči? Dřív jsem nesnášel, když takhle někdo mluvil. Ne byl jsem doslova alergický, ale jen u tebe mi to nevadí. Miluju, když mi ty slova šeptáš do ouška a následně mi je dokazuješ činy." prozradil mi a skousl si ret. 

Z jeho slov jsem měl motýlky v břiše a vážně jsem mu je ihned chtěl dokázat, ale zvědavost zvítězila. Chtěl jsem vědět, proč mu to u mě nevadilo.

,,Proč jsem já výjimka?" optal jsem se a povytáhl jedno obočí. Sám jsem neměl rád tohle pojetí, ale u něj jsem si nemohl pomoc. 

Sladce se usmál a hřbetem ruky mi přejel po tváři. Poté si na mě obkročmo sedl. Přejel mi po vnější straně stehen, pokračoval nahoru po žebrech. V půlce zatočil rukama mi přejel přes hruď až po břicho. Chtěl jsem se uchýlit ke slovům, ale hlavou mi naznačil, ať nic neříkám. 

Následně mi přiložil dlaně na tvář a palcem mi přejel po rtech. Políbil mě na čelo, oči, nos a nakonec na rty, kde se hodnou chvíli zdržel a rukama mi sjel přes tváře po krk a opokračoval na ramena, po nichž sjel ke konečkům prstů a propletl je s těmi svými. Poté rozpojil naše rty. 

,,Protože poprvé v životě to cítím stejně. Chci být vlastněn tebou a zároveň tě chci vlastnit také. Už jen to, jak ses poprvé ptal, mě naprosto dostalo." na chvíli se odmlčel a láskyplně mě políbil. 

,,Je příliš troufalé, když chci, abys byl jen můj? Ach bože, stylem, jakým jsi to řekl...jako by ve mně bouchl ohňostroj. V tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě. Uvědomil jsem si, že jsem si právě tohle přál slyšet už od našeho prvního setkání a jsem moc rád, že teď tomu tak je." vysvětlil mi a šťastně se usmál. 

,,Cítím to stejně." odvětil jsem. ,,Vlastně abych pravdu řekl, také jsem neměl rád tyhle řeči. A když tě Jun přede mnou několikrát oslovil jako "můj Chan" vždycky jsem mu to vyčetl a chtěl mu za to rozbít nos. Výjimečně ne pro to, že by mi vadili majetnický řeči, ale protože jsem mu hrozně záviděl, že jsi byl dřív jeho...a já chtěl, abys byl jen můj." přiznal jsem se. 

,,Jsi tak sladký. Ani nevíš, jak šťastným mě činíš." šeptl a opět mě políbil. 

,,Trufám si říct, že stejně tak moc jako ty mě." pošeptal jsem na zpátek. 

,,Pokud mi tě někdo bude chtít vzít..." odmlčel se a rukou mi sklouzl do klína, ,,vykastruju ho, nebo rovnou zneškodním." dodal zákeřně a silně zmáčkl mojí roustooucí bouli. Sykl jsem bolestí a vzrušením zároveň.

Už tak jsem se držel, abych si ho opět nevzal od chvíle, co na mě sedí a on mi dal takovou podpásovku. Zamračil jsem se na něj a dal mu ruku pryč. Poté jsem ho povalil na záda. Rozvázal jsem mu župan a odkryl ho. 

Musel jsem se zasmát, když jsem viděl, že pod ním nemá ani jediný kousek oblečení na rozdíl ode mě. Nevinně se usmál a hlavou naznačil, abych se i já zbavil toho jediného kousku oblečení. Když ležel v celé své kráse po de mnou nemohl jsem neuposlechnout a sundal si boxerky. Vrátil jsem se zpět.  

,,Očekával si, že k tomu dojde?" nadhodil jsem pobaveně, odhrnul si župan a nechal ho spadnout za sebe. Poté jsem se pomalu skláněl k němu a hypnotizoval jeho touhou zastřené oči.

,,Ano, protože s tebou nemám nikdy dost." odpověděl mi hravě. 

,,Postarám se, aby to tak bylo i nadále. A pamatuj, že zneškodním všechny, co mi tě budou chtít vzít, protože ty jsi jen můj!" s poslední větou jsem do něj naráz pronikl, přičemž zalapal po dechu a prohl se v zádech. Dal jsem mu trochu prostoru. Po chvíli se narovnal a spokojeně se usmál. 

,,Miluju tě!" řekl sladce a omotal mi ruce kolem krku. 

,,Já tebe taky!" také jsem se usmál a spojil naše rty. Následně jsem nasadil trestuhodné tempo, aby věděl, že si se mnou nemá zahrávat. 

O pár minut později se však bytem rozezněl zvonek. Zasekl jsem se v půlce pohybu. Chan nespokojeně zamručel a zakroutil hlavou. 

,,Opovaž se přestat, jen ať vědí, že máme na práci něco jiného!" vyhrkl a přirazil proti mě. I když jsem nestál o to, aby kdokoliv věděl, co děláme, nechtěl jsem ani přestávat, takže jsem poslechl Chana a pokračoval v předchozí činnosti. 

Pokračování příště...

No tahle kapitola, co k tomu říct, začínám si uvědomovat, jak úchylná má mysl je.........😇😇😇

Jinak příběh se nám pomalu blíží ke konci, ale slibuji, že se ještě zasmějete 😊

S láskou vaše Tsukki 😘❤️