Ahoj!! Nějak jsem zapomněla koukat na to jaký je den, jak je to volno :D 

Měl jsem po zbytek týdne volna, neboť se Mingyu nemohl dostavit do práce, na což jsem si vůbec nestěžoval. Tvrdil, že není nemocný, ale že se jen necítí dobře. A já jsem asi idiot, co? Bylo mi jasné, že chtěl být s Wonwooem, od kterého se beztak stačil nakazit, protože jejich rozhovor musel zahrnovat spoustu odvahy, vášně a nakonec i spoustu polibků.

Bohužel Vernon takové štěstí neměl a usilovně pracoval na nové reklamně, která měla uvést Seungcheolovo nový produkt na trh. Abych se nějak zabavil, dával jsem do kupy svůj byt, vymýšlel, co společně podnikneme a vždy než se vrátil, jsem mu uvařil jedno z jeho oblíbeného jídla. 

Dnešek nebyl výjimkou. Když se Vernon vrátil z práce přivítal mě dlouhým objetím a vášnivým polibkem. Následně si šel dát sprchu a já, i když bych ho rád doprovázel, jsem zatím prostřel stůl a nandal jídlo. 

Během jídla mi Vernon pověděl o svém dni v práci a postěžoval si, jak je unavený ze Seungcheola s Jeonghanem, protože spolu opět válčili a nedokázali se na ničem shodnout a jak tak dál mluvil, uvědomil jsem si, že jsem mu už od začátku nevěnoval tolik pozornosti, kolik si zasloužil. 

Přiznám se, že dokud po mně Seungcheol nevyjel, proč neustále shání špičkovou marketiongovou firmu, když chodím s jedním, co jí vlastní a má velice dobrou pověst, jsem netušil, že pracuje v tomto oboru. Dokonce byl na podobné úrovni popularity jako Mingyu a Seungcheol. Teď to byla práce, nedávno to bylo nedorozumění s jeho sestrou, protože jsem nebyl schopný se ho pořádně optat na jeho rodinu a co přijde pak?

Začal mi luskat před obličejem, čímž mě naprosto vyrušil z myšlenek. Zakroutil jsem nad sebou hlavou i teď jsem nevšímavý. 

,,Děje se něco? Vypadá to, že se tvá maličká hlavička opět něčím trápí." pověděl a pohladil mě po tváři. 

,,Jen si říkám, jak dlouho budeš tolerovat tak nevšímavého přítele." řekl jsem a provinile se na něj zadíval. 

,,Nevšímavého? Jsi všímavý až dost, tak co to plácáš za nesmysly?" optal se a začal sklízet prázdné talíře ze stolu. Ihned jsem se zvedl s tím, že mu pomůžu. 

,,Někdy ne, vždyť jsem donedávna ani nevěděl, co vlastně děláš za práci a pak taky Sofia, kdybych se zeptal už dřív, nevzniklo by žádné nedorozumění." odpověděl jsem a pustil do mytí nádobí. 

,,Zlatíčko, moje práce není tak podstatná a ohledně Sofie...aspoň jsme se dobře pobavili. A nemůžeš vinit jen sebe. Také jsem ti to mohl říct, ale neudělal jsem to, tak se netrap takovými hloupostmi." políbil mě na spánek a zeširoka se usmál.

,,Co když mě kvůli tomu jednoho dne přestaneš milovat?" nadhodil jsem napůl s vtipem. Talíř, který jsem měl v ruce, položil do dřezu a vypl vodu. Vášnivě mě políbil, omotal mi ruce kolem pasu a tiskl mě na sebe tak silně, že jsem měl problém se pořádně nadechnout. 

,,Stačí ti to jako odpověď?" optal se nazpátek. ,,Už tě nikdy nepustím." dodal a znovu mě políbil. 

,,Když mě nepustíš, udusíš mě." namítl jsem s lehkým úsměvem. Ovšem zemřít takhle...asi bych si nestěžoval.

,,Pustím tě, když přestaneš myslet na blbosti. Sotva jsme spolu začali a ty už mluvíš o konci. Miluju tě, Chane, vážně moc." pověděl a láskyplně se na mě usmál. 

Stylem, jakým to řekl, se mi sbíhala husí kůže po těle. ,,Fajn, už nebudu říkat nesmysly. Také tě moc miluji, ale pro jistotu..." na chvíli jsem se odmlčel a přiblížil se k jeho uchu, ,,nechtěl bys mi ukázat jak moc?" dodal jsem a lehce ho kousl. 

,,Moc rád." hlesl a spojil naše rty. Chytil mě pod koleny a vyhoupl na sebe. Poté mě odnesl do obývacího pokoje, kde si se mnou sedl na pohovku, aniž by rozpojil naše rty. 

Rukama mi opakovaně jezdil přes záda na boky, což mě víc a víc vzrušovalo. Nezůstával jsem pozadu a rukama zkoumal jeho břisní svaly. Rty se přesunul z těch mých na krk a začal jej laskat. Když pak silně stiskl mé pozadí a natlačil mě víc na jeho klín, neubránil jsem se a hlasitě zasténal. 

,,Už jsem ti říkal, jak moc zbožňuji tvé vysoké tóny?" nadhodil a začal mi rolovat triko nahoru. 

Vyšel jsem mu vstříc a zvedl ruce. ,,Nejsem si jistý." odpověděl jsem a poté se nahnul k jeho uchu. ,,Už jsem ti říkal, jak moc miluju, když mi šeptáš do ucha tím svým hlubokým hlasem?" optal jsem se nazpátek a už se také chystal vysvléknout mu triko, když v tom někdo zazvonil. 

,,Prosím, znovu už ne! Já už to vážně nezvládám, nemůžeme to prostě ignorovat?" nadhodil jsem zničeně. Opravdu jsem si chtěl užít aspoň chvíli se svým přítelem, ale kvůli Seungcheolovi a ostatním to nešlo. Pokaždé když jsme se na to vrhli, nás někdo vyrušil. 

,,Rád bych, ale i tak bychom se měli podívat, kdo to je. Nevíme, jestli se nejedná o něco vážněho." pověděl a zase mi triko natáhl. S povzdechnutím jsem z něj slezl a líným krokem zamířil ke dveřím s Vernonem v patách. 

Oba jsme udiveně stáli přede dveřmi, když jsme před sebou viděli Juna se zlostným výrazem ve tváři. Než jsem stačil cokoliv říct, chytil mě za triko a natlačil mě na zeď. Nestačil jsem zírat. Vernon třískl dveřmi, jak byl vytočený, a otočil se k nám. Chytil Juna za ruku a nasupeně na něj hleděl. 

,,Okamžitě ho pusť!" poručil mu chladně a v očích žádné slitování. 

,,Neser se do toho!" křikl po něm Jun. Zalil mě studený pot. Musel jsem to zarazit dřív, než se ti dva poperou. 

,,No tak se všichni zase uklidníme!" prohodil jsem rázně a smetl Junovo ruku pryč, kdežto tu Vernonovo jsem zachytil ve vzduchu a políbil ji. Když výraz v jeho tváři zjemnil, ulevilo se mi. Následně jsem pohlédl na Juna. ,,Pověz mi, čím jsem si zasloužil tak milé přivítání." pobídl jsem Juna.

,,Cos mu kurva řekl?" nadhodil místo odpovědi. 

Tak nějak jsem tušil, o kom mluví, ale přes to jsem se raději optal. ,,Koho myslíš?" 

,,Koho asi? Myslím Haa. Včera jsme se sešli ve studiu, choval se jinak než obvykle a ráno se probudím sám se vzkazem, že si s ním nikdo hrát nebude a že si mám najít jiného obětního beránka pro svojí pomstu. Tak se ptám, cos mu řekl?!" křikl ještě víc naštvaně. 

,,Tak za tohle, kamaráde, by sis vysloužil akorát pěstí do nosu. Měl by ses ptát na to, cos mu neřekl, a ne tu řvát na Chana!" vmísil se do toho Vernon. Naprosto jsem s ním souhlasil. 

,,Co bych mu měl říkat? Jen jsem se zmínil, že ten Jun, o kterém jsem mu tak často vyprávěl a stěžoval si na něj, jak si se mnou jen hraje a má mě jen do postele, je vlastně Junhui, se kterým už nějakou dobu chodí. Nic víc. Byl jsem překvapen víc než on." pověděl jsem lhostejně a zakroutil nad ním hlavou. 

,,Vím, že tomu neuvěříš, ale miloval jsem tě...jen jsem na to přišel příliš pozdě." pověděl s tak vážnou tváří. Ať už to byla pravd anebo ne, chtělo se mi akorát zvracet. Koutkem oka jsem zahlédl, jak Vernonovi cuká druhá ruka, připravena na něj kdykoliv zaútočit. 

,,Ou vážně. Jestli jsi ho miloval stejným způsobem jako mě, je dobře, že se s tebou rozešel." řekl jsem se zhnuseným výrazem. Vím, že dokázal být milý, pozorný a neuvěřitelně starostlivý, ale z mých zkušeností vím, že to byla součást jeho manipulace, jak dostat to, co chce. Měl jsem s ním příliš bolestivou zkušenost, abych věřil, že by to v Haově případě bylo jiné. 

,,Ty!" křikl a chtěl se ke mně přiblížit, ale Vernon mu zastoupil cestu a postavil se přede mě. 

,,Zkus se ho jen dotknout a nedostaneš se odsud jinak než záchrankou!" prskl po něm můj žárlivý miláček, ze kterého šel vážně strach, ale pořád působil tak sladce. Byl by schopný kvůli mě zajít tak daleko. 

,,Proč se do toho pořád sere? Nechceš mu radši říct o naší sázce?" nadhodil Jun posměšně, ale bohužel tenhle podlý trik, poštvat nás proti sobě, mu nevyšel. 

,,Pokud nechceš vypadat v našich očích ještě víc uboze, měl bys přestat." upozornil ho Vernon. 

,,Na rozdíl od tebe, s Vernonem před sebou nic netajíme, takže střílíš do prázdna." přitakal jsem a stoupl si vedle Vernona. 

,,Upřímně nechápu, cos čekal? Myslel sis, že na to nikdy nepřijde? Co si s ním měl v úmyslu, žes nechtěl, aby přede mnou o tobě mluvil? Myslel jsi to s ním vůbec vážně? Proč sis ze všech lidí musel vybrat zrovna jeho?" zavalil jsem jej hromadou otázek. 

Začaly se mu třást rty, jak je neustále zavíral a otevíral, aby něco řekl, ale přes to z něj nevyšlo jediné slovo. Do očí mu naběhly slzy a leskly se mu spoustou emocí smutkem, strachem a také proviněním a nenávistí. Nakonec to nebyly jen ruce, ale i tělo, které se mu začalo třást. A stejně jako jsem to nečekal u Cheola, tak i on nakonec padl na kolena, obličej schoval do dlaní a propukl v žalostný pláč. 

Sice jsem měl pořád chuť mu jednu natáhnout, ale teď když jsem ho slyšel brečet, bál jsem se, že mi pukne srdce. Opravdu špatně jsem snášel, když přede mnou někdo brečel. Vždy jsem měl nutkání dané osobu utěšit nehledě na činy. Byl to takový můj zlozvyk, kterého jsem se nedokázal zbavit. Někdy jsem se za to nenáviděl, protože jsem pak často litoval. 

Tázavě jsem pohlédl na Vernona. On jako by mi snad četl myšlenky, pokýval souhlasně hlavou a rukou mě pobídl, abych uklidnil hromádku neštěstí klečící před námi. 

Klekl jsem si k němu. Položil jsem mu ruku na záda, mírně ucukl nad tím náhlým dotekem. Zkusil jsem to znovu a tentokrát zůstal. Konejšivě jsem ho hladil po zádech, ale spíš než abych ho utišil, jsem ho rozbrečel ještě víc. Zalekl jsem se. Jeho pláč byl tak bolestivý a srdcervoucí. Přidal jsem i druhou ruku a mírně si ho stáhl do náruče, abych aspoň trochu utlumil jeho hlasitý brekot.

,,Hr-hroz-ně jsem se b-bál." zamumlal mezi vzlyky a snažil se popadnout dech. Lámalo mi to srdce i přes veškerou zlost, kterou jsem k němu cítil. 

,,Neboj se, bude to dobré." snažil jsem se ho uchlácholit ohranými slovy. 

,,Ne-nech-těl jsem mu u-blí-žit. Mi-mi-luji ho." koktal a naříkal ještě víc. Už jsem začínal být zoufalý. Vážně jsem nechtěl, aby dál plakal. 

,,Před chvílí si vyskakoval, jako by tě snad nic nemohlo porazit, a teď tu bulíš jak malé děcko. Jestli chceš bulet dál, tak dobře, ale aspoň si pojď sednout ke stolu, udělal jsem ti kakao." pronesl Vernon a snažil se znít lhostejně, ale já zaslechl špetku obav v jeho hlase. Ani on nedokázal být chladný, i když k němu cítil tak velkou zášť. 

Překvapeně jsem k němu vzhlédl, když se Jun uklidnil. Vernon jen pohodil rameny a šel do kuchyně. Vážně stačilo říct něco takového, aby zastavil jeho pláč, ptal jsem se sám sebe. 

Pomohl jsem Junovi na nohy a odvedl jej do kuchyně. Pobídl jsem ho, aby se posadil a postavil před něj krabičku s kapesníčky. Vernon mu podal šálek teplého kakaa a poté vzal další z pultu a podal jej mě. Děkovně jsem se na něj usmál a ihned upil.

,,Tak slaďoučké." vydechl jsem s úsměvem na rtech. ,,A ty si nedáš?" optal jsem se. 

,,Ne, moje sladkost jsi ty." pověděl a letmo mě políbil. 

,,Děkuji a omlouvám se." špitl Jun poté, co si otřel zbylé slzy a vysmrkal se. 

Oba jsme jen pokývali hlavou. Nevím, jak Vernon, ale já byl toho názoru, že jen omluva nestačí, a tak jsem jeho omluvu mohl přijmout, ale už jsem nemohl říct, že je to mezi námi v pohodě. Stále jsem byl naštvaný. To že mi ho bylo líto, je zase věc jiná. 

,,Nemysli, že jsem s tebou v pohodě." řekl Vernon na rovinu a pokračoval dál. ,,Teď když ses uklidnil, bych rád znal tvou verzi příběhu, abych věděl, jak moc tě mám proklínat." 

Zakroutil jsem nad ním hlavou, ale nedokázal jsem se ubránit úsměvu. Miloval jsem jeho přímost. Podivuhodně Jun neremcal, jen se na nás provinile díval a nejspíš přemýšlel, kde by měl vlastně začít. 

,,Přiznám se, že jsem Haa začal sledovat kvůli tobě, ale jen abych byl měl přehled, s kým se tak často vídáš. Pořád jsi o něm básnil a v tu dobu řekněme, že jsem byl celkem dost žárlivý. Nic jsem však nedělal, ani jsem se ho nesnažil konfrontovat, jen jsem ho chtěl zpovzdálí sledovat, ale on to viděl jinak. Občas, když jsme tančili společně s dalšími, na mě promluvil. Rychle jsem ho odehnal. Bál jsem se, že by mě poznal a řekl ti o tom. Později jsem zjistil, že nemá ani potuchu o tom, kdo jsem. A protože to byl ten Minghao, o kom jsi básnil, nebyl jsem zrovna milý." na chvíli se odmlčel a upil kakaa. 

,,Opravdu mám chuť ti jednu natáhnout..." řekl jsem spíš pro sebe a zakroutil hlavou. Vernon se ke mně přidal. 

,,Budeš se divit, ale já sobě taky. Musí mě nenávidět. Totálně jsem to posral." přiznal a v očích se mu zaleskly slzy. raději sklopil pohled a díval se na své ruce.

,,No teď k tomu, co bylo dál. Po vyslechnutí jeho rozhovorů s tanečním partnerem jsem si myslel, že k tobě něco cítí. Neustále o tobě mluvil, považoval tě za svoje světlo, které ho drží nad vodou a podobně. Pořád zdůrazňoval, jak nechápe, že jsi s někým tak příšerným a jen si přál, abys ode mě odešel co nejdřív. A nakonec se to fakt stalo. V den kdy ses měl stěhovat jsem nebyl na služební cestě, ale ve studiu a Hao zrovna mluvil se Soonyoungem o tom, jak budeš mít konečně klid, protože se stěhuješ. Pak jsem šel za tebou." opět se na chvíli odmlčel a podíval se na mě. 

,,Vážně jsem tě miloval, jen jsem se prostě bál začít si něco oficiálně, choval jsem se jako frajírek, dělal jsem, jak je mi všechno jedno a že nikoho nepotřebuju. Říkal jsem věci, co jsem nemyslel vážně. Omlou-" zarazil jsem ho. 

Cítil jsem, jak se vedle mě Vernon celý napjal. Nelíbilo se mu, co říkal a upřímně ani já to nechtěl dál poslouchat. Znal mě tak dlouho a měl problém mi to říct na rovinu? Mohl to předtím říct jako teď a možná by se s tím dalo něco dělat. Ne, je dobře, že jsme šli od sebe. 

,,Mezi námi to skončilo, tak si ušetři tyhle řeči, prosím...každopádně pořád platí, co jsem řekl. Jestli jsi Haa miloval stejným způsobem, jsem rád, že to s tebou skončil." řekl jsem chladně. 

,,Dobře, promiň. Jak jsi odešel, byl jsem horzně naštvaný. Cítil jsem, jako bych ztratil kus sebe a za všechno jsem vinil jeho. A jednou, když jsem ho slyšel, jak zase mluví o tobě, vstoupil jsem mu do rozhovoru. Nakonec poslal svého partnera pryč a my tam zůstali sami a hádali se. Divím se, že mu tehdy nedocvaklo, kdo jsem, ale to je jedno. Chtěl jsem mu vrazit a smést mu ten samolibý úsměv z tváře, ale nakonec jsem ho políbil. Něco mě k němu ten den táhlo víc než obvykle. Myslel jsem si, že je to ta prázdnota, co zbyla po tobě, a tak jsem to nijak neřešil. V tu dobu jsem se to ještě snažil vyřešit s tebou, ale tys neústupně zůstal a já pochopil, že už s tebou nehnu." přestal mluvit, když si Vernon odfrkl. 

,,Nezdálo se, že bys pochopil, když jsi za ním pořád lezl." prohodil nemilým tónem. 

,,To jsme trochu přeskočili. Nebylo to za účelem, abych ho odvedl, to už jsem se sbližoval s Minghaem. Když už jsme u té pravdy...chtěl jsem si tě otestovat a trochu se pobavit. Oproti dnešku jsi předtím působil víc plaše." řekl Jun, jako by nic a ještě se navrh usmál. 

Nevraživě jsem se na něj podíval a instinktivně přesedl ze židle na Vernonovo klín, kdyby se chtěl rozeběhnout proti Junovi. Ne, že by si to nezasloužil, ale nechtěl jsem, aby se ti dva prali. 

,,Víš co, radši pokračuj." řekl poraženě Vernon a omotal mi ruce kolem pasu. 

,,Hao si pak chtěl promluvit o tom polibku. No ke slovům jsme se úplně nedostali. Znovu jsme se políbili, pak spolu šli na večeři, kdy jsme si povídali jako přátelé. Poté jsme se začali scházet častěji a častěji. Nakonec se Soonyoung zranil a když jsem viděl, jak je kvůli tomu nešťastný, nabídl jsem mu pomoc a i když se to stalo za tak krátkou dobu, uvědomil jsem si, že ho miluji. Poprvé v životě jsem byl odhodlaný zahodit všehcny zábrany, a tak jsem mu navrhl chození a byl jsem šťastný, když přijal. Ale v zápalu zamilovanosti jsem zapomněl na vše ostatní. Pak jsem si uvědomil, do jaké bryndy jsem se dostal. Když víc naléhal, že mě s tebou chce seznámit, vždy jsem si něco vymyslel a snažil se přijít na to, jak mu říct, že se známe, že jsem ten Jun, o němž tolikrát mluvil tak hnusně a nenáviděl ho, protože ubližoval jeho nejlepšímu příteli. Bál jsem se, že když mu to řeknu, pošle mě k vodě. Nakonec jsem se rozhodl, že mu všechno řeknu po soutěži a pak budu prosit o odpuštění. Bohužel jsi mě předběhl." skončil své vyprávění a rezignovaně povzdechl. 

,,Kdyby ses nepatlal tou aromatickou vůní, nenaléhal bych na něj, aby mi ho aspoň ukázal na fotce." odfrkl jsem si. ,,Takže ho opravdu miluješ? Není to jen o posteli a podobně?" ujišťoval jsem se. 

,,Opravdu ho miluji. Nikoho jsem nemiloval tak jako jeho!" vyhrkl přehnaně rychle, až mě to překvapilo, ale ani tak jsem něměl v plánu ho šetřit. 

,,A co chceš teď dělat? Uvědomuješ si, jak moc jsi mu ublížil? Měl jsi jít s pravdou ven hned! Teď bude těžké to napravit, pokud ti dá vůbec šanci. Tak dlouho mu trvalo, než se někomu plně otevřel, než se odhodlal někomu svěřit své srdce a tys ho vzápětí zlomil na milion kousků. Vůbec nevíš, jak je Minghao uvnitř křehký a plachý!" vyčetl jsem mu. 

,,Nechtěl jsem. Vážně jsem neměl v úmyslu mu ublížit. Řekl bych mu to, ale nechtěl jsem ho rozrušovat před tou soutěží. Vynaložili jsme spolu tolik usílí, ale teď to přijde nazmar. Vážně jsem to s ním chtěl odtancovat. Zamiloval jsem se do té choreografie, ale on mi neopovídá ani kvůli soutěži. Bojím se, že bude cvičit od rána do večera a opět bude vynechávat jídlo a nepůjde spát, dokud nepadne vyčerpáním." zněl opravdu žalostně. 

Šlo vidět, že mu na něm záleželo, ale pořád jsem si nebyl jist, jestli mu nějak pomoci nebo ne. Také jsem se bál, jak by reagoval Minghao. Navíc už předtím říkal, že se do toho nemám plést. Nechtěl jsem si to s ním rozházet. 

,,Když se tak bojíš, proč se nejdeš přesvědčit. Sledoval jsi ho tak dlouho, musíš vědět, kde ho najdeš. Soutěž už jsi narušil, takže mu můžeš říct pravdu. Myslím, že by ji měl slyšet, aby se necítil tak mizerně. Nemáš ponětí, jak jsi otřásl jeho sebevědomím." promluvil Vernon. 

,,Abych nezapomněl, my dva od toho dáváme ruce, pryč. Už tak máme starostí až nad hlavu." dodal chladně, načež Jun jen chápavě přikývl. 

Sice tím rozhodl i za mě, ale nakonec má pravdu. Vážně toho máme dost a poslední dobou nemáme vůbec čas na sebe. Vždyť i on nás vlastně vyrušil. A s tou vzpomínkou jsem nějak nestál o delší návštěvu, když už jsem stejně věděl všechno. 

,,No tak proč neposlechneš Vernona a nejdeš nahánět svou lásku?" nadhodil jsem s nevinným úsměvem, přičemž pochopil a zvedl se ze židle. 

,,Nebudu dál rušit. Děkuji, že jste byli ochotní mě vyslechnout a sluší vám to spolu!" pověděl a po druhé za celou dobu se usmál. 

,,Není zač." hlesli jsme jednoznačně s Vernonem a šli ho vyprovodit. 

Jakmile za Junem zaklaply dveře, přitlačil mě na zeď a začal mě vášnivě líbat...

Pokračování příště...