Ahoj!! Nenechte se ujít novou písničku od Haa (moje nynější závislost) 
Taková oddechová kapitola, ale i tak doufám, že se bude líbit :3 

Šel jsem z práce rovnou domů, i když jsem věděl, že na mě nikdo čekat nebude. Chan šel navštívit nemocného Wonwooa, takže se měl vrátit k večeru. Měl jsem v plánu, že se půjdu podívat do jeho bytu, který jsme v poslední době zanedbávali, abych věděl, co bude potřeba obstarat.

Mé plány však zhatil Mingyu stojící před vchodem, kde se vybavoval s panem Hwangem. Soudě podle jeho milého úsměvu s Mingyuem neměl žádný problém na rozdíl ode mě.

Přistoupil jsem blíž a oba pozdravil. Pozdrav mi samozřejmě oplatili, ale pan Hwang se nakonec omluvil, že už bude muset jít, protože se chystá na prohlídku k doktorovi. Rovnou jsem se s ním rozloučil a poté jsem se nechápavě koukl na Mingyua.

,,Chan šel za Wonwooem, tobě se snad nezmínil?" nadhodil jsem a snažil se neznít tak nepřátelsky. Jenže kdykoliv jsem ho viděl, představil jsem si, co všechno musel jejich vztah obnášet a prostě nešlo být milý.

,,Nepřišel jsem za ním, ale za tebou. Nemohl jsem si nevšimnout, jak moc mě máš v lásce, což naprosto chápu, ale vážně to bylo jen divadlo, proti kterému jsem byl už od začátku právě kvůli tobě." pověděl a nervózně se usmál.

,,Byl jsi proti, ale i tak jsi nakonec souhlasil." podotkl jsem. Vážně nešlo být milý, i když jsem věděl, že mě tenhle člověk vůbec neohrožuje.

,,Nechci to svádět na Chana, ale i kdybych to odmítl, myslím, že by si i tak dělal, co chce. Je stejně tvrdohlavý jako jeho náhradní tatínek." ušklíbl se. ,,Ale vážně jsem se mu to snažil rozmlouvat pomalu každý den. Popravdě tě tím tak trochu zkoušel. Nebyl si jistý, zda cítíš to samé, i když to bylo tak očividné." dodal a lehce se usmál.

Byl jsem celkem překvapený. Nečekal jsem, že si mě tím chtěl otestovat. Ovšem to, co řekl před tím, také sedělo. Občas byl vážně tvrdohlavý a měl tendenci všem pomáhat.

,,Nechceš si o tom promluvit uvnitř?" nabídl jsem mu. Nechtěl jsem s ním tyhle věci rozebírat před vchodem, kde nás mohl kdokoliv slyšet. Jen souhlasně kývl. Rukou jsem ho pobídl, aby mě následoval.

,,Co si dáš k pití?" optal jsem se ho, když jsem s ním došel do kuchyně.

,,Kávu, pokud můžu poprosit." odpověděl.

,,Dobře." hlesl jsem a pomocí jeho instrukcí jsem mu udělal kávu, jakou měl rád a rovnou udělal i sobě. Vzal jsem oba šálky a jeden mu podal. Vděčně ode mně přijal šálek. Posadil jsem se naproti němu.

,,Nic proti tobě nemám, jen musím překousnout ten váš polibek, což s mojí představivostí nejde tak lehce." vysvětlil jsem mu.

,,Chápu a za to se opravdu omlouvám. I když to nejspíš víš, Chan miluje jen tebe. O nikom nedokáže mluvit bez přestání tak dlouho jako o tobě. Vlastně mluví převážně jen o tobě a jsem moc rád, že jste se dali dohromady." pověděl a šťastně se usmál.

,,Zajímalo by mě, o čem pořád mluví. neznáme se spolu až tak dlouho ani spolu neděláme tolik věcí, aby měl o čem vyprávět." prohodil jsem a pousmál se.

,,No to sice ne, ale pár věcí spolu děláte často a Chan si hrozně rád potrpí na detaily, což bys mu mohl rozmluvit." vysvětlil, načež jsem se začal dusit. On mě vážně nikdy nepřestane překvapovat.

,,Promiň, tohle jsem nechtěl." řekl provinile. Přiběhl ke mně a začal mě plácat po zádech. Rukou jsem mu naznačil, že jsem v pohodě, a tak si sedl zpět.

,,Tak tohle mu rozmluvím moc rád. Chan je vážně velice otevřený." prohodil jsem krapet přidušeně.

,,Naprosto souhlasím. Jak vůči sobě tak i vůči ostatním. Určitě i o mně jsi toho slyšel víc než dost, což samozřejmě nemyslím nijak namyšleně." poslední větu doslova vyhrkl a začal před sebou máchat rukama. Bylo celkem roztomilé, jak se strachoval, aby mě nijak neurazil nebo neřekl něco špatně.

,,Máš pravdu. Nemůžu tvrdit, že bych tě neznal, když o tobě vím pomlau všechno, ačkoliv jsme se setkali možná tak pětkrát. Vím i to, že jsi své poprvé prožil se Seungcheolem, že jste spolu chodili a následně tě nechal čekat rok, než ti dal konec. Ty ses z toho vzpamatoval a tvrdě si pracoval, aby ses dostal tam, kde jsi teď. Podle Chana jsi úžasný a hrozně tě obdivuje. No a nekonec je tu kapitola s Wonwooem a všechny podrobnosti k tomu. Ovšem nejčastěji teď slýchám, že nemám být jako ostatní a mám na tebe být hodný, protože jsi ten poslední, na koho bych měl žárlit." skončil jsem svůj dlouhý proslov a zakroutil hlavou.

,,Pak se může divit, že mě nemáš rád, když ti předhazuje tohle." podotkl a také zakroutil hlavou.

,,Jinak vsadím se, žes byl top ty, ale Chan je toho názoru, že to byl Seungcheol a dohadoval se o tom se mnou." prohodil jsem z cesty a tentokrát se začal dusit on.

,,Tvůj předpoklad je správný. Jak si mohl myslet, že by...no to je jedno. Ještě řekni, že jste se vsadili." zamumlal a nejspíš při vzpomínce na svou první noc totálně zrudl.

,,Vsadili, protože o tom začal mluvit v ne zrovna příhodnou chvíli." pověděl jsem s úšklebkem.

,,Pak bude lepší neptat se, o čem vaše sázka byla, že?" nadhodil a nervózně se zasmál.

,,Myslím, že i když mu to bude rozmlouvat, určitě se ti i tak pochlubí." začal jsem se smát.

,,Super. Už se nemůžu dočkat." prohodil ironicky.

,,Jinak se omlouvám za to tykání...pamatuji si, že jsem s tím začal, aniž bych dostal tvé svolení." hlesl jsem provinile. Stalo se to tu noc, kdy se dali na oko dohromady. Byl jsem tak naštvaný, že jsem se neobtěžoval etikou a rovnou přešel k týkání, což nám nakonec zůstalo. Nevypadalo to, že by mu to nijak zvlášť vadilo, ale stejně jsem měl potřebu se omluvit.

,,V pořádku. Kdybys to neudělal, navrhl bych ti to při první příležitosti. Nepotrpím si příliš na formality." pověděl s úsměvem.

,,No a teď k věci, co sis sliboval od tohoto setkání?" nadhodil jsem. Přišel mi v pohodě. Rozhodně jsem s ním sympatizoval víc než s Junem nebo Seungcheolem, ale pořád jsem ho neměl úplně v oblibě.

,,Vlastně ani nevím. Jen jsem ti chtěl říct, jak to je a doufal jsem, že bychom spolu mohli vycházet, i když mě nemáš v lásce. Neříkám, že se spolu musíme bavit, ale aspoň před Chanem bychom mohli být za dobře." odpověděl upřímně a lehce se usmál.

,,Řeknu to na rovinu...pokud si odpustíš ty divné poznámky a uvidím, že o sebe vzájemně nemáte žádný zájem, budu s tebou v pohodě. Bez toho všeho jsi celkem sympaťák. Vím, že to tak není, ale stále jsem skeptický, musím to vidět na vlastní oči, abych byl konečně v klidu. Kdyby to tak nebylo, jak bych mohl soupeřit s někým, jako jsi ty?" úpřímně jsem mu sdělil své obavy. Občas jsem sám proklínal svůj způsob myšlení...

,,Jaká ironie, že mě někteříkvůli všem těm článkům v novinách a časopisech považují za dokonalého a sebevědomého muže, kterému jen zřídka může někdo konkurovat, při tom to není vůbec pravda. Sebevědomí mi chybí a k dokonalosti mám daleko." na chvíli se odmlčel a upil ze svého hrnku. Následně opět spustil.

,,Než jsem si to se Seungcheolem vyříkal, myslel si o mně, že jsem pomstychtivý a ještě k tomu děvkař. Wonwoo si zase myslí, že jsem odporný stalker, který udělá cokoliv, aby dostal toho, koho chce. Lidi z práce o mně tvrdí, že jsem rozmazlený fracek z bohaté rodiny, jemuž dal tatínek vše pod nos, což není vůbec pravda. Aby sis nemyslel, nestěžuji si, jen ti tím chci říct, že vážně nejsem žádná hrozba. Kéž by mě i Wonwoo vnímal jako ty, to už bychom určitě byli dávno spolu." dlouze si povzdechl, když domluvil.

,,Takhle mě nutíš se cítit provinile. Fajn, přesvědčil jsi mou dutou hlavu, která se potřebovala ujistit, že mi Chana nikdo nevezme." pověděl jsem. Nevím proč, ale najednou mi ho bylo líto. Chan vážně nepřeháněl, když říkal, že lidi vždy špatně odhadnou Mingyua a dělají z něj toho nejhoršího.

,,Nemusíš se cítit provinile. U tebe jediného to chápu a být na tvém místě choval bych se stejně." snažil se mě uklidnit, což trochu zabralo.

,,Nás dva už nechme stranou a pojďme se bavit o něčem jiném!" zavelel jsem s úsměvem, přičemž jen přikývl a úsměv mi opětoval.

,,Chan mi sice říkal, proč ses do něj zamiloval, to také chápu. Ovšem co nechápu je, jak ho můžeš milovat i po takové době odmítání. To tě ani jednou nenapadlo se na to vykašlat a zaměřit se na někoho jiného? Vyjímaje Chana samozřejmě." nadhodil jsem a čekal, co mi k tomu řekne.

,,Ani jednou a to dokonce ani kvůli Chanovi, který je samozřejmě tabu." uchechtl se a mrkl na mě. Ukázal jsem mu, že jsem s ním v pohodě a už mě škádlí, poymslel jsem si a v duchu nad ním zakroutil hlavou.

,,Chápu, někdy je opravdu těžké se odmilovat." hlesl jsem, sám jsem s tím měl problémy, dokud jsem nepotkal Chana. ,,Byl Wonwoo vždycky tak odměřený?" položil jsem mu další otázku.

,,Ne, nebyl. Nečekal jsem, že ho od našeho prvního setkání jěště někdy uvidím a po roce se tak vážně stalo, když se přihlásil na pohovor do mé firmy. Doufal jsem, že bych mu mohl říct, že už jsme se setkali, nebo že si třeba vzpomene, až mě uvidí, a tak jsem se s ním snažil spřátelit. Ze záčátku to bylo v pohodě, celkem jsme spolu vycházeli a já se každým dnem odhodlával mu to říct, protože on si mě očividně nepamatoval. Jenže po jedné firemní věčeři se hrozně odtáhl. Už jsme se spolu nebavili jako kamarádi a všechny anše rozhovory byly pouze pracovní." pověděl a trpce se usmál.

,,Tak teď mě zajímá, co se stalo na té večeři, že se pak začal chovat jinak?" vyptával jsem se dál. Lidé se přeci nezačnou chovat jako idioti zničehonic.

,,Nejsem si úplně jistý, jak doslovně jsem to bylo, ale řekl jsem mu, že ho mám rád a záleží mi na něm. Myslel jsem to vážně a když jsem mu to druhý den chtěl potvrdit, předběhl mě s tím, že si ze včerejška nic nepamatuje a že se musí pustit do práce. Pak jsem ztratil odvahu mu to zopakovat." vysvětlil mi a i přes to, že se v jeho očích odrážela bolest, stále si držel úsměv na tváři. Tak trochu mi tím připomínal Chana.

,,Myslím, že si to pamatoval až moc dobře, když se takhle trapně vymluvil. Také mi něco říká, že to je ten důvod. Určitě se zalekl. Dalo by se říct, že ses mu vyznal a on nevěděl, jak to vzít. Chan říkal, že nemá moc sebevědomí, talže si mohl myslet, že si s ním třeba jen hraješ." sdělil jsem mu svůj názor.

,,No dobrá, to jsem si zpočátku myslel taky, ale i poté jsem mu několikrát naznačil, že bych ho chtěl poznat víc a snažil jsem se, aby jsme spolu vycházeli tak jako před tím. Byl stále odtažitý, ale neměl se k tomu poslat mě do háje. A když už jsem si říkal, že bych se měl přestat snažit, vždy mi dal malou naději, že to s ním ještě není ztracený." na chvíli se odmlčel a opět upil z hrnku.

,,S příchodem Chana se nakonec všechno změnilo a on ukázal své pravé pocity. Nesmyslné hádky, letmé doteky, narážky a podobně. Na Chana žárlil už od prvního dne, ačkoliv neměl důvod a moc dobře věděl, že právě kvůli němu jsem si najal dalšího asistenta, abych ho tolik nezatěžoval. A s naším divadlem se to posunulo na vyšší úroveň. To už mě neváhal zavřít do zasedačky a začít mě líbat a neudělal to jednou. Tak kdo si s kým hraje?" povzdechl si a promnul si spánky.

,,Třeba si v minulosti prošel ošklivým rozchodem a teď se bojí začínat něco nového." napadlo mě. Kývnutím hlavy mi to odsouhlasil, ale jinak se k tomu nevyjádřil. 

Bylo mi ho líto čím dál víc, ale zároveň jsem ho obdivoval. Náhle se mu rozsvítil displej oznamující novou zprávu. Ihned si vzal telefon do ruky a po přečtení oné zprávy se začal culit jako zamilovaná puberťačka. 

,,No není k sežrání?" nadhodil a natočil ke mně jeho mobil, v němž byl Wonwoo zabalený do deky a tvářil se podobně jako teď Mingyu. 

,,Asi ano." hlesl jsem nejistě. Vážně chtěl, abych společně s ním obdivoval jeho možná budoucího přítele? Na druhou stranu jsem byl čím dál klidnější. Vážně myslel jen na Wonwooa. 

,,Chtěl bych tam být místo Chana..." povzdechl si.

,,Jak znám Chana, zítra tam půjdeš místo něj." prohodil jsem s úsměvem. Překvapeně se na mě podíval. 

,,I kdybych nakonec šel, Wonwoo by mě k sobě do bytu nikdy nepustil." namítl po chvíli. 

,,Wonwoo nemusí vědět, že přijdeš ty. A až tě uvidí, jen těžko ti bude odporovat v jeho stavu, určitě bude znavený nemocí." snažil jsem se ho přesvědčit. 

,,To všechno by bylo moc hezké, ale přikláním se spíš k tomu, že i v jeho stavu by byl schopný mě vyhodit. Věř mi, nic mu nedělá větší problém, než přiznat se k jeho citům." stále si jel to svoje. 

,,No tak tedy udělej všechno pro to, aby ti dovolil zůstat." poradil jsem mu. Věděl jsem, jak Chan dokázal být přesvědčivý a jelikož tam dnes šel, aby donutil Wonwooa přiznat si city k Mingyuovi, veřil jsem, že by ho Mingyu mohl přesvědčit. 

,,Všechno pro to...je dost široký pojem." hlesl tiše a povzdechl si. Ani trochu si nevěřil. 

,,Stačí zamknout hned poté, co vejdeš. Pokud bude odporovat, oplať mu jeho laskavost a nečekaně ho polib. Bude vyčerpaný už jen tím, že nad tím polibkem bude přemýšlet a nakonec nebude schopný tě poslat pryč." sdělil jsem mu svůj odhad. 

,,Vidím, že jste oba optimisté. No tak uvidíme, jak to nakonec zítra bude." nakonec rezignoval a lehce se usmál. 

,,Z těch všech problémových párů, jste na tom vy dva asi nejlépe. Wonwoo se jen musí přestat bránit svým citům." na chvíli jsem se odmlčel a povzdechl si, když jsem si vybavil včerejší návštěvu Haa a pozdní telefonát Seungcheola, ve kterém div nebrečel.

,,Vážně? Seungcheol to nevyřešil?" zvědavě se optal, což znamenalo, že se mu Chan nezmínil. 

,,Vypadá to, že ne. Včera večer nám volal, že se s Jeonghanem zase pohádali a on s ním odmítá mluvit a nakonec opět skončil u Seokmina s Joshuou, ale ten Joshua šel nakonec za Jeonghanem, z čehož neměl vůbec radost. Sám se v tom ztrácím." řekl jsem a zakroutil nad nimi hlavou. Jejich "rodinné" vztahy byly obzvlášť matoucí. 

,,A to jsem si myslel, že už to bude v pohodě." povzdechl si. 

,,To ještě není všechno. Včera se u nás zastavil Chanovo nejlepší přítel, který si konečně někoho našel. Problém je však v tom, koho si našel. Jeho úžasný přítel je, dalo by se říct, Chanovo bývalý přítel, který se s ním dal dohromady nejspíš jen kvůli tomu, aby se pomstil Chanovi. Takže u vás dvou to vidím nejvíc nadějně." vysvětlil jsem mu. 

,,Občas se nestačím divit, kam až jsou lidi schopní zajít kvůli někomu jinému." hlesl a nevěřícně kroutil hlavou. 

,,To mi povídej." přitakal jsem. 

Na chvíli mezi námi zavládlo ticho. Mingyu však převzal iniciativu a poté ho prolomil a rovnou nadhodil veselejší téma. A jak jsme se bavili, zapomněli jsme na čas a náhle se k nám přidal i Chan, který dorazil od Wonwooa s úsměvem na tváři. Rovnou jsme si dali s Mingyuem večeři a byli spolu až do desíti večer, kdy nás pak opustil a jel domů. 

Pokračování příště...

Můžete se těšit na další Mingyuův pohled :3