Ahoj!!

Po krásném a klidném víkendu s Vernonem přišlo pondělí a spoustu práce, což znamenalo odloučení na skoro půl dne. Nemilá myšlenka ale nedalo se nic dělat. Museli jsme to přežít. Na druhou stranu já aspoň mohl ukončit svůj fiktivní vztah s Mingyuem, nebo aspoň takový byl můj plán, ale nebylo pro koho hrát divadlo...

Když jsem dorazil do naší společné kanceláře, stůl našeho hlavního diváka byl prázdný, což u něj rozhodně nebylo zvykem. Vždy tu byl první a ačkoliv se choval k Mingyuovi chladně, nikdy nezanedbával svojí práci a vždy mu poctivě připravil podklady na schůzky a podobně. U Mingyua byl také jen Mingyu.

Nemusel jsem čekat dlouho na vysvětlení. O několik minut později za mnou přišel Mingyu a sdělil mi, že je Wonwoo nachlazený, takže tu budeme minimálně táden bez něj. Šlo na něm vidět, že z toho nemá ani trochu radost a že se o něj bojí. Na jeho místě bych se bál taky. Tenhle člověk k sobě nechtěl nikoho pustit, takže i nemoci nejspíš přečkával sám.

Aby zahnal myšlenky na Wonwooa, vyzvídal, co všechno jsem dělal s Vernonem o víkendu. Jelikož jsem neměl problém mluvit s kýmkoliv o čemkoliv, nešetřil jsem detaily a všechno mu prozradil. Prý toho tolik vědět nepotřeboval, ale co by to bylo za vyprávění.

Na oplátku mi však sdělil velice zajímavou informaci o Seungcheolovi a jeho situaci s Jeonghanem pod příslibem mlčenlivosti a prosbou o dohlédnutí na ty dva. Nečekal jsem, že by se to takhle mohlo zamotat...

Po dlouhém povídání jsme se nakonec pustili do práce. Musel jsem uznat, že bez Wonwooa to nebylo ono. Sice byl klid, nikdo se s nikým nehádal ani nedělal scény, ale čas takhle plynul pomaleji a bylo to děsně ubíjející.

Když jsme skončili, Mingyu mi oznámil, že mě hodí domů, protože stejně nemá nic lepšího na práci a já tak budu moc být o něco dříve s Vernonem. Jeho štědrost jsem samozřejmě nemohl odmítnout.

Vysadil mě před naším bytovým komplexem a když viděl Vernona, který už čekal venku s ne zrovna milým výrazem, jen mu zamával a jel dál, aniž bych se s ním stačil rozloučit. Zakroutil jsem hlavou a povzdechl si.

Vydal jsem se ke vchodu a svraštil obočí. ,,Neříkali jsme si něco?" nadhodil jsem lhostejně.

,,Nejde to ze dne na den. Musím si na něj nejdřív zvyknout." odpověděl a omluvně se na mě zadíval. ,,Vevnitř čeká Hao." dodal a už chtěl jít zpět. Zastavil jsem ho, než stihl udělat krok. Přitáhl jsem si ho do objetí a vášnivě jej políbil.

,,Promiň, že jsem hned vyjel." šeptl jsem, když jsem rozpojil naše rty a poté s ním šel dovnitř.

,,Co ty tu děláš?" nadhodil jsem, jakmile jsem vešel do bytu. Zul jsem si boty a odložil kabát.

,,Dlouho ses neozýval, tak jsem se zastavil a zjistil jsem, že momentálně bydlíš u Vernona a konečně jste se dali dohromady." zavolal na mě z kuchyně.

Podíval jsem se na Vernona, který se jen nevinně usmál a pokrčil rameny. Zakroutil jsem nad ním hlavou, ale nemohl jsem se ubránit úsměvu. Poté jsme oba zamířili do kuchyně za Haem.

,,No asi chápeš...nebyl zrovna čas, jinak bych ti to samozřejmě řekl." hlesl jsem omluvně. Omotal jsem mu ruce kolem krku a tváří se otřel o tu jeho. Ihned mě od sebe odstrčil a zamračil se na mě.

,,Víš, jak to nesnáším a stejně to pořád děláš!" vyhrkl podrážděně.

,,Vždyt víš, jak rád tě škádlím, antiromantiku!" nevinně jsem se usmál a i když mu vadila tak blízká přítomnost, musel jsem se k němu naklonit znovu, abych mohl opět pocítit jeho vůni. Znal jsem ji a řekl bych že vážně dobře, jen jsem si ji momentálně nedokázal přiřadit k člověku, ale na sto procent jsem věděl, že nepatří Haovi. Přičichl jsem si i k jeho krku, ale na něm byla už obvyklá vůně.

,,Co pořád vyvádíš?" nechápavě se optal.

,,Jen mě rozhodila tvá vůně." odpověděl jsem stále zamyšlený nad tím, komu by mohla patřit ta první, ale nějak se mi nedařilo nalézt odpověď. ,,Proč máš na sobě dva parfémy a komu patří? Znám je oba, ale jeden z nich si nedokážu přiřadit." podělil jsem se o své myšlenky.

,,Už jsem zapomněl, jak moc jsi všímavý. Jedna z nich nepatří mě, ale dost pochybuji o tom, že bys ho znal." pověděl lhostejně.

,,Tak to určitě mluvíš o tom svém tajemném tanečníkovi, že?" vložil se do toho Vernon.

,,Proč musíte být oba tak chytří?" nadhodil se zakroucením hlavy.

,,Proč se nenaučíš to líp skrýt, když víš, jací jsme?" optal jsem se nazpátek a vyplázl na něj jazyk. ,,Jdu se převléknout. Doufám, že až se vrátím, dostanu řádné vysvětlení." dodal jsem a potutelně se usmál.

,,Pomůžu ti!" nabídl se Vernon. Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou, načež mi věnoval ublížený pohled. Jednou mě tou roztomilostí zabije, pomyslel jsem si.

,,Kdybych ti to dovolil, Hao by tu zůstal sám až do večera." zasmál jsem se. Vernon uznale přikývl hlavou a přišel si k Haovi.

Jakmile jsem byl hotový, vrátil jsem se k nim. Sedl jsem Vernonovi na klín, ten mi omotal ruce kolem pasu a vtiskl polibek na tvář. Věnoval jsem mu úsměv. Poté jsem však přesunul svou pozornost k Haovi a pobídl ho, aby začal mluvit.

,,Řekni, proč to chceš, když už ti musí být jasný, jak se na mě dostala cizí voňavka." snažil se vyhnout odpovědi.

,,Samozřejmě, že mi došlo jak. Musel jsi být v těsném kontaktu, což jistě zahrnovalo dlouhé objetí a vášnivé líbání." musel jsem ho trochu poškádlit.

,Ale pořád nevíme, kdo je pan tajemný. Pokud nechceš jmenovat, aspoň nám ukaž fotku." nabídl jsem mu jinou variantu, neboť z něj bylo vážně těžké dostat něco slovy.

Povzdechl si, ale přece jen si vzal do ruky telefon a najel do galerie. Málem mě trefil šlak, když jsem v jeho galerii zahlédl fotky Juna.

Vzal jsem mu telefon z ruky a pořádně se podíval. Vážně to byl Jun a koště fotky byly na mě dost intimní. S otevřenou pusou jsem se koukl na Vernona, ten byl možná překvapený ještě víc než já.

,,Hao, tohle opravdu myslíš vážně?" nadhodil jsem zhrozeně a ukázal na fotku, na níž si dával pusu s Junem, s tím Junem!! Minghao mi věnoval nechápavý pohled a telefon si vzal zpět. Neříkejte mi, že mu nedošlo, kdo to je...

,,Co všechno jsi měl s tím člověkem?" nadhodil jsem. Potřeboval jsem vědět, jak moc špatně to je než mu řeknu, s kým se vlastně zapletl. Hao však mlčel a pořád si mě zkoumavě prohlížel.

,,Fajn, tak jinak...nedošlo ti až k posteli, že ne?" optal jsem se konkrétněji, načež stuhl a nebyl schopný slova. Takže se dostali až tak daleko...zabiju ho!!!

,,Opravdu nevíš, kdo to je?" položil jsem mu další otázku.

,,No je to ten zaskakující tanečník, se kterým jsme se neměli moc v lásce, ale už jsme v pohodě a nějakou dobu spolu chodíme. Jmenuje se Junhui a je to taky Číňan? Znáš ho snad odněkud?" mluvil nejistě a strach v jeho očích se stále zvětšoval.

Je pravda, že jsem před Minghaem nikdy Juna nenazval jeho čínským jménem ani jsem nezmiňoval, že je stejné národnosti. A lhal bych, kdybych s jistotou řekl, že jsem mu Juna ukazoval na fotce. Mám pocit, že ani to jsem neudělal, protože Haa nic krom toho, co mi dělal a čím mě zase naštval nezajímalo...

,,Už mi řekneš, co se děje? Jsem z tebe vážně nervózní!" vyhrkl. Podíval jsem se na Vernona.

,,Měli bychom mu to říct a zjistit, proč to udělal." pověděl, jako by mi četl myšlenky.

,,Děsíte mě." hlesl vystrašeně a zadíval se na svou fotku v telefonu.

,,Víš, tenhle Wen Junhui je můj bývalý Jun." pověděl jsem krapet přiškrceně.

,,Cože!? Jak může být Wen Junhui zároveň Moon Jun Hwi?" nadhodil nechápavě a díval se na mě stylem, že to není ani trochu vtipný.

,,Protože je původem Číňan a Moon Jun Hwi je jeho korejské jméno. Ty máš přeci také korejské jmé-" přerušil mě, neboť pochopil.

,,Chápu. Junhui je opravdu Jun." zopakoval, co už bylo několikrát vyřčeno a v očích se mu zračilo hned několik emocí najednou, ale nejvíce převažoval vztek.

,,I když to říkám nerad, obávám se, že se stal předmětem Junovo pomsty." sdělil mu Vernon a já se neodvážil nesouhlasit. U Juna bylo všechno možné, ale nechtěl jsem věřit, že by zašel tak daleko.

,,Sblížil se se mnou jen kvůli tobě?" znělo to spíš jako oznámení než otázka.

,,Ještě nevíme, proč to udělal. Třeba se do tebe opravdu zamiloval. Jun není vždy jen špatný." prohodil jsem optimisticky, přičemž mě Vernon víc sevřel. Podíval jsem se na něj, zakroutil hlavou a prstem mi naznačil, abych už raději nic neříkal.

,,Ale víme, teď už chápu, proč byl proti schůzce s tebou a nechtěl, abych ti o něm říkal. Mělo mi to dojít hned. Po takové době si jsem si pustil někoho tak blízko a on..." nedokázal dopovědět svou myšlenku. I přes to, v jaké situaci se nacházel, neuronil ani jednu slzu. Já už bych na jeho místě bulel jako dítě. Vždy působil tak vyrovnaně, ale uvnitř musel být jistě zničený. Cítil jsem se vůči němu hrozně provinile.

,,Já se omlouvám, ale musím jít na čerstvý vzduch." oznámil nám a zvedl se ze židle. Ihned jsme ho s Vernonem následovali.

,,Budeš v pohodě?" hloupě jsem se optal, ačkoliv jsem věděl, že rozhodně v pohodě nebude.

,,Budu. Jestli tě můžu poprosit, dělej před Junem, že o ničem nevíš. Chci to s ním vyřídit sám." pověděl a tvářil se u toho tak zlověstně, až mě z toho zamrazilo.

,,Jak si přeješ, ale slib mi, že si kvůli tomu idiotovi neublížíš." musel jsem se ujistit, i když jsem věděl, že Hao není ten typ, co by se kvůli zlomenému srdci uchýlil k sebepoškozování a podobně. Jen se po tomhle uzavře ještě víc do seně a bude trvat hodně dlouho, než k sobě někoho pustí.

,,Za tohle mi vážně nestojí. Bát by ses měl spíš o něj." pověděl lhostejně. Krátce nás objal a nakonec odešel.

Vrátili jsme se do kuchyně. Opět jsem si sedl na Vernonovo klín a přitulil se k němu. Moje drahá polovička se tomu nijak nebránila a pevně mě sevřel v náručí.

,,Proč zacházel tak daleko? Ze všech lidí si vybere zrovna Minghaa." povzdechl si Vernon.

,,Dává to smysl, Haa nikdo moc nemusel, protože na něj žárlili, jelikož jsem ho měl nejradši. Samozřejmě nejvíc žárlil Jun, který si až donedávna myslel, že jsem odešel kvůli Haovi." na chvíli jsem se odmlčel a nasál jeho vůni, abych se trochu uklidnil.

,,Jen se děsím toho, jak dlouho mu byl nablízku. Až doteď jsem nevěděl, že by Jun tančil, ale na druhou stranu od Haa jsem o tom tanečníkovi slýchal už dlouho. Ale vážně byl schopný zajít tak daleko jen kvůli mě?" nadhodil jsem. Chtěl jsem věřit, že v něm zůstala aspoň špetka dobra, protože tohle by udělal jen opravdový hajzl...

,,Jak vidíš, tak ano. Bere to jako zábavu. Mě také říkal, jak ho baví sledovat můj naštvaný výraz a podobné kraviny i přes to, že tě nemiloval. Jen prostě nechtěl, abys byl se mnou. No ale teď aspoň chápu, proč už na nás neměl tolik času, když se zabýval Haem. Je mi ho tak líto, tohle si opravdu nezasloužil." pověděl Vernon a špičkou nosu se mi hrabal ve vlasech. 

,,Přál bych si, aby si s ním začal, protože se mu vážně zalíbil a ne kvůli mě..." hlesl jsem. I když to bylo jen mé sobecké přání, abych se necítil tak provinile. 

,,I kdyby to neudělal kvůli tobě, opravdu bys chtěl, aby Hao chodil s takovým člověkem?" nadhodil a i když jsem ho neviděl, jistě nade mnou kroutil hlavou. 

,,Kdyby to myslel vážně, možná bych nebyl proti..." pověděl jsem nejistě. 

,,Někdy máš až příliš zastrčenou hlavu v oblacích." odvětil a poté mě od sebe odtáhl, aby mi viděl do očí. Jeho zamračený obličej vypovídal o tom, že přijde kázání. 

,,Vím, že se snažíš v lidech vidět vždy to nejlepší, ale bohužel lidé dávají dost často přednost svým špatným vlastnostem. Jun moc dobře věděl, o koho se jedná, což znamená, že mu to mohl kdykoliv říct a ne se kolem něj takhle záludně motat. Jestli se během toho do něj opravdu zamiloval, tím spíš mu to měl říct, než se spolu dali dohromady. Proto se bojím, že jeho úmysly s Haem nejsou dobré." podělil se o své myšlenky a začal kroutit hlavou. Chtěl jsem něco říct, ale opět promluvil. 

,,On si snad vůbec neuvědomuje, co tím vším mohl způsobit a nejspíš způsobil, když už Hao zná pravdu. Vždyť mu i odkýval, že s ním bude tančit na té soutěži. Hao si s tím dal tolik práce a tak moc mu na tom záleželo, ale teď zase bude muset začít od začátku. Věřím, že tohle ho bude štvát víc než zlomené srdce." dopověděl a povzdechl si. 

,,A co když mu to chtěl říct, ale příliš se bál, že ho zavrhne?" nadhodil jsem bez rozmyslu a akorát si vysloužil další zamračený pohled. Proč jsem se ho snažil bránit? 

,,Zlatíčko, sám moc dobře víš, že je lepší říkat pravdu obzvlášť v tomto případě. Pokud to s ním myslel vážně, měl risknout několik dnů odloučení a ne celkovou ztrátu. Věřím, že kdyby mu to řekl, byl by na něj nesmírně naštvaný, ale pořád by to věděl od něj a třeba by mu dal i šanci to napravit...jenže po tomhle mu těžko nějakou dá." sdělil mi svůj názor.

,,Myslím, že nedá. Tak hrozně mě to štve!" řekl jsem rozmrzele. 

,,Nejsi sám. No uvidíme, jak to vyřeší, ale pro teď to dál neřešme. Spíš mi řekni, jak probíhal rozchod s Mingyuem." pobídl mě a polštářky prstů mi jemně přejížděl po zádech. 

,,Zatím žádný nebyl. Wonwoo nedorazil do práce, protože je nemocný, tak se za ním chci zastavit zítra, až skončím." pověděl jsem, přičemž jemně přikývl a sklonil se k mým rtům, aby si ukradl polibek. Pousmál jsem se a oplatil mu to. 

,,Myslím, že by nám oběma prospělo přijít na jiné myšlenky." šeptl a začal můj krk sázet polibky. 

,,Jako vždy máš pravdu." odvětil jsem a zaklonil hlavu, aby měl lepší přístup...

Pokračování příště...

Kdo čekal, že se Jun zaplete s Haem? 

K jakému názoru se víc přikláníte?
Udělal to kvůli Chanovi, nebo se do něj opravdu zamiloval?