Ahojky!! Tak dnes tu zase máme pohled jiné osoby. 

Zrovna jsme s Chanem probírali náš rozchod a to, co bude dělat dělat po něm, když v tom se ozval zvonek, a tak jsme naši debatu museli prerušit. Vstal jsem a šel ke dveřím.

Tak nějak jsem tušil, že to bude někdo, kdo věděl o Chanově situaci stejně jako já, ale nečekal jsem, že za dveřmi najdu zrovna Seungcheola. Muselo mu na něm opravdu záležet, když byl schopný přijít ke svému bývalému.

Samozřejmě co u něj bylo očekávané...jeho nepřátelské chování vůči mě. Trochu mě to ranilo, ale i přes to jsem ho pustil dovnitř. Nějak jsem nestál o další výstup jako posledně a třeba aspoň změní svůj postoj.

Jakmile spatřil Chana, přitáhl si ho do pevného objetí. Skoro jsem mu až záviděl, když jsem viděl, jak se o něj bojí. Jaké krásné časy to byly, když takhle míval strach i o mě a teď se ke mně chová jako k nepříteli, pomyslel jsem si.

Ti dva si řekli své, přičemž jsem se dozvěděl, jak ukvapeně jednal. Divil jsem se, jak stihl v tak krátkém čase pohrozit Vernonovi a přijít sem. Netvářil se zrovna nadšeně, když mu Chan řekl, že se zmýlil, takže Vernona huboval zbytečně. V duchu jsem se smál.

Nebavilo mě však stát na chodbě, a tak jsem jim navrhl, abychom šli do kuchyně, jenže než stačili odpovědět, opět se ozval zvonek. Že by už stihl dorazit Vernon, říkal jsem si a šel ke dveřím.

Ukázalo jsem se, že jsem se spletl. Byl to další z rodičů Chana, Jeonghan, pokud si dobře pamatuji. Netvářil se nadšeně, že mě viděl a to jsem mu nic neudělal, ale aspoň nebyl tak nepřátelský. Ovšem přišlo mi, že ještě méně nadšený byl, když spatřil Cheola.

Ihned přiběhl k Chanovi, pevně jej sevřel v objetí a začal se vyptávat, jak na tom je stejně jako předtím Cheol. Ti dva se vážně chovali jako jeho rodiče, jen s tím rozdílem, že on neměl potřebu se tu zdržovat jako Cheol. Dokonce se zmínil o tom, že by se v této společnosti necítil dobře a otočil se na patě s tím, že odejde, ale Cheol ho zachytil.

,,Hannie, prosím!" pověděl zoufale. Jeonghan po něm vyštěkl, že ho má nechat být a v rychlosti odešel, náhle však Cheol padl na kolena a začal kroutit hlavou.

,,Vždycky všechno pokazím." hlesl a v půli se mu zlomil hlas. Schoval si obličej do dlaní. Nechápavě jsem se podíval na Chana, který byl také zaskočený jeho reakcí. Neváhali jsme dlouho a oba jsme si k němu dřepli a začali ho hladit po zádech.

I když mi udělal, co udělal, a viděl mě v tom nejhorším světle, stále jsem ho měl rád, a tak jsem měl nutkání mu pomoci. A byl jsem rád, že Cheol nijak nenamítal a to ani potom, co jsme se přesunuli do obývacího pokoje.

Chan se ho několikrát ptal na to, co se stalo, že mu to ani posledně nevysvětlil, ale Cheol mu odmítal cokoliv říct. Nabídl jsem se, že půjdu pryč, ale zarazil mě s tím, že je to zbytečné, protože o tom prostě jen nechce mluvit.

A tak jsme tam tiše seděli vedle sebe a soucitně se na něj dívali. Poprvé v životě jsem viděl Cheola takhle zničeného. Ten sebevědomý a vytrvalý Cheol, který dokázal vše, co si umanul tu právě seděl a držel se, aby se znovu nerozbrečel.

--

Naštěstí se celá situace zlepšila, když se tu objevil Vernon. Bohužel i on byl vůči mě nepřátelský, ale tomu jedinému jsem se nedivil. Obeznámil jsem ho s naším rozchodem, abych mu dal najevo, že mu nebudu nadále stát v cestě.

Dovedl jsem ho za Chanem, který se nevinně usmál a donutil Cheola se omluvit i přes to, v jakém byl stavu. 

Vernon si chtěl s Chanem promluvit, a tak jsem si neodpustil vtipnou poznámku, načež se mě snažil zabít pohledem. Schoval jsem se za Cheola a počkal, až odejdou.

Narovnal jsem se a omluvně se podíval na Cheola, neboť jsem se ho až doteď držel. Nic neřekl jen se lehce pousmál, poprvé za dnešek. Poté mi omotal ruce kolem pasu a přitulil se k mé hrudi. Překvapeně jsem zamrkal.

,,Nech mě takhle chvíli, prosím!" hlesl tiše a moje měkké srdíčko mu nemohlo nevyhovět. Schoval jsem ho ve své náruči a lehce se s ním kolébal ze strany na stranu. Najednou mi připadal tak křehký a zranitelný, že jsem měl tendenci ho ochránit, ať už mě štval sebevíc.

,,Cheolie." oslovil jsem ho jemně a doufal jsem, že mě za tuhle přezdívku nezabije, neboť tak jsem mu říkal, když jsem spolu chodili. Zvedl ke mně pohled, oči měl skleněné a zarudlé od pláče. 

,,Pokud nechceš, aby se o tebe Chan bál a užil si dnešní den naplno, měl by ses dát trochu do kupy." pověděl jsem a setřel mu neposedné slzy z tváře.

,,Máš pravdu a děkuji." šeptl a odtáhl se ode mě. ,,Mohli bychom si pak promluvit, až odejdou?" optal se tiše, přičemž jsem jen souhlasně pokýval hlavou. Upřímně? Neměl jsem ponětí, o čem by se mnou chtěl mluvit.

Kluci se k nám po chvíli připojili, ale dlouho se nezdrželi. Cheol jim dal své oficiální požehnání, což Chan musel ihned znevážit kousavou poznámkou. Já jako věrný fanda Chana jsem si od Vernona opět vysloužil vražedný pohled, přičemž ho raději odtáhl s tím, že se vyprovodí sami a v bytě jsme opět zbyli jen my dva.

,,O čem si chceš promluvit?" nadhodil jsem a abych se přiznal, byl jsem celkem nervózní. Tohle byl člověk, který mě nikdy nenechal v klidu.

,,Takže zprvu se omlouvám za svoje příšerné chování. Za ten email, za tu večeři, za scénu v kanceláři a prostě za všechno. Choval jsem se jako idiot a posuzoval tě podle sebe, proto jsem se tak bál. Ale nakonec ty jsi přesně takový, jakého si tě pamatuji. Usměvavé, přerostlé a velice hodné štěně, které nabídne svou náruč i hajzlovi, jako jsem já." přerušil jsem ho.

,,Nemluv o sobě takhle! Nikdy jsem tě za něj nepovažoval." pověděl jsem, přičemž se trochu zamračil, jako to dělal při doučování, kdykoliv jsem nechtěl uznat, že má pravdu.

,,Prosím nemluv a poslouchej! Jen hajzl by tě nechal čekat na rozchod rok a ani si nevyslechl tvůj názor. Tehdy jsem to totálně zpackal. A ty mě prostě i po tomhle utěšuješ, když bys mě měl spíš nenávidět." posumál se a zakroutil nade mnou hlavou a stále mi hleděl do očí. Párkrát otevřel pusu, ale hned na to ji zase zavřel. Jistě hledal ty správné slova, a tak jsem znovu promluvil, i když chtěl, abych mlčel. 

,,Nikdy jsem tě nenáviděl. Říkal jsem to i Chanovi, který byl mimochodem toho samého názoru jako ty. Kromě toho dne, kdy jsi mě poslal k vodě, na tebe nemám jedinou špatnou vzpomínku. Kdo mi říkal, že když padnu na kolena, měl bych se postavit a jít dál? TY! Tak jsem to udělal. Prostě jsem šel dál a snažil se si vzít z toho vztahu to nejlepší. Hodně jsi mě toho naučil a to ve všech ohledech, co si budeme povídat. Za to jsem ti vděčný a už jen kvůli tomu k tobě nedokážu cítit nenávist. Také jsem si říkal, žes k tomu musel mít nějaký pádný důvod a snažil se neobviňovat sám sebe." sdělil jsem mu svůj pohled na věc a zeširoka se usmál. Po našem rozchodu to bylo obtížné, ale opravdu díky tomuto uvažování jsem se z toho dostal celkem rychle.

,,Vážně se nedivím, že jsem se do tebe tehdy zamiloval. Kdybych tehdy nebyl tak zbabělý, mohlo by to být všechno jinak." povzdechl si a sklopil pohled.

,,Víš, opravdu jsem tě miloval, jenže tehdy jsem byl malý ufňukaný kluk, co si jen hrál na toho drsného. Pravdou však bylo, že jsem se nedokázal vzepřít ani svým rodičům. Dozvěděli se o nás, vyhrožovali mi, že to všem vyzradí, že nás zničí a že mě nakonec budeš nenávidět a opustíš mě. Nakonec jsem se rozhodl být nenáviděn s tím, že ty budeš moc dál pokračovat ve své cestě a otci jsem slíbil, že to s tebou skončím. Bohužel ani to jsem nedokázal. Chtěl jsem...několikrát jsem stál před intrem a přemýšlel, jestli za tebou jít nebo ne, ale nedokázal jsem to, protože bych neměl sílu na to to ukončit. Nesnášel jsem se za to." přiznal a těžce vydechl.

,,O čtvrt roku později od našeho rozchodu, nebo jak to mám nazvat, jsem potkal Jeonghana a o tři měsíce později mě přemluvil, ať to s ním zkusím. Věděl o mé situaci s rodiči, ale nevěděl o tobě, nebo spíš jsem nejmenoval." na chvíli se odmlčel. Zhluboka se nadechl a poté vydechl. Šlo vidět, že se mu o minulosti nemluví dobře.

,,První tři měsíce se zdálo být všechno v pohodě, ale ten další už ne. Jako v každém vztahu nastane okamžik, kdy ten druhý touží po víc než držení se za ručičku a sem tam se políbit a jakmile mělo dojít na víc, viděl jsem jen tebe a prostě s ním nedokázal mít nic víc. Jeonghan mě začal podezírat a jednou mě přistihl, jak tě sleduju z dáli. Potom jsem mu samozřejmě musel říct, kdo jsi. Hrozně ho to naštvalo. Odešel ode mě a já měl tak čas přemýšlet a srovnat si to." opět se odmlčel, zakroutil hlavou a lehce se pousmál.

,,Bude to znít divně...miloval jsem vás oba. No ale nakonec jsem se rozhodl pro Jeonghana, protože tebe jsem nechal čekat tak dlouho, že bych tě nemohl žádat o druhou šanci. Řekl jsem mu o svém rozhodnutí a vzal ho k nám domů, kde jsem ho představil jako svého přítele, což jsem považoval jako dostatečné vyznání lásky, ale on však měl podmínky a ty zněly, ukončit to s tebou jednou pro vždy a už se s tebou nikdy nevidět." dovyprávěl a já nestačil zírat.

,,Vážně mě hrozně mrzí, že jsem ti ublížil a ještě se pak k tobě choval jako naprostý idiot. Nečekám, že mi to někdy promineš a vlastně ani nechci. Nezasloužím si to stejně jako jsem si tenkrát nezasloužil tebe a jako si nezasloužím ani Jeong-" hlas se mu zlomil a opět začal naříkat. Stáhl jsem si ho do objetí a konejšivě jej hladil po zádech.

,,Jsem rád, žes mi to vysvětlil a už dávno jsem  ti prominul, tak nechme minulost minulostí a zaměřme se na budoucnost. Nepamatuji se, že bys byl takhle slabý. Musíš se vzchopit a udobřit s Jeonghanem." pověděl jsem odhodlaně, přičemž se na mě podíval a začal natahovat.

,,Ale on mě nebude chtít vidět." řekl mezi vzlyky a opět zabořil hlavu do mé hrudi.

,,Jsi větší dítě než Chan a stejně máš potřebu ho pořád poučovat a kontrolovat, když bys přitom sám potřeboval opatrovníka." povzdechl jsem si a dál jej utěšoval.

--

,,Nedáme si sklenku?" optal jsem se jej, když se konečně uklidnil.

,,No proč ne." odvětil stroze a pokrčil rameny. Rukou jsem ukázal na bar a pobídl ho, ať si vybere.

,,Vem třeba Whiskey." pověděl a přisedl si k baru.

Dal jsem led do sklenek a nalil Whiskey. Jednu sklenu jsem dal před něj a druhou jsem si vzal do ruky. Ťukli jsme si a napili se. Oba jsme se zakřenili nad tou chutí, ale pak jsme se spkojeně usmáli.

,,Ještě jednou díky, ale Chanovi o tom neříkej, prosím." hlesl a pozoroval zlatavou tekutinu.

,,Měl bys přestat dělat tajnosti před ostatními, jak vidíš, akorát ti to uškodilo. Zrovna Chan je člověk, který by ti dokázal pomoci." řekl jsem a nechápavě nad ním zakroutil hlavou.

,,Prosím!" zdůraznil a upil ze sklenky.

,,Fajn, budu respektovat tvé přání. Ale schválně, co chceš tedy dělat, když s tebou nemluví a zkoušel jsi s ním vůbec promluvit? Oba moc dobře víme, jaká jsi horká hlava." podotkl jsem a zašklebil se.

,,Nevím a zkoušel jsem s ním mluvit, jenže on je tak stejně horká hlava jako já. Navíc mě dnes viděl u tebe, díky čemuž bude ještě naštvanější. Myslí si, že ten email, večeře a naše hádka byla z toho důvodu, že tě pořád miluju a ne kvůli tomu, abych chránil Chana. Už jednou ve mně ztratil důvěru a vážně bylo hrozně těžké ji získat zpátky, takže bych se nedivil, kdybych tentokrát neuspěl." povzdechl a dopil obsah sklenky.

,,Kroť se trochu s tím pitím a neber to hned tak negativně! Byli jste spolu tak dlouho, určitě to ani on nedokáže hodit jen tak za hlavu a když ho přiměješ, aby si s tebnou promluvil a pořádně mu vysvětlíš situaci, jistě tě vezme zpátky." sdělil jsem mu svůj názor.

,,Kéž by to bylo tak jednoduché, jako se to řekne." hlesl tiše.

,,Nemám s ním promluvit já? Milerád mu vysvětlím, že o tebe nemám sebemenší zájem, protože se bezhlavě honím už přes čtyři roky za mým chladným asistentem." navrhl jsem mu a trpce se usmál při myšlence na Wonwooa.

,,Možná by to zabralo, ale to už bych tě žádal o moc. Spíš mi řekni, co budeš dělat ty, když tvůj fiktivní vztah skončil." snažil se odvést téma jinam, ale to mi vůbec nevadilo, už jsem stihl vymyslet plán, jak sem Jeonghana dostat.

,,Co by? Budu se snažit dál, buď nechám Chana, aby to nějak dramaticky zakončil, jak chtěl. Nebo prostě půjdu s pravdou ven. Nejspíš mě bude považovat za ještě většího stalkera a co já vím, ale dřív nebo později bych se stejně prokecl. Lhaní a klamání lidí nepatří mezi mé silné stránky." řekl jsem a upil ze sklenky. Nějak se s tím vypořádám, pomyslel jsem si.

,,Takže ani v tomhle ses nezměnil? Vzpomínám si, jak si pořád tvrdil, že nejsem tvůj typ a přitom jsi mě svlékal očima, kdykoliv jsem ti byl na blízku, dokud jsi to nakonec neudělal." posumál se.

,,Na mou obranu, vyprovokoval jsi mě a ne že by sis zrovna stěžoval."odfrkl jsem si.

,,Nikdy nezapomenu, jak nervózní jsi byl poté, co jsi konečně upokojil svou touhu. I když jsi byl tvrdý, bylo to něco naprosto krásného a pro mě zdaleka nového. Byl jsi jediný, komu jsem dovolil být nahoře." přiznal a roztomile se u toho usmíval. Hodil jsem do sebe zbytek sklenky, abych aspoň trochu skryl rozpaky.

,,Dobře. O tomhle se raději bavit nebudeme.Podej mi tvůj telefon." řekl jsem a nastavil ruku, ale bylo fajn, že měl o trochu lepší náladu.

,,Promiň, nechtěl jsem tě přivést do rozpaků." ušklíbl se a telefon mi dal bez sebemenšího zaváhání, aniž by se optal, na co ho chci.

,,Ten Wonwoo bude nakonec litovat, že tě tak dlouho odmítal." pověděl a poplácal mě po zádech.

,,Možná, teď záleží, zda mé city vůbec někdy přijme. A teď mlč!" přikázal jsem mu a vytočil číslo, které bylo uložené pod přezdívkou Hannie.

,,Co chceš dělat?" vyhrkl a snažil se mi mobil vzít. Nenechal jsem ho a jen ho znovu upozornil, aby byl zticha.

,,Co zase chceš?!" prskl do telefonu Jeonghan.

,,Promiňte, ale já nejsem Seungcheol." řekl jsem.

,,Mingyu? Proč mi voláš z jeho telefonu?" optal se nemile.

,,Protože je opilý. Chan si chtěl dát skleničku, ale jeho tolerance není zrovna dobrá, tak ho Vernon vzal domů. Když jsem se vrátil za Cheolem s tím, že ho vyprovodím také, protože si nemáme co říct, zjistil jsem, že do sebe mezitím hodil zbytek flašky. Začal mě obviňovat, že za všechno můžu já, dokonce se mě snažil napadnout, o což vážně nestojím. Pak vyhrožoval, že si něco udělá, že Vás nechce ztratit, že bez Vás nemůže žít. A teď tu sedí jako hromádka neštěstí a utápí se v slzách. Můžete si ho vyzvednout?" zakončil jsem své vysvětlování otázkou a doufal jsem, že bude souhlasit.

,,Vážně? Myslel jsem, že bude mít radost, když je s Vámi. By jste přeci jeho skvělý bývalý. Divím se, že Vás nenapadl jinak. Ani nevíte, jak dlouho se z toho dostával. Dal jsem mu všechno, abych později zjistil, že Vás nikdy nepřestal milovat. Klidně si ho tam nechte, jistě se brzy uklidní." řekl naštvaně.

,,Tak poslouchej, Jeonghane! Nebude mi dělat problém ho vyhodit na ulici, kde si ho může kdokoliv vyfotit a vymyslet si různé historky, jak Choi Seungcheol chodil opilý po městě a vyřvával jméno svého společníka. Co by na to asi řekli lidé? Jsem zdrženlivý jen kvůli Chanovi a také kvůli tomu, že vím, jak se tyhle pomluvy šíří. A kdyby mě měl rád, nekňučí tu tvoje jméno dokola. Navíc jen blázen by do něj byl stále zamilovaný i po tom, co mi udělal. A já vážně blázen nejsem. Dávám ti půl hodiny, pak ho prostě pošlu pryč, tak se rozmysli, zda chceš ohrozit pověst firmy jen proto, že si spolu nedokážete v klidu promluvit!" křikl jsem na něj a telefon zavěsil.

,,Ty by ses nemel bavit s Chanem, má na tebe špatný vliv." zakroutil nade mnou hlavou a vzal si telefon zpět. ,,Vážně mě vyhodíš, když nepřijde?" optal se a vyšpulil na mě rty.

,,Samozřejmě, že ne. Jen jsem ho potřeboval trochu postrašit, když na mě hned vyjel. Brzy určitě dorazí, tak předstírej, jak moc si opilý a nezapomeň opakovat, jak moc ho miluješ, ano?" připomněl jsem mu. Z kapsy jsem vytáhl balzám na rty a postavil ho před Cheola. Ihned se usmál a vzal si jej do ruky. 

,,Neveřil bys, jak je Chan všímavý. Stačil jeden polibek a on věděl, že je to ten samý balzám, co používáte vy. Měli byste ho přestat líbatz, jaké rodiče líbají své dítě na rty v takovém věku? Skoro to až zavání zneužíváním." škádlil jsem ho, ale vážně tenhle jejich rodinný vztah byl trochu zvláštní. 

,,Kolikrát jsme si prostě jen nemohli pomoct a jemu to do jisté doby taky nevadilo, ale teď už to neděláme. A jaký zneužívání? Zase nepřeháněj! Znám ho už jako batole, a proto ho beru jako své dítě, tak jak bych ho asi mohl zneužívat. Myslím, že i tobě jsem vyprávěl a svém úžasném malém bráškovi." bránil se. 

,,Jo tak v tu dobu byl on ten malý bráška a pk si z něj udělal své dítě neboli mazlícího plyšáčka. Chan se několikrát zmínil, jak probíhaly dny, kdy byl s vámi dvěma. Byl z vaší lásky doslova traumatizován." zašklebil jsem se. 

,,Tak tohle zabolelo, asi si s ním budu muset promluvit." povzdechl si a stále si hrál s balzámem na rty. 

,,Můžeš si ho nechat. Říkal jsem si, že když to tím začalo, mohlo by to také nadobro skončit. Doufám, že Jeonghana přesvědčíš a pak až se vše uklidní, mohli bychom zajít na sklenku všichni společně." navrhl jsem mu, přičemž se zeširoka usmál objal mě. Jeho milé gesto jsem mu oplatil.

Když jsme se od sebe odtáhli, nalil jsem nám další rundu. Kterou jsme pili dosti pomalejším tempem a vzpomínali na staré dobré časy, než nás perušil zvonek. 

,,Tak se podíváme, jak ti jde herectví." pověděl jsem a mrkl na něj. 

Zvedl jsem se a šel ke dveřím. Otevřel jsem je a ulevilo se mi, když jsem z nimi opravdu zahlédl Jeonghana. Tmavovlásek se na mě zamračil, ale než stačil cokoliv říct, přiřítil se za námi opilý Cheol. Chytil mě za ruku a přetočil k sobě. 

,,Všechno si zničil a ještě utíkáš?" odmlčel se a začal mě volnou rukou bouchat do hrudi, samozřejmě jemně. Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. 

,,Zničím tě, jen tak mi odpustí!" křikl a pokračoval ve svém mlácení. 

,,Nemůžu bez něj žít!" hlas se mu zlomil v půli a začal naříkat a teď mi to ani nepřišlo hraný. Otočil jsem se i s ním k Jeonghanovi a ukázal na něj. 

,,Vidíš! Za prvé dost pochybuji, že by mě stále miloval. Za druhé i kdyby ano, miluju někoho jiného a za třětí ať už jste si vy dva udělali cokoliv, příště mě do toho netahejte, mám svých starostí dost. Tak buď tak laskav a vem si ho zpátky." pověděl jsem hraně naštvaně. Jeonghan si povzdechl a převzal si ode mě Seungcheola. 

,,Hannie, miluju jen tebe, tak proč mi nevěříš?" nadhodil a pevně ho k sobě tiskl. ,,Nenechávej mě samotného, nepřežiju bez tebe." dodal a stále naříkal. 

,,O Chana se tedy bát nemusím?" nadhodil a úplně zignoroval Cheola. 

,,Ne, Vernon si ho vzal domů. Ukázalo se, že to byla jeho sestra a ti dva se konečně dali dohromady." odpověděl jsem mu, načež jen kývl a i s Cheolem odešel. Zakroutil jsem nad nimi hlavou a zavřel dveře. 

,,Tak tohle byl velice vzrušující den." řekl jsem si pro sebe a neubránil se úsměvu. 

Pokračování příště...

3300 slov (někdy se vážně překonávám), později vyjde oneshot k Mingyuovo minulosti. 

A tenhle týden vyjde ještě díl ke Cursed with love...

S láskou vaše Tsukki <3