Ahoj!! Nová písnička od perfomance teamu :3 focus na Chana (je opravdu dokonalej)

Věnováno VeVe-IsHere <3

Probudil jsem se díky nepříjemným paprskům, které si hrály na mém obličeji. Několikrát jsem zamrkal, abych si zvykl na světlo, zatímco se Vernon stále nechával unášet snovou říší, přičemž byl neuvěřitelně roztomilý.

Posadil jsem se na posteli, čímž jsem ze sebe částěčně stáhl deku a až v tu chvíli mi došlo, že jsem polonahý. Když jsem si prohlédl své různě označkované tělo, uvědomil jsem si, že se nejednalo o krásný sen, což jsem si původně myslel. Ne, my se opravdu oddávali jeden druhému.

Opatrně jsem vylezl z postele tak, abych ho nevzbudil, a odebral se do koupelny, kde jsem vykonal ranní hygienu. Následně jsem si vlezl do sprchy a pustil na sebe vodu. Spokojeně jsem vydechl, jakmile se mě dotkly první kapky. Bylo příjemné, jak teplý proud masíroval mé unavené tělo.

Začal jsem po sobě rozetírat sprchový gel a jak jsem se různě dotýkal těla, akorát jsem si tím připomněl včerejší dění. Vernonovo toužebné doteky, něžné polibky a sladké slůvka, jimž jsem ihned podlehl. Vždyť my se spolu málem vyspali, přistalo mi na mysli. Zavalil mě pocit studu, jak lacině jsem se mu nabízel.

Povzdechl jsem si a se zavřenými oči pozvedl hlavu proti proudu, abych se trochu uklidnil. Najednou jsem si nebyl ničím jistý.

Co když svá slova nemyslel vážně? Napadlo mě, ale vzápětí jsem tuto myšlenku zavrhl. Kdyby si chtěl jen užít, dotáhl by to do konce. A Vernon přeci není tenhle typ, snažil jsem sám sebe uklidnit.

Smyl jsem ze sebe všechnu pěnu a vylezl ze sprchy. Osušil jsem se a jelikož jsem si sebou nevzal věci na převlečení, zabalil jsem se aspoň do županu, který mi sem Vernon ochotně připravil už včera. Ještě že byl tak pozorný...

Vrátil jsem se do pokoje, kde ten sladký andílek stále pospával, takže jsem se mohl v klidu převléct. Otevřel jsem skříň a vzal si to první, co jsem chytil do ruky.

Jelikož bylo teprve kolem osmé, lehl jsem si na chvilku k němu a pozoroval jeho spící tvář. Neodolal jsem a políbil jej na ni, po čemž otevřel oči a nespokojeně zamručel. Bože sladší už být snad nemohl.

,,To už je ráno?" nadhodil rozespale. Poté se otočil na druhý bok a zabalil se do deky tak, že mu sotva šla vidět hlava. Pousmál jsem a musel jsem se držet, abych se neroztekl nad tou roztomilostí.

,,Ještě chvíli spi, já nám zatím připravím snídani." pošeptal jsem mu a políbil jej do vlasů.

--

Zrovna jsem pokládal palačinky na stůl, když v tom mi Vernon omotal ruce kolem pasu a vtiskl mi polibek na tvář. Otočil jsem se čelem k němu a setkal se s jeho zářivým úsměvem. Také jsem se na něj usmál.

Po pár minutách jsem pokynul hlavou k lince, kde stále čekaly dva šálky teplého kakaa, a nechtíc se odtáhl z jeho objetí, abych mohl dát i šálky na stůl.

Než jsem si stihl sednout, opět si mě stáhl do objetí a vášnivě mě políbil. Na malou chvíli mě svým náhlým činem vyvedl z míry, ale rychle jsem se vzpamatoval a zapojil se do polibku.

,,Takhle mě musíš příště budit. Po tomhle vstanu hned." pověděl hravě a sladce se usmál.

,,Beru tě za slovo." odvětil jsem. Už jen to, že zahrnul slovo příště, mě velice těšilo. Sedli jsme si ke stolu a pustili se do snídaně.

,,Proč jen mi přijdou ty palačinky málo sladké?" nadhodil.

Zděsil jsem se nad jeho slovy a pro jistotu si kousnul a snažil se soustředit na chuť. Palačinky mi přišly sladké dostatečně, minimálně aspoň na můj vkus. Náhle se začal smát a já byl jaksi ztracen, neboť mi unikala pointa.

,,Nic s nimi není, to já jen že můžou být sladké sebevíc, ale tvé rty jsou stále sladší." prohodil s úsměvem.

Málem jsem se zadusil po jeho slovech. ,,Chceš mě zabít hned po ránu?" nadhodil jsem a cítil, jak se mi do tváří hrne červeň.

,,Ne, jen jsem se snažil uvést fakta." nevinně se usmál.

,,Řekl bych, že tvé jsou ještě o něco sladší." hlesl jsem a pohladil ho po tváři. Opět jsme se věnovali jídlu. V hlavě mě stále hlodala jedna otázka a já přemýšlel, zda se zeptat nebo ne. Nakonec jsem sebral trochu odvahy a rozhodl se zeptat.

,,Jak to mezi námi bude?" vyslovil jsem svou otázku, ale neodvážil jsem se mu podívat do očí. Té odvahy očividně nebylo dostatek...

,,Jak myslíš, že by to mezi námi mělo být?" optal se nazpátek. Cítil jsem na sobě jeho pohled, ale přes to jsem se stále neměl k tomu se na něj podívat. Nakonec mě chytil za bradu a natočil ji k sobě, takže se naše pohledy přece jen střetnuly. Byl jsem hrozně nervózní.

,,To, co jsem říkal, jsem myslel naprosto vážně. Chci tě už od prvního setkání." 

,,Jsem na tom stejně." odvětil jsem a vzápětí se jeho rty ocitly na mých.

,,Počkej!" vyhrkl jsem. Zmateně se na mě podíval. ,,Já vlastně jsem ti chtěl něco říct!" vyhrkl jsem nervózně. Možná bych to neměl teď zmiňovat, ale nechtěl jsem, abych kvůli tomu měl později problémy. Vernon svraštil obočí a věnoval mi nechápavý pohled.

,,Včera v parku jsi slyšel dobře, byla to druhá nečekaná pusa za ten den. Když jsme s Mingyuem hráli divadlo, nějakým nedopatřením jsem ho omylem políbil." přiznal jsem se a nejistě se na něj díval. Stále se mračil.

,,Myslel jsem si to." řekl suše a zamračil se ještě víc. ,,Doufám, že to vaše divadlo už brzy skončí..." povzdechl si a raději se věnoval jídlu.

Ne. Tak tohle jsem vážně zmiňovat neměl. Nálada se z romantický změnila na pochmurnou. ,,Skončím to co nejdříve." řekl jsem spíš pro sebe a také se opět věnoval jídlu.

Když jsme dojedli, umyli jsme společně nádobí, ale ne že bychom si přitom povídali jako vždy. Celou dobu jsme mlčeli.

Poté jsme si sedli k televizi a také jsme mlčeli, nebo spíš Vernon mlčel. Choval se odtažitě. Dokonce i když jsem se ho ptal, kdo je Sofia, jejíž jméno měl vytetované na ruce, neodpověděl mi.

––

Protože atmosféra byla pořád napjatá, šel jsem se podívat k sobě s tím, že nechám Vernona trochu vychladnout, neboť ho tahle informace naštvala víc než jsem očekával.

Porozhlédl jsem se po bytě. Voda už naštěstí nekapala, ale zdi ještě nebyly kompletně suché a místy se objevovaly fleky, které za sebou zanechala voda.

,,Tak zdi se budou muset předělat a znova vymalovat." řekl jsem si pro sebe a lehce se oklepal. Jak byly ještě vlhké, v bytě byla zima.

Náhle jsem zaslechl z chodby hlasitý ženský smích. Neodolal jsem a šel se podívat. Maličko jsem pootevřel dveře a spatřil Vernona se štíhlou brunetkou, jenž měla ruce omotané kolem krku a sázela ho polibky na tvář. 

A Vernon? Vernon se ani trochu nebránil, držel ji okolo pasu a usmíval se u toho. Jenže se usmíval šťastněji, než když je se mnou. Píchalo mě u srdce.

,,Nepřeháníš to trochu?" optal se jí se svraštělým obočím, ale i tak to říkal stylem, že se vůbec nezlobil.

,,Chyběl jsi mi." pověděla sladce.

,,Ty mě taky, Sofie." hlesl šťastně a pevně ji objal. ,,Musím ti někoho..."

Zavřel jsem dveře a snažil se zapomenout na to, co jsem právě viděl a slyšel, ale nešlo to. Dívali se na sebe tak láskyplně. Dokonce ji patří jméno, které má vytetované na ruce, i když jsem dočasně.

Bolest na hrudi se stupňovala s postupně mě připravovala o dech. Představa, že bych ho ztratil, příšerně bolela. Netušil jsem, jestli je ona důvod, proč se včera držel zpátky, nebo proč byl dneska tak odtažitý či jestli to udělal schválně kvůli Mingyuovi, ale cítil jsem se zrazený.

Nedal mi ani chvilku na to, abych se srovnal. Zaklepal mi na dveře. Rychle jsem zahnal přicházející slzy, nasadil úsměv a otevřel dveře.

,,Mám ti -" přerušil jsem ho.

,,Promiň, dnešní volno padá. Mingyu mě potřebuje, stalo se něco v práci." zalhal jsem, než abych se zeptal, kdo ta Sofie vlastně je. Cítil jsem se příliš ublíženě a potřeboval se od něj na chvíli vzdálit, abych se uklidnil.

,,Chápu, Mingyu. V tom případě dej vědět, kdy dorazíš." pověděl lhostejně. Podivil jsem se nad jeho výrazem, v němž se zračil smutek, zklamání a zloba.

,,Jasně." hlesl jsem stroze a nazul si boty, přičemž Vernon nejspíš usoudil, že bude lepší odejít.

--

Abych se srovnal, potřeboval jsem někoho s pozitivním myšlením, což v tomto případě nejvíc splňoval Seokmin, a tak jsem vytočil jeho číslo. Hovor ihned zvedl azačal se vyptávat na takové ty běžné otázky, než přešel k tomu, proč vlastně volám.

Ve zkratce jsem mu vysvětlil, co se stalo s bytem a poprosil ho o noclech na dnešek. Jenže Seokmin pochopil, že se nejedná jen o byt a pro případ, že bych tam chtěl opravdu přespat mi sdělil, že u nich už jeden potížista je.

Jelikož by nebylo dobré být u nich i se Seungcheolem, protože by to příliš řešil, rozloučil jsem se s tím, že zkusím Mingyua, a nakonec jsem hovor ukončil.

S Mingyuem jsem měl větší štěstí. Stručně jsem mu řekl, co se stalo a on se sám od sebe nabídl, že můžu být u něj a že si mě hned vyzvedne. A nelhal, zanedlouho už jsem seděl u něj v autě.

,,Nejsem si jistý, zda jsem to pochopil správně, ale vy dva jste se spolu včera málem vyspali, dneska si mu řekl o našem polibku a on se kvůli tomu nechal líbat od holky?" nadhodil nechápavě. Nejspíš tohle mu vrtalo hlavou, když celou cestu nemluvil. Přešel k lince a pustil se do přípravy kávy.

,,Víceméně. Tedy nevím, jestli to bylo kvůli tomu. Nevěděl, že jsem ho viděl. Jen jsem prostě zpanikařil a moje uvažování, když panikařím, stojí za houby." na chvíli jsem se odmlčel a povzdechl si. Stačilo pár minut a mě už začalo docházet, jaký jsem idiot.

,,Než, abych se zeptal, kdo přesně Sofie je a jaký s ní má vazby, utekl jsem, jak malé dítě. V tu chvíli jsem se hrozně zalekl. Celou dobu jsem si byl tak jistý. Ani jednou mě nenapadlo, že bych mohl být v ohrožení, a tak když jsem viděl, jak se na někoho usmívá víc než na mě, zděsil jsem se." vysvětlil jsem mu. Mingyu na mě nevěřícně hleděl a vypadalo to, že hledá ta správná slova, ale nějak k němu nechtěly přijít. Podal mi hrnek s kávou do ruky a přisedl si ke mně.

,,Věřím, že je to nakonec jinak, než jsem si zpočátku vyložil. Vernon není takový typ člověka a stydím se, že jsem zapochyboval, i když jen na chvíli." dodal jsem a lehce se usmál.

,,Já nemám slov, v telefonu jsi zněl, jako by se ti zhroutil svět a absolutně nevíš, co máš dělat a ted se tu usmíváš a dokonce sis to sám objasnil. K čemu, žes mě vlastně potřeboval?" nadhodil a kroutil nade mnou hlavou.

,,K tomu, abych se uklidnil a taky pro případný noclech, ale ten už asi nebude potřeba." poveděl jsem a nevinně se usmál. Upil jsem ze svého šálku a poté ho položil na stůl. 

,,Dobře. Co jsi vlastně řekl Vernonovi?" optal se.

,,Že mě potřebuješ, takže dnešní volno padá." odpověděl jsem.

,,Ty vážně chceš, aby mě tvůj přítel nenáviděl." povzdechl si a rozcuchal mi vlasy.

,,Tak to bych asi neměl zmiňovat, že nevypadal vůbec nadšeně, co?" prohodil jsem s úsměvem, kdežto Mingyu se na mě díval stejně jako má matka, když mi chtěla dát pohlavek. Ovšem on mi ho na rozdíl od ní nedal.

,,Nerad to říkám, ale měli bychom se rozejít." oznámil mi Mingyu a já nestačil zírat.

,,Ale proč? Vždyť jsme tak blízko!" vyhrkl jsem.

,,Vážně se ještě ptáš? Za prvý nechci, aby mě Vernon zabil a za druhé neměl bys pokoušet jeho trpělivost moc dlouho, nebo se vážně může stát, že si začne hledat někoho jiného. Já sám bych nemohl nechat kluka, kterého miluju ve fiktivním vztahu s někým jiným. Takže promiň, broučku, ale je konec!" řekl stylem, že přes to nejede vlak.

,,Ale co ty? Ještě tak týden..." přerušil mě prstem na ústech.

,,Ne, Channie! Mé rozhodnutí je definitivní. Díky tobě jsem si uvědomil, co ke mně Wonwoo cítí, i když to neustále zapírá, a proto jsem rozhodnutý to nevzdat, dokud mé city nepřijme." pověděl odhodlaně. 

,,Můžu aspoň zahrát dramatický rozchod?" optal jsem se jej a zakmital obočím. 

,,Bojím se, jak budu v jeho očích vypadat po tvém hereckém výkonu, ale nechám to tedy na tobě." rezignoval a jemně se usmál. 

,,Jako někdo, kdo se nedokáže odmilovat." odpověděl jsem jednoduše. 

,,To nezní tak hrozně. Každopádně ti děkuji, žes kvůli mě zašel tak daleko." hlesl s širokým úsměvem. Náhle si sundal svetr a přetáhl mi ho přes hlavu. 

,,Příště si aspoň obleč něco teplejšího." dodal a přísně se na mě podíval. 

,,Už jsem říkal, že mi to moc nemyslelo." bránil jsem se a svetr si oblékl pořádně. Než však stačil něco říct, ozval se zvonek.

,,Čekáš snad někoho?" nadhodil jsem připraven kdykoliv odejít, abych mu nekazil plány. 

,,Ne, počkej tu. Jdu se podívat." řekl a se zamračeným výrazem se vydal ke dveřím. 

,,Co ty tu děláš?" zaslechl jsem Mingyua z chodby. Zněl velice překvapeně, ale ne příliš nadšeně.

,,Jdu za Chanem, pustíš mě dovnitř, nebo ho budu muset odtáhnout, abych s ním mohl mluvit?" zaslechl jsem Seungcheola a raději se vydal za nimi. Nechtěl jsem riskovat, že se kvůli mě pohádají. 

 ,,Proč jsi hned tak nepřátelský? Pojď dál!" pobídl ho Mingyu. 

,,Co tu děláš?" nadhodil jsem, když jsem přišel k nim na chodbu. 

,,Bál jsem se o tebe. Slyšel jsem, co se stalo. Tohle neměl dělat. Jak tě mohl takhle vodit za nos?" nadhodil ustaraně a sevřel mě v pevném objetí. 

,,Obávám se, že mi uniká, o co jde." řekl jsem a odtáhl se od něj. 

,,Tak znovu, slyšel jsem tvůj hovor se Seokminem. Takže vím, co se stalo mezi tebou a Vernonem a také tady Mingyuem." při vyslovení Mingyuovo jména se ušklíbl. 

,,No víš, ono se asi nic nestalo." hlesl jsem s nevinným úsměvem. 

,,Ale co ta žena u Vernona doma?" nadhodil a povytáhl jedno obočí. 

,,Tys byl u Vernona doma? Neříkej mi, žes mu přišel udělat scénu?" vykulil jsem oči a doufal jsem, že jsem špatně slyšel. 

,,No možná jsem mu řekl, co si o tom myslím..." 

,,Seungcheole!! Za prvé neposlouchej cizí rozhovory a za druhé nejednej tak impulzivně!" napomenul jsem ho.

,,Vidím, že tohle máš po tatínkovi." zašklebil se Mingyu.

,,Moc vtipné. Chudák Vernon, musel být hrozně zmatený." povzdechl jsem si a vyčítavě se podíval na Seungcheola, který raději mlčel. 

,,Nepřesuneme se do kuchyně?" navrhl nám Mingyu, ale už po druhé za ndešek nás přerušil zvonek. 

Mingyu mi věnoval nejistý pohled a přešel ke dveřím. Otevřel je dokořán, abychom viděli, kdo nás poctil návštěvou. Ve dveřích stál Jeonghan se zářivým úsměvem. Ten však pominul, když zahlédl Cheola. 

Mingyu ho rukou pobídl, aby šel dál. Vdečně přikývl a ihned si mě přitáhl do objetí. Ti dva opravdu připomínali starostlivé rodiče. Objetí jsem mu opětoval a když jsem se odtáhl, věnoval jsem mu úsměv. 

,,Channie, jsi v pořádku?" optal se mě. 

,,Ano, jedná se o nedorozumění. Víš, jaký jsem, když panikařím. Nemusel jsi jezdit až sem." pověděl jsem a jen jsem doufal, že aspoň Jeonghan měl rozum a návštěvu Vernona vynechal. 

,,Tak to jsem rád. Jel jsem hned sem, když jsem to slyšel od Shuy." úlevně si oddechl a pohladil mě po tváři. 

,,Aspoň někdo je trochu rozumný." ušklíbl jsem se a pohlédl na Cheola, který mou narážku zcela zignoroval, protože měl pohled upřený na Jeonghanovi. 

,,Jestli jsi opravdu v pořádku, nebudu zdržovat. Necítil bych se v této společnosti dobře." pověděl smutně a krátce mě objal. Následně se otočil na patě a chtěl odejít. Cheol však zachytil jeho drobnou ruku a donutil ho se zastavit. 

,,Hannie, prosím!" pověděl žalostně, aniž by ho zajímalo, že jsem tu i já s Mingyuem. 

,,O co zase prosíš? Nech mě být!" křikl na něj a vytrhl se mu z ruky. Následně svižným krokem odešel. Cheol padl na kolena a začal kroutit hlavou. Nechápavě jsme se na sebe s Mingyuem podívali. 

,,Vždycky všechno pokazím." hlesl a schoval si obličej do dlaní. Oba jsme se k němu ihned sklonili a začali jej konejšivě hladit po zádech, aniž bychom tušili, o co jde. Jen jsme ani jeden nechtěli, aby byl nešťastný. 

Pokračování příště...