Ahoj!! Tak jsem tu, sice pozdě, ale nakonec se mi podařilo dopsat díl aspoň k tomuhle příběhu. Při cestování se sice tak nějak psát dalo, ale jelikož jsem nebyla ve svém prostředí, několikrát jsem to předělávala, protože jsem s touhle částí nebyla spokojená (ne že bych s touhle verzí byla, ale je to aspoň trochu přijatelné...doufám)

Věnováno Anikk23 <3

,,Ohledně toho značkování si nedělej starosti. Nechci, aby to dělal někdo jiný." řekl jsem a vrátil se do kuchyně. Hodnou dobu mu trvalo, než se uráčil přijít za mnou. Nejspíš přemýšlel nad mýámi slovy, tak snad mu to aspoň došlo, pomyslel jsem si s úsměvem a nandal nám jídlo.

,,Voní to úžasně." prohodil s úsměvem a přisedl si ke stolu.

,,Snad to tak bude i chutnat. Jinak v tom svetru jsi opravdu rozkošný. Doufám, že už je ti tepleji." pověděl jsem a sedl si vedle něj.

Nic mi na to neřekl a jen mi s červenými tvářemi popřál dobrou chuť. Pohladil jsem ho po tváři a také mu popřál. Dnes jsem měl v plánu mu projevovat co nejvíce náklonnosti, aby pocjopil, co k němu cítím.

Pustili jsme se do jídla. Podivuhodně jsme u něj sotva prohodili slovo. Zdálo se, že je Chan z nějakého neznámého důvodu nervózní, neboť kdykoliv jsem se na něj podíval, stočil pohled k jídlu a věnoval se jemu. Připadal mi rozkošnější než obvykle.

,,Ukaž, pomůžu ti s tím." nabídl se, když jsem začal sklízet ze stolu.

Nesouhlasně jsem zakroutil hlavou, ale on si nechtěl nechat říct a vzal mi hromadu nádobí z ruky a dal do dřezu. Zarazil jsem ho, než stačil pustit vodu. Chytil jsem jej za boky a odsunul z linky.

,,Nic nedělej a odpočívej." pobídl jsem ho a ukázal na pohovku. On ale místo toho, aby si šel sednout, zůstal stát opodál.

,,Ty vážně chceš, abych ti byl neustále dlužen, že? Nemáš náhodou v plánu si to později vybrat i s úroky?" nadhodil a podezíravě si mě prohlížel.

,,No dovol! Vážně si myslíš, že bych byl tak zákeřný?" vyhrkl jsem dotčeně.

,,Jen jsem vtipkoval." prohodil s úsměvem a vzápětí se objevil za mnou. Omotal mi ruce kolem pasu a bradou se zapřel o mé rameno.

,,Když ti nemůžu pomoci, aspoň ti dodám trochu energie." šeptl a díval se, jak mi jde umývání nádobí. Pousmál jsem se a dál se věnoval práci.

Jakmile jsem měl vše umyté, otřel jsem si ruce do utěrky a otočil se, abych byl čelem k němu. Vtiskl jsem mu polibek do vlasů a víc ho na sebe natiskl.

,,Děkuji, mám pocit, jako bych právě vstal z postele." pověděl jsem

,,Tak to jsem moc rád, ale nechtěl bys mi trochu té energie také dát?" nadhodil a dělal na mě psí očka.

,,Nedávám ti jí takhle náhodou už teď?" optal jsem se nazpátek, zarazil se a stočil pohled do strany. Nevím, jak jsem si měl vyložit jeho chování, ale očividně toužil po něčem jiném, než bylo objímání.

,,Nebo bys raději jiný způsob nabíjení?" pošeptal jsem a rty se přitiskl k jeho krku. Lehce se zachvěl, ale nakonec se na mě natiskl víc, čímž mi dal jasně najevo, že se mu to líbí.

Polibky jsem mu cestoval po krku. Když jsem dorazil ke klíční kosti na moment jsem se tam zdržel a zanechal mu tam značku. Přesunul jsem se na druhou stranu krku a použil stejný postup.

,,Stačilo ti, nebo mám pokračovat dál?" optal jsem se ho, když jsem skončil.

,,Nemyslel jsem to zrovna takhle, jen jsem tě škádlil, ale děkuji. Mám teď najednou energie na rozdávání." prohodil s úsměvem a tváře se mu stále červenaly. Nemyslel, ale neuděla ani nic pro to, aby mě zastavil. 

,,Když máš tolik energie, nechceš se jít projít a cestou domů, pak skočit do obchodu?" navrhl jsem mu. Jen souhlasně přikývl. Vydal jsem se i s ním do ložnice. Zatímco já šel ke skříni, on se posadil na postel a pozoroval mě.

Vytáhl jsem si ze skříně čisté triko a svetr, který jsem dal i s trikem na postel. Sundal jsem si to, co jsem měl na sobě a odložil stranou. Cítil jsem na sobě jeho pohled, ale nedal jsem to nijak znát. Natáhl jsem si na sebe čisté triko a následně i svetr. Poté jsem se obráti k němu. V rychlosti sklopil zrak a dělal jako by nic. Pousmál jsem se.

Vzal jsem špinavé triko a odnesl jej do koupelny, kde jsem ho dal do koše na prádlo. Poté jsem přistoupil k umyvadlu a začal jsem se prohlížet v zrcadle. Mé vlasy si totiž kolikrát dělaly, co se jim zlíbilo. V rámci možností jsem je učesal, jak nejlépe to šlo. Dal jsem na sebe trochu kolínské.

,,Kolik lidí chceš okouzlit?" nadhodil Chan a já leknutím nadskočil. Myslel jsem, že je stále v ložnici.

,,Jen jednoho." odpověděl jsem stroze. Nechápavě se na mě podíval a pak lehce zčervenal v obličeji. V duchu jsem nad jeho roztomilou reakcí zakroutil hlavou. Vydal jsem se k němu a rozcuchal mu vlasy.

,,Hej, tak sebe upravíš a mě rozcucháš?" vyhrkl a ihned si je začal rovnat.

,,To abys nikoho dalšího neokouzlil, už tak se kolem tebe motá spoustu lidí." vysvětlil jsem mu a čekal jsem, že na to něco řekne, ale on mlčel.

Nechal jsem to být a zamířil na chodbu, kde jsem si nazul boty. Chan mě napodobil. Následně jsme společně vyšli z bytu.

Procházeli jsme se parkem. Stejně jako u jídla jsme toho ani teď zrovna moc nenamluvili. Ale mě bohatě stačilo, že jsem s ním a jemu podle zároveň úsměvů nejspíš také.

V odlehlejší části parku jsem si sedl na lavičku a Chana stáhl k sobě do klína, s čímž neměl absolutně žádný problém. Naopak si ihned udělal pohodlí. Sedl si bokem a omotal mi ruce kolem pasu.

Než jsem stačil jakkoliv zareagovat, jeho rty se přisály k mému krku. Nepatrně jsem sebou cukl, jak mě jeho čin překvapil. Netušil jsem, co se mu honilo hlavou, ale řekněme, že mě to zrovna nepomáhalo, abych držel své myšlenky na uzdě.

Po chvíli se však odtáhl a rozkašlal se. Vypadal legračně s jeho výrazem plný nechuti. Došlo mi, že musel ochutnat mou kolínskou. Jemně jsem ho plácal po zádech, abych mu trochu ulevil od kašle.

 Přemýšlel jsem, čím bych mohl zmírnit tu nechuť. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl žvýkačky. Když přestal kašlat, jednu jsem mu opatrně vložil do úst. Vděčně se na mě podíval a lehce se usmál. 

,,Karma za to, žes mě tak nečekaně napadl." nemohl jsem si odpustit uštěpačnou poznámku, přičemž jeho tváře nabraly červenou. 

,,Když tys mi udělal tolik značek a já chtěl vědět, jak asi bude vypadat na tvém krku. Příště si nechám zajít chuť. Kdo by řekl, že i když voní opravdu neodolatelně, bude chutnat tak příšerně." postěžoval si a olízl si rty, načež se znova zamračil. 

,,To se jí nebude líbit, určitě se bude vyptávat." hlesl jsem tiše, když jsem si rukou přejel přes krk, kde se ještě před chvílí zdržovaly jeho rty. 

,,Co jsi říkal?" optal se s povytaženým obočím.

,,Ale nic, jen že ti tohle snad vynahradí tu ošklivou chuť." zalhal jsem a spojil naše rty, abych ho umlčel. Vytřeštil oči, ale neodtáhl se, dokud jsem to neudělal já sám. 

,,Dnes druhá nečekaná pusa." špitl si pro sebe, ale stejně jako slyšel on mě, já slyšel jeho. Jak jako druhá? Mingyu, ty parchante! 

,,Dnes druhá?" nadhodil jsem zvědavě. Jenže ten prevít použil mou taktiku. 

,,Jakýpak dnes, jen že to bylo nečekané..." odpověděl a nasadil nevinný úsměv. 

,,Dělámě spolu tolik věcí, že mi to nepřijde tak nečekané..." hlesl jsem, ale on mlčel. 

Najednou se postavil na nohy a chytil mě za ruku. Následně se se mnou rozeběhl kamsi do neznáma a zasatvil se až u stánku se zmrzlinou a ledovou tříští. 

Šel ke koši a vyhodil žvýkačku. Nebyl ani trochu zadýchaný. Záviděl jsem mu, že měl stále energii. Pokynul hlavou k ledové tříšti a udělal na mě psí očka. 

Jen jsem lehce přikývl a snažil se popadnout dech. Málem mě tím během uhnal. No počkej, až budeme doma, všechnu energii si vezmu zpátky, pomyslel jsem si a v duchu se ušklíbl. 

Nechal jsem Chana, ať mi příchuť vybere podle sebe. A i když jsem namítal a chtěl to za nás zaplatit, Chan se nenechal odbýt a tentokrát vyhrál on. 

S ledovou tříští jsem se pomalou chůzí vydali na cestu zpět, u čehož mi vyprávěl, proč ji vlastně chtěl a jak moc mu připomíná staré dobré časy s jeho úžasnou rodinkou. Já místo poslouchání spíš hleděl na jeho usměvavou tvář a přál si, aby mu ten úsměv už nikdy nezmizel. 

Cestou jsme se zastavili v obchodě. Když jsme se pak vrátili domů, zuli jsme a ihned se vydali do kuchyně, kde jsme společně vyložili nákup a rovnou ho uklidili. 

Chan mě přemluvil, abychom také vzali i pár láhví soju a piva. Neměl jsem z toho radost, ale co bych pro něj neudělal. Dívat se na ty jeho psí očka o něco déle už bych nevydržel.

Nejdříve jsme si udělali jídlo a najedli se spolu. Já si pak dal sprchu a když jsem se vrátil k Chanovi, už měl připravený alkohol na stole a zeširoka se na mě usmíval ze židle. Taktéž jsem se neubránil úsměvu a než jsem si k němu přisedl, krátce jsem ho objal. 

,,Tak konečně se napiju i s tebou." prohodil nadšeně. 

,,Nápodobně, ale nečekej, že tě nechám se opít." zakroutil jsem nad ním hlavou, ale přes to jsem se musel dál usmívat. 

,,Pročpak? Bojíš se, jak by to dopadlo tentokrát?" nadhodil a zakmital obočím. 

,,Ani ne, spíš by mě mrzelo, že by sis pak nepamatoval, jak to vlastně dopadlo." odpověděl jsem mu a pozoroval, jak se jeho tváře opět zabarvují do červena. 

A protože se neměl ke slovům, vzal jsem si plechovku piva a otevřel ji. Následně jsem otevřel jednu Chanovi a podal mu ji. Ťukli jsme plechovkami o sebe a napili se. 

,,Už předtím jsem se chtěl zeptat, proč sis omotal fólii kolen ruky. Nechal sis snad udělat tetování?" optal se zvědavě. 

,,Ano, ale jen hennou a potřebuju, aby to vydrželo do zítra, nepoškozené. Budu mít návštěvu." vysvětlil jsem polovičatě. Nechtěl jsem mu prozradit všechno, ale už jsem se nemohl dočkat, až pozná mojí bláznivou sestru. 

,,Ukážeš mi ho?" prosebně se na mě zadíval. 

,,Až zítra." pověděl jsem s úsměvem a znovu upil z plechovky. Přikývl a napodobil mě. 

Vypili jsme dvě plechovky piva a pár panáků soju, což už bylo na Chanovi znát, když se neustále culil a začal být víc přítulnější. A i když stále věděl, která bije, pro jistotu jsem popíjení ukončil. 

,,Myslím, že bychom si měli jít lehnout." pověděl jsem a zvedl se od stolu. 

,,Nechce se mi. Ještě jsme toho tolik nevypili." povzdechl si smutně. 

Zakroutil jsem nad ním hlavou a sklonil se k jeho uchu. ,,A když ti řeknu, že si do té postele lehnu s tebou, půjdeš?" optal jsem se jej a letmo ho políbil na tvář. 

,,Samozřejmě." hlesl tiše a také se zvedl. 

Následoval mě do ložnice, kde jsme se převlékl do pohodlnějsího. Zhasl jsem a nechal svítil jen lampičku na nočním stolku. Lehli jsme si na bok vedle sebe do postele. Přehodil jsem přes nás deku a následně mu omotal ruku kolem pasu. 

Věnoval jsem mu úsměv, když mě napodobil, a zavřel oči. Věděl jsem, že ho to naštve, protože toužil po víc než jen usínat v objetí. Měl jsem ho už naprosto přečteného a rád jsem ho takhle škádlil. 

,,A pusa na dobrou noc nebude?" nadhodil a zněl opravdu smutně. Otevřel jsem oči a lehce se usmál. 

,,Mohla by být, pokud jsi si jistý, že si ji ráno budeš pamatovat." pověděl jsem. Musel jsem se ujistit. 

,,Proč bych neměl, vypil jsem toho opravdu málo." mrkl na mě a víc se přiblížil hlavou. Byl tak hrozně nedočkavý, ale já na tom byl stejně. Chtěl jsem líbat jeho rty, přisát se na jeho krk a zkoumat jeho tělo...

,,Dobrá tedy." odvětil jsem a spojil naše rty. Po chvilce jsem se odtáhl a setkal se s jeho zklamaným výrazem. Nic jiného jsem ani neočekával. Pousmál jsem se a přesunul ruku z jeho pasu na tvář. Lehce jsem po ní přejížděl a pozoroval jeho oči zastřené touhou. Rozhodl jsem se, že už ho nebudu déle trápit a dám mu to, co chce. 

,,Doufám, že opravdu nezapomeneš." šeptl jsem a opět spojil naše rty a tentokrát polibek prohloubil a nehodla jsem skončit jen u polibku. 

Nejdříve na mě překvapeně hleděl, ale vzápětí se zapojil do polibku a víc se na mě natiskl. Pootevřel ústa, čehož jsem využil a proklouzl dovnitř. Nijak mi nebránil, ani se se mnou nepral o nadvládu a nechal se vést. 

Když nám docházel vzduch, odtáhli jsme se od sebe, ale netrvalo to dlouho a po doplnění kyslíku jsme se zase rty přitiskly k sobě. Rukou se mi rozběhl po těle, v čemž jsem nemohl zůstat pozadu a oplatil mu to. 

Bylo něco úžasného dotýkat se jeho vypracovaného těla, aniž bych se musel držet tak moc zpátky, slyšet jeho spokojené sténání a zároveň se rozplývat pod jeho doteky, kterými mi jasně dával najevo, že netouží po ničem jiném, nebo spíš po nikom jiném. Byl jsem v ráji a rozhodně jsem z něj nechtěl pryč. 

Když jsme se od sebe odtáhli podruhé, Chan ze sebe prostě jen tak svlékl triko a následně ho beze slov stáhl i ze mě. Překvapeně jsem se na něj podíval, ale neměl jsem v úmyslu mu bránit, ať už měl v plánu cokoliv. 

Jen se na mě nevinně usmál a obkročmo si na mě sedl. Sklonil se k mým rtům a věnoval mi letmý polibek. Polibky se přesouval přes tvář níž a níž a nakonec se zastavil u krku, u nejž zaváhal a podíval se na mě. 

Nevím, co se mi honilo hlavou, ale prostě jsem nemohl dál čekat, a tak jsem ho povalil pod sebe a napodobil ho jen s tím, že jsem jeho postup o něco víc obohatil a nakonec mu pak cestoval ještě přes krk a klíční kost až na hruď, kde jsem se zdržel déle než na předešlých místech. 

,,Ach, Vernone..." zasténal mé jméno, což mě donutilo na něj pohlédnout. Jeho touhou zastřené oči mě také sledovaly a i když nemohly mluvit, prosily o víc. 

,,Je příliš troufalé, když chci, abys byl jen můj?" nadhodil jsem. 

,,Ne, když chci to samé." šeptl a láskyplně se usmál. Úsměv ho však přešel a náhle bolestně zaskuhral. Podíval jsem se dolů a pochopil, co ho tak trápí. Sklonil jsem se k jeho uchu a letmo ho na něj políbil. 

,,Neboj se, zbavím tě toho." pošeptal jsem. Natáhl jsem se k nočnímu stolku a zhasl lampičku. Zbavil jsem ho látky, která ho tak pevně obepínala a uchopil do ruky jeho nejcitlivější část těla a začal mu pomáhat od jeho problému, přičemž sténal ještě hlasitěji. 

Pokračování příště...

Za chyby se předem omlouvám, nechtěla jsem vás nechat čekat tak dlouho, takže opravím později :3 

S láskou vaše Tsukki <3