Ahojky!! Dneska to vezmem z jiného úhlu XD 

Pohled Mingyua:

I když mě Chan neustále uklidňoval, že bude všechno dobrý, nějak se mi tomu nechtělo věřit. Vždyť už po prvním dni se to všechno tak hrozně zkomplikovalo, hlavně se Seungcheolem. Proč jsem si myslel, že by reagoval jinak? Nikdy bych nevytáhl naší minulost, kdyby hned tak nevyjel. Do toho tu byl ještě žárlivý Vernon, kterého jsem si opravdu nechtěl zpřátelit, a nakonec Wonwoo, který nám přál jen to nejhorší, ale že by sám zakročil se říct nedalo.

Povzdechl jsem si. Ani do práce se mi kvůli němu nechtělo, ale nemohl jsem tam s ním nechat Chana o samotě. Ne, on by to jistě zvládl. Na rozdíl ode mě ví, jak na Wonwooa. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe. Ne, ne, ne. Zakroutil jsem nad sebou hlavou a zahnal své myšlenky. Nemohl jsem před tím utíkat, a tak jsem nakonec sáhl po obleku a převlékl se.

Když jsem si chystal věci do práce, Chan mi poslal zprávu, v níž stálo, že ho mám vyzvednout, abychom mohli do práce dorazit společně a předstírat před Wonwooem, že byl u mě. Musel jsem se pousmát, on myslel vážně na všechno. Hned na to mi přišla druhá zpráva, ve které mi zaslal svou adresu.

Rychle jsem si dobalil, kopl do sebe zbytek kávy a šel se obout. Vyšel jsem z domu a došel ke garáži, kde jsem nasedl do auta. Připoutal jsem se, zadal jsem do GPS Chanovo adresu a rozjel se. Do půl hoďky jsem dorazil na požadované místo a zaparkoval, kde bylo zrovna volno. Vyšel jsem z auta a šel k jeho vchodu.

Chtěl jsem na něj zazvonit, když zrovna někdo vyšel. Vernon ve slušivém obleku s brašnou v ruce se na mě lehce usmál, jistě nucený úsměv, a pozdravil mě. Také jsem ho pozdravil, ale neodvážil jsem se s ním nijak vybavovat, a tak jsem mu pouze uhnul, aby mohl projít. Jenže on pak sám promluvil.

,,Za to předevčírem se omlouvám. Trochu mi ujely nervy." pověděl a nervózně si mnul týl.

,,V pohodě, chápu to." hlesl jsem a tím, naše konverzace skončila. Vernon se rozešel kupředu a jeho místo ihned zastoupil Chan, který mě přivítal vřelým objetím a zářivým úsměvem. Chtěl bych mít tolik energie jako on, pomyslel jsem si a objetí mu oplatil.

,,Tady se někdo dobře vyspal, jak tak koukám." pověděl jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

,,No doufám, že ty taky, když jsi u sebe přes noc nechal svého přítele a podívej, tohle můžu použít jako důkaz." mrkl na mě a ukázal na svůj krk. Nestačil jsem se divit.

,,To se ani trochu nestydíš mě podvádět? Že by tvůj soused?" nadhodil jsem, přičemž se jen potutelně usmál. ,,Chápu, proto byl tak klidný. Čekal jsem, že mi skočí po krku, jakmile mě uvidí, že na tebe čekám." dodal jsem, ale nomohl jsem se ubránit úsměvu. Byl jsem za něj rád.

,,Hej, nedělej mi z něj násilníka. Tebe by jen tak nepraštil. Jen se o mě bál." řekl s nafouklými tvářemi, díky čemuž působil roztomile a zároveň vtipně. ,,Budeš chtít taky?" optal se mě a prstem mi přejel po krku. Přejel mi z toho mráz po zádech. Zhrozeně jsem se na něj podíval.

,,Ty vážně chceš, abych od něj dostal ránu, že?" nadhodil jsem nevěřícně.

,,Ne. Navíc včera u mě byl kamarád, který kvůli Cheolovi skončil u Vernona, tak se mě rovnou vyptával, co všechno to bude obnášet přímo před ním. Ještě spolu nechodíme, takže to vlastně není takový problém." snažil se mě uklidnit. Jenže Vernon mu jistě neudělal ty značky jen tak.

,,Já ti nevím. Nechci situaci nijak zhoršovat." pověděl jsem popravdě.

,,Co bys zhoršoval? Jestli nebudeme dost přesvědčivý, tak Wonwooa nezískáš. Navíc ti udělám jen značku, nebudu se s tebou líbat, tak to tolik nehroť!" poručil mi a kroutil nade mnou hlavou.

,,Fajn, fajn. Nechám všechno na tobě, ale jak jsme si řekli, nebudeme to nijak přehánět, ano?" ujišťoval jsem se, zda si má slova zapamatoval. Na srozuměnou pokýval hlavou a nevinně se usmál.

O pár hodin později jsem zjistil, že pro něj slovo přehánět, má úplně jiný význam, než pro mě...

Když mi skončila schůzka a já se vracel do kanceláře, Chan mi omotal ruce kolem pasu a vtiskl mi polibek na tvář přímo před Wonwooem. Následně mě propustil z objetí a propletl si se mnou prsty. Odvedl mě do kanceláře a tentokrát nechal rolety roztažené. Dovedl mě k pohovce, srčil mě na ní a sedl si mi do klína, tak že byl bokem, za což jsem byl rád. Nějak jsem nechtěl cítit jeho pozadí na určité partii. Aniž bych chtěl, mé tváře nabraly červenou. Bylo to tak nečekané a popravdě, kdo by se nečervenal, kdyby na vás "zaútočil" takový pěkný muž jako je Chan? 

,,Na co ještě čekáš? Dej mi ruce kolem pasu a ať tě ani nenapadne uhnout!" upozornil mě. 

,,Co? Co chceš-" nedopověděl jsem myšlenku, neboť mě vyrušily jeho rty na mém krku. Lehce jsem ucukl, protože to bylo opravdu nečekané, ale Chan mě vzápětí přitáhl zpět k sobě a znovu se mi přisál ke krku. 

Když jsem konečně pochopil, o co mu jde, omotal jsem mu ruce kolem pasu, zaklonil hlavu a jen částečně předstíral, jak moc se mi to líbí. Jakmile přestal, narovnal jsem se zpátky a koutkem oka si všiml, jak Wonwoo stojí před dveřmi kanceláře s papíry v ruce. 

,,Budu předstírat, že tě líbám na hrudi, tak se nelekni! Pokud sem ovšem přijde, neviň mě, když se k ní vážně přitisknu rty." pověděl s potutelným úsměvem a mrkl na mě. 

Než jsem se nadál, rozvázal mi kravatu a sundal ji. Rozepl mi tři knoflíčky u košile a trochu mi stáhl rukávy dolů, čímž částečně odhalil mou hruď. Cítil jsem jeho horký dech na kůži a mé tělo se pod tím nečekaně zachvělo. 

,,Nečekal jsem, že pod tím ukrýváš až tak dobře stavěnou hruď." pochválil a já si nemohl pomoci do něj nerýpnout. 

,,Ale copak? Vernon takovou nemá?" provokativně jsem jsem nadhodil dostatečně blízko u jeho ucha a abych se také nějak zapojil do hry, lehce jsem ho do něj kousl. 

,,Raději mě moc neprovokuj, nebo tě taky kousnu." zasmál se. ,,Co se týče Vernona, je dokonalý po všech stránkách, jen jsem neměl tu čest vidět ji odhalenou, ale jak se tak často objímáme, vím, že na tom není vůbec špatně." dodal a rty se lehce otřel o mou klíční kost. A právě včas, neboť dovnitř bez zaklepání vstoupil Wonwoo a na stůl mi položil papíry, co měl celou dobu v ruce. 

,,Koukám, že tě doma klepat nenaučili stejně jako zdravit, co?" rýpnul si do něj Chan, aniž by se na něj podíval. Začal mi polibky sázet klíční kost. Rukou mi vjel pod košili, kde bez ostychu přejížděl po mých břišních svalech. Tomuhle se nedalo ubránit a já zavzdychal. I když jsem k Chanovi nechoval hlubší city, jeho doteky byly opravdu příjemné. 

,,Oh, tak pardon! Snad se kvůli tomu nerozbrečíme a když už jsem u toho...koukám, že tebe doma učili jen to, jak svádět své nadřízené, abys nemusel tolik pracovat. Určitě jsi to takhle měl i se Seungcheolem, co?" nadhodil a vůbec si nebral servítky. 

,,Wonwoo, máš opravdu skvělou představivost. Řídím se heslem, nejdřív práce a potom zábava. Sám jsi viděl, že už jsem skončil. To že chci svést Mingyua neznamená, že svou práci flákám." prskl na Wonwooa a poté se s úsměvem otočil ke mně. ,,Promiň zlato, nechám tě pracovat. Stav se za mnou, až budeš mít hotovo." řekl tak sladce, až mě z toho zamrazilo, a políbil mě na čelo. Ještě mě pohladil na tváři, než odešel. On se v tom,hle divadle musel vyžívat, pomyslel jsem si a neubránil se úsměvu. 

,,Potřebuješ ještě něco, že tu pořád stojíš? Takhle s ním příště nemluv! Měl pravdu, že neumíš pozdravit ani zaklepat a ty z něj hned děláš bůhvíco a proč vlastně?" nadhodil jsem a zakroutil nad ním hlavou. Místo odpovědi na mě však jen naštvaně hleděl. Ignoroval jsem ho a začal si zapínat košili. Rukou jsem ho pobídl, aby odešel, ale najednou promluvil. 

,,Jde vidět, že jsi nic z toho, cos mi říkal, jsi nemyslel vážně. Mě si do postele nedostal, tak to zkoušíš u něj? pro tentokrát máš štěstí, ten hlupák ti tam skočí ještě dobrovolně." odfrkl si a znechuceně se na mě podíval. 

,,Nepřeháníš to trochu? Nezapomínej, že jsem stále tvůj nadřízený, tak se trochu kroť s těmi slovy. Vážně mě štve, jak si o mně ostatní myslí jen to nejhorší, jen Chan mě vidí, jaký ve skutečnosti jsem. Jdi už, prosím!" prohodil jsem naštvaně a znovu ukázal na dveře. 

,,Jo jasně, a proto tomu chudákovi teď motáš hlavu? On tě nejspíš vážně miluje, ale co ty? Pochybuju, že bys ho miloval." zakroutil nade mnou hlavou. 

,,Nenapadlo tě třeba, že bych to mohl myslet taky vážně? Chana mám hodně rád, už od začátku jsme si perfektně sedli a věřím, že by se mé city k němu mohli prohloubit. Měl by ses zamyslet nad tím, co vlastně chceš ty. A teď už vážně jdi, ať se můžu pustit do práce." pověděl jsem už o něco klidněji a vyprovodil ho ze své kanceláře. 

-- 

Náš rozhovor měl o týden později dohru, neboť Wonwoo nemohl uvěřit, že bych to s ním mohl myslet vážně...

Když nebyl Chan poblíž, zatáhl mě do prázdné konferenční místnosti. Zamknul dveře a klíč si strčil do kapsy. Poté stáhl všechny rolety a zcela ignoroval můj dotaz. 

,,Už mi řekneš, o co ti sakra jde?" optal jsem se jej znovu. Zvláštně se na mě podíval a rozešel se ke mně. Jakmile stál naproti, chytil mě za límec košile a natlačil na zeď. Zalapal jsem po dechu a nevěřícně na něj hleděl. 

,,Proč to děláš?" optal se nazpátek a já absolutně netušil, co tím má na mysli. Podle něj jsem totiž dělal tolik věcí, že bylo nemožné odhanout kterou.

,,Budeš mi to muset přiblížit." odpověděl jsem lhostejně a dal mu ruku pryč. 

,,Proč toho chudáka pořád vodíš za nos, nezaslouží si to." upřesnil mi. 

,,Wonwoo, měl by ses rozhodnout, jak o něm budeš mluvit. Jednou o něm mluvíš jako o děvce a pak ho nazýváš chudákem? Neskutečné! A už jsem ti to snad vysvětloval. Myslím to s ním vážně a i kdyby ne, tvoje věc to přece není, ne?" prskl jsem naštvaně. Začal se smát. 

,,Jasně. Myslíš si, že mě oblbneš? Já moc dobře vím, jak to je." kroutil nade mnou hlavou a stále se usmíval. 

Na malou chvíli jsem zpanikařil. Věděl snad, že to jen předstíráme? Než jsem se však stačil zeptat, opět mě chytil za límec košile a přitáhl si mě do polibku. Vytřeštil jsem oči a na maličký okamžik jsem zaváhal, ale vzápětí se vzpamatoval. I když jsem nechtěl a přál si polibek prohloubit, odstrčil jsem ho od sebe. Kdybych to neudělal, celá naše snaha by přišla vniveč, neboť by se zase odtáhl, kdyby dosáhl svého. 

,,Proč tohle děláš?" vyhrkl jsem naštvaně. 

,,Protože vím, že ho nemiluješ a jen ho taháš za nos." pověděl tak klidně.

,,O co ti vlastně jde? Možná ho teď nemiluji, ale to neznamená, že to s ním nemyslím vážně. Ví, na čem je a nemá problém počkat, než mu city budu plně opětovat. Na rozdíl od někoho totiž ví, co chce." snažil jsem se poukázat na jeho chování, ale on to úplně zignoroval a ihned se na mě obořil. 

,,A ty to snad víš?" nadhodil posměšně. Já to věděl, až moc dobře, ale kdybych mu to řekl, jistě by utekl a už by se nikdy nevrátil. Jediné, co teď chce, je udržet mě dál od Chana, ale mě samotného stále odmítá přijmout.

,,No možná úplně nevím, co chci, ale zato vím, co nechci! A to je honit se bezhlavě za někým, kdo moje city ignoroval a znevažoval tak dlouho, jen protože je to zbabělec, co se bojí přijmout něčí lásku a raději se uzavírá ve svém virtuálním světě. Děláš ze mě toho nejhoršího, ale rozhodně se ode mě moc nelišíš!" sdělil jsem mu svůj názor. 

,,Tvá láska? Spíš posedlost. Dělat vše, co dělám já, jen aby ses ke mně dostal blíž, kdyby ses aspoň nevydával za někoho jiného. Bojím se zeptat, co všechno sis o mně zjistil..." řekl a na tváři měl opět znechucený výraz. Tenhle člověk to asi vážně nemá v hlavě v pořádku a já taky, když ho miluji...

,,Bojíš se zeptat?" optal jsem se nevěřícně a promnul si spánky. ,,Bojíš se zeptat...tak hlavně, že ses nebál mě políbit, co? A ne jednou! Nebyl jsem natolik opilý, abych si druhý den nepamatoval, že jsi mě začal líbat. Měl by sis to v hlavě trochu srovnat, tvé chování se naprosto liší od toho, co říkáš. Teď laskavě odemkni a nech mě jít!" snažil jsem se znít lhostejně, abych nedal najevo, jak zničený jsem. Nic mi na to neřekl a přešel ke dveřím. Odemkl je a i hned se vytrazil z místnosti. Trpce jsem se pousmál. Co jiného bych mohl čekat, že? 

Pokračování příště...

Předem se omlouvám za chyby XD