Ahoj!! Zase jsem tu o něco dřív :33

Věnováno VeVe-IsHere za to, že mě neustále žene kupředu :33 (To myslím, smrtelně vážně, nepamatuji si, kdy jsem měla takovou chuť do psaní)

Zalechl jsem na chodbě nějaký hluk, ale nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost. Až když to začalo být otravné, jsem šel ke dveřím a přes kukátko se podíval, co se děje. Osoba zahalená kapucí bušila Chanovi na dveře, což nemohl být nikdo jiný než Jun. On si vážně nedá říct, zakroutil jsem nad ním hlavou a vyšel na chodbu.

,,Myslel jsem, že tě tak týden neuvidím, a přesto se tu motáš už dnes? Jak vidíš Chan není doma!" pověděl jsem lhostejně a už se chystal zajít zpět, když v tom promluvil. Jenže hlas se dosti lišil od toho Junovo.

,,Myslím, že jste si mě s někým spletl." pověděl odměřeně. 

Otočil jsem se k němu a snažil se vzpomenout, kdo z Chanovo známých stojí přede mnou. ,,Xu Minghao?" optal jsem se nejistě, přičemž souhlasně pokýval hlavou a usmál se. Jeho baculaté tváře mi tak trochu připomínali žábu.

,,Hádám správně, že Vy budete Chanovo úžasný soused, Vernon?" nadhodil a svůj úsměv ještě víc rozšířil. ,,Nebouchal bych na dveře, ale říkal, že možná bude ve sprše, tak aby mě slyšel." objasnil své chování.

,,No nejspíš ho zase někdo zdržel po cestě, věděl bych, kdyby dorazil. A omlouvám se, spletl jsem si Vás s Junem. Pořád si nějak nemůžu zvyknout kolik mužů se pohybuje v Chanovo blízkosti." přiznal jsem se a lehce se usmál.

,,Do toho mám daleko. Tak hrozný, jako je on, vážně nejsem. A nebojte se, i když má kolem sebe tolik mužů, Vy jste jediný, o kom by mohl básnit celé dny, ale ode mně to nemáte." mrkl na mě. Pokýval jsem na souhlas.

,,Nechcete zatím počkat u mě, než se Chan vrátí?" nabídl jsem mu. Kdyby to byl Jun, už bych ho hnal, ale Minghao si získal mé sympatie.

,,No proč ne, aspoň si Vás trochu proklepnu." pověděl s úsměvem, díky čemuž jsem si nebyl jistý, zda svá slova myslel vážně. Pustil jsem Minghaa dovnitř a zavřel za námi. Následně jsem jej zavedl do kuchyně a rukou ho pobídl, aby si sedl ke stolu.

,,Co si dáte k pití? Kávu, čaj, džus nebo vodu?" nabídl jsem mu.

,,Postačí mi voda, děkuji." pověděl s lehkým úsměvem. Šel jsem tedy obstarat pití a poté jsem si přisedl k němu.

,,Co Vás na Chanovi zaujalo jako první?" nadhodil.

,,Jeho sladký úsměv." odpověděl jsem a cítil jsem, jak se mi hrne červeň do tváří.

,,Ano, má krásný úsměv. A to Vás po jediném úsměvu tak okouzlil, že jste se s ním rozhodl trávit veškerý volný čas? Chan se pochlubil, že tomu tak bylo už od druhého dne." pověděl s potutelným úsměvem.

,,Vlastně ano. Také se mi líbila jeho stydlivost, ale ta sotva po pár dnech pominula. Zjistil jsem, že toho máme dost společného a že je velice milý, zábavný, otevřený a no co si budeme povídat...prostě přitažlivý po všech stránkách." raději jsem to zakončil, abych neprozradil, jak moc velký blázen do něj vlastně jsem.

,,S tím naprosto souhlasím, Chan je také ten nejhodnější človíček, kterého jsem poznal. Rozkrájel by se pro ostatní a vždy se snaží ve všech vidět to nejlepší...jen na to občas doplácí, třeba jako na to doplatil s Junem." povzdechl si a zakroutil hlavou.

,,Také jsem si všiml této vlastnosti, ale zrovna na něm snad nic dobrého není..." řekl jsem spíš pro sebe. Vážně jsem ho nemusel a už jen při vyslovení jeho jména ve mně vřela krev.

,,Jsem toho samého názoru." přitakal.

,,Ale nemusíte se bát. Nedovolím, aby mu znovu ublížil." pověděl jsem smrtelně vážně.

,,Jde vidět, že Vám na něm opravdu záleží. Získal jste si mé sympatie." mile se usmál a upil ze sklenice.

,,Nápodobně. Zatím jste na mě udělal nejlepší dojem. Nevím, kolik Vám je, takže omluvte mou drzost, ale nebylo by pohodlnější si tykat?" navrhl jsem mu. S Junem si také tykáme, ale ne že bych chtěl, jen on nemá vychování.

,,Jindy bych odmítl, ale dnes udělám výjimku, Vernone." pověděl s úsměvem. ,,Když už jsme si potykali, na jedno se zeptám...tobě nevadí, že je Chan na oko ve vztahu s jiným?" nadhodil zvědavě a povytáhl obočí.

,,A tahle informace je doopravdy pro tebe, nebo pro Chana? Nebudeš mu také prozrazovat, co jsem říkal?" nadhodil jsem nazpátek, protože to bylo víc než možné.

,,Ne tohle je čistě kvůli mé zvědavosti. Chanovi nebudu říkat, o čem jsme se bavili." ujišťoval mě. Vesměs bylo jedno, jestli mu to řekne nebo ne. Já se svými city zrovna netajil. Dával jsem mu dost očividné signály.

,,Samozřejmě, že mi to vadí. Vadí mi, když je v přítomnosti jakéhokoliv muže a tím víc, když předstírá vztah s někým, kdo je jako vystřižený z módního časopisu." na chvíli jsem se odmlčel a povzdechl si. ,,Nakonec kdyby došlo na nejhorší, tak jsem s ním pořád víc v pohodě než s Junem, ale ani tak si to nepřeji." sdělil jsem mu svou odpověď.

,,Nemusíš se bát. Na nejhorší určitě nedojde. Chan mi nemusel vůbec nic říkat, abych poznal, že se jedná o fake, a víš proč?" optal se. Na hádání jsem zrovna neměl náladu, a tak jsem jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.

,,Chana znám dlouho, takže vím, že Mingyu není jeho typ. Kdyby ano, spamoval by mě zprávami každý den jako to dělá u tebe." zašklebil se.

,,Něco takového vážně dělá?" vydechl jsem překvapeně.

,,Ano. Poslední měsíc se celý náš chat týká jen tebe. Vážně každičký den mi píše o tom, co jste spolu dělali, nabo jak moc mu chybíš, když spolu nejste. Sotva to stíhám číst. A pokud se sejdeme, znovu mi to převypráví osobně. Ještě jsem ho neslyšel o někom mluvit tolik, dokonce ani o Junovi, takže vážně nemusíš mít strach a tohle mu samozřejmě také neříkej, jinak ze mě bude mrtvý muž." zasmál se.

,,Dobře tak tohle mě trochu uklidnilo. Pro jistotu začnu konat dřív, než bude pozdě." řekl jsem spíš pro sebe a natáhl se po sklenici s vodou.

,,Vlastně mě zajímá ještě jedna věc...měli jste spolu něco?" nadhodil a já na něj vyprskl vodu a začal se dusit, jak mě jeho otázka zaskočila. Jak se na něco takového může ptát, když zrovna piju, pomyslel jsem si.

,,Myslím, že tohle mluví za vše." odpověděl si sám.

,,Promiň, zaskočilo mě to." hlesl jsem a podal mu kapesníčky.

,,Moje chyba. Teď když už nepiješ, k čemu jste tedy došli?" několikrát za sebou zakmital obočím, díky čemuž jsem se musel smát.

,,Než ti to řeknu, musím tě upozornit, že pokud si to budeš chtít ověřit u Chana, nejspíš nebude vědět." pověděl jsem a povzdechl si.

,,Chápu, určitě byl opilý, on toho toitž moc nevydrží." zakroutil nad ním hlavou. Minghao o něm opravdu věděl víc než dost.

,,Všiml jsem si. Jen doufám, že takové věci nedělá u každého. Nejen že mi dával zajímavé návrhy, ale pak mě ještě místo poděkování políbil...dvakrát. A po druhé, už jsem to vážně nevydržel a nakonec jsme se začali líbat. Naštěstí jsem si včas uvědomil, co se vlastně děje a ukončil to. A včera mě stáhl do postele, kde si ze mě udělal polštář..." pousmál jsem se.

,,On je opravdu číslo. No i v tomhle jsi výjimečný. Takhle se chová jen k osobám, které chce. K ostatním se maximálně tulí." vysvětlil mi a já si oddechl.

,,Každopádně jeho opilecký stav je vážně zvláštní. Někdy mám pocit, jako by věděl, co říká nebo dělá, ale vzápětí mě utvrdí v opak." podělil jsem se o své poznatky.

,,Přesně, kolikrát si přijdu jako blázen, když na něj mluvím." začal se smát.

,,Nápodobně. Ale to nechme stranou. Povyprávěj mi něco o Chanovi." pobídl jsem ho.

,,No tak dobře, povím ti, jak jsme se vlastně poznali..." začal vyprávět.

--

Zapomněl jsem, že má ke mně dnes přijít Hao, naštěstí Mingyu byl té lásky, že mě pustil dřív. Když stihnu autobus, co odjíždí za chvíli, mohl bych ještě navštívit sprchu, pomyslel jsem si a napsal jsem Haovi, aby když tak klepal hlasitěji.

Utíkal jsem na zastávku, ale autobus mi ujel před očima. Další jel, až za dvacet minut, což znamenalo, že bych přijel později. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a povzdechl si.

Vytáhl jsem telefon z kapsy, abych napsal Haovi, ale než jsem stihl najet na náš chat, zavolal mi Seungcheol. Obával jsem se s ním mluvit po dnešním krásném ránu, neboť se to nevydařilo, jak jsem si představoval, ale nakonec jsem to zvedl. Aspoň budu mít kárání za sebou...

Bohužel se mě jen zeptal, kdy končím, aby se mohl zastavit ke mně. Když jsem mu řekl, že už jsem skončil, ale čekám na autobus, rozhodl se pro mě zajet. Proč jsem si na Minghaa nevzpomněl dřív? Jestli ho uvidí s jeho nynější náladou, nebyla šance, že bychom se mohli bavit v klidu.

O deset minut později už stál na zastávce. Sotva mě pozdravil, když jsem nastoupil. Po cestě vůbec nemluvil, což jen dokazovalo jeho špatnou náladu, a já se raději neodvážil. Všiml jsem si jeho zarudlých očí, určitě se kvůli tomu ránu pohádal s Jeonghanem, domyslel jsem si.

,,A do prdele, zapomněl jsem napsat tomu Haovi, že jsem teprv na cestě domů a on určitě čeká před bytem." vypustil jsem svou myšlenku nahlas, aniž bych si to uvědomil.

,,No tak si ještě počká! Nejdříve si musíme promluvit a vážně nepotřebuji, aby u toho někdo byl!" pověděl tak rázně, že jsem si nedovolil odporovat. Snad bude Vernon doma, aby šel případně k němu.

,,Tohle mu nikdy neodpustím!" řekl si pro sebe. Nevím, zda jsem tušil správně, ale nejspíš měl na mysli Mingyua.

Zaparkovali jsme a šli rovnou ke mně. Minghaa jsem neviděl před vchodem ale ani v chodbě, zato u Vernona bylo příliš veselo a z jeho bytu se ozýval Haovo smích. Zaklepal jsem na něj, přičemž se na mě Seungcheol nemile podíval. Vernon po chvíli vykoukl ze dveří a věnoval mi sladký úsměv. Pozdravil Cheola, který ho absolutně zignoroval.

,,Ahoj. Hao je u tebe, že?" nadhodil jsem, přičemž souhlasně kývl. ,,Bude ti vadit, když se ještě zdrží, než si promluvím se Seungcheolem?" optal jsem se a udělal na něj psí očka.

,,Vernon ti jistě rád vyhoví. Divil by ses, co všechno by pro tebe udělal." pověděl se zvláštním výrazem a velice štiplavým tónem. Neměl jsem ponětí, o co mu šlo, ale za to by zasloužil pohlavek.

,,Vidím, že je to nalehavé. Přijď, až skončíš." usmál se na mě a rozcuchal mi vlasy, než zalezl zpět do bytu.

Usmál jsem se pro sebe. Vždy mi dokázal zvednout náladu. Pustil jsem Cheola k sobě a zavřel za námi. Vyzul jsem si boty a pokračoval do kuchyně. Než jsem se ho stačil zeptat, co si dá k pití, začal útočit.

,,Jak to vysvětlíš svému úžasnému sousedovi? Včera praštil Juna tak, že mu roztrhl ret. Nechtěl mi říct proč, ale nakonec jsem to z něj vytáhl. Vadilo mu, že za tebou Jun pořád chodí a snad utrousil nějakou blbou poznámku k tobě, za což ho praštil. Také mi prozradil, že tě Vernon chce. Chudáček, vůbec neví, že si s jeho city pohráváš..." hlesl a škodolibě se usmál. Nechápavě jsem na něj pohlédl a zakroutil hlavou. Myslím, že mi právě ukazoval svou skrytou stránku.

,,Proč mám pocit, že z toho máš radost?" nadhodil jsem.

,,To je vážně jen pocit. Spíš mi řekni, proč sis ze všech lidí, musel vybrat zrovna jeho!?" pověděl ostře. Nikdy se mnou nemluvil tímhle tónem. Opravdu jsem ho naštval.

,,Vážně by ti tolik vadilo, kdybych s ním opravdu chodil?" nadhodil jsem nechápavě, protože jsem chtěl zjistit, proč mu to tak vadí dřív, než mu řeknu, že to jen hrajeme. 

,,Samozřejmě! Mingyu není muž pro tebe. Jen si s tebou hraje!" stál si za svým tvrzením z rána a to už mě vážně naštvalo. Proč o něm smýšlí tak zle, když on byl ten, co si s ním hrál? 

,,A pro tebe snad byl? Asi ne, když ses zničehonic vvytratil a až po roce se rozhodl ukončit váš vztah. O co ti doopravdy jde? O mě nebo o něj?" vyptával jsem se dál.

,,Jak jsem říkal, jen nechci, aby se ti mstil. Nevěřím, že by neměl postranní úmysly!" vyhrkl. Očividně ho tato debata vůbec netěšila.

,,Sakra, Seungcheole! Poslouchal jsi ráno? Jasně podle sebe, soudím tebe, co? Být ty na jeho místě, určitě by ses mstil, ale Mingyu není jako ty! Mluvili jsme o tobě. Neřekl ani jedno křivý slovo na tvou adresu. Dokonce pak vzpomínal s úsměvem na tváři. Ze začátku byl raněný, ale nikdy ho nenapadlo se mstít. Překonal to. Ani by nenačal vaši minulost, kdybys ho hned nezačal urážet a dělat z něj děvku! Dokonce chtěl, abych se ti za něj omluvil." kroutil jsem nad ním hlavou. Zaskočeně na mě hleděl.

,,Takže jsem nakonec ten špatný já?" optal se o dost klidněji.

,,Co myslíš, že řeknu? Tohle jsi přehnal! Kdybys hned tak neútočil, už dávno bych ti řekl, že náš vztah je smyšlený. Jsi starší, ale občas se chováš jako dítě. Příště se to snaž vyřešit v klidu a bez nemilých a ještě k tomu nepravdivých poznámek!" vyčetl jsem mu.

Šokovaně na mě hleděl neschopen slova. Chvíli mu trvalo, než pobral, co jsem tím myslel. Šokovaný výraz nahradil naštvaný. Tak teď to teprve přijde, pomyslel jsem si.

,,Vy dva!? Tak proč jsi ho držel za ruku a seděl jsi na něm a říkal ty věci!? Nemohl jsi mi něco říct dřív?" vyhrkl.

,,Děláš, jako bys mě předtím pustil ke slovu. Chtěl jsem ti o tom napsat už včera, ale jediná osoba, které jsem to stihl vysvětlit, než jsem byl na mol, byl Vernon. A nakonec se hodilo, žes udělal takovou scénu. Samozřejmě kdybych věděl, že se to takhle pohnojí, neudělal bych to. Netušil jsem, že zrovna vy dva máte společnou minulost." hájil jsem se.

,,Jasně Vernon, jde vidět, že máš stanovené priority. Proč teda vy dva předstíráte vztah?" konečně mluvil normálně.

,,Kvůli Wonwoovi. Tvé vystoupení se nám hodilo, aspoň to bylo přesvědčivé, neboť i Wonwoo ví o mé slabosti k sousedovi, ale takhle mě už nebude podezřívat a snad začne o Mingyua bojovat." zazubil jsem se.

,,No tak to jsem rád, že jsem ti mohl pomoct." řekl ironicky a protočil panenkami. ,,Myslíš si, že to vaše divadlo zabere?" dodal a vypadalo to, že se brzy ztratí ve svých myšlenkách.

,,Díky tobě ano. Wonwoo potřebuje jen popostrčit a přestat brát v potaz názor veřejnosti. Kvůli takové hlouposti je schopný od sebe dohánět tak skvělou partii, jako je Mingyu." odpověděl jsem mu.

,,Někdy mám chuť tě praštit, ale máš štěstí, že na to tě mám až moc rád. A nepřeháněj to, ano? Zase tak skvělý není!" pověděl stylem, kterým dával najevo, že to tak nemyslí. Seungcheol ho tehdy musel mít opravdu rád, jen to nechce dávat moc najevo. Jistě litoval toho, jak se zachoval, ale neodvážil jsem se na to zeptat. Každopádně si ti dva stále měli, co říct.

,,Nápodobně, ale já bych tě praštil." mrkl jsem na něj, načež naznačil, že mě plácne. ,,Cos říkal předtím ohledně Vernona, myslel jsi to vážně?" zeptal jsem se.

,,Ano a tentokrát mi nepřišlo, že by lhal. Dobře mu tak, může být rád, že jsem ho nepraštil já. Vernon se mi celkem zamlouvá, rozhodně lepší volba než Mingyu." pověděl a lehce se usmál.

,,Budu to brát tak, že mi ho schvaluješ. Až skončíme to divadlo, vyznám se mu." prohlásil jsem odhodlaně.

,,V tom případě to ukonči co nejrychleji. Mě by to na jeho místě štvalo. Tím nechci říct, že je stejný, ale pokud praštil Juna kvůli hloupým kecům, určitě ho to muselo naštvat." pověděl starostlivě.

,,O mě se bát nemusíš, vyřeším to. Ty by ses měl zaměřit na Jeonghana. Muselo ho ranit, žes mu o Mingyuovi nikdy neřekl." podělil jsem se o svou úvahu.

,,To není kvůli tomu, je to trochu komplikovanější, ale to se mi nechce řešit, navíc na tebe čekal Minghao, takže tě nebudu déle zdržovat." řekl a vydal se ke dveřím.

,,Budeš v pohodě?" optal jsem se starostlivě. Jen pokýval hlavou a donutil se k úsměvu. Najednou mi ho bylo tak hrozně líto.

,,Abych nezapomněl, mám ti za kluky vyčíst, že na ně kašleš a měl bys to napravit. Až se všechno vyřeší, mohli bychom se sejít u "rodinné" večeře, co říkáš?" navrhl mi a já nemohl odmítnout. Dlouho jsme se nesešli u jednoho stolu.

,,Moc rád přijdu. Klukům to určitě vynahradím." hlesl jsem s úsměvem a rozloučil jsem se s ním objetím.

Pokračování příště...

Ještě jsem to po sobě nečetla, takže se omlouvám za případné chyby, později opravím 😊

Pokud jste ještě neměli tu možnost, nenechte si ujít první část oneshotu na Jeonghana s Joshuou ☺️

S láskou vaše Tsukki ❤️