,,No a jaký je postup? Moc času už nemáme." zeptala se hnědá alicornka, když se vrátila s rodinou do zámku.
,,Popravdě? Nemám tušení. Možná, že bych se jí prostě měla jít vzdát." odpověděla s povzdechem její sestra.
,,V žádném případě!" rozkřikli se na ní její rodiče.
Moonlight si toho vážila. Vážila si, že jí její rodiče milují a nechtějí o ní přijít, ale pokud nepřijdou na nějaký šikovný nápad, tak jí nic jiného nezbyde. Zrovna, když o tom začala přemýšlet, otevřely se dveře a v nich se objevilo několik poníků - madam Maxine, Rose Pink, Said, Dee Schokolade a Faybelline.
,,Nikomu se vzdávat nebudeš." řekla Dee a vystoupila z řady.
,,Nikdo z nás." doplnila Faybelline a stoupla si vedle ní.
,,Jestli chce Chrysalis boj, má ho mít." konstatovala Maxine a Said který zatím nic neřekl, přešel ke králi a v pokloně řekl: ,,Vaše Výsosti, osobně se postarám o to, aby byli na válku všichni připraveni."
,,Já souhlasím." řekla tiše Rose.
Jenže Moonlight cítila opak. Nikdo znich nikdy meč nedržel v kopytu. Byla si jistá, že kdyby na válku došlo, což nejspíš dojde, tak by z nich nikdo nepřežil déle než dvě minuty.
,,Podívejte, já jsem ráda, že mi chcete pomoc a chcete do toho jít se mnou, ale popravdě nikdo z vás meč nikdy nedržel."
,,Hej!" ohradil se Said.
,,Promiň, teda až na Saida, jste meč nikdo v životě nedržel."
Moonlight nevěděla co má dělat. Přála si, aby to vyhráli, ale nechtěla o ně přijít.
,,Proto mi princezno tedy dovolte, abych se osobně o výcvik těchto a všech poníků, kteří se chtějí boje zúčastnit postaral."
,,Ona je Vás víc?" zhrozila se Moon.
Said jí ukázal k oknu. Bílá pegaska došla k němu došla a nestačila se divit. Před zámkem stálo několik poníků, kteří chtěli do války taky.
,,Ale to nechápu. Proč?"
,,Protože mají už dost hádek, Moony." řekla královna.
Moony. Takhle jí říkával Laver, když spolu ještě trávili skoro celý volný čas.
Moonlight už na to nechtěla vzpomínat. Nechtěla si tu bolest stále připomínat.
,,Tito poníci, a nemyslím jenom ty co tu stojí, jsou skoro všichni dospělí a dělají to doprovolně." dopověděla.
Moonlight sklopila zrak k zemi. Bylo úžasné, že všichni chtěli skončit tu rozepři, ale riskovat pro ní život....
Když konečně po deseti minutách přemlouvání pochopila, že nemá šanci, souhlasila.
,,Dobrá, ale osobně se mi postaráš o to Saide, že budou do boje vycvičeni všichni." poslední dvě slova vyřkla s ostrostí v hlase.
,,Můžeš se spolehnout."

,,Je ti jasné, že na to nikdy nepřístoupí, že?" zeptal se Laver.
Na to mu Chrysalis odpověděla úšklebkem.
,,Na to taky spoléhám."
Po krátké chvíli se ho zeptala.
,,Líbal jsi se s Moonlight?"
Laver strnul na místě. Věděl, že musí říct pravdu, jelikož není moc dobrý lhář.
,,Málem." odpověďel s kamennou tváří.
,,Je okouzlující, že? Jsi si jistý, že svůj úkol plně zvládneš?"
,,Můžeš se spolehnout. Jsem jen na tvé straně."
,,Doufám, že ano. Jinak odtud můžeš klidně vypadnout."
Laver si odfrknul a šel se připravovat na boj.

Mezitím se v rytířské místnosti připravovali poddaní na boj. Jelikož bylo poníků hodně a trenérských poníků málo, někteří trénovali společně.
Said, Moon a ostatní strážci zatím radili začátečníkům, jak správně držet meč, vyhýbat se úderům a dobře zasáhnout nepřítele.
,,Skvělá rána Dee, " uznala Moonlight.
,,ovšem, kdyby se Rose plně soustředila na šerm, tupá špička meče by se zarila do tebe."
Dee si s Rose odfrkly a začaly zase šermovat.
Moon musela uznat jedno, na to že to byli začátečníci všem to šlo docela dobře. Jistě, že se mají ještě co učit, ale šlo jim to skvěle.
Po půl hodině se všichni vystřídali. Ti co šermovali mezi sebou, šli na paňáčky a ti co byli u paňáčků šli šermovat s tupými meči.
Měly už jen hodinu než má válka započít, takže po půl hodině všechny poslali do místnosti s brněním a meči, aby si vše vyzkoušeli a vybrali si, co jim padne.
,,Takže když jsou naši žáci pryč, co takhle se procvičit i my? Troufáš si na mě, Moonlight?"
Poník, na kterého byla otázka určená, se usmála a vzala si do kopyta meč s obroušenou špičkou.
,,Pokud ty si troufáš na mě?" vysekla řečnickou otázku.
Said si vzal též do kopyta meč a oba přešli do svých pozic.
,,Myslím si, ale že vyhraješ, když tě trénoval Laver."
Moon posmutněla. Ta věc s jeho zradou byla ještě stále čerstvá a rány na Moonlightině srdci se ještě nezahojily. Jenže musela jít dál. Její kamarád byl zrádce a ona ho tak musela brát. I když její srdce říkalo něco jiného.
Rozkročila nohy na připravila si meč. To samé udělal i Said.
Její protivník vystartoval jako první. Moonlight jeho ránu hbitě odrazila svým mečem a sama proti němu vyrazila. I on odrazil její útok a chytl jí za kopyto.
,,Bojuješ hněvem. To není moc dobrý způsob. Protivník tě bude podceňovat, využí toho." řekl a pustil ji.
Měl pravdu. Moon opravdu bojovala hněvem. Měla už dost hádek. Měla dost Chrysalis, měla dost vzpomínek na Lavera. Všechny tyhle věci se jí hromadily v hlavě a ona nevěděla co má dělat. Zatřepala hlavou a vrátila se do reality.
,,Myslím, že bychom se už měli taky jít připravovat." řekla a nechala tam Saida samotného.

Přesně ve dvanáct hodin se všichni shromáždili na pískovcové údolí. Královská armáda za bariérou a Chrysalisiina před ní.
,,Vidím tedy co jste si vybrali." řekla Chrysalis.
,,Vidíš dobře." řekl král, který se postavil vedle Moonlight.
Královskou armádu tvořili všichni členové stráží, její přátelé a nakonec její otec. Všichni byli v tmavě modré zbroji.
Moonlight těkala očima mezi jednotlivými changelingy až narazila na Lavera. Jejich oči se setkaly. Ani jeden z nich nemrknul, ale nakonec uhnul pohledem on.
'Že by mu bylo líto, co udělal?' zeptala se sama sebe princezna.
,,Dobrá tedy, pojďme to konečně skončit."
Její otec rozzářil svůj roh a bariéra, která je od nepřátel dělila, zmizela.
Všichni s křikem se vydali pobít svoje soky.
Moonlight skřížil cestu černý changeling, který ji mířil ostřím na hlavu. Ta se mu jen o vlásek vyhnula a zasekla mu meč do hrudníku. Changeling se svezl k zemi v kaluži krve. Moon meč vytáhla a probojovávala si cestu dál. Někdy vzlétla do vzduchu a někdy běhala po zemi.
Když už byla skoro u Chrysalis, aby pomohla svému otci v boji proti ní, cestu jí zastoupil Laver.
,,Někam se chystáš? " zeptal se posměšným tónem.
,,Uhni mi z cesty." procedila mezi zuby.
,,Nebo co, zabiješ mě? No tak, Moonlight, nehraj si na hrdinku."
Princezna proti němu vyrazila připravená ho udeřit, když to bude nutné. On jí ránu, ale šikovně odrazil a šrábl ji mečem do krku.
Moon se vyděsila a sáhla si na kopytem na krk. Cítila, jak jí teplé kapičky krve stékají po krku. Se zděšením pohlédla na Lavera. Nevěděla, co si doopravdy myslí, ale pohrdavým pohledem, kterým se na ní koukal, došla k závěru, že jí už nemiluje. Byl konec. Laver, kterého znala neexistoval. Ten milý, hodný a ochotný poník do kterého se zamilovala už není.
Chtěla se s ním pustit do boje, když v tom uviděla svého otce ležet na zemi s krvavou ránou na hlavě a Chrysalis tyčící se nad ním.
,,Né!" vykřikla a razila si to přes šedého alicorna až ke královně.
Laver vyletěl do vzduchu a nechal jí proběhnout.
Zrovna když už se černá královna snažila zabodnout meč do svého protivníka, přiběhla tam Moon a vykouzlila světle modrý štít.
Tentokrát se Moonlightiny oči setkaly se zelenými, které byly plné zlosti.
,,Nenechám tě zabít někoho, na kom mi záleží." řekla ostře.
,,Myslíš, že na mě máš?"
Bílá pegaska na nic nečekala. Zrušila štít a vrhla se po ní v letu mečem. Tak to pokračovalo ještě dlouho. Moon se jí snažila dostat od ostatních co nejdál a přitom s ní bojovala. Bohužel kapka nepozornosti se jí stala osudnou. Výkřik za kterým se otočila stačil její protivnici k tomu, aby jí odhodila o pár metrů dál. Moonlight se setkala tvrdým nárazem se zemí. Byla vyčerpaná. Na těle cítila odřeniny a rána od Lavera jí pálila na krku. Hlasitě oddechovala a snažila se postavit na nohy. Ty jí ale vždycky zradily.
,,Tohle je tvůj konec." dodala a vyslala svůj zelený paprsek.
Se zbytkem síly dokázala vykouzlit obranný štít. Ten byl ale slabý, takže začal praskat. Moonlight věděla, že tohle je její konec. Už není nikdo, kdo by jí pomohl. Náhle se rozsvítil medailon a za Chrysalis se objevilo pár poníků. Coconat, krále, královny, Saida a madam Maxine. Ti všichni se na ní usmívali a dodali tím Moonlight větší sílu. Postavila se a všechnu svojí energii soustředila proti Chrysalis. Jejich paprsky se střetly a začala přetahovaná. Ačkoliv se snažila jakkoliv proti, paprsku od Moon který vycházel z její lásky ke všem, které jí pomohli v cestě životem, neměla šanci. Tlaková vlna odhodila ji a celou její armádu changelingů. Jediný kdo tam zbyl byl Laver. Celá královská armáda na něj mířila meči. Jenže Moon jim dala pokyn k jejich složení. Přešla k Lavrovi tak, že je dělilo jenom pár kroků.
,,Lavere, moje magie odhodila pryč changelingy. To že si tu zůstal, znamená, že nejsi v jádru jako oni. Prosím, pojď s námi." řekla mu a nastavila mu kopyto.
Laver se pro něj natáhl, ale na poslední chvíli ho odtáhl.
,,Nezlob se, Moonlight, nemůžu." sdělil jí a teleportoval se pryč.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, na tuhle kapitolu jste čekali opravdu dlouho, ale doufám, že to stálo za to. Jinak už nás čeká jen jedna kapitola a to epilog.potom mám ještě v plánu Vám napsat, jaké jsem nakonec provedla v této knize změny, ukážu Vám cover na I'm Moonlight 2. Také bych chtěla udělat Character Ask, tak mi prosím pište otázky na jednotlivé postavy, nebo přímo na mě.

princessScarlet12