Když Moonlight překročila práh svého domu, byla už tma. Její matka už spala a tak jí nechtěla vzbudit.
Jelikož i ona byla z dlouhé cesty vyčerpaná, šla rovnou do svého pokoje si lehnout. Odhodila batoh i s peněženkou a ulehla rovnou do postele.
Netrvalo ani dvě minuty a Moonlight se ponořila do říše snů.

Probudila se uprostřed bílého prázdna. Rozhlížela se, ale nikoho nespatřila.
Po chvíli v dálce zahlédla rozmazanou postavu. Lunu.
,,Jsi připravená?" zeptala se, když přišla k Moonlight.
,,Připravená." řekla a dala jí kopyto.
Luna ho chytla a řekla: ,,Vezmu tě do doby, když se narodila tvoje sestra."
Princezna rozzářila svůj roh a ocitly se v zámecké ložnici.
,,Miláčku podívej, jak je nádherná." řekla šedá alicornka s barevnými vlasy. (Fotka nahoře. Neumím to popsat.)
Král si vzal svojí čerstvě narozenou dceru do náruče a zadíval se na ni.
Hnědá srst byla jako čokoláda. Dokonale ladila s bílými vlasy a barevným zakončením.
,,Aww Moon, je nádherná. Jak se bude jmenovat?" zeptal se.
,,Coconat Night. Po tobě, drahý."
Night si Coconat přivinul blíže k tělu a usmál se.
,,Tak tedy, vítej princezno Coconat Moon, následnice trůnu."
Král uložil svojí dceru do bílé kolébky s modrými závěsy a přešel ke své ženě.
Kopytama ji objal okolo krku a věnoval jí dlouhý polibek do vlasů.
,,Ale až budeme mít další dítě, bude se jmenovat po tobě, lásko." pošeptal ji do ucha.  
Královna se vyčerpaně usmála.
,,Musím se prospat ať mám zítra dost síly, představit novou princeznu Měsíčního údolí."
Ještě naposledy se podívala na svojí dceru v kolébce a zavřela oči.
,,To je má sestra? Jak je to dlouho?" zeptala se Moonlight Luny.
,,Sedmnáct let. Teď tě přenesu do rána příštího dne."
Lunin roh zazářil světle modrou magií a přenesly se na královský balkón.
Celý balkón byl ozdobený červenými růžemi.
Moonlight se podívala dolů přes bílé zábradlí.
Přes celé náměstí stály davy poníků, čekající na královskou rodinu s novým potomkem.
Nejdřív to Moon nepřišlo vůbec divné. Věděla, že takhle to vypadá vždycky. Bylo tomu tak i v Křišťálové říši, když se narodila Flurry Heart. Když se však podívala víc pozorně, zúžily se jí zornice.
Všichni poníci byly alicorni.
Moonlight byla překvapená. Ještě nikdy nic takového neviděla.
Než se však stihla vzpamatovat, uslyšela zvuk trubek.
Otočila se a uviděla tam stát bílého alicorna se zelenými vlasy a zlatým brněním.
,,Vážení poníci, dnes máme důvod oslavovat. Naší královně se narodila princezna! Prosím, přivítejte teď se mnou krále Nighta Blacka, královnu Moon Royal a princeznu Coconat Night!" Začal bouřlivý potlesk a jásání.
Otevřeli se balkónové dveře a znovu se rozezněly trubky.
První vešel král. Objímal svojí ženu, která držela v náruči malou sestru Moonlight.
Royal ji vyzvedla světle růžovou magií do výše, aby na ní všichni viděli.
Okamžitě začal další potlesk.
Slova se ujala Moonina matka.
,,Klisničky a hřebečkové, tímto si Vám dovoluji poprvé představit princeznu a příští královnu, Coconat Night."
Okamžitě se znovu ozval potlesk.
Moonlight tomu nemohla uvěřit. Jestli byli poníci tak unešeni, když se narodila Coconat, proč ji museli dát rodiče pryč? Pak jí to, ale došlo a sklopila pohled k zemi.
,,Tohle u mě nebylo, že ne?" optala se Luny.
Luna zavrtěla hlavou a přesměrovala je do dne, kdy se Moon narodila.
,,Vaše Výsosti! Vaše Výsosti!" Vykřikla služebná a vydýchavala se.
Král rychle vstal od stolu a rychle k ní přiběhl.
,,Tak?" zeptal se.
,,Je to holka, pane králi! Je to holčička a je nádherná!"
Král rychlostí blesku div neporazil všechny, které na chodbě spatřil. Rozrazil dveře do společné ložnice, kde ležela jeho manželka společně s jeho dcerou. Držela jí tak pevně, jako kdyby se jí už nikdy nechtěla vzdát.
Král uslyšel tiché vzlyky svojí ženy. Když se podíval na komorou vedle ní, sklopila zrak k zemi. Byl zmatený, ale radostně přišel ke své královně, která holčičku držela v náruči.
Jaké bylo, ale královo překvapení, když zjistil, že je Pegas.
,,J-J-Jmenuje s-se Moonlight." řekla se slzami v očích.
Moonlight tu scénu sledovala bez dechu. Cítila, že má slzy nakrajíčku.
,,Zlato, to bude dobrý." řekl král. Věděl, že tomu tak nebude, ale snažil se jí uklidnit.
,,Já si vezmu Moonlight. Ty si hlavně lehni, ať máš na zítra dost síly."
Převzal si od šedé alicornky bílou pegasku a pevně ji objal.
Tentokrát už Moon cítila, jak jí tečou slzy.
Podívala se na Lunu a roztřeseným hlasem se zeptala: ,,C...C..Co se dělo pak?"
,,Podívej se sama."
Lunin roh opět zářil světle modrou září a obě se ocitly na tom samém balkoně jako minule.
Všechno bylo stejné. Davy poníků čekající na krále, královnu a obě princezny, červené růže i strážného, který ohlásil jejich příchod i nadšený jásot.
Tak jak to bylo u Coconat, i Moonlight vynesla královna do výše.
Ovšem nezačal potlesk. Všichni stáli jako přimražení. Neschopni  žádného slova.
,,ZABÍTE JI!!" ozval se někdo z davu.
,,ANO, ZABÍTE JI!!!" přidali se i ostatní.
Moonlight byla v šoku. Všichni ji nenáviděli. Všichni chtěli aby byla mrtvá. Nechápala to. Proč?
,,NE!!!" zařvala hystericky královna, které tekly slzy proudem.
Stáhla si svojí dceru k sobě a přivinula si ji k tělu.
,,BUĎ JI ODNESETE, NEBO MY JI DÁME CHRYSALIS!"
S tím všichni souhlasili.
Když to královna uslyšela, okamžitě vběhla do hradu.
Moonlight už nemohla. Dala si kopyto k puse a začala brečet.
Princezna přestoupila k její kamarádce a objala ji.
,,Moony, teď to budu muset trochu zkrátit, za chvili bude devět, tak ať se stihneš připravit. Přenesu nás teď na konec tvé historie."
Přemístily se na blízkou mýtinu její vesnice.
Nebyly tam sami, byli tam i její rodiče, spolu s ní.
Oba dva brečeli. Královna si ji tiskla k sobě a chopila se slova.
,,Zlatíčko, je mi to strašně líto. Nechtěla jsem aby to takhle dopadlo. Snad nám to jednou promineš. Doufám, že nás jednou budeš chtít poznat. Pro případ, že jo, ti dám tenhle medailonek. Je to klíč k nám do království. Stačí ho jen zasunout do stejného otvoru na skále a otevřou se to tajné dveře. Hlavně," vzlykla.
,,Hlavně nezapomeň, že jsi v bezpečí, jsi milovaná a jsi moudrá. Sbohem broučku."
Vrátila ji zpátky do košíku a přenesla sebe i ji před dveře domku a zaťukala. Poté ji dala pusu na čelo a nechala ji tam na pospas osudu.
Sen se rozplynul a Moonlight se opět objevila v bílém prázdnu. Bohužel, už ne tak optimisticky jako na začátku. Tvrdě si sedla na zadek a začala řvát. Neskrývala to.
,,Celou.... celou dobu.... jsem si myslela, že mě nechtěli, že jsem je omrzela. Jenže oni neměli na výběr. Milovali mě! Chtěli mě! Jenom proto, že jsem se narodila jako pegas mě museli odnést pryč!"
Luna ji nechtěla rušit a rozplynula sen.
Moonlight se probudila. Slzy ji tekly úplně všude. Věděla, co musí udělat jako první.
Vyšla ze svého pokoje rovnou do kuchyně, kde dělala palačinky její adoptivní matka.
,,Dobré ráno! Kolik si dáš palačinek?" řekla, než se na ni otočila a uviděla ji.
,,Oh zlato, co se stalo?"
,,Kdy si mi to chtěla říct!" vyštěkla  na ni.
,,Prosím?" ohradila se.
,,Kdy si se mi chystala říct, že nejsem tvoje dcera!"

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, další kapitola je opět zde. Trvala mi sice napsat trochu dýl, ale i tak jsem s ní docela spokojená. Mimochodem, věděl by někdo odkud mám tu hlášku: ,,Jsi v bezpečí, jsi milovaná a jsi moudrá?"

princessScarlet12