O dva dny později....

Moonlight stála opět na modrém stupínku v salónku a pozorovala se v zrcadle.
Byla překrásná. Její spodní vrstva hrála všemožnými odstíny růžové. Horní vrstva byla jednobarevná fialová, ale vytvářela zajímavý efekt.
Vlasy měla stočené do drdolu a zdobily jí tmavě - fialové korálky.
Byla hodně nervózní. Celé její postavení záviselo na tomhle dni.
Neustále pohupovala předním levým kopýtkem i přes zákaz madam Maxine.
Maxine dokončovala drobné detaily na jejích šatech.
,,Podívejte, já chápu, že jste nervózní, ale tímhle pohybem mi stěžujete práci. Co kdyby jste mi místo toho radši něco řekla. Popište mi svojí nervozitu."
Moonlight přestala pohupovat a dala se do řeči, aby se trochu odreagovala.
,,Mám strach, že všechno zkazím. Že spadnu ze schodů, že zapomenu jména některých významných hostů nebo..."
Na krátko se odmlčela, čímž vzbudila zvědavost svoji kamarádky.
,,že oni mnou budou pohrdat. Tak jako mnou pohrdali, když jsem se narodila. Proč jsem si myslela, že by to teď mohlo být jiné?"
Moon sklopila zrak na zem a oči se jí zalily slzami.
,,Princezno," pověděla svoji kamarádce formálním tónem, jelikož jí to přišlo vhodnější. Ačkoliv věděla, že se Moon to oslovení moc nelíbí.
Položila jí kopyto na záda a pokračovala: ,,víte, sice tam bylo hodně poníků, kteří s Vaším vzhledem nesouhlasili, ale vsadím se, že tam bylo i pár poníků, kteří by se za Vás klidně postavili kdyby mohli. "
Princezna si setřela slzu a zeptala se:
,,Proč nemohli? Jsme přece demokratická země, ne?"
,,O tom nikdo nepochybuje, ale.... někteří jsou přesvědčení, že když s něčím nebo někým většina poníků nesouhlasí, přišli by o svoje postavení. Teď mě ale velmi dobře poslouchejte. Kdybych tu tehdy byla, kdybych mohla, zastala bych se Vás i za cenu, že moje šaty už nikdo kupovat nebude."
Bílá klisna se nad tou větou zamyslela.
,,Vy jste tu nebyla?"
Madam Maxine se zasmála.
,,Ne, zrovna jsem rodila v nemocnici svoje děti. Rosie Pink je starší o deset minut než Acer Dark a pracuje tady jako služebná. Její bratr prodává ve městě pláště. Je moc šikovný, sám si je doma šije."
Moon se zarazila. Takže to byl její syn, co jí ten plášť srazil? Měla by mu asi poděkovat.
Maxine konečně dokončila poslední doplňky a na jejích šatech.
,,Tak, jak vypadám? zeptala se.
,,Kdybych řekla, že vypadáte krásně, bylo by to málo."
Její společnice si dala kopyta k sobě a byla dojata svou prací.
,,No no no, nerozbrečte se Maxine" řekl mužský hlas.
,,Pane Bernini, co tady děláte?! Tohle je moje pracovna, ale hlavně dámský salónek. Co kdyby se tady oblékala žena?"
Bernini nadzvedl tázavě obočí.
,,Jenže jak vidím, dáma už oblečená je. Pěkná, musím uznat, že opravdu vypadá jako princezna. Ovšem, bude se tak i chovat?"
Moon se začala cítit nevolně. Cítila se nervózně.
,,Vy hulváte! To se dělá schazovat dámě sebedůvěru?! To si říkáte mistr etikety, když neznáte ani základní slušné chování?" pokárala ho přísně, ale slušně madam.
Alicorn stojící ve dveřích, ale pouze pokrčil rameny a odešel.
,,Nic si z toho nedělejte, podaří se to."
,,To doufám. "

Blížila se nastávající hodina a tím i Moonlightin výstup. Její matka si v duchu odříkávala svůj proslov. Vypadala nervózně. Jedním si ale byla její mladší dcera jistá, ona je určitě nervóznější než její matka.  
,,Připravená?" zeptala se jí Moon Royal. Moon se na ni chabě usmála.
,,Ano mami, co ty?" Jmenovaná klisna se kývla na souhlas.
,,No, přeji ti hodně štěstí. Už musím jít. Tvůj otec a sestra už tam čekají. Drž mi kopyta."
Královna se otočila a když uslyšela fanfáry, vystoupila na pódium. Všichni co tam byli začali tleskat.
,,Dobrý večer klisny a hřebečci, vítejte opět po roce na Slavnosti Měsíce. Je to již více jak, dva tisíce let, co se tato slavnost slaví. Ovšem ta dnešní je výjimečná."
Moonlightin výstup, už se blížil. Věděla to z matčina tónu hlasu.
,,Jak někteří z Vás vědí, před šestnácti lety jsem porodila další holčičku. Jenže jak víte, nebyla alicorn a vy jste ji odsoudili. Ovšem ona se vrátila!"
Následoval vyděšený nádech.
,,Vrátila se, aby nám pomohla. Vím, že hodně z Vas s tím nemusí souhlasit, ale já doufám, že ji přijmete. Už jenom kvůli situaci, která v naší zemi je a jak víte, přijmeme každou pomoc. Teď prosím přivítejte mojí mladší dceru, princeznu Moonlight!"
Moonlight vyšla ze závěsu. K jejímu překvapení někteří začali tleskat.
Moon si odkašlala.
,,Dobrý den, někteří z Vás mě již viděli, jak mě odtáhla stráž do zámku, ale nepřišla jsem Vám zničit zemi. Přišla jsem hlavně, abych našla svojí rodinu. Doufám, že toto přání budete respektovat. Ještě jednou Vám přeji příjemný večer. Užijte si slavnost!"
Rozehrála se hudba a Moonlight vkročila mezi načančané poníky.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, zanedlouho (vlastně už příští v kapitole) se to rozjede. Doufám, že se Vám líbila, i když byla trochu o ničem.

princessScarlet12